8 Ao 2/2008 — Nejvyšší správní soud

50 A 6/2012- 79 - text - 19 - 50 A 6/2012-79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Dalily Marečkové a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: Obec B., zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, Praha 5, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Středočeského kraje vydaných usnesením zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 12. 2011, č. 4-20/2011/ZK, takto: I. Opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Středočeského kraje vydané usnesením zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 12. 2011, č. 4-20/2011/ZK, s e z r u š u j í v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů stavby uvedené v části 4.1.1.1. čl. (118) a označené jako „stavba aglomeračního okruhu“, a to dnem vyhlášení tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části se návrh z a m í t á. III. Odpůrce j e p o v i n e n zaplatit navrhovateli k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením. Odůvodnění: Navrhovatel se svým návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 6. 6. 2012 domáhá zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 12. 2011, č. 4-20/2011/ZK (dále též „ZÚR“), a to v celém rozsahu, in eventum navrhuje zrušení ZÚR v části textového i grafického vymezení ploch a koridoru vysokorychlostní trati v úseku Beroun - hranice kraje. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 7. 6. 2012, čj. 7 A 32/2012-29, věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Zdejšímu soudu byl návrh doručen dne 20. 6. 2012. I. Obsah návrhu Navrhovatel předně uvádí, že je obcí a jeho legitimace k podání návrhu je proto založena přímo § 101a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); současně je vlastníkem nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu Středočeského kraje na LV č. 10001 pro obec a k.ú. B., které se nacházejí v bezprostředním sousedství trasy koridoru vysokorychlostní trati, jak ji vymezují napadené ZÚR. Úvodem navrhovatel upozorňuje, že k návrhu ZÚR uplatnil dne 28. 4. 2011 námitky, odpůrce je však vyřídil toliko formálním způsobem, přičemž v odůvodnění napadených ZÚR se těmito námitkami vůbec nezabýval, ačkoliv k tomu byl podle § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, povinen. Textová část ZÚR sice ve svém čl. I. odkazuje na rozhodnutí o námitkách, které je obsaženo v příloze č. 6, uvedená příloha však byla na elektronickou úřední desku vyvěšena až s velkým časovým odstupem po vyvěšení samotných ZÚR. Rozhodnutí o námitkách pak navrhovateli nebylo doručeno vůbec. Navrhovatel současně se zmíněným rozhodnutím zastupitelstva o jeho námitkách věcně nesouhlasí, a podal proto Ministerstvu pro místní rozvoj podnět na zahájení přezkumného řízení ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Vydání ZÚR dále podle navrhovatele nepředcházelo jejich řádné projednání. Znění původního návrhu ZÚR, které prošlo celým schvalovacím procesem, k němuž byla směřována stanoviska dotčených orgánů a které bylo i veřejně projednáno, zastupitelstvo odpůrce schválilo v pozměněném znění. Pokud zastupitelstvo odpůrce ZÚR v pozměněné podobě schválilo, jedná se o úkon obsahově nezákonný, navíc mimo působnost a pravomoc zastupitelstva. Další nedostatek ZÚR shledává navrhovatel v rozporu s jejich zadáním. Zastupitelstvo odpůrce pak porušilo i povinnost stanovenou § 41 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť si neověřilo, zda ZÚR nejsou v rozporu s politikou územního rozvoje, se stanovisky dotčených orgánů a se stanoviskem ministerstva. To si podle navrhovatele zastupitelstvo ani ověřit nemohlo, neboť schvalované zásady byly odlišné od těch, k nimž ministerstvo a dotčené orgány svá stanoviska podávaly. Schválené ZÚR jsou podle navrhovatele v rozporu s Politikou územního rozvoje České republiky 2008 (dále též „PÚR“), neboť upravují komunikaci II/101 (tzv. aglomerační okruh) jako koridor dopravy mezinárodního a republikového významu, ač to může být stanoveno jen v PÚR, kde však výše uvedené stanoveno není. Napadené ZÚR jsou tak nejen v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, ale současně překračují své určení tím, že upravují něco, co jim nepřísluší. Před schválením návrhu ZÚR došlo k podstatné úpravě návrhu zásad územního rozvoje ve smyslu § 39 odst. 5 stavebního zákona, aniž by se konalo