50 A 24/2012

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., ve věci navrhovatelů a) Městská část P. – K., se sídlem , b) Ing. P. Š., nar. , bytem , c) Z. Š., nar. , bytem , d) J. K., nar. , bytem , e) A. S., nar. , bytem , f) Ing. Z. L., nar. , bytem , a g) K. Ř., nar. , bytem , všech zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, 390 01 Tábor, proti odpůrci Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 11. 2011, v části, jíž se vymezuje záměr č. D054 s označením „Koridor propojení Vestec (11/603) – Újezd (D1), tzv. Vestecká spojka“,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatelé podali společný návrh na části zrušení opatření obecné povahy - zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválených usnesením zastupitelstva Středočeského kraje č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 11. 2011 (dále jen „ZÚR SK“), v části, jíž se vymezuje stavba č. D054 s označením „Koridor propojení Vestec (11/603) – Újezd (D1), tzv. Vestecká spojka“. Na úvod shrnuli důvody podání návrhu tak, že koridor Vestecké spojky nacházející se z převážné části na území Středočeského kraje, zčásti ale i na území hl.m. Prahy, spojuje od jihu v km 3,756 mimoúrovňovou křižovatkou tzv. „EXIT 4“ dálnici D1 se Silničním okruhem kolem Prahy (SOKP) v oblasti Vestce na křižovatce se silnicí II/603 (Vestecký přivaděč). Koridor Vestecké spojky je podle navrhovatelů zcela nadbytečný, neboť propojení dálnic prostřednictvím SOKP je realizováno dále od města a Vestecký koridor je umisťován v trase tzv. jihovýchodní krátké varianty (JVK) původního návrhu SOKP. Nemá žádný význam z hlediska řešení dopravních problémů v území, naopak velké dopravní problémy by přinesl. Koridor Vestecké spojky má jen dopravně obsloužit pozemky skoupené různými společnostmi kolem Exitu 4. Vestecká spojka by poškodila životní prostředí obyvatel celé jihovýchodní oblasti Prahy tím, že by spojovala dálnice evropského významu, přiváděla by dopravu osobní i kamionovou z plánované dálnice D3 z jižních Čech a Rakouska do hl. m. Prahy a suplovala by SOKP, k němuž by vytvářela zkratku. Po zprovoznění Vestecké spojky, Exitu 4 a navržených komerčních zón skoupených pozemků kolem Exitu 4 by navíc vznikl značný dopravní tlak na prodloužení Vestecké spojky dále na severovýchod od D1 přibližně v trase JVK.

K podmínkám řízení

K aktivní legitimaci navrhovatelka a) uvedla, že je městskou částí hl. m. Prahy vymezenou podle § 3 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“) ve spojení s § 1 a přílohou č. 1 vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Statut“). Podle § 3 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Z toho je zřejmé, že městské části hl. m. Prahy jsou nositeli práv a povinností, a to v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem. Z pozice městské části hl. m. Prahy je navrhovatelka povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 2 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze) a tím se musí aktivně podílet a ovlivňovat základní koncepci a uspořádání využití dotčeného území, včetně přípustných a zakázaných způsobů takového využití. Navrhovatelka a) se tak domnívá, že má přímý a nezprostředkovaný vztah k území, které by bylo ovlivněno návrhem napadenou regulací. Podotkla také, že dne 28. 4. 2011 uplatnila připomínky k návrhu ZÚR SK, v nichž nesouhlasila s koridorem Vestecké spojky. O možné aktivní legitimaci pak svědčí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) zabývající se přezkumem územně plánovací dokumentace (dále též „ÚPD“) hlavního města Prahy, v nichž byla městská část považována za účastníka řízení.

Navrhovatelka a) po věcné stránce upozorňovala především na fakt, že v důsledku realizace záměru bude část nově přivedené dopravní zátěže směřovat přes její území. Vzniklá dopravní situace potom bude v budoucnu pravděpodobně řešena pokračováním záměru v trase JVK, tj. původní varianty SOKP, od níž bylo ustoupeno, jež by vedla přímo kolem území navrhovatelky.

Navrhovatelé b) až g) uvedli, že jsou vlastníky či spoluvlastníky obytných objektů v blízkosti plánovaného koridoru Vestecké spojky. Někteří z nich [navrhovatelé b), d) a g)] mají dotčené nemovitosti, v nichž bydlí, v obcích ve Středočeském kraji, někteří pak na území hlavního města Prahy [navrhovatelé c), e) a f)], vždy však v lokalitě poblíž (jak soud ověřil v mapě, ne dále než 500 metrů) koridoru Vestecké spojky. Již v současné době je v daném místě významná hluková zátěž (zejména v noci) z důvodu blízkosti dálnice D1 a frekventované silnice III. třídy, na níž navíc trvale roste intenzita dopravy s tím, jak se neustále rozšiřuje zástavba v této příměstské oblasti. Také znečištění ovzduší je na samé hranici závazných imisních limitů nebo i za ní (v případě jemného polétavého prachu PM10). Po realizaci Vestecké spojky dojde k dalšímu výraznému zhoršení v důsledku jízdy nových 27.750 vozidel denně v obou směrech a indukovanému navýšení dopravy po silnici III. třídy z 5.000 na 11.760 vozidel denně (oficiální model). Reálné zatížení však bude ještě vyšší a dojde k překročení závazných hygienických limitů hluku pro noční dobu u jejich nemovitostí a samozřejmě i k poklesu hodnoty jejich nemovitostí. Kumulativními účinky Vestecké spojky a dalších záměrů v širším okolí (ZKZP, propojovací komunikace Exit 4 – Formanská, administrativní a obytný soubor Praha – Újezd, napojení D3 na SOKP v blízkosti Vestecké spojky, rozšíření kontejnerového překladiště Metrans, administrativní obytná zóna navazující na zástavbu Petrovic, obytná zóna Průhonice, Tesco Šeberov a záměry masivní obytné výstavby ve Vestci, Jesenici, Šeberově, Průhonicích, Pitkovicích, Uhříněvsi a Benicích) dojde k zásadnímu zkrácení jejich práv, zejména práva vlastnického, práva na ochranu zdraví před hlukem a znečištěným ovzduším a práva na příznivé životní prostředí.

Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu k aktivní legitimaci navrhovatelů uvedl, že se domnívá, že navrhovatel a) postrádá aktivní legitimaci, neboť navrhovaný záměr není řešen na jeho území, ani není řešen na území hlavního města Prahy. Pokud tato navrhovatelka odkazovala na judikaturu NSS, ta se vždy dotýkala přezkumu ÚPD hlavního města Prahy, jež je z hlediska tohoto žalobního návrhu irelevantní. Rovněž navrhovatelé c), e) a f) s bydlišti na území hlavního města Prahy nemají podle odpůrce aktivní legitimaci k podání žalobního návrhu. K tvrzením o nepotřebnosti a důsledcích stavby Vestecké spojky pak uvedl, že odmítá polemizovat s argumenty vycházejícími z dokumentace EIA, jež je dokumentací o několik řádů podrobnější než dokumentace pro ZÚR SK. V každém případě však odpůrci není jasné, pokud je opakovaně hovořeno o záměrném zmanipulování údajů v této dokumentaci, jaký má mít vztah k napadeným zásadám územního rozvoje (dále jen „ZÚR“). Navíc v roce 2012 proběhly (či probíhají) dvě posouzení EIA na záměr Exit 4 D1 a dopravní připojení ZKZP a záměr Vestecká spojka v úseku ZKZP – silnice II/603. V prvním případě již bylo vydáno souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“), v druhém byl zatím vypracován posudek s doporučením pro MŽP vydat souhlasné stanovisko pro realizaci záměru. Ani ve velmi podrobném měřítku se tedy neprokázaly negativní skutečnosti, pro něž by bylo nutné návrh záměru Vestecké spojky ze ZÚR SK vypustit.

