4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 48/2025- 36 - text  14 72 Ad 48/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: M. S. bytem X zastoupený opatrovnicí V. S. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Matyášem Ritterem sídlem Riegrova 376/12, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Matyáše Rittera, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Spor byl o to, jestli byl žalobce závislý na pomoci jiné osoby v třetím nebo čtvrtém stupni. Spornou základní životní potřebou (dále jen „ZŽP“) byl výkon fyziologické potřeby za období od podání žádosti o zvýšení příspěvku na péči 23. 7. 2024 do vydání napadeného rozhodnutí 12. 9. 2025. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 10. 2. 2025, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím zamítl návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči. 3. Žalobce v žalobě namítal, že mu byl diagnostikovaný dětský autismus a je závislý na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Podle úřadu práce a žalovaného je žalobce schopen zvládat ZŽP mobilita a výkon fyziologické potřeby. Žalobce však není schopen zvládat ZŽP výkon fyziologické potřeby v přijatelném standardu bez každodenní pomoci jiné osoby. Žalobce není schopen zvládat především provedení očisty po vykonání potřeby, není schopen rozpoznat její potřebu, samostatně provést ani zkontrolovat její správnost a úplnost. Žalobce se po výkonu stolice nezvládne sám utřít, neumí si natrhat správné množství toaletního papíru, má problém si vzít vlhčený toaletní papír, jelikož mu jeho vlhkost vadí a vzteká se. Žalobce není schopen na veřejném WC nachystat papírovou podložku, neumí použít dezinfekční ubrousky, nedokáže používat zásobníky a podavače toaletního papíru a není schopen provést očistu WC. Žalobce nezná stud a nevnímá sociální konvence spojené s výkonem fyziologických potřeb. Při výkonu potřeby žalobce nemá zábrany stáhnout si kalhoty mimo uzavřený prostor toalety, a proto vyžaduje doprovod i při použití veřejných toalet, aby nedocházelo k nevhodnému či společensky rizikovému chování. Pokud si žalobce znečistí ruce od stolice nebo použitého toaletního papíru, není schopen v očistě pokračovat, reaguje zmatkem a odporem a situaci nedokáže samostatně vyřešit. Matka (opatrovnice) musí žalobci ve všech těchto činnostech aktivně pomáhat, potřebu očisty opakovaně připomínat a očistu po vykonání potřeby fyzicky provádět, neboť žalobce není schopen tyto úkony zvládnout v přijatelném standardu, a to ani s dopomocí. Bez přímé asistence matky by žalobce očistu neprovedl vůbec nebo dostatečně, což by vedlo k závažnému hygienickému a zdravotnímu riziku. Bez slovní dopomoci žalobce není schopen tyto aktivity zvládnout vůbec. Matka musí žalobce zastavovat a usměrňovat v případech, kdy jedná či se chová nevhodně. 4. Žalobce nesouhlasil s argumentem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“), že je schopen zvládat výkon fyziologické potřeby, protože byl způsobilý ke studiu učebního oboru „prodavač“. Tento závěr je v rozporu s reálným průběhem studia a se skutečnostmi obsaženými ve spisové dokumentaci, zejména s psychologickým vyšetřením z 30. 8. 2024. Žalobce měl po celou dobu studia včetně odborné praxe zajištěnou osobní asistentku, která mu poskytovala každodenní pomoc při zvládání ZŽP, včetně dohledu a přímé asistence při výkonu fyziologické potřeby a hygieny po ní. Skutečnost, že žalobce byl schopen školní docházky pouze za neustálé pomoci jiné osoby, zcela vylučuje závěr, že by tuto činnost zvládal samostatně. Navíc žalobce musel své studium předčasně ukončit právě z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který se projevoval zhoršující se schopností samostatného fungování a zvýšenou závislostí na každodenní pomoci jiné osoby. 5. Posudek posudkové komise je v rozporu se zdravotnickou dokumentací včetně nálezů praktického lékaře a se sociálním šetřením. MUDr. D. ve zprávě ze 4. 12. 2024 výslovně uvedla, že žalobce vyžaduje péči 24 hodin denně sedm dní v týdnu, a to ve všech denních aktivitách a činnostech včetně výkonu fyziologické potřeby. V psychologickém vyšetření z 30. 8. 