1 As 139/2012 — Nejvyšší správní soud

65 A 100/2024- 220 - text  11 65 A 100/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: B. s. s. r. o., IČ X sídlem N. 1069/24, X P. proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: I. J. K., IČ X sídlem V. 87, X Z. II. R. e. s. r. o., IČ X sídlem B. 51, X B. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2024, č. j. KUZL 29395/2024 ve věci dodatečného povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a shrnutí obsahu podání 1. Na základě žádosti stavebníka (osoba zúčastněná na řízení I) vydal Městský úřad Valašské Meziříčí rozhodnutí datované dnem 10. 7. 2023, č. j. MeUVM 108421/2023, jímž dle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dodatečně povolil stavbu nazvanou Novostavba administrativní budovy, garáže a přípojek na inženýrské sítě v Z. na pozemcích parc. č. X, XA a XB (všechny pozemky, včetně dále uvedených, se nacházejí v k. ú. a obci Z.). Žalobkyně je vlastníkem sousedních pozemků zapsaných na LV č. XC a zejména pak pozemku parc. č. XD, jehož součástí je rodinný dům č. p. XE (dále jen „rodinný dům žalobkyně“), a z tohoto důvodu byla účastníkem správního řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. 2. Žalobkyně se v žalobě domáhá zrušení rozhodnutí obou správních orgánů. Uvedla, že záměr se nachází cca 35 m od jejího rodinného domu. Konkrétně pak namítala, že - dle rozhodnutí o povolení připojení na pozemní komunikaci ze dne 4. 5. 2009 má stavebník povolen sjezd pouze pro skladovou halu, nikoliv pro nyní řešený záměr. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019, č. j. 1 As 397/2019-103 namítala, že účel připojení musí být brán v úvahu při rozhodování o povolení připojení, resp. při hodnocení jeho vlivu na bezpečnost a plynulost provozu. Nyní se jedná o celý výrobně skladovací areál se souborem staveb. Informace o přepokládané intenzitě dopravy v rozhodnutí absentuje. Dále odkázala na § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Od posledního rozhodnutí o povolení připojení na pozemní komunikaci z roku 2009 došlo k navýšení intenzity a změny skladby dopravy. V daném areálu sídlí další subjektu, a sice společnost E. s. r. o. Žalobce použil tzv. salámovou metodu, kdy má povolen pouze sjezd pro příjezdovou halu. Vozidla jedoucí z a do areálu stavebníka jezdí po příjezdové komunikaci velmi rychle, což vyústilo v požadavek občanů dané části obce na stanovení místní úpravy provozu. Dle sdělení Policie ČR ze dne 9. 2. 2024 má předmětná komunikace šířku 2,8 m, což je rozporné s normou ČSN 73 0802, dle níž má být šířka zpevněné části komunikace pro příjezd požárních vozidel alespoň 3 m. - správní orgány nezkoumaly narušení pohody bydlení, a to jednak jednotlivých činitelů, které ji tvoří, tak v jejich vzájemném souhrnu. Závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 10. 2023, č. j. MZDR 25378/2023-5/OVZ je vadné. Ministerstvo v něm nezohlednilo požadavek vyplývající z Územního plánu obce Z. (dále jen „ÚP Z.“), který jako prioritu upravuje zlepšení ochrany obyvatel před hlukem a emisemi. Dále žalobkyně citovala jednu větu z předmětného stanoviska a poukázala na její nejasnost, což dle ní způsobuje zmatečnost celého závazného stanoviska. Stavebník pořádá ve svém areálu večírky s reprodukovanou hudbou, což ruší okolní obyvatele. Na to nemá povolení. Vozidla do areálu stavebníka přijíždí také v době nočního klidu. Ministerstvo se těmito námitkami řádně nezabývalo. Z dokumentace nevyplývá, že obytné místnosti rodinného domu žalobkyně vyhoví i po realizaci záměru předepsaným hodnotám. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a jelikož se žalobní námitky shodují s těmi odvolacími, odkázal na napadené rozhodnutí. Argumentaci tam uvedenou soud pro přehlednost shrne v hodnotící části rozsudku. Nad rámec uvedl, že sdělení Policie ČR, na které se žalobkyně odkazuje, se nevztahuje k místní komunikaci na pozemku parc. č. XF vedoucí k záměru. Z projektové dokumentace (požárně bezpečnostní řešení) vyplývá, že příjezd je zajištěn po stávající komunikaci o šířce 3,5 m. 4. Žalobkyně v dalších podáních odkázala na další vyjádření Policie ČR, ze kterého dle ní zřetelně vyplývá, že při místním šetření policie zjistila, že místní komunikace na pozemku parc. č. XF mezi č. p. XG má šířkový profil v rozmezí 2,8 m až 3,2 m. Posléze uvedla, že má šířku 2,75 m a 2,85 m (v následném podání opět tvrdila 2,8 m). Není tedy dodržena norma pro příjezd vozidel požární techniky. Zásah do vlastnického práva žalobkyně spočívá ve zvýšení dopravní zátěže a hluku na místní komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. XF, která slouží k přístupu k nemovitosti žalobkyně. Dále dojde k ohrožení bezpečnosti a omezení přístupu požární techniky k nemovitostem žalobkyně z důvodu nedostatečné šířky komunikace (místy 2,8 m), dojde ke zhoršení pohody bydlení v rozporu s ÚP Z. a dojde ke kumulaci negativních vlivů (doprava, hluk, noční provoz, technická zařízení). Kumulace těchto vlivů nebyla posouzena ve vzájemných souvislostech. Správní orgány neměly dostatečné podklady, zejména odborné vyjádření silničního správního úřadu ke kapacitě a bezpečnosti komunikace, komplexní hlukovou studii zahrnující dopravu, noční provoz a provoz zařízení a posouzení zajištění příjezdu požární techniky. Jejich rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 10. 2023 bylo vydáno bez znalosti místních poměrů. Vedle požadavků ÚP Z. nezohlednilo ani hluk pozadí a posuzovalo izolovaně jen hluk čerpadla, aniž by zohlednilo existenci dalších zdrojů hluku a dopravy. 5. Osoba zúčastněná na řízení II se s podáními žalobkyně plně ztotožnila. B. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Obecná východiska k přezkumu rozhodnutí vydaných dle stavebního zákona 7. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona platí, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že: a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude-li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání. 8. Odst. 2 téhož ustanovení věty šestá až osmá stanoví, že v řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. 9. Podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona je účastníkem územního řízení osoba, jejíž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Taková osoba pak dle § 89 odst. 4 stavebního zákona může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým může být její právo přímo dotčeno. 10. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že žalobce, který byl účastníkem územního (stavebního) řízení může v soudním řízení správním uplatňovat toliko ty námitky, které se týkají jeho subjektivních veřejných práv, resp. práv, které je oprávněn hájit