Odpůrce dále poukázal na fakt, že ZÚR SK byly zpracovány v měřítku 1:100 000 a tomu odpovídala i míra podrobnosti zkoumání různých jevů a skutečností i nutná míra selekce zkoumaných jevů. Není možné v ZÚR prověřovat detailní umístění na jednotlivé pozemky u všech záměrů, protože by pak takováto dokumentace byla nekončícím a neúměrně drahým procesem. Této podrobnosti odpovídá způsob vypracování vyhodnocení vlivů ZÚR SK na udržitelný rozvoj území (dále jen „VVURÚ“), kdy se posuzují vlivy koncepce na tři pilíře udržitelného rozvoje území. Proto se posuzují jen koridory záměrů (v tomto případě jde o koridor o šířce 180 m), v nichž ještě není stanoveno přesné umístění stavby. Tak není možné např. hodnotit ovlivnění jednotlivých pozemků – na rozdíl od procesu EIA, který pracuje již s konkrétním umístěním příslušné stavby ve velkém měřítku. Detailně identifikovat, specifikovat a kvantifikovat vlivy jednotlivých záměrů lze až v tomto okamžiku, kdy je vymezeno přesné inženýrsko-technickém umístění a jeho podmínky (např. výška zářezu komunikace, umístění protihlukových stěn, nadjezdy, mosty apod.), nikoliv v ZÚR SK a jejich podkladech.

Pokud odpůrce a) argumentuje prodloužením Vestecké spojky na severovýchod v trase pokračování bývalé JVK, to v ZÚR SK navrhováno není. Vestecká spojka je pak významnou součástí komunikačního systému na jižním obvodě hlavního města Prahy, která umožňuje převedení radiálních dopravních vazeb od Jesenice na Pankráckou radiálu. Výběr variant SOKP byl ukončen při zpracování Územního plánu velkého územního celku Pražského regionu (dále jen „ÚP VÚC PR“) již v roce 2006.

V replice navrhovatelé zdůraznili, že administrativní územní členění není pro otázku aktivní žalobní legitimace klíčové, rozhodující je totiž skutečnost, zda napadené opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) může zasáhnout do právní sféry navrhovatelů. Ve vztahu k navrhovateli a) poukázali také na skutečnost, že dotčenou obcí v řízení o ZÚR jsou podle § 39 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 281/2009 Sb. (dále jen „stavební zákon“) nejen obce v řešeném území, ale i obce sousedící s tímto územím. Pokud je jim vytýkáno, že argumentují informacemi z podrobnějšího procesu EIA, činí tak proto, aby prokázali, že navrženým záměrem jsou ve své právní sféře dotčeni.

Krajský soud v Praze v této fázi nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení OOP nebo jeho části. Mezi takové podmínky je třeba řadit především existenci OOP, aktivní žalobní legitimaci navrhovatele a formulaci žalobního návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, čj. 9 Ao 1/2008-34, dostupný spolu s ostatními rozhodnutími NSS na www.nssoud.cz).

Zásady územního rozvoje se v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 stavebního zákona vydávají formou OOP podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Napadené ZÚR SK byly vydány zastupitelstvem odpůrce dne 19. 12. 2011, a o existenci napadeného OOP tedy není sporu.

Navrhovatelka a) je městskou částí hlavního města Prahy a poukazuje na fakt, že na základě Statutu má právo i povinnost pečovat ochranu a rozvoj svého území, přičemž toto území může být zasaženo Vesteckou spojkou indukovaným dopravním zatížením a z toho plynoucími negativními důsledky. Navrhovatelka též odkázala na judikaturu NSS, konkrétně na rozsudky ze dne 30.10.2008, č.j. 9 Ao 2/2008 – 82, ze dne 7.1.2010, č.j. 9 Ao 4/2009-111 a ze dne 20. 5. 2010, č.j. 8 Ao 2/2010 – 644, jež mají její aktivní legitimaci přisvědčovat. Navrhovatelka neuvádí, zda svou aktivní legitimaci odvozuje od prvního či druhého odstavce § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

Podle prvního odstavce tohoto ustanovení je návrh na zrušení OOP nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech OOP, vydaným správním orgánem, zkrácen.

Podle druhého odstavce je takový návrh v případě OOP vydaného krajem bez dalšího oprávněna podat i obec.

Soud dospěl k závěru, že navrhovatelka a) nemůže již ze své podstaty disponovat aktivní procesní legitimací k napadení OOP vydaného krajem, nanejvýše tak může učinit ve vztahu k OOP vydanému hlavním městem Prahou.

Důvodem je skutečnost, že navrhovatelka a) není obcí, nýbrž pouze její částí. Aktivní legitimace podle druhého odstavce tak svědčí pouze hlavnímu městu Praze a nikoliv navrhovatelce a) jako její části. Také aktivní legitimace podle odstavce prvého navrhovatelce a) nesvědčí. Z pozice městské části totiž nedisponuje vlastním majetkem ani vlastními právy v pravém slova smyslu, neboť jde o majetek a práva, jež náležejí hlavnímu městu a jí jsou svěřeny pouze do správy. Tím samozřejmě soud nechce navrhovatelce a) upírat možnost, aby realizovala práva a povinnosti, jež na ni byly Statutem, popř. přímo zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), přeneseny. To však navrhovatelka může činit pouze tam, kde je k tomu právním předpisem či Statutem výslovně zmocněna, a navíc jménem subjektu, jehož práva je pověřena prosazovat, tj. jménem hlavního města a nikoliv jménem svým (srov. analogicky rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2005, č.j. 4 As 23/2004-73, 788/2006 Sb. NSS).

Pokud navrhovatelka poukázala na určitá rozhodnutí NSS, jako účastníkovi příslušného řízení jí musí být známo, že tato rozhodnutí jsou v otázce aktivní legitimace městské části k podání návrhu na zrušení OOP zpochybněna usnesením NSS ze dne 29. 2. 2012, č.j. 3 Ao 9/2011-175, jež se domáhá překonání dosavadní judikatury u rozšířeného senátu NSS. Jak plyne ze shrnuté argumentace v předchozím odstavci, s důvody návrhu předkládajícího věc rozšířenému senátu NSS se zdejší soud shoduje, a to přinejmenším pokud mají být vztaženy na vystupování městské části hlavního města Prahy navenek vůči ZÚR SK. Na argumentaci v předkládacím usnesení proto soud v podrobnostech odkazuje. Bez ohledu na výsledek řízení před rozšířeným senátem NSS je však třeba podotknout, že právní pozice městské části hl. m. Prahy může být odlišná, pokud napadá ÚPD hl. m. Prahy, a to s ohledem na zvláštní právní úpravu projednávání s městskými částmi a obvody v § 25 až 26 Statutu. Tato právní úprava ve Statutu však nemá dopad na vztahy k sousedním krajům a obcím, tedy i vůči Středočeskému kraji. Z toho důvodu, a také s ohledem na povinnost o návrhu rozhodnout ve lhůtě 90 dnů, nepovažoval Krajský soud v Praze za vhodné řízení přerušovat a vyčkávat rozhodnutí rozšířeného senátu NSS a otázku aktivní procesní legitimace navrhovatelky a) si vyřešil sám. S ohledem na učiněný závěr o nedostatku procesní legitimace městské části hl. m. Prahy k podání žaloby na zrušení ÚPD sousedních obcí a krajů tedy soud návrh navrhovatelky a) odmítl (výrok I.).

Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelů bydlících na území Prahy, není na rozdíl od úvahy odpůrce rozhodné jejich bydliště, nýbrž umístění nemovitostí, k nimž se vážou absolutní věcná práva navrhovatelů. Pro aktivní legitimaci podle § 101a odst. 1 s. ř. s. pak není bez dalšího překážkou ani ta okolnost, že dotčené nemovitosti se nacházejí mimo území regulované napadeným OOP. Jak bylo konstatováno v usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009-120, publikovaném pod č. 1910/2009 Sb. NSS: „Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územní plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.“

Jsou-li žalobci tvrzené účinky v ZÚR SK zakotveného záměru na okolí myslitelné a je-li takový záměr umístěn v blízkosti hranic regulovaného území, takže tyto účinky přesahují i do sousedního území, je zřejmé, že záměrem mohou být dotčeny i osoby disponující absolutními věcnými právy k nemovitostem mimo ZÚR SK regulované území. Protože nemovitosti navrhovatelů c), e) a f) se fyzicky nacházejí ve vzdálenosti pouze několika stovek metrů od napadeného záměru Vestecké spojky (v bezprostřední blízkosti hranice hl. m. Prahy se Středočeským krajem) a zatížení jejich nemovitostí hlukem a exhalacemi z tohoto záměru je při takové vzdálenosti pravděpodobné, nelze je z možnosti napadnout OOP v řízení před správním soudem vyloučit. Stejný závěr o možnosti dotčení nemovitostí navrhovatelů plánovaným záměrem lze učinit i ve vztahu k navrhovatelům ze Středočeského kraje, neboť i jejich nemovitosti se nacházejí ve vzdálenosti pouze několika stovek metrů od napadeného záměru Vestecké spojky, tj. ve vzdálenosti, která dotčení hlukem a exhalacemi nijak nevylučuje. V případě navrhovatelů b) až f) tedy soud nemá na rozdíl od odpůrce žádných pochyb o aktivní procesní legitimaci k podání tohoto návrhu.

Třetí podmínkou projednatelnosti návrhu na zrušení OOP je formulace závěrečného návrhu v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 101a s. ř. s., resp. meritorně projednatelný závěrečný návrh (petit). Tato podmínka je splněna, přičemž odpůrce tento závěr nijak nezpochybňuje. To platí i ve vztahu k závěru, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje požadované náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.).

Posouzení důvodnosti návrhu

Navrhovatelé uplatnili celkem deset různých žalobních bodů s tím, že jeden z bodů dále rozdělili na několik dílčích námitek. Soud z důvodu přehlednosti na toto dělení učiněné v návrhu (shodně s vyjádřením odpůrce) navazuje.

Body 1. a 2.: Rozpor s ustanovením § 187 odst. 2 a 3 stavebního zákona

Navrhovatelé namítají, že ZÚR SK převzaly záměr Vestecké spojky z ÚP VÚC PR po uplynutí prekluzivní lhůty zakotvené v § 187 odst. 3 stavebního zákona, jež skončila dnem 31. 12. 2011. Napadené OOP totiž bylo vydáno až dne 7. 2. 2012 a nabylo účinnosti teprve 22. 2. 2012. Převzetí prekludovaného záměru do nové ÚPD podle názoru navrhovatelů není možné.

Koridor Vestecké spojky byl podle navrhovatelů navíc převzat z ÚP VÚC PR bez projednávání a vyhodnocení vlivů na životní prostředí v rozporu s § 187 odst. 2 stavebního zákona a bodem m) schváleného zadání ZÚR SK, aniž by byla splněna podmínka aktuálnosti a regionální významnosti. Z napadeného OOP nijak nevyplývá, že byla pořizovatelem prověřena aktuálnost záměru, takže tento postup je nepřezkoumatelný. V oblasti koridoru Vestecké spojky přitom došlo od nabytí účinnosti ÚP VÚC PR v roce 2006 k masivní výstavbě objektů k bydlení, ke změnám ÚPD obcí počítajícím s další rozsáhlou výstavbou a k zásadním dopravním změnám v důsledku zprovoznění jižního segmentu SOKP a zrušení východního koridoru SOKP v ZÚR hlavního města Prahy. Došlo také ke změně v provedení mimoúrovňové křižovatky (dále jen „MÚK“) Exit 4, aniž by došlo k vyhodnocení jejích vlivů na životní prostředí v rámci požadavku na hodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru.

Převzetí záměru beze změn, resp. jeho aktuálnost, je také podle navrhovatelů zpochybněna odůvodněním ZÚR SK, jež na straně 19 hovoří o případné aktualizaci převzatých záměrů dle dostupných podkladů.

K tomu odpůrce uvedl, že aktuálnost a nadmístní význam Vestecké spojky ve smyslu ustanovení § 187 odst. 2 a 3 stavebního zákona byly prověřeny projektantem před schválením zadání ZÚR SK v průběhu roku 2007, a to s kladným závěrem. Z hlediska aktuálnosti je záměr trvale sledován, o čemž svědčí pokračující příprava dokumentací a mj. i fakt, že dne 5. 10. 2012 proběhlo veřejné projednání dokumentace EIA. Rozvoj i bydlení a dalších aktivit v území potvrzuje potřebu zlepšení dopravní situace, zejména radiálních vazeb z příměstského území k cílům na území hl. m. Prahy, což Vestecká spojka umožňuje. Dokumentace ZÚR SK se připravovala od roku 2007 a kompletně byla odevzdána v prosinci 2008. Již v této dokumentaci byl ve výkresu záměrů převzatých bez věcné změny záměr Vestecké spojky zachycen. Pořizovatel na základě požadavku MŽP navíc podrobil hodnocení vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „SEA“) i všechny převzaté záměry včetně záměru Vestecké spojky. Nadmístní význam záměru je nepochybný, neboť Vestecká spojka spojuje významné radiální komunikace v hlavním směru na Prahu, tzn. dálnici D1 a silnici II/603 z urbanizovaného území jižně od Prahy, a umožňuje převedení dopravních toků na dálnici D1. MÚK Exit 4 a její vyhodnocení není předmětem ZÚR SK, neboť se nachází na území hl. m. Prahy a taková záležitost spadá do posouzení EIA v rámci dokumentace pro územní rozhodnutí.

Navrhovatelé v replice namítli, že prověření aktuálnosti projektantem je nezákonné, neboť takové prověření má učinit krajský úřad jako pořizovatel. V ZÚR SK také není vůbec popsáno, jakým způsobem a kdy bylo toto prověření učiněno. Prověření aktuálnosti je tak nezákonné a nepřezkoumatelné. Nezákonná je také skutečnost, že ZÚR SK neřeší uspořádání MÚK, přičemž odpůrci poukazují na argumentaci NSS v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č.j. 8 Ao 2/2010-644, podle níž MÚK mají nadmístní význam a v ZÚR musí být vymezeny.

Ustanovení § 187 odst. 2 stavebního zákona stanoví, že krajský úřad prověří územní plány velkých územních celků z hlediska aktuálnosti jednotlivých záměrů a splnění kritérií jejich nadmístního významu. Záměry vyhovující uvedeným hlediskům převezme bez věcné změny do návrhu zásad územního rozvoje projednaných s dotčenými orgány. Územní plán velkého územního celku a právní předpis, kterým byla vyhlášena jeho závazná část, pozbývá platnosti dnem nabytí účinnosti zásad územního rozvoje pro území těmito zásadami řešené.

