2 Afs 234/2014 — Nejvyšší správní soud

25 Af 24/2024- 32 - text  8 25 Af 24/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: KONREO, v.o.s., IČO 04706498 sídlem Dobrovského 1310/64, Královo Pole, 612 00 Brno zastoupena advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Celní úřad v Ostravě sídlem nám. Sv. Čecha 547/8, 702 00 Ostrava - Přívoz o žalobě proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231444-3/2024-570000-42, ve věci úroků z neoprávněného jednání takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231444-3/2024-570000-42, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 572,70 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce JUDr. Alfréda Šrámka, sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 9. 9. 2024, doručenou soudu téhož dne, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného o námitce žalobkyně ze dne 28. 6. 2024, č. j. 31444-3/2024-570000-42, kterým byla zamítnuta námitka žalobkyně ze dne 3. 6. 2024, (dále také „napadené rozhodnutí“). 2. Žalovaný vydal zajišťovací příkaz ze dne 23. 9. 2016, č. j. 116934/2016-570000-32.4, kterým uložil žalobkyni, aby ve prospěch žalovaného zajistila úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016 složením jistoty ve výši 200 860 667 Kč a zajišťovací příkaz ze dne 30. 9. 2016, č. j. 120063/2016-570000-32.4, kterým uložil žalobkyni, aby ve prospěch žalovaného zajistila úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období září 2016 složením jistoty ve výši 143 161 745 Kč. Proti oběma zajišťovacím příkazům podala žalobkyně odvolání, načež žalovaný vydal rozhodnutí o odvolání ze dne 10. 11. 2016, č. j. 54806-2/2016/900000-302, kterým byl zajišťovací příkaz ze dne 23. 9. 2016, č. j. 116934/2016-570000-32.4, změněn co do lhůty splatnosti a ve zbytku potvrzen, a dále rozhodnutí o odvolání ze dne 12. 12. 2016, č. j. 62317-3/2016/900000-302, kterým byl zajišťovací příkaz ze dne 30. 9. 2016, č. j. 120063/2016-570000-32.4, změněn co do lhůty splatnosti a ve zbytku potvrzen. 3. Žalobkyně podala proti oběma odvolacím rozhodnutím žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který obě řízení spojil ke společnému řízení a následně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, č. j. 22 Af 8/2017-68, tak, že se obě odvolací rozhodnutí zrušují. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 10 Afs 303/2017-58, rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 22 Af 8/2017-113, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2018, o zrušení odvolacích rozhodnutí žalovaného (kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku byla poté Nejvyšším správním soudem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 10 Afs 172/2018-42, zamítnuta). 4. Jelikož žalovaný z úřední činnosti a v souladu se zákonem nepředepsal úrok ze svého neoprávněného jednání (coby správce daně), podala žalobkyně dne 19. 4. 2024 k žalovanému žádost o vyplacení úroku z neoprávněného jednání žalovaného, který žalobkyně vypočetla: - Z částky 8 011 381,75 Kč ode dne 3. 10. 2016 do dne jejího použití v souladu se zákonem (okamžik nebyl žalobkyni z jí dostupných písemností znám), nejpozději do dne 22. 5. 2018 - Z částky 2 627,78 Kč ode dne 3. 10. 2016 do dne jejího použití v souladu se zákonem (okamžik nebyl žalobkyni z jí dostupných písemností znám), nejpozději do dne 14. 10. 2016 - Z částky 41 119 000 ode dne 29. 9. 2016 do dne 14. 10. 2016 - Z částky 20 801 441 ode dne 6. 10. do dne 14. 10. 2016, a to v souladu s § 254 odst. 2 daňového řádu. 5. Dne 2. 5. 2024 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o předepsání úroků z nesprávně stanovené daně, kterým byl žalobkyni přiznán úrok z nesprávně stanovené daně z důvodu zrušení / změny / prohlášení nicotnosti rozhodnutí č. j. 116934/2016-570000-32.4 ze dne 23. 9. 2019 ve výši 24 635 Kč. Ve vyrozumění byla dále uvedena tabulka, z níž je patrné, že částka 24 635 Kč představuje úrok ve výši 28,05 % ročně z částky 8 014 009,53 Kč za období ode dne 23. 9. 2016 do dne 26. 9. 2016. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitku, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231444-3/2024-570000-42, zamítl (právě napadeným rozhodnutím). 6. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný jednak vycházel z nesprávného určení úročené částky (když žalovaný přiznal žalobkyni pouze úrok z neoprávněného jednání správce daně pouze z částky 8 014 009,53 Kč a úrok z částek 41 119 000 Kč a 20 801 441 Kč žalovaný žalobkyni vůbec nepřiznal), a rovněž z nesprávného určení konce období, za nějž je úrok počítán. Stěžejní otázku poté žalobkyně spatřuje v okamžiku zániku účinnosti zajišťovacího příkazu v situaci, kdy zajišťovací příkaz byl v rámci správního soudnictví zrušen pro jeho nezákonnost a rovněž v určení okamžiku, kterým v takové situaci končí doba úročení úrokem z neoprávněného jednání správce daně. 7. Žalobkyně má za to, že se dnem 26. 9. 2016 nelze spojovat zánik účinnosti zajišťovacího příkazu a s takto tvrzeným zánikem účinnosti zajišťovacího příkazu nelze spojovat konec období pro přiznání úroku z neoprávněného jednání žalovaného, nýbrž právě se dnem, kdy došlo fakticky k použití nezákonně vybraných prostředků v souladu se zákonem. 8. Správně má tak být úrok z neoprávněného jednání žalovaného, který náleží žalobkyni, stanoven: - Z částky 8 014 009,53 Kč ode dne 23. 9. 2016 do dne jejího použití v souladu se zákonem, minimálně však do 10. 10. 2016 (tj. první den zákonného použití vybraných finančních prostředků na úhradu daňové povinnosti za období srpen 2016), - Z částky 41 119 000 Kč ode dne 29. 9. 2016 do dne 14. 10. 2016 (tj. den, kdy byla žalobkyně informována vyrozuměním o přeplatku ze dne 14. 10. 2016, č. j. 127473/2016-570000-32.4 o použití částky 41 119 000 Kč na úhradu celkového dlužného nedoplatku na spotřební dani z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016), - Z částky 20 801 441 Kč ode dne 6. 10. 2016 do dne 14. 10. 2016. 9. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 10. Žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 12. 2024 uvedl, že činí nesporným, že zajišťovací příkazy byly vůči žalobkyni vydány nezákonně. Žalovaný má však odlišný názor na to, z jakých částek se měl úrok z nesprávně stanovené daně vypočítat a také na to, za jaké období měl být tento úrok počítán. V souladu s rozhodným zněním daňového řádu, pokud je nedoplatek po daňovém subjektu vymáhán neoprávněně, náleží mu úrok za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení, tzn. ode dne vydání exekučního příkazu. Den splatnosti zajišťovacího příkazu připadl na 23. 9. 2016, který byl následně v důsledku odvolání změněn na 29. 9. 2016. Žalovaný začal činit kroky k vymožení daně již dne 23. 9. 2016, kdy byl vydán exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu poskytovatele platebních služeb, s platbou připsanou na účet žalovaného dne 3. 10. 2016. Žalobkyni byl v tomto případě úrok počítán ve dvojnásobné výši ode dne 23. 9. 2016. S ohledem na ust. § 168 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, ve spojení s tím, že žalobkyně podala daňové přiznání dne 26. 9. 2016, byl dnem pravomocného stanovení daně 26. 9. 2016, kterým došlo k zániku účinnosti zajišťovacího příkazu. Žalovaný tak přiznal úrok z prodlení z částek 8 011 381,75 Kč a 2 627,78 Kč ode dne 23. 9. 2016 do dne 26. 9. 2016, kdy došlo k zániku zajišťovacího příkazu a zároveň k pravomocnému stanovení daně. Jelikož dne 26. 9. 2016 došlo k zániku nezákonného zajišťovacího příkazu a současně k pravomocnému stanovení daně, byly tyto prostředky převedeny na daňovou povinnost, která vznikla na základě daňového přiznání žalobkyně. 11. Stran úročení částek žalovaný poukázal na to, že dne 29. 9. 2016 byl vydán další exekuční příkaz na jinou pohledávku na přeplatek z uvolněného zajištění daně poskytnuté žalobkyní, který vznikl dne 6. 10. 2016. Na základě tohoto příkazu byla vymožena částka 20 801 441 Kč. V tomto případě byl exekuční příkaz nařízen poté, co došlo k zániku účinnosti zajišťovacího příkazu, předmětem exekučního příkazu byla pravomocně stanovená daň, vymožené peněžní prostředky byly použity na úhradu daňové povinnosti se splatností 26. 9. 2016, úrok z nesprávného stanovení daně tedy nevznikl. Přeplatek ze zajištění daně poskytnuté žalobkyní jako podmínka k provozování daňového skladu ve výši 41 119 000 Kč vznikl dne 30. 9. 216, z tohoto důvodu nemohl být již použit na úhradu zajišťovacího příkazu, jehož účinnost zanikla dne 26. 9. 2016. Pokud žalobkyně stanovenou daň neuhradila ve lhůtě splatnosti, žalovaný byl oprávněn v souladu s § 154 o