4 Ads 184/2020 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 40/2024- 25 - text  8 72 Ad 40/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: K. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2024, č. j. X, ve věci příspěvku na bydlení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen „úřad práce“) ze 14. 3. 2024, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím žalobci odejmul příspěvek na bydlení od 1. 1. 2024, protože žalobce znemožnil provedení šetření v místě bydliště. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že zaměstnanci úřadu práce mají při plnění úkolů podle zákona právo vstupovat do obydlí, které žadatel o příspěvek na bydlení a s ním společně posuzované osoby užívají, a to s cílem provádět šetření v místě pro zjištění podmínek nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši. Pokud žadatel o příspěvek na bydlení nedá souhlas se vstupem do obydlí nebo znemožní provedení šetření v místě, úřad práce příspěvek na bydlení nepřizná nebo odejme, a to podle § 65 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 3. Úřadu práce vznikly pochybnosti na základě vyjádření žalobce z 23. 1. 2024, a to o skutečnostech, které žalobce prokazoval. Proto úřad práce žalobce písemně vyzval k provedení šetření v místě jeho bydliště 6. 2. 2024 od 10 do 11 hodin. Výzva obsahovala i poučení o následcích jejího nesplnění. Žalobce podal stížnost na postup úřadu práce a vyjádřil nespokojenost s již třetím šetřením, informoval úřad práce o tom, že v místě probíhají stavební práce a přiložil poučení o bezpečnostních pokynech na stavbě. 4. Pracovnice úřadu práce se 6. 2. 2024 v 10:25 h v bydlišti žalobce na pozemek ani do domu nedostaly, protože branka i ostatní možné vstupy byly zavřené a zamknuté „na řetěz“. Zvonek tam nebyl. Šetření proto nebylo provedeno. 5. Žalobce téhož dne v 13:18 h úřadu práce doručil stížnost, podle které viděl, že pracovnice úřadu práce přišly k brance do dvora, která nebyla uzamčená, naklonily se přes branku, a poté odešly. Nepokusily se zazvonit na zvonek, ani zaklepat na okno. Než se žalobce oblékl a přezul, Ž. a H. vozidlem odjely. Žalobce byl zbytečně obtěžován. 6. Žalobce se seznámil se správním spisem 20. 2. 2024 a úřad práce mu poskytl lhůtu k vyjádření do 1. 3. 2024. Žalobce odmítl protokol podepsat a důvody neuvedl. 7. V písemném vyjádření z 29. 2. 2024 žalobce navrhl jako důkaz výslechy pracovnic úřadu práce a audiovizuální záznam pořízený žalobcem 6. 2. 2024 v místě šetření. 8. Úřad práce se pokusil opakovaně provést šetření v místě trvalého pobytu žalobce, dvakrát ho vyzval k provedení šetření v místě a výzvy byly žalobci prokazatelně doručeny. Předchozí ohlášený pokus o šetření v místě proběhl v rámci řízení o jiné žádosti 10. 10. 2023. 9. Žalovaný dospěl podle správního spisu k závěru, že žalobce bránil zjištění stavu věci ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řádu“). Žalobce znemožnil 6. 2. 2024 provedení šetření. Kromě toho, že je branka uzavřená do dvora na řetěz, dům nemá zvonek a žalobce se v místě šetření nenacházel, respektive nijak nedal najevo, že je v domě přítomen, nemohly 6. 2. 2024 pracovnice úřadu práce ověřit žádnou skutečnost rozhodnou pro posouzení nároku žalobce na příspěvek na bydlení, zejména okruh společně posuzovaných osob, faktické užívání domu žalobcem k bydlení a způsob vytápění. Žalobce byl o následcích znemožnění šetření poučen. 10. Žalovaný souhlasil s nadbytečností svědeckých výpovědí pracovnic úřadu práce, protože by nezměnily nic na tom, že žalobce je do domu za účelem šetření nepustil, což ani nepopírá. Zjištění z pokusu o provedení šetření jsou zaznamenána v protokolu a záznamu z místního šetření. Žalobce šetření mařil a místo toho, aby otevřel a šetření umožnil, si pořizoval audiovizuální záznam o tom, jak pracovnice úřadu práce stojí před brankou do dvora. K tomu mu však pracovnice neudělily souhlas a žalobce tím porušil § 84 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný neshledal důvod, proč by měly pracovnice klepat na okno, jestliže je žalobce viděl a poznal, jak tvrdí a přesto neotevřel. Žalobce nevyhlédl z okna, aby pracovnice oslovil a dal najevo, že se nachází v domě, případně sdělil, že se potřebuje obléknout. Nelze usuzovat, že žalobce v době šetření 6. 