Podle odst. 3 téhož ustanovení zásady územního rozvoje pořídí krajský úřad a vydá zastupitelstvo kraje nejpozději do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Uplynutím této lhůty pozbývají platnosti územní plány velkých územních celků.

Podle odst. 4 téhož ustanovení krajský úřad při pořízení prvních zásad územního rozvoje zpracuje jejich zadání, které obsahuje hlavní cíle a požadavky na jejich řešení. Zadání zašle jednotlivě dotčeným orgánům, dotčeným obcím, sousedním krajům a ministerstvu, které mohou do 30 dnů po obdržení uplatnit své požadavky, včetně požadavků na vyhodnocení vlivu uplatňování zásad územního rozvoje na podmínky udržitelného rozvoje v území. Krajský úřad návrh zadání, upravený podle výsledků projednání, předloží ke schválení. Zadání pro pořízení zásad územního rozvoje schvaluje zastupitelstvo kraje.

Podle § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona se plochou nadmístního, popřípadě republikového významu rozumí plocha, která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí nebo více městských částí na území hlavního města Prahy, popřípadě území více krajů.

Stavební zákon nabyl ve své převážné části účinnosti dne 1. 1. 2007, ustanovení s předsunutou či odloženou účinností se nijak nedotkly problematiky přijímání ZÚR SK (srov. § 198 stavebního zákona). Platnost územních plánů velkých územních celků včetně ÚP VÚC PR tak byla ukončena uplynutím dne 1. 1. 2012.

Ze správního spisu soud zjistil, že ZÚR SK byly schváleny usnesením zastupitelstva Středočeského kraje č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011. Tímto usnesením byl ověřen soulad ZÚR SK s Politikou územního rozvoje ČR (dále jen „PÚR“), se stanovisky dotčených orgánů a se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“), bylo rozhodnuto o námitkách uplatněných při veřejném projednání ZÚR SK a byly vydány ZÚR SK. Veřejnou vyhláškou č.j. 000687/2012/KUSK ze dne 4. 1. 2012 pak Krajský úřad Středočeského kraje oznámil vydání ZÚR SK. Vyhláška byla na úřední desce odpůrce vyvěšena v období od 7. 2. 2012 do 23. 2. 2012. Podle připojeného záznamu o nabytí účinnosti, nabylo napadené OOP účinnosti patnáctého dne po vyvěšení, tj. dne 22. 2. 2012.

Při posouzení otázky, zda bylo možné převzít do ZÚR SK záměr Vestecké spojky z ÚP VÚC PR, soud přihlédl ke stanovisku rozšířeného senátu NSS vyjádřenému v odst. 23 a 25 usnesení ze dne 6. 3. 2012, č.j. 9 Ao 7/2011-489, 2606/2012 Sb. NSS, podle nějž: „Stejně jako v případě právního předpisu, lze také u opatření obecné povahy rozeznat okamžik jeho "schválení", k němuž může dojít např. hlasováním zastupitelstva, okamžik "vydání", např. publikováním formou vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce, a konečně samotný okamžik nabytí účinnosti. Nejvyšší správní soud v jednom ze svých dřívějších rozhodnutí připodobnil vydávání opatření obecné povahy např. k vydávání právních předpisů obcí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2007, čj. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS, srov. rovněž § 12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení))

(...) u opatření obecné povahy, v okamžiku jeho oznamování vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce, již není pochyb o tom, že opatření obecné povahy bylo vydáno a že existuje. Doba mezi vydáním opatření obecné povahy a nabytím účinnosti je pak jakousi kvazilegisvakanční lhůtou, která je stanovena objektivně ("opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky"), a po jejímž uplynutí opatření obecné povahy nabývá vždy účinnosti, aniž by na její běh mohla mít jakkoli vliv procesní aktivita účastníků předchozího řízení či nějaké jiné skutečnosti.“

Z argumentace NSS je zřejmé, že okamžikem přijetí usnesení o vydání ZÚR SK zastupitelstvem odpůrce došlo ke vzniku ZÚR SK a tímto okamžikem se tak veškeré záměry (včetně záměrů převzatých z předchozí ÚPD) staly součástí ZÚR SK. Pokud ještě před uplynutím „kvazilegisvakanční lhůty“ skončila platnost předchozí ÚPD v podobě ÚP VÚC PR, nemohlo to mít již žádný vliv na existující, avšak neúčinné ZÚR SK. V tomto mezidobí již nemůže dojít k jakékoliv úpravě obsahu přijatých ZÚR (s výjimkou změny jiným OOP či opravným OOP) a čeká se pouze na jejich vyvěšení a následné uplynutí patnáctidenní lhůty, od níž se odvíjí okamžik nabytí účinnosti ZÚR. Záměr Vestecké spojky byl tudíž do ZÚR SK převzat včas a první námitka navrhovatelů je tak nedůvodná.

Druhou námitkou se namítá, že napadené OOP má být nepřezkoumatelné, neboť z něj podle navrhovatele nevyplývá, jak odpůrce posoudil aktuálnost a nadmístní význam Vestecké spojky převzaté z ÚP VÚC PR.

Ustanovení § 187 stavebního zákona upravuje v rámci přechodných ustanovení proces tvorby návrhu ZÚR. Toto umístění v systematice zákona je dáno tím, že má jít o jednorázový proces, který povede k prvotnímu přijetí ZÚR pro všechny kraje v ČR. Následné více či méně pravidelné úpravy ZÚR se již mají realizovat prostřednictvím jejich aktualizace podle § 42 stavebního zákona.

Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona, cílem úpravy v ustanovení § 187 bylo zajištění kontinuity územního plánování, neboť dřívější ÚP VÚC obsahují řadu veřejně prospěšných staveb a jiných důležitých záměrů, jejichž platnost trvá a část řešení musí být proto převzata do zásad územního rozvoje. Proto se navrhuje, že bude možné do ZÚR převzít záměry zakotvené v předchozí ÚPD. Nutnou podmínkou v tomto směru je jednak posouzení, zda není původní záměr v důsledku společenských a přírodních změn již překonán (aktuálnost) a jednak posouzení, zda povaha přebíraného záměru odpovídá nižší podrobnosti a nadmístní povaze regulace v ZÚR (nadmístnost). Dřívější ÚP VÚC totiž obsahovaly záměry až do podrobnosti odpovídající dnešním územním plánům, což bylo v minulosti oprávněně kritizováno jako zásah do práva na samosprávu jednotlivých obcí. Při přebírání záměrů tak je zapotřebí rozlišit, zda míra podrobnosti původního záměru skutečně odpovídá definici nadmístních ploch podle § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona.

