5 Afs 115/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 83/2025- 51 - text  12 65 A 83/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: S. G. a.s., IČO X sídlem J. S. 313, X L. zastoupená advokátkou JUDr. Ivou Repa Kremplovou sídlem Okružní 433/1, 638 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: S. s. r. o., IČO X sídlem S. 3725/60a, X P. zastoupená advokátem Mgr. Janem Janouškem sídlem Soukenická 2082/7a, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, č. j. KUOK 130459/2025, ve věci omezení vlastnického práva takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 18. 11. 2025, č. j. KUOK 130459/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ivy Repy Kremplové, sídlem Okružní 433/1, 638 00 Brno. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Olomouce, odbor stavební (dále jen „správní orgán I. stupně“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 16. 7. 2025, č. j. SMOL/316324/2025/OS/OP/Mra dle § 24 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a § 104 odst. 1 zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o elektronických komunikacích“) omezil vlastnické právo žalobkyně k části pozemku parc. č. X v k. ú. L. v rozsahu 11,89 m² dle geometrického plánu č. 792-165/2023 tak, že ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) zřídil věcné břemeno pro realizaci záměru „Optická trasa O. – L. – T.“, jejímž cílem je napojení obcí T. a O. u P. optickým kabelem na vysokorychlostní síť elektronických komunikací, umístěné územním rozhodnutím č. j. PVMU 120768/2023 61 ze dne 7. 9. 2023. Zřízené věcné břemeno opravňuje vyvlastnitele realizovat protlak pod železniční vlečkou a provozovat podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě (optický kabel včetně chráničky), a to včetně práva údržby, oprav vedení a úprav infrastruktury. Věcné břemeno bylo zřízeno na dobu neurčitou. Výrokem II. bylo určeno, že vyvlastnitel je dle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění povinna zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do 12 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem III. byla stanovena náhrada za vyvlastnění. 2. Odvolání žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Argumentace stran Žaloba 3. Žalobkyně úvodem konstatovala, že již v odvolání brojila proti postupu správního orgánu I. stupně, který ji v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) neseznámil s nově získanými podklady před vydáním rozhodnutí. Za tyto podklady žalobkyně označila sdělení Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) stran pokrytí vysokorychlostní sítí elektronických komunikací v obcích O. u P. a T. (L.) ze dne 30. 4. 2025 a také písemné vyjádření vyvlastnitele, k dřívějšímu vyjádření žalobkyně ze dne 1. 4. 2025 a následně ze dne 29. 4. 2025 (reakce na podanou žádost vůči ČTÚ). Podle žalobkyně se žalovaný s jejími námitkami vypořádal chybně, když uvedl, že sdělení ČTÚ nebylo použito jako podklad rozhodnutí, a že s vyjádřením vyvlastnitele se žalobkyně mohla seznámit sama, nicméně této možnosti nevyužila. Žalobkyně namítla, že vyjádření vyvlastnitele zjevně přispělo k vydání rozhodnutí, jelikož správní orgán I. stupně na jeho základě podal žádost o sdělení vůči ČTÚ. Kdyby žalobkyně věděla, že je vyjádření vyvlastnitele součástí spisu, mohla se s ním seznámit, adekvátně na něj zareagovat a v něm uvedená tvrzení vyvlastnitele případně vyvrátit. Samotné sdělení ČTÚ pak rovněž bylo podkladem pro rozhodnutí, jelikož jej správní orgán I. stupně hodnotil ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Bylo přitom nerozhodné, že správní orgán I. stupně toto sdělení v konečném důsledku vyhodnotil tak, že pro samotné rozhodnutí nebylo užitečné. Žalobkyně dále namítla, že pokud se správnímu orgánu I. stupně nedostalo ve sdělení odpovědi ze strany ČTÚ na jeho otázky, měl žádost vyvlastnitele zamítnout, případně se zeptat znovu a lépe. V rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu pak podle žalobkyně postupoval rovněž žalovaný. Z napadeného rozhodnutí totiž vyplynulo, že se vyvlastnitel a správní orgán I. stupně v odvolacím řízení obsáhle vyjádřili k odvolacím námitkám žalobkyně. Žalovaný následně vydal rozhodnutí o odvolání, aniž by před tím žalobkyni o těchto vyjádřeních jakkoli vyrozuměl. Žalobkyně se tedy s těmito podklady pro rozhodnutí nemohla seznámit, zareagovat na ně a eventuálně ovlivnit rozhodnutí žalovaného. 