1 As 4/2009 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 9/2024- 21 - text  5 65 Ad 9/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: pprap. Bc. L. D. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje sídlem tř. Kosmonautů 189/10, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2024, č. j. KRPM-176211-51/ČJ-2023-1400AP-PK, ve věci služebního poměru - kázeňského přestupku, takto: I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 3. 6. 2024, č. j. KRPM-176211-51/ČJ-2023-1400AP-PK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Josefa Kopřivy, sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora vymezeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil rozhodnutí ředitele územního odboru Olomouc Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 26. 4. 2024, č. j. KRPM-176211-37/ČJ-2023-1405UO-KIM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) co do výměry trestu. Správní orgán I. stupně i žalovaný uznali žalobce vinným ze spáchání kázeňského přestupku dle § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníku bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), za což mu byl žalovaným uložen kázeňský trest „snížení základního tarifu o 1 % na dobu jednoho měsíce“ podle § 186 odst. 6 a § 51 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Spáchaný přestupek spočíval v tom, že žalobce neprovedl řádně svou služební povinnost při šetření krádeže jízdního kola poškozené P. S. Přestože žalobce obdržel informaci o možném výskytu odcizeného kola v bazaru, v průběhu služby nepodnikl dostatečné kroky k ověření této skutečnosti. Kolo bylo následující den prodáno, čímž byla ztracena možnost jeho dohledání. Navíc s velkým zpožděním odpověděl poškozené na její dotaz ohledně přijatých opatření. 2. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné. Konkrétně namítal, že dne 13. 5. 2024 podal blanketní odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Služební funkcionář prvního stupně a ani žalovaný jakožto odvolací orgán jej nevyzvali k doplnění odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pokud podané odvolání nemělo náležitosti dle § 82 odst. 2 správního řádu, měl být žalobce vyzván k jeho doplnění ve stanovené lhůtě. K tomu však v posuzované věci nedošlo. Tento postup je dle žalobce vadný a v rozporu s procesními předpisy. Pro vady řízení proto žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc se vrátila žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedl, že byť žalobce k doplnění blanketního odvolání skutečně nevyzval, nebyla tímto procesním opomenutím nijak zasažena právní sféra žalobce. Poté, co žalobce nedoplnil blanketní odvolání v pětidenní lhůtě, kterou si sám určil, přistoupil žalovaný k aplikaci § 82 správního řádu a posoudil blanketní odvolání tak, že se žalobce domáhá zrušení celého prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí pak přezkoumal v celém rozsahu a neshledal žádné důvody pro jeho zrušení, přičemž přistoupil pouze k částečné změně výroku. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce byl po celou dobu řízení právně zastoupen advokátem, u něhož se předpokládá odbornost, znalost práva a procesních povinností. Mohl a měl tedy vědět, jaké právní účinky vyvolá nedoplnění blanketního odvolání, k čemuž nevyvinul procesní aktivitu, ačkoliv sám avizoval doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů. Takové jednáno lze dle žalovaného kvalifikovat jako možné zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany ve světle usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019, č. 4051/2020 Sb. NSS, neboť žalobce si je zcela jistě vědom, že v případě zrušení rozhodnutí žalovaného již jeho jednání nebude dále možno projednávat pro uplynutí doby dle § 186 odst. 10 zákona o služebním poměru. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud rozhodoval bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 5. Podstatou projednávané věci je posouzení právní otázky, zda měl být žalobce vyzván žalovaným k doplnění blanketního odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu i v případě, kdy byl žalobce v řízení zastoupen advokátem a sám si určil lhůtu k jeho doplnění. 6. Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. 7. Z judikatury NSS jednoznačně vyplývá, že pokud je ve správním řízení podáno odvolání bez konkrétních odvolacích důvodů (tzv. blanketní odvolání), je na správním orgánu, aby odvolatele v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu vyzval k odstranění této vady, tedy k doplnění důvodů odvolání, a to i v případě, že odvolatel sám uvedl, že v určité lhůtě odvolání doplní, a následně tak neučiní (rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53). 8. V rozsudku ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3 As 142/2014–34, NSS na uvedené navázal a dále uvedl, že „odvolací správní orgán podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává soulad napadeného správního rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu, věcnou správnost rozhodnutí pak jen v rozsahu uplatněných námitek. Je tedy zřejmé, že při svém rozhodování není vázán jen tím, jak rozpor s právními předpisy vymezí účastník řízení ve svém odvolání. To však neznamená, že by správní orgány mohly ‚blanketní‘ odvolání bez dalšího projednávat a na výzvy k doplnění podání rezignovat. Nový správní řád, ve srovnání se starým, zvýšil odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být prvostupňové rozhodnutí přezkoumáno. Pozornost, kterou je odvolací orgán povinen nad rámec uplatněných odvolacích námitek věnovat zákonnosti tohoto rozhodnutí, je limitována skutečnostmi, které jsou zjevné ze spisu (viz rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2008, č. j. 2 As 56/2007-71). Je tedy nutno nejprve odvolatele vyzvat k doplnění podání a teprve tehdy, pokud odvolatel výzvě nevyhoví, lze napadené rozhodnutí přezkoumat z obecných hledisek.“ Ke stejnému závěru pak NSS dospěl v řadě dalších svých rozhodnutí (např. rozsudky ze dne 30. 4. 2015, č. j. 7 As 271/2014-43, ze dne 19. 12. 2016, č. j. 7 As 157/2016-28, či ze dne 4. 11. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67). Krajský soud se s uvedenými závěry NSS plně ztotožňuje. 9. Za této procesní situace bylo podle názoru soudu a výše citované judikatury povinností správního orgánu I. stupně v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu žalobce nejprve vyzvat, aby své blanketní odvolání doplnil o údaje, v jakém rozsahu napadá prvoinstanční rozhodnutí a v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. To přitom platí i v případě, kdy odvolatel (žalobce) sám uvede, že v určité lhůtě odvolání doplní, a následně tak neučiní (rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 As 69/202217). Nedůvodný je rovněž poukaz žalovaného na skutečnost, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, tj. právním profesionálem. I ve vztahu k advokátům musí správní orgány povinnost dle § 37 odst. 3 správního řádu respektovat, třebaže tyto osoby právo dobře znají (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2020, č. j. 10 As 139/2020-33). 10. Pakliže tedy správní orgán I. stupně uvedené povinnosti nedostál a nevyzval žalobce (prostřednictvím jeho zástupce) k doplnění jeho blanketního odvolání, zatížil tím řízení vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný pak tuto procesní vadu nenapravil. Závažnost předmětné vady spatřuje soud zejména v tom, že v jejím důsledku žalovaný rozhodoval o odvolání, aniž by znal konkrétní námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Ostatně skutečnost, že uvedená vada představuje vadu takové intenzity, pro kterou je nutno napadené rozhodnutí v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušit, již rovněž byla mnohokráte potvrzena judikaturou správních soudů (např. rozsudky NSS ze dne 17. 4. 2018, č. j. 7 As 40/201833, či ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3 As 142/201434). 11. V posuzovaném případě soud neshledal ani namítané zneužití práva. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná sv