Výsledkem postupu podle § 187 stavebního zákona je převzetí záměru z ÚP VÚC do návrhu ZÚR, který pak musí projít celým procesem přijímání ZÚR podle oddílu 1 dílu 3 hlavy III části třetí stavebního zákona, tj. mj. společným projednáním s dotčenými orgány, VVURÚ včetně SEA, posouzením souladu s PÚR ze strany MMR, veřejným projednáním a následným projednáním zastupitelstvem kraje. Jedinou fází, která je převzetím záměru z ÚP VÚC ušetřena, je tak pouze fáze zpracování zadání ZÚR, jež je krajský úřad povinen podle § 187 odst. 4 stavebního zákona zasílat jednotlivě dotčeným orgánům, dotčeným obcím, sousedním krajům a MMR, které mohou v následujících 30 dnech uplatňovat požadavky, včetně požadavků na VVURÚ. Pokud § 187 odst. 4 stavebního zákona hovoří o požadavcích na VVURÚ, neznamená to, že by se bylo možné bez uplatnění takového požadavku VVURÚ vyhnout. Jak totiž důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu ubezpečuje, zákon již od zadání upravuje integraci posuzování vlivů zásad jako koncepce na životní prostředí do vyhodnocování jejich vlivu na podmínky udržitelného rozvoje. Takové požadavky se proto mohou týkat kvalitativních požadavků na VVURÚ nebo otázky, na jaké faktory a záměry se má vyhodnocení zvláště zaměřit, nikoliv však samotné potřeby VVURÚ provést. Tato potřeba je jasně dána ustanovením poslední věty § 37 odst. 1 stavebního zákona, podle níž k návrhu zásad územního rozvoje je krajský úřad povinen zajistit vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

Z § 187 odst. 2 stavebního zákona dále plyne, že rozhodnutí o převzetí záměru se činí již v úvodních krocích procesu vedoucího k přijetí ZÚR a je povinen je učinit odpůrce, za nějž jedná jeho krajský úřad. To samozřejmě neznamená, že by podklady pro takové rozhodnutí nemohla zajišťovat pověřená odborná osoba (projektant), nicméně samotné rozhodnutí o převzetí toho kterého záměru zůstává v rukou odpůrce, resp. jeho krajského úřadu.

Podle § 40 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. d) stavebního zákona musí být součástí odůvodnění ZÚR výsledek přezkoumání souladu návrhu ZÚR s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů. Součástí odůvodnění tedy musí být i vyhodnocení, zda převzaté návrhy jsou skutečně aktuální a nadmístního významu ve smyslu § 187 odst. 2 stavebního zákona. To nevylučuje fakt, že s ohledem na rozsah řešené problematiky bude takové odůvodnění jen velmi stručné, popř. učiněné i v souhrnu k více záměrům, je-li to s ohledem na podobnost jejich výchozí situace ospravedlnitelné. Nemůže absentovat zcela. V případě záměru Vestecké spojky však podle soudu v odůvodnění napadeného OOP důvody, z nichž odpůrce vycházel, nalézt lze, byť je třeba odpůrci zásadním způsobem vytknout, že ze systematického hlediska je zřejmé, že o takovou argumentaci se odpůrce vlastně ani nesnažil a napadené OOP je tak ve vztahu k této otázce přezkoumatelné jen mimoděk, shodou náhod.

Jak plyne z § 172 odst. 5 správního řádu, na nějž odkazuje návětí § 40 odst. 2 stavebního zákona, rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění OOP. Součástí odůvodnění ZÚR bylo také vypořádání podaných připomínek (v případě ZÚR SK šlo o přílohu č. 8). Protože otázka nedostatku aktuálnosti záměru byla vznesena v rámci připomínek, je na ni reagováno v rámci vypořádání těchto připomínek. V této souvislosti se odpůrce vyjádřil i k nadmístní povaze záměru Vestecké spojky. Určitá argumentace se pak objevuje i v rámci textové části odůvodnění ZÚR SK (příloha č. 2).

Jak vyplynulo z obsahu zadání ZÚR SK schváleného usnesením zastupitelstva Středočeského kraje č.j. 38-26/2008/ZK ze dne 18. 6. 2008, konkrétně z části m), odpůrce počítal s převzetím těch záměrů z ÚP VÚC PR, které splňují kritéria regionální významnosti a aktuálnosti dle § 187 odst. 2 stavebního zákona.

V návrhu ZÚR SK zpracovaném v návaznosti na schválené zadání se záměr Vestecké spojky vyskytuje již od samého počátku jako záměr převzatý. Z počátku je vymezen s jistými nesrovnalostmi, neboť v prvotním návrhu je jednou označen za silnici I. třídy (část 4.1.2.1. odst. 135 položka 34) na str. 35 návrhu ZÚR SK z listopadu 2008), jednou za silnici II. třídy [část 13 odst. 236 položka f) na str. 124 návrhu ZÚR SK z listopadu 2008], v následujících verzích je již vymezován jednotně jako silnice II. třídy. V části 7.1 v tabulce na str. 62 návrhu ZÚR SK z listopadu 2008 je Vestecká spojka (D054) označena jako stavba převzatá z ÚP VÚC PR s původním označením D011.

V odůvodnění návrhu ZÚR SK z listopadu 2008 (část 4.4.1.2, str. 38) je koridor Vestecké spojky (II/603) zařazen mezi doprovodné trasy rychlostních silnic a dálnic (bývalé silnice I. třídy), jež jsou vedeny v dnešních trasách. Na str. 84 v části 4.13 se pak uvádí, že koridor Vestecké spojky patří z hlediska etapizace mezi přednostní záměry v rámci silnic II. třídy, vybrané s cílem zlepšit dopravní vazby v Pražském metropolitním regionu, kde zatížení některých úseků II. třídy je výrazně vyšší než na řadě silnic I. třídy v jiných krajích. Konkrétně Vestecká spojka jako propojení SOKP na D1 má být významná pro vedení radiálních vazeb od jihu mimo území Kunratic a Krče v Praze. Na str. 14 v části 4.1.1. se pak v obecnosti uvádí, že z ÚP VÚC PR „byly beze změny převzaty (příp. aktualizovány dle dostupných podkladů) záměry veřejně prospěšných staveb, odpovídající úrovní ZÚR. V tabulce veřejně prospěšných staveb (...) jsou proto uvedena i jejich původní čísla.“

Stejný či obdobný text lze nalézt i v odůvodnění finálních ZÚR SK (verze z listopadu 2011) na str. 19, 34, 51 a 104. V části 4.13 odůvodnění finální verze ZÚR SK se na str. 112 a 113 dále uvádí: „Vestecká spojka je významnou součástí komunikačního systému na jižním obvodě hlavního města Prahy, umožňuje převedení radiálních vazeb od Jesenice na Pankráckou radiálu. Vestecká spojka je v principu radiální komunikací umožňující propojení jižní části Pražského regionu z prostoru Jesenice na dálnici Dl, která po dokončení SOKP by neměla přenášet nadregionální dopravu včetně těžké nákladní dopravy. Těžká nákladní doprava je v koncepci vedena po SOKP. Zcela převažuje doprava osobní (hromadná i individuální), která má radiální charakter – dojížďka z příměstského území za zaměstnáním a dalšími aktivitami v Praze.“ Na str. 109 je pak v téže části pod bodem 5) uvedeno, že do souboru přednostně sledovaných záměrů jsou zařazovány „zejména stavby v území Pražského metropolitního regionu, který vykazuje největší soustředění obyvatel a aktivit. Některé z těchto staveb jsou i na území hl. města Prahy, které především generuje zatížení dopravních sítí a to i mimořádně intenzivními vazbami s příměstským územím.“

Např. na str. 217 přílohy č. 8 ZÚR SK odpůrce k připomínce občanského sdružení STOP Vestecké spojce, jež se v podstatě shoduje s žalobním bodem č. 2, uvedl, že „[a]ktuálnost záměru je mimořádně vysoká, neboť úsek po křižovatku se silnicí II/306 byl realizován jako přivaděč od SOKP. (...) Stavba Vestecké spojky je součástí celkové koncepce řešení dopravy umožňující vedení dopravy mimo zastavěná území Kunratic a Šeberova.“ K připomínkám petičních výborů pak na str. 292 dodává, že: „Vestecká spojka má smysl jako celek od SOKP po D1. Vestecká spojka je náhradou současné silnice II/603.“

Uvedená konstatování lze považovat za odůvodnění aktuálnosti a nadmístnosti záměru z hlediska § 187 odst. 2 stavebního zákona. Plyne z nich, že záměr Vestecké spojky má být aktuální s ohledem na potřebu odvést intenzivní příměstskou dopravu z jižní části Pražského regionu mimo zastavěná území městských částí Praha – Šeberov a Praha – Kunratice. Nadmístní charakter je pak dán tím, že uvedená komunikace slouží k převedení radiálních dopravních vazeb mezi příměstskými obcemi Středočeského kraje na jih od Prahy a cíli na území hlavního města Prahy. Napadené OOP v tomto směru tedy nepřezkoumatelností netrpí. Nelze také dovodit, že by nebyly splněny požadavky bodu m) zadání ZÚR SK.

