78 Az 4/2025 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 4/2025- 22 - text  6 78 Az 4/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: S. B., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalovaný ve výroku označeným rozhodnutím odňal žalobci oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2002 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování (dále „lex Ukrajina“), a to s odkazem na § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o dočasné ochraně“). 2. Žalovaný tak učinil s odůvodněním, že žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl v žádosti ze dne 2. 9. 2022 nepravdivý údaj o tom, že od 24. 2. 2022 do dne podání žádosti nebyl držitelem dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu v jiném státě, neboť podle zjištění žalovaného v rámci jeho vnitřní kontrolní činnosti požádal žalobce před udělením dočasné ochrany v ČR o udělení dočasné ochrany v Lotyšsku. Žalobce tak podle žalovaného nesplňuje podmínku stanovenou v čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/382, když před datem 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině, ale mimo její území, takže není osobou uvedenou v § 3 lex Ukrajina. Pokud by podle žalovaného žalobce uvedl, že před udělením dočasné ochrany nepobýval na Ukrajině, byla by nutně jeho žádost vyhodnocena jako nepřijatelná ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, takže by dočasnou ochranu nezískal. Ten, kdo při vyplňování žádosti lže, nemůže být na tom podle žalovaného hůř než ten, kdo uvádí pravdu. B) Shrnutí obsahu podání účastníků 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Uvedl, že cestoval z Ukrajiny přes území Lotyšska, Litvy a Polska s úmyslem podat žádost o dočasnou ochranu v ČR, neboť tu měl známé, kteří již dočasnou ochranu získali, a pomohli by mu se začátkem nového života v ČR. Na území Lotyšska vstoupil 27. 8. 2022 přes přechod Terehova a neměl nikdy v úmyslu tam zůstat. Byl však kontrolován policií a předveden k úředníkům, kteří hovořili jen lotyšsky, takže jim nerozuměl, a ti mu dali podepsat dokumenty, jejichž obsahu také nerozuměl. Domníval se, že se jedná o nějaké potvrzení, které bude předkládat při případných kontrolách, než vstoupí do ČR. Nevěděl přitom, že mu byla na základě komunikace s lotyšskými orgány udělena dočasná ochrana. Následně pokračoval do ČR, kde již 2. 9. 2022 získal dočasnou ochranu. Dále uvedl, že se v ČR začlenil do společnosti, pracuje zde a má v úmyslu zde zůstat. Napadené rozhodnutí bylo podle něj podáno na základě neúplných informací, přičemž žalovaný se měl zabývat výše uvedenými skutečnostmi, které mu žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí sdělil, a měl mu tak dočasnou ochranu ponechat. Závěrem uvedl, že žalovaný v obdobných situacích standardně protiprávně odnímá cizincům dočasnou ochranu v ČR, ačkoli si musí být vědom toho, že tito vůbec neměli v úmyslu žádat o ni v jiném státě a že jim tam byla udělena bez jejich vědomí z důvodu jazykové bariéry a neznalosti věci. Za typově shodnou věc, kde soud rozhodnutí žalovaného zrušil, označil věc řešenou Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 19 Az 13/2023. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že teprve po udělení dočasné ochrany žalobci (2. 9. 2022) zjistil z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD), že žalobce již dne 29. 8. 2022 požádal o udělení dočasné ochrany v Lotyšsku, kde mu také byla udělena, a kde ji stále podle informací z tohoto systémů požívá. Žalobcovo tvrzení o tom, že nevěděl o podání žádosti o dočasnou ochranu v Lotyšsku, působí podle žalovaného poněkud nevěrohodně, neboť žalobce jakožto občan Ukrajiny a držitel biometrického cestovního pasu mohl podle nařízení Rady (EU) č. 2018/1806 na území členských států EU volně vstoupit a krátkodobě tam pobývat, takže v Lotyšsku nemusel o cokoli žádat ani cokoli podepisovat. Nicméně, i kdyby tomu tak bylo, zdůraznil žalovaný, že pro naplnění důvodu pro odnětí dočasné ochrany podle § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně, není třeba úmyslného uvedení nepravdivých údajů, takže je nerozhodné, zda žalobce věděl, co v Lotyšsku podepisuje. Podstatné je jen to, že mu jiný členský stát udělil dočasnou ochranu předtím, než o její udělení požádal v ČR. Pokud by takovou informaci žalovaný ke dni 2. 