opakované veřejné projednání za účasti dotčených orgánů. O tom, že provedenou změnou došlo k podstatné úpravě návrhu ZÚR, svědčí kapitola 4.1.1.1., Silniční doprava, čl. 118, kdy úpravou až po veřejném projednání návrhu došlo k tomu, že shora uvedený aglomerační okruh byl změněn na silnici vyšší třídy (zařazenou mezi koridory mezinárodního a republikového významu), ač ta může být vymezena pouze v PÚR. I ve vztahu k tomuto nezákonnému postupu odpůrce podal navrhovatel podnět Ministerstvu pro místní rozvoj na zahájení přezkumného řízení. Výše uvedená pochybení odpůrce jsou podle navrhovatele natolik intenzivní, že by měly mít za následek zrušení celého napadeného opatření obecné povahy. Napadené ZÚR pak konečně zasahují i do vlastnických práv navrhovatele, stejně tak jako do vlastnických práv jeho občanů. Zcela totiž opomíjejí platný a účinný územní plán, který tam, kde ZÚR vymezují vysokorychlostní trať, již dříve umístil stavební parcely a kde již probíhá výstavba rodinných domů. Územně plánovací dokumentace dříve schválená by měla být nově schvalovanou respektována či alespoň v základních principech zohledněna, a ne zcela ignorována a popírána. Navrhovatel v době přijímání územního plánu nadřazenou územně plánovací dokumentaci respektoval (územní plán Pražského regionu, z něhož měly napadené ZÚR taktéž vycházet). Uskutečněním záměru vysokorychlostní trati by došlo k rozdělení katastru obce, zhoršení životního prostředí (zejména zatížení hlukem, emisemi a otřesy), což by vedlo i ke znehodnocení stavebních parcel, významnému narušení urbanistické koncepce a v důsledku toho i k likvidačnímu finančnímu zatížení obce; navrhovatel též očekává výrazný pokles tržení hodnoty všech pozemků přiléhajících ke koridoru vysokorychlostní trati a jeho ochrannému pásmu. Napadené ZÚR do míst, kde je předpokládán urbanistický rozvoj, a kde je přinejmenším dvě desítky let plánována zástavba rodinnými domy a toto území je již na výstavbu technicky vybaveno, umístil koridor vysokorychlostní tratě, ač měl k dispozici variantní řešení, a to jižně od obce, kde by se netýkal stavebních parcel, postavených rodinných domů či vydaných stavebních povolení. ZÚR tak omezují vlastníky nemovitostí v trase koridoru i ochranného pásma, a to nevratným rozhodnutím, bez podrobnější znalosti místa a při naprostém opomenutí stávajícího územního plánu a platných stavebních povolení. II. Vyjádření odpůrce Odpůrce v rámci svého vyjádření k návrhu předně uvedl, že návrh se netýká vysokorychlostní trati, ale směřuje proti koridoru území rezervy pro koridor vysokorychlostní trati směr Plzeň v úseku Beroun – hranice kraje. Odpůrce přitom nepopírá aktivní legitimaci navrhovatele, pokud jde pozemky v jeho vlastnictví nacházející se v blízkosti shora uvedené územní rezervy. V případě navrhovatelem zmiňovaného aglomeračního okruhu však odpůrce namítá nedostatek aktivní legitimace navrhovatele, neboť vymezením tohoto koridoru není navrhovatel žádným způsobem krácen na svých právech (koridor je zcela mimo území obce a nemá na toto území žádné dopady). Odpůrce nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, které se týká způsobu vyřízení jeho námitek k návrhu ZÚR. K písemné námitce navrhovatele spočívající v nesouhlasu s územní rezervou řádně zajistil posouzení dotčenými orgány, v daném případě Ministerstvem dopravy. Rozhodnutí o zamítnutí této námitky odůvodnil odpůrce právě trvajícím požadavkem Ministerstva dopravy na ponechání územní rezervy pro vysokorychlostní trať v daném území. Byť se jedná o odůvodnění stručné, je podle odpůrce přesvědčivé a srozumitelné a je z něj patrné, proč nebylo možno dané námitce vyhovět. Míra stručnosti není podle odpůrce nezákonná, přičemž při svém rozhodování byl vázán uvedeným stanoviskem. Trasa územní rezervy pro vysokorychlostní trať je sledována v úseku Beroun – hranice kraje jako územní rezerva podle § 36 odst. 1 stavebního zákona, a není tedy vymezena v ZÚR jako veřejně prospěšná stavba. Citovaný úsek je součástí koridoru hranice SRN/ČR – Plzeň – Praha vymezeného v PÚR. Ke všem námitkám přistupoval odpůrce jednotně ve smyslu podrobnosti této územně plánovací dokumentace, která se ze zákona zpracovává v malém měřítku (1:100 000) a tomu podle odpůrce nutně odpovídá i míra podrobnosti zkoumání. Na úřední desce bylo zveřejněno oznámení o vydání ZÚR veřejnou vyhláškou dne 7