Pokud jde o otázku, zda je záměr Vestecké spojky aktuální i z hlediska vývoje v území, na nějž upozorňují navrhovatelé, Krajský soud v Praze sdílí názor NSS vyjádřený např. v odst. 304 rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č.j. 1 Ao 7/2011-526, 2698/2012 Sb. NSS, podle kterého: „...vzhledem k délce procesu tvorby zásad územního rozvoje a dynamickému procesu výstavby je pochopitelné, že mapové podklady použité pro tvorbu zásad územního rozvoje nebudou nikdy zcela aktuální. Ovšem vzhledem k míře podrobnosti, s jakou jsou v zásadách územního rozvoje záměry vymezovány, není toto samo o sobě takovou vadou, která by byla v rozporu se smyslem územního plánování. Vzhledem k dynamickému procesu výstavby a změnám v krajině obsahují všechny územněplánovací nástroje aktualizační postupy právě proto, aby na tyto změny mohly reagovat.“

Proces pořizování ZÚR je skutečně procesem dlouhodobým (v tomto případě trval od roku 2007 do roku 2012, tj. téměř 5 let) a není v něm možné neustále aktualizovat podklady, z nichž vychází, zejména pokud jde o vymezení funkčních ploch pro bytovou či administrativní výstavbu, což jsou jevy pod úrovní podrobnosti ZÚR (jsou vymezovány až v navazujících územních plánech).

Je také třeba vzít do úvahy, že posouzení aktuálnosti a nadmístnosti přebíraných záměrů se uskutečňuje v okamžiku sestavení prvotní verze návrhu ZÚR, v tomto případě tedy v listopadu 2008. Z námitek navrhovatelů není zřejmé, zda zmiňovaná rozsáhlá výstavba, resp. její záměry byly odpůrci v tu dobu již známy. Navíc není vyloučeno, že Vestecká spojka v důsledku této výstavby naopak získala na aktuálnosti, neboť tyto stavby vytvářejí poptávku po zlepšení parametrů dopravní obslužnosti uvedené oblasti. Také rozsudek NSS, č.j. 7 Ao 7/2010-133 ze dne 27. 1. 2011, kterým byla zrušena v ZÚR hl. m. Prahy východní část SOKP, byl vydán až později a tedy nemohl být při posouzení aktuálnosti záměru brán do úvahy. V tomto směru tedy argumentace navrhovatelů možnost převzetí návrhu Vestecké spojky do návrhu ZÚR SK nezpochybnila.

Krajský soud při těchto závěrech vychází také z toho, že „[v] procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci“ (srov. odst. 114 rozsudku NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, 2552/2012 Sb. NSS). Soud se proto při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace musí řídit zásadou zdrženlivosti.

Posouzení otázky potřebnosti určitého záměru včetně posouzení jeho aktuálnosti je primárně otázkou politickou a soud do ní zasahuje jen tehdy, je-li takový závěr zjevně nesprávný a svévolný. Takové intenzity nebylo v tomto případě dosaženo.

Pokud pak navrhovatelé mají za to, že postup podle § 187 odst. 2 stavebního zákona je zpochybněn letmou zmínkou o eventuální aktualizaci dle dostupných podkladů, pak soud tento závěr nesdílí. Je totiž třeba rozlišit obsahovou (materiální) změnu navrhovaného záměru, např. změnu jeho trasování, od oprav podkladů v podobě zohlednění nové výstavby ve výkresové dokumentaci, popř. oprav výkresu bez vlivu na vlastní obsah záměru. Pouze materiální změna navrhovaného záměru vylučuje postup podle § 187 odst. 2 stavebního zákona. Navíc, s ohledem na skutečnost, že převzetím záměru se pouze přeskakuje fáze přijetí zadání ZÚR, se lze domnívat, že eventuální nezákonnost takové materiální aktualizace před převzetím záměru do návrhu ZÚR zpravidla nemůže mít vliv na zákonnost přijatého OOP, neboť tím nejsou významným způsobem dotčena práva aktérů procesu přijímání ZÚR. Navrhovatelé také neuvedli, že by k takové aktualizaci v případě Vestecké spojky skutečně došlo.

Poslední námitkou je námitka chybějícího vyhodnocení MÚK Exit 4. K tomu je nutné poznamenat, že tato MÚK se nenachází na území Středočeského kraje a nelze tak vytýkat ZÚR SK, jestliže ji podrobně nezachycují. Nachází se totiž mimo území regulované ZÚR SK. Soud se však ztotožňuje s námitkou navrhovatelů v tom směru, že existence takové MÚK, přesněji řečeno předpokládaného napojení Vestecké spojky na D1, se musí projevit v hodnocení kumulativních a synergických vlivů ZÚR SK. S ohledem na obecnost ZÚR však předmětem takového zkoumání nemůže být otázka detailního provedení MÚK, nýbrž pouze fakt, že takové propojení mezi komunikacemi je posuzovanou koncepcí plánováno. Tato námitka úzce souvisí s bodem 4.2 návrhu, kde se soud jejím vyhodnocením blíže zabývá.

Bod 3: Rozpor s § 18 a § 19 stavebního zákona

Navrhovatelé po citaci ustanovení § 18 odst. 2 a 3 a § 19 odst. 1 písm. c) až f) a odst. 2 upozorňují na skutečnost, že záměr Vestecké spojky je ve dvou klíčových bodech (křížení Vestecké spojky s D1 a se silnicí III/0032) situován na území hl. m. Prahy, přičemž tento záměr v ZÚR hl. m. Prahy vůbec není vymezen a vyhodnocen. Tyto body, kde dochází ke kumulaci vlivů tak nejsou vyhodnoceny v žádné ÚPD. Protože tyto klíčové body nejsou nikde vymezeny, není zajištěna koordinace požadavků na využívání a prostorové uspořádání území, chybí vazby na navazující dopravní síť a nemohlo tak ani dojít k řádnému vyhodnocení vlivů na životní prostředí, včetně vlivů kumulativních a synergických.

Odpůrce rozpor s ustanoveními stavebního zákona popřel. Uvedl, že ZÚR SK nemohou řešit záměry na území hl. m. Prahy, nicméně chybějící regulace v ZÚR hl. m. Prahy nemůže být důvodem pro vypuštění záměru. S ohledem na odlišný časový průběh pořizování jednotlivých ÚPD se ne vždy podaří tuto dokumentaci sladit. Záměr Vestecké spojky je však zachycen jako veřejně prospěšná stavba v územním plánu hl. m. Prahy. Samotný záměr Vestecké spojky byl v ZÚR SK podroben standardnímu VVURÚ včetně vyhodnocení SEA a NATURA, přičemž v závěrech SEA bylo uloženo v obecnosti doložit nejpozději v procesu EIA ochranu veřejného zdraví před vlivy hluku a znečištění ovzduší.