9. 2022 měl, vyhodnotil by nutně žádost žalobce jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina a podle § 5 odst. 2 téhož zákona mu ji vrátil. Žalobce ale do žádosti uvedl, že o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU nežádal a žalovaný ze systému TPD nezjistil, že má žalobce již dočasnou ochranu udělenu v jiném členském státě, neboť ne všechny státy každodenně informace dodávané do systému aktualizují. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci byla na základě jeho žádosti podané v ČR dne 2. 9. 2022 téhož dne udělena dočasná ochrana podle § 3 Lex Ukrajina, a to do 30. 9. 2023. V bodu III.3 tiskopisu žádosti odpověděl žalobce na otázku, zda žádal o dočasnou ochranu v jiném státě EU, zaškrtnutím políčka „NE“. Následně byla žalobci dočasná ochrana opakovaně prodloužena. Dne 15. 6. 2023 obdržel žalovaný podnět od svého odboru azylové a migrační politiky k odnětí dočasné ochrany žalobci, odůvodněný zjištěním ze systému TPD, že žalobce před udělením dočasné ochrany v České republice požádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU, podložený výpisem z tohoto systému, podle něhož byla dne 29. 8. 2022 registrována žádost žalobce o dočasnou ochranu v Lotyšsku. Ve spise se nachází též kopie cestovního dokladu žalobce. Dne 20. 3. 2025 zahájil žalovaný s žalobcem řízení o odnětí dočasné ochrany. Oznámení o zahájení řízení spojené s výzvou k seznámení se s podklady rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí. Žalobce se k věci nevyjádřil. Dne 5. 6. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. 7. Za důvodnou nepovažuje krajský soud námitku žalobce, že se měl žalovaný zabývat tvrzeními žalobce o tom, jak „přišel“ k dočasné ochraně v Lotyšsku, neboť ze shrnutého obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce tyto skutečnosti žalovanému před vydáním napadeného rozhodnutí sdělil. Kromě žádosti samotné neobsahuje správní spis žádné sdělení či vyjádření žalobce. Naopak, z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce v řízení o odnětí dočasné ochrany neučinil žádný procesní úkon. Žalovanému tudíž nelze vytýkat, že se k tvrzením, která žalobce uvedl poprvé až v žalobě, v napadeném rozhodnutí nevyjádřil, a učinil tak až ve vyjádření k žalobě. 8. Důvodnou však shledal soud námitku neúplnosti zjištěného skutkového stavu a nezákonnosti postupu žalovaného, spočívajícího v automatickém odnětí dočasné ochrany žalobci pouze na základě zjištění, že tento požádal o dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, resp. mu tam byla dočasná ochrana udělena. 9. Jak již soud uvedl výše, uvedl žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, že žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl v žádosti ze dne 2. 9. 2022 nepravdivý údaj o tom, že od 24. 2. 2022 do dne podání žádosti nebyl držitelem dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu v jiném státě, neboť podle zjištění žalovaného v rámci jeho vnitřní kontrolní činnosti požádal žalobce před udělením dočasné ochrany v ČR o udělení dočasné ochrany v Lotyšsku. Žalovaným uvedená zjištění však podle zjištění soudu neodpovídají obsahu správního spisu. Podle zjištění soudu totiž jednak žalobce ponechal bod III.2 tiskopisu žádosti, nadepsaný „Uveďte, zda jste v posledním roce před podáním žádosti měl(a) platné povolení k pobytu nebo vízum“, nevyplněný, tj. není pravda, že by tvrdil, že žádným takovým povolením nedisponoval, zejména ale žalovaný, ač právě tento údaj žádosti označil v napadeném rozhodnutí za nepravdivý, neuvedl, jakým povolením k pobytu nebo vízem měl žalobce v posledním roce disponovat, nýbrž pouze uvedl, že podle jeho zjištění požádal žalo