2. 2024 byl v domě přítomen; mohl pouze použít kameru k nahrávání okolí domu a prostoru u brány. Kamerový záznam z času šetření nemůže prokázat přítomnost žalobce v jeho obydlí. 11. K námitce žalobce žalovaný sdělil, že na místě byly dvě pracovnice úřadu práce a neměly důvod jakýmkoliv způsobem záznam z šetření falšovat. Fotodokumentace z aplikace mapy.cz není způsobilá prokazovat skutečnosti potřebné pro posouzení příspěvku na bydlení. K námitce žalobce, že nemá povinnost mít zvonek, žalovaný uvedl, že pro potřeby doručování listovních zásilek tato povinnost platí. Proti obsahu protokolu měl žalobce možnost vznést námitky, což neučinil. K návrhu žalobce na důkaz audiozáznamem z jednání na úřadu práce 20. 2. 2024 žalovaný uvedl, že v protokolu tento záznam není zmíněn a není způsobilý dokázat, že příspěvek na bydlení byl odejmut neoprávněně. 12. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Správní orgány vycházely z nedostatečně prokázaného stavu věci. Úřad práce žalobce nevyrozuměl o provádění důkazů mimo ústní jednání a o dokazování neučinil záznam ve spise. Úřední osoby 6. 2. 2024 přijely bílým vozidlem k žalobci, došly k neuzavřené bráně před domem a ihned zase odešly. K tomu žalobce navrhoval důkaz audiovizuálním záznamem pořízeným v místě bydliště v době šetření a výslech pracovnic úřadu práce. Žalovaný neuvedl, které žádosti se týkalo šetření 10. 10. 2023. Podle judikatury úřední záznam nemůže být ve věci jediný důkaz a je třeba vyslechnout úřední osoby jako svědky. Úřední osoby si mohly do záznamu napsat „tak říkajíc cokoliv si zamanou“, a tak se stalo. V záznamu byly vědomě lživé údaje o tom, že brána i ostatní možné vstupy byly zavřené a „zamknuté na řetěz“. Žalovaný se nevypořádal s námitkami týkajícími se soudní judikatury. Žalovaný nemohl předjímat výsledek výslechu svědků tím, že uvážil, že by nic nezměnily na tom, že je žalobce do domu nepustil, a dále, že je nezpochybnitelné, že pracovnice úřadu práce neměly důvod záznamy falšovat. Žalobce považoval za nepřijatelný závěr, že úřední osoby jsou a priori věrohodné. Žalobce dále namítal, že neměl možnost seznámit se záznamem o šetření k jiné žádosti, ani se k němu vyjádřit. Správní spis nebyl opatřen soupisem všech součástí. Úřad práce přesvědčivě neodůvodnil ani odmítnutí důkazu audiovizuálním záznamem pořízeným žalobcem, stejně jako žalovaný. 13. K argumentu žalovaného o porušení § 84 občanského zákoníku žalobce namítl, že § 88 odst. 1 občanského zákoníku upravuje výjimku z práva na ochranu osobnosti. V otázce přípustnosti důkazu audiovizuálními záznamy úředních osob se judikatura dosud ne zcela ustálila. Podle žalobce nelze audiovizuální záznam pro potřeby dokazování ve správním řízení zcela vyloučit. V pochybnostech je třeba vyhodnotit přiměřenost zásahu do práv nahrávané osoby, což správní orgány neučinily. 14. Správní orgány neodůvodnily, proč žalobci odňaly příspěvek na bydlení od 1. 1. 2024, podle jakých právních předpisů takto rozhodly a jakými úvahami se řídily při jejich výkladu. Závěr žalovaného, že příspěvek na bydlení nebyl žalobci za leden 2024 přiznaný, a proto nemohl být vyplacený, je v rozporu se správním spisem. Úřad práce žalobci příspěvek přiznal rozhodnutím z 1. 12. 2023 na časově neurčité období počínající dnem 1. 10. 2023. Podle § 51a odst. 1 a 2 zákona o státní sociální podpoře měl žalobce nárok na příspěvek k 31. 12. 2023, a proto mu náležela jeho výplata v následujícím kalendářním čtvrtletí. Podle § 57 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře měl úřad práce vyplatit žalobci příspěvek za leden 2024 do 29. 2. 2024. Výplata v zákonné lhůtě neproběhla, a proto úřad práce zadržoval výplatu příspěvku od 1. 3. 2024 protiprávně. 15. Žalobce upozornil, že úřad práce žalobci příspěvek na bydlení přiznal na základě žádosti z 29. 6. 2024 opětovně. Žádost se vztahovala ke stejnému bytu, k totožnému počtu společně posuzovaných osob i způsobu vytápění. Úřad práce provedl 10. 7. 2024 šetření v místě bydliště, které žalobci předem neohlásil, a přesto nezjistil žádné pochybnosti. Tak odpadlo podezření, že žalobce má snad nějaký motiv tajit před úřadem práce skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na příspěvek na bydlení. Žalobce navrhl, aby soud vzal tyto skut