V replice navrhovatelé oponovali, tím, že skutečnost, že část napadeného záměru není upravena ZÚR sousedního kraje je způsobena nedostatečným posouzením vlivů tohoto záměru na životní prostředí. Protože neproběhlo dostatečné a kvalitní posouzení vlivů ZÚR Prahy, NSS část těchto zásad zrušil. Pokud by byla zbylá část záměru závazně naplánována v napadeném OOP (opět po navrhovateli tvrzeném nedostatečném posouzení jejích vlivů), povede to v praxi k situaci, kdy pořizovatel ZÚR hl. m. Prahy bude muset na tuto část záměru navázat. To povede ke zcela formálnímu posuzování záměru. Tento stav zákonodárce jistě neměl v úmyslu dosáhnout, když v ustanovení § 18 odstavce 2 a 3 stavebního zákona definoval, že územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území. V situaci, kdy se určitý záměr nachází na území více krajů, pořizovatel OOP je podle navrhovatelů vázán zvýšenou „koordinační“ povinnosti s příslušným subjektem na území jiného kraje tak, aby dostál cílům a úkolům zakotveným v § 18 a § 19 stavebního zákona. Této povinnosti podle nich odpůrce nedostál. Navrhovatelé také nesouhlasili s tím, že jejich argumenty týkající se hlukových a rozptylových podmínek mají být z hlediska ZÚR příliš podrobnými. Odcitovali přitom z částí územně analytických podkladů Středočeského kraje, jež se těmito otázkami zabývaly.

V tomto bodě soud musí dát za pravdu odpůrci. ZÚR pořizuje každý kraj samostatně, z čehož nutně plyne, že tento proces může probíhat z časového hlediska různě. Navíc může být postižen i různými pochybeními, jež mohou vést např. k zrušení části či celých ZÚR toho kterého kraje, zatímco ZÚR sousedního kraje budou zachovány. Už z tohoto důvodu proto nelze principiálně podmiňovat zakotvení určitého záměru přesahujícího hranice kraje tím, že tento záměr je schválen v ZÚR kraje sousedního. V takovém případě by totiž nebylo možné schválit záměr zasahující do území více krajů nikdy (nebo by se muselo podařit schválit ZÚR obou krajů ve stejný den). Takový závěr je zjevně absurdní. Nic tedy nevylučuje, aby prvním, kdo takový záměr do ZÚR zakotví, byl právě odpůrce.

Právo na samosprávu a požadavky na koordinaci záměrů na území více krajů jsou dostatečným způsobem zajištěny procesem společného projednání návrhu ZÚR se sousedními kraji podle § 37 odst. 2 stavebního zákona a též posouzením ze strany MMR podle § 38 stavebního zákona. Hl. m. Praha v dvojjediné pozici kraje a obce konečně mohlo uplatnit své námitky i v souvislosti s veřejným projednáním návrhu ZÚR podle § 39 stavebního zákona. Pokud by tedy hl. m. Praha nesouhlasilo se záměrem, který počítá s návazným zakotvením záměru Vestecké spojky i na jeho území (popř. s lokalizací příslušného koridoru), nepochybně by uplatnilo své připomínky v průběhu projednávání návrhu ZÚR SK a případné rozpory by muselo vyřešit závazným způsobem MMR. Jak plyne z obsahu předloženého správního spisu, hl. m. Praha takové připomínky ve vztahu k záměru Vestecké spojky neuplatnilo (ač v jiných otázkách tak činilo) a nevzneslo ani žádné takové námitky. Lze se tedy domnívat, že se záměrem v dané podobě nejspíše souhlasí. Z toho samozřejmě plyne, že tento záměr právě s ohledem na navrhovateli uplatňovaná ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona bude muset Praha při nejbližší aktualizaci převzít do ZÚR hl. m. Prahy (nedojde-li v mezidobí ke změně podmínek v území, včetně dodatečného zjištění nerealizovatelnosti záměru v návaznosti na výsledky podrobnějších vyhodnocení SEA v případě územních plánů obcí, či EIA v souvislosti s přípravou realizace tohoto záměru).

O pravděpodobném souhlasu Prahy s tímto záměrem může svědčit i odpůrcem tvrzená okolnost, že záměr Vestecké spojky je obsažen v územním plánu hl. m. Prahy. Byť záměr podle tvrzení navrhovatelů není obsažen v ZÚR hl. m. Prahy a proto podle této části územního plánu hl. m. Prahy nelze s ohledem na ustanovení § 55 odst. 5 stavebního zákona postupovat, nelze podle soudu v tomto specifickém případě vyvozovat, že hl. m. Praha od tohoto záměru ustoupilo. Do ZÚR hl. m. Prahy se totiž záměr Vestecké spojky projevuje jen minimálně (nanejvýš v rozsahu několika set metrů) a za těchto okolností má pro tuto ÚPD význam okrajový, na hranici zaznamenatelnosti (byť pořád jde o záměr nadmístního významu). Za těchto okolností se jeví být akceptovatelným přístupem, pokud je tento záměr zakotven nejdříve v ZÚR SK, neboť jeho převážná část se nachází právě na území odpůrce, a teprve v návaznosti na toto zakotvení bude přejat do aktualizace ZÚR hl. m. Prahy.

Nesprávný je pak závěr navrhovatelů, že vliv záměru Vestecké spojky na životní prostředí a zdraví obyvatel nemohl být vyhodnocen ve vztahu k částem nacházejícím se na území hl. m. Prahy. Pravdou ovšem je, že závěry tohoto vyhodnocení bude možné převzít (nedojde-li v mezidobí k zásadní změně podmínek v území) do vyhodnocení záměru v pozdější aktualizaci ZÚR hl. m. Prahy. K otázce řádnosti tohoto vyhodnocení opět blíže v argumentaci k bodu 4.2 návrhu.

Bod 4.1: Nerespektování požadavků MŽP a rozpor s § 10i odst. 3 zákona EIA

Navrhovatelé namítají, že odpůrce nerespektoval požadavky vznesené MŽP ve stanovisku sp. zn. 79888/ENV/07 ze dne 28. 11. 2007 (tj. ve stanovisku MŽP k návrhu zadání ZÚR SK), a to konkrétně požadavky č. 1 – zakotvení zelených pásů na hranicích s hl. m. Prahou, č. 4 – variantní řešení koridorů a jejich vyhodnocení, č. 5g – vyjmenování a jednotlivé vyhodnocení ploch a koridorů, včetně těch převzatých z ÚP VÚC, č. 5k – při vyhodnocení klást důraz na oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (např. kumulativní vlivy lokalizace), č. 5l – vyhodnocení koridorů vzhledem k vyvolanému dopravnímu zatížení a indukované dopravě a č. 5s – vyhodnotit návrh ZÚR SK jako celek s ohledem na širší vztahy a vazby (zohlednit např. kumulativní vlivy). Nerespektování požadavků namítá podle navrhovatelů MŽP i ve svém stanovisku k návrhu ZÚR SK, č.j. 91985/ENV/09, ze dne 7. 1. 2010, v němž jako zásadní připomínka je uplatněno nedostatečné vyhodnocení v rámci SEA a nedodržení všech požadavků pod č. 5a až 5u. Schválené znění SEA je v popisu koridoru Vestecké spojky totožné s textem v návrhu SEA z dubna 2011. Není brán žádný ohled na fakt, že koridor Vestecké spojky se nachází v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, nejsou odlišeny lokální vlivy v jednotlivých částech této stavby, nejsou vyhodnoceny kumulativní vlivy s dalšími záměry a není hodnocena dopravní zátěž včetně dopravy záměrem indukované. MŽP mělo zároveň rozporovat alibistické a neodůvodněně pozitivní závěry hodnocení a požadovat detailnější rozpracování záměrů ve vzájemné vazbě, rozhodně ne „salámovou“ metodou. Nerespektování požadavků MŽP není v napadeném OOP nijak odůvodněno. Postup odpůrce se tak podle navrhovatelů dostal do rozporu s požadavky § 10i odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 186/2006 Sb. (dále jen „zákon EIA“).

Odpůrce má za to, že se porušení § 10i odst. 3 zákona EIA nedopustil. Upozorňuje na to, že § 10i odst. 1 zákona EIA stanoví, že při vyhodnocení SEA se postupuje podle přílohy stavebního zákona. Tento odkaz musí respektovat i dotčené orgány, včetně MŽP, a neměly by proto uplatňovat požadavky nad rámec zákona. K požadavku č. 1 odpůrce uvádí, že požadavek na zahrnutí koridorů pro zelené pásy nerespektuje obecnou povahu ZÚR, které na rozdíl od územních plánů obcí nevymezují jednotlivé funkční plochy, což plyne z ustanovení § 4 až § 19 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Přesto odpůrce zařadil do výkresu I.3 oblasti se shodným krajinným typem návrh systému přírodně rekreačních vazeb území Prahy a Středočeského kraje, který má být dále rozpracován v územních plánech obcí, a textu ZÚR na str. 59 v článku 205 tyto vazby charakterizuje jako tzv. „zelené klíny“. V případě požadavku č. 4 je podle odpůrce zřejmé, že všechny záměry nemohou být řešeny ve variantách a zejména u záměrů přebíraných podle § 187 odst. 2 stavebního zákona by to bylo kontraproduktivní, neboť se jedná o záměry již vyhodnocené a schválené.

Požadavek č. 5g byl podle odpůrce splněn, neboť všechny záměry, a to i převzaté včetně koridoru Vestecké spojky, byly vyhodnoceny. Také požadavek č. 5k měl být v míře odpovídající právním předpisům splněn, nebyly však pořízeny např. rozptylové studie, neboť neodpovídají požadavkům na obsah ZÚR a SEA. Kumulativní a synergické vlivy jsou vyhodnoceny v dokumentaci SEA, a to v kapitole 5.11 a příloze č. 3 a ve výkresu č. 6. V kapitole 5.11 je uveden souhrnně přehled všech kumulativních a synergických vlivů, které lze očekávat v souvislosti s uplatněním koncepce ZÚR SK na řešeném území, v příloze č. 3 jsou barevně vyznačeny sledované složky životního prostředí, které mohou být využitím plochy/koridoru k danému účelu dotčeny. Ve výkrese č. 6 jsou tyto jevy graficky vyjádřeny.

Požadavek č. 5l je požadavkem na podrobné dopravně inženýrské vyhodnocení, jenž se nevztahuje k vyhodnocení SEA ZÚR SK danému přílohou ke stavebnímu zákonu. Vyhodnocení ZÚR SK jako celku s ohledem na širší vztahy a vazby včetně kumulativních vlivů požadované pod bodem č. 5s je, pokud jde o celkové závěry vyhodnocení SEA, obsaženo v jeho kapitole 10. Netechnické shrnutí výše uvedených údajů, v níž jsou mj. popsána možná ovlivnění jednotlivých složek životního prostředí. Širší vztahy a vazby jsou vyhodnoceny na úrovni krajské, tzn. té, která odpovídá úrovni zpracování ZÚR SK a koresponduje např. s výkresem II.2 širší vztahy odůvodnění ZÚR SK. Hodnocení obsahuje kapitola 5.12. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí.

Navrhovatelé v replice oproti tomu argumentovali tím, že odpůrce měl a mohl zelené pásy (bod č. 1) podrobněji zpracovat v grafické části OOP. Požadavek MŽP č. 5l pak odpůrce nebyl oprávněn samostatně vyhodnotit jako nevztahující se k SEA a nezohlednit ho. O takových rozporech mělo být podle navrhovatelů vedeno dohadovací řízení podle § 136 správního řádu. V obecnosti pak navrhovatelé uvádí, že odpůrce byl na nedostatky ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů upozorněn v připomínkách navrhovatele a) k návrhu ZÚR SK ze dne 28. 4. 2011.

Podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona orgány územního plánování postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Dotčené orgány vydávají pro postupy podle tohoto zákona, které nejsou správním řízením, stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; stanoviska jsou závazným podkladem pro OOP vydávaná podle tohoto zákona. Stanoviska dotčených orgánů, která jsou závazným podkladem pro potřeby jiných postupů podle tohoto zákona, uplatňují dotčené orgány podle zvláštních právních předpisů a podle tohoto zákona.

Podle § 37 odst. 2 stavebního zákona krajský úřad oznámí místo a dobu společného jednání o návrhu ZÚR jednotlivě nejméně 15 dnů předem dotčeným orgánům, MMR a sousedním krajům. Dotčené orgány vyzve k uplatnění stanovisek ve lhůtě 30 dnů ode dne jednání, ve stejné lhůtě mohou sousední kraje uplatnit své připomínky.

Podle § 37 odst. 4 stavebního zákona VVURÚ projedná krajský úřad se zástupci MŽP, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva zemědělství, Ministerstva dopravy, Ministerstva kultury, Ministerstva zdravotnictví a MMR. Na základě VVURÚ a jeho projednání a v souladu se stanovisky dotčených orgánů nebo výsledkem řešení rozporů krajský úřad zajistí upravení návrhu ZÚR.

Podle § 4 odst. 7 věty druhé stavebního zákona, dojde-li k rozporu mezi příslušnými orgány podle tohoto zákona a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu.

Podle § 7 odst. 1 písm. a) stavebního zákona krajský úřad pořizuje ZÚR v přenesené působnosti.

Podle § 136 odst. 6 správního řádu se při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Ustanovení § 133 odst. 6 platí obdobně.

Podle § 10i odst. 3 věty první zákona EIA MMR a orgán kraje jako dotčené orgány ve smyslu stavebního zákona při pořizování ÚPD stanoví požadavky na obsah a rozsah SEA včetně zpracování možných variant řešení, a pokud SEA neobsahuje náležitosti podle stavebního zákona (odkaz pod čarou zde směřuje k § 19 odst. 2 stavebního zákona), jsou oprávněny požadovat jeho dopracování.

Podle § 10i odst. 5 zákona EIA schvalující orgán je povinen ve svém usnesení o schválení ÚPD zdůvodnit, jak zohlednil podmínky vyplývající ze stanoviska k SEA. Toto usnesení je povinen zveřejnit.

Soud z obsahu správního spisu zjistil, že MŽP ve stanovisku sp. zn. 79888/ENV/07 ze dne 28. 11. 2007 k návrhu zadání ZÚR SK skutečně uplatnilo požadavky uváděné navrhovateli. Následně MŽP ve svém stanovisku k návrhu ZÚR SK, č.j. 91985/ENV/09, ze dne 7. 1. 2010 v části A. bodu 4 uvedlo: „Požadavek propojení příměstského území s územím Prahy tzv. „zelenými klíny,“ který byl vznesen odborem ochrany ovzduší k návrhu zadání ZÚR SČK, byl v předloženém dokumentu zohledněn.“ K otázce nedostatku vyhodnocení variant nemělo MŽP připomínek. Dále v bodu 17 tučným písmem uvedlo: „Ve Vyhodnocení vlivů ZÚR SČK na ŽP nejsou dostatečně zohledněny požadavky uplatněné v rámci stanoviska MŽP k zadání ZÚR SK ze dne 28. 11. 2007 (bod 5.). Požadujeme dopracování