72 Ad 12/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 12/2025- 32 - text  12 72 Ad 12/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: nezl. J. R. bytem X zastoupený zákonnou zástupkyní K. P. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zákonné zástupkyně K. P. náhradu nákladů řízení ve výši 496,38 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Spor byl o přezkoumatelnost a zákonnost napadeného rozhodnutí a stupeň závislosti žalobce na pomoci jiné osoby. Žalobce trpí mimo jiné vrozenou ztrátou sluchu a noční enurézou a namítal, že nezvládá základní životní potřeby péče o zdraví a výkon fyziologické potřeby. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 20. 9. 2024, č. j. X, který snížil žalobci příspěvek na péči od října 2024 ze 7 400 Kč na 3 300 Kč měsíčně. 3. Žalobce v žalobě namítal, že posudkový lékař nezkoumal podrobně žalobcův zdravotních stav. Jak vyplývá ze lékařských zpráv, žalobce nezvládá také další základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) než jen orientace, komunikace a osobní aktivity, které byly uznány jako nezvládané. Žalobce nezvládá rovněž ZŽP péče o zdraví a výkon fyziologické potřeby. Není pravda, že žalobce oproti zdravému dítěti stejného věku nemá deficit. Žalobce má velmi těžkou vadu sluchu a byla mu provedena oboustranná kochleární implantace. I přes 39 nastavení implantátu žalobce stále prakticky nerozumí. Pokud žalobce nečeká, že na něho někdo promluví, vůbec nereaguje; rozumí pouze svému oslovení a ostatním sdělením už nikoliv. Stav žalobce odpovídá oboustranné praktické hluchotě. Žalobci byla dále diagnostikována noční enuréza (pomočování), která zásadně zasahuje do zvládání životních potřeb. Žalobce v žalobě navrhl k důkazu „lékařskou dokumentaci“ a následně soudu doložil níže citované lékařské zprávy. Podrobnější argumenty k nezvládání sporných ZŽP soud uvádí v dalším odůvodnění rozsudku. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal, že žalobci byl jako osobě mladší 18 let přiznán příspěvek na péči 7 400 Kč měsíčně pro nezvládání čtyř ZŽP pro závislost ve stupni II (středně těžká závislost). Úřad práce z moci úřední opětovně posoudil nárok na příspěvek na péči a zjistil, že žalobce je nově osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť nezvládá tři ZŽP (došlo k „oduznání“ ZŽP stravování). 5. Žalobní námitky se shodují s odvolacími, a proto žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Úkolem individuální logopedické péče, která se prostřednictvím speciálních metod založených na zrakovém a hmatového vnímání snaží o dosažení srozumitelného mluveného projevu, je vytvoření orální řeči. U žalobce nebylo prokázáno poskytování logopedické péče. V lékařských nálezech je uvedeno, že žalobce nemluví a nelze očekávat pokroky v oblasti mluvené řeči. Žalobce se dorozumívá znakovou řečí. Surdopedie je speciální pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedince se sluchovým postižením a snahou o jeho plné začlenění (sociální, pracovní) do společnosti a probíhá převážně ve školském zařízení. Nebyl shledán důvod, pro který by žalobce měl manipulovat s externími částmi systému kochleárních implantátů. Dobíjení a hlídání baterií není každodenní činností. Pokud jde o noční enurézu, byly pouze doporučeny některé postupy, jako je úprava pitného režimu. Medikace k potlačení uváděných problémů nebyla předepsána. Lékařské nálezy, které žalobce přiložil k žalobě, byly součástí zdravotnické dokumentace, kterou měla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) k dispozici. Žalovaný považoval za prokázané, že žalobce je schopen výkonu fyziologické potřeby v přiměřené kvalitě a v rozsahu všech aktivit v rámci ZŽP. Žalobce se přes den nepomočuje a vyprazdňování probíhá běžným způsobem, včas i s následnou očistou. Noční pomočování je bez léčebných opatření (medikace). Zvládání ZŽP se hodnotí s používáním kompenzačních pomůcek. Žalobce má dostatečné kognitivní i fyzické schopnosti k tomu, aby byl schopen si vzít, vyměnit i vyhodit inkontinenční pomůcku. 6. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 7. Úřad práce v rozhodnutí z 20. 9. 2025 uznal, že žalobce nezvládá ZŽP orientace, komunikace a osobní aktivity, a to v řízení zahájeném z úřední moci z důvodu ukončení platnosti posledního lékařského posouzení. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí v dalším odůvodnění rozsudku. 8. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání v diagnostickém souhrnu vyjmenoval oboustrannou vrozenou hluchotu, stav po implantaci kochleárních implantátů oboustranně, hluchoněmost, v minulosti defekt komorového septa, opožděný psychomotorický vývoj, ADHD, neurčenou inkontinenci atd. Žalovaný považoval posudek posudkové komise za úplný, objektivní a přesvědčivý. Žalobce by měl být schopen samostatně zvládat ZŽP mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví vzhledem k objektivizovanému zdravotnímu stavu. Žalobce je dítě ve věkové skupině, ve které mají stálou míru odpovědnosti za zajištění ZŽP pečující osoby (rodiče), a proto nelze poskytovaný dohled a usměrnění při každodenních sebeobslužných činnostech vyhodnotit jako samostatné nezvládání konkrétní ZŽP. U osob mladších 18 let se totiž zvládnutí nebo nezvládnutí určitého úkonu posuzuje s ohledem na věk posuzované osoby, a to tak, že se porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. U žalobce se nejedná o takový typ péče, která by se v daném věku dítěti bez zdravotního postižení neposkytovala vůbec. Posouzení jednotlivých sporných ZŽP soud uvádí v dalším odůvodnění rozsudku. Předchozí stupeň závislosti žalobce (stupeň II – středně těžká závislost) se vztahoval k dřívějšímu období a jinému věku žalobce, kdy mohla být zohledněna související mimořádná péče. Existoval důvodný předpoklad, že se zdravotní stav žalobce bude postupem času vyvíjet, a proto byla platnost předchozího posouzení omezena do 7. 7. 2024. 9. Žalobce v replice z 23. 11. 2025 doložil další lékařské zprávy k důkazu a vznesl další námitky, které jsou uvedeny u jednotlivých ZŽP. 10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud neshledal posudek posudkové komise jako přesvědčivý, zejména s ohledem na doložené lékařské zprávy a na celkový zdravotní stav žalobce. Soud provedl při jednání dokazování zprávami odborných lékařů a klinické psycholožky, ze kterých cituje u jednotlivých sporných ZŽP. Tyto důkazy vnesly důvodné pochybnosti do zjištěného skutkového stavu. 12. Vadou posudků o závislosti a napadeného rozhodnutí je, že přesvědčivě nevysvětlily, jak může žalobce v přijatelném standardu účelně zvládat při jeho postiženích sporné ZŽP. Napadené rozhodnutí dále neobsahuje přezkoumatelné úvahy, jestli péče o žalobce je mimořádná či nikoliv. Je třeba zohlednit všechny diagnózy žalobce a úplnou lékařskou dokumentaci. 13. Správní orgány použily jako klíčový důkaz a podklad rozhodnutí posudky o závislosti, které nebyly úplné a přesvědčivé a bylo namístě vyžádat jejich doplnění anebo srovnávací posudek jiného pracoviště IPZS či jiné posudkové komise. 14. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základních životních potřeb, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost – ta se neposuzuje u dětí [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách]. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“). 15. Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při