2024 je popsáno, že je vážně narušena schopnost žalobce rozpoznat a předjímat riziko ohrožení zdraví, že kombinované postižení se projevuje v závažných potížích v sebeobsluze a v samostatnosti rozhodování, že žalobce potřebuje pomoc a dohled s hygienou, a to i na toaletě po vykonání velké potřeby. MUDr. K. ve zprávách z 22. 7. 2025 a 14. 10. 2025 výslovně uvedl, že po každém vyprázdnění stolice je důležité důkladné šetrné omytí konečníku matkou, protože žalobce toho není schopen. Žalobce tyto zprávy přiložil a navrhl k důkazu. 6. Žalobce namítal, že posudková komise ho nevyšetřila a její jednání proběhlo bez jeho přítomnosti. Posudková komise se nijak nevypořádala s tím, proč nevycházela z citovaných lékařských zpráv, a naopak selektivně vybrala pouze ty údaje, které mohly podpořit opačný závěr (například že žalobce studoval). Tím posudková komise porušila zásadu úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti posudkového hodnocení. Žalobci není zřejmé, kterým konkrétním lékařským podkladem byl jeho zdravotní stav a jeho vliv na zvládání ZŽP objektivizován do té míry, aby bylo možné učinit závěr, že ZŽP výkon fyziologické potřeby zvládá. 7. Posudková komise do textu posudku selektivně vybrala pouze dílčí pasáž z psychologického vyšetření z 30. 8. 2024 a uvedla, že žalobce je schopen se rozvíjet, učit nové dovednosti a osvojovat si některé jednoduché činnosti. Posudková komise však opomíjí zbývající část téhož vyšetření, kde je uvedeno, že úroveň adaptace žalobce lze považovat za strop, kterého je možné dosáhnout u tohoto typu kombinovaného postižení a že do budoucna nelze očekávat její významné zlepšení. Limity žalobce představují výrazně omezená flexibilita myšlení, neschopnost improvizace a neschopnost alespoň přibližně odhadovat míru rizika určitého jednání pro zdraví. Tato zásadní zjištění mají přímý dopad na schopnost žalobce zvládat ZŽP, avšak posudková komise se k nim v posudku vůbec nevyjadřuje. Posudková komise tak vytrhla z kontextu jedinou větu, která mohla podpořit závěr o vyšší míře soběstačnosti žalobce, zatímco ignorovala komplexní hodnocení odborníka, které naopak potvrzuje dlouhodobě omezenou schopnost žalobce samostatně zvládat běžné denní úkony. 8. Úřad práce žalobci přiznal příspěvek na péči ve stupni IV (úplná závislost) od jeho šesti let do jeho zletilosti a uznal, že nezvládal všechny ZŽP kromě mobility. Ke změně posouzení zvládání ZŽP výkon fyziologické potřeby došlo až rozhodnutím úřadu práce z 18. 6. 2024. Povinností správních orgánů bylo řádně zdůvodnit, proč došlo ke snížení stupně závislosti žalobce oproti minulosti. Podle lékařských zpráv je zdravotní stav žalobce dlouhodobě neměnný a dle odborných lékařských zpráv a posudků nelze očekávat jeho zlepšení. Naopak s ohledem na charakter jeho postižení lze předpokládat, že věkem bude docházet spíše k jeho postupnému zhoršování. 9. Posudková komise měla odůvodnění posudku opřít o zcela individuální poznatky o funkčním dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost žalobce zvládat ZŽP, a ne pouze učinit paušální a negativní vymezení, že žalobce netrpí závažnějšími zdravotními postiženími, v jejichž důsledku by sporné ZŽP nezvládal. Posudková komise se měla zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, jestli je žalobce zvládá v přijatelném standardu. Pro vznik pochybností o zvládání postačuje samotné tvrzení žalobcovy matky (opatrovnice). Správní orgán je povinen se vypořádat i s tvrzeními pečující osoby, pokud z nich vyplývají pochybnosti o tom, zda je posuzovaný skutečně schopen spornou ZŽP zvládat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ - č. j. 1 Ads 482/2020-33 a č. j. 4 Ads 167/2015-27, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 Ad 10/2024-49 a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Ad 4/2017-36). V případě žalobce plynou pochybnosti o zvládání sporné ZŽP také z lékařských nálezů. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vysvětlil, že schopnost zvládat ZŽP se hodnotí v prostředí, ve kterém se osoba běžně pohybuje a které by mělo být přizpůsobeno zdravotnímu stavu a potřebám této osoby, aby zvládání jednotlivých aktivit bylo umožněno či usnadněno. Nelze tedy přihlédnout k obtížím, které žalobci vznikají v prostředí cizím (veřejné WC). Očistu po použití toalety lze vykonat i s pomůckami, kterými mohou