4. Dále žalobkyně namítala nedostatečné vypořádání vlastních odvolacích námitek ze strany žalovaného, které tak podle ní způsobilo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v tomto ohledu nejdříve namítla, že vyvlastnitel musí ve smyslu § 18 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění doložit skutečnosti nasvědčující tomu, že byly splněny podmínky vyvlastnění. Ačkoli vyvlastnitel vylíčil takovýchto skutečností více, nebylo podle žalobkyně zřejmé, jakými důkazy byly doloženy. Pokud pak správní orgán I. stupně neuvedl, z jakých důkazů při vydání rozhodnutí vycházel, jedná se o porušení § 68 odst. 3 správního řádu a vadu způsobující nepřezkoumatelnost. Žalobkyně dále namítla, že správní orgán I. stupně (opět) bez uvedení podkladu přijal skutkový závěr, že dojde-li k napojení vysokorychlostní sítě elektronických komunikací způsobem, který navrhl vyvlastnitel, bude naplněn veřejný zájem. Námitky uvedené v tomto bodě přitom žalobkyně uvedla již v odvolání, nicméně žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal, když toliko uvedl, že „v řízení byl dostatečně prokázán veřejný zájem na stavbě“, a že k posouzení převahy veřejného zájmu nad vlastnickým právem žalobkyně „byl použit test proporcionality“. 5. Žalobkyně dále namítla, že se žalovaný nijak nevypořádal s její námitkou stran toho, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nesprávně aplikoval kritérium potřebnosti. Žalovaný se i přes námitku žalobkyně vůbec nezabýval tím, zdali by pokrytí 5G sítí nemohlo být zajištěno jiným způsobem a bez zásahu do vlastnických práv žalobkyně, např. využitím hybridní přenosové sítě. Z pohledu žalobkyně se přitom jednalo o námitku zásadní. Obdobně se pak žalovaný nevyjádřil k námitce, že správní orgán I. stupně nijak nepodložil své tvrzení, že právě vyvlastňovatelem navrhovaný záměr je nejlepším řešením, pokud jde o rozsah zásahu tohoto záměru do vlastnických práv soukromých osob. 6. Žalobkyně dále odkázala na další nevypořádané námitky ze strany žalovaného. Konkrétně ve vztahu ke kritériu poměřování žalobkyně v odvolání namítala, že správní orgán I. stupně nijak neodůvodnil své tvrzení, podle nějž by v dané lokalitě v případě nerealizace záměru nebylo zajištěno dostatečné pokrytí vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Správní orgán I. stupně se přitom na dostatečnost pokrytí ještě před vydáním rozhodnutí dotazoval ČTÚ, nedostatek podkladů pro později učiněný závěr byl tedy v tomto ohledu očividný. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán I. stupně nijak nepodložil svůj závěr k naplnění podmínky nezbytného rozsahu, pokud jde o zásah do vlastnických práv žalobce. Ani tuto námitku přitom žalovaný nevypořádal. Stejně jako její odvolací námitky stran aplikace zásady subsidiarity. Žalobkyně v tomto ohledu již v odvolání namítala, že se správní orgán I. stupně nijak nevypořádal s jejím tvrzením, že vyvlastnitel nepředložil dostatečnou informaci o účelu vyvlastnění. Žalobkyni tak doposud není zřejmé, proč nemůže být záměr vyvlastnitele realizován bez získání práv k pozemku nebo ke stavbě již zmiňovanou hybridní přenosovou sítí. Žalovaný k těmto námitkám pouze uvedl, že „v neposlední řadě byla i správně naplněna podmínka subsidiarity“, a že „není problém v uzavření smlouvy v tom, že by odvolateli nebyl dostatečně znám účel vyvlastnění“. 7. Závěrem žalobkyně namítla, že ani správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí nevypořádal s jejími námitkami, uplatněnými v průběhu řízení (že v lokalitě již jsou dostupné veřejné komunikační sítě, že vyvlastnitel mohl využít již budovanou optickou síť a že vyvlastnitel nepředložil dostatečnou informaci o účelu vyvlastnění), čímž učinil i toto rozhodnutí nepřezkoumatelným. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K namítanému postupu v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že vyjádření vyvlastnitele nezakládá povinnost správního orgánu postupovat podle tohoto ustanovení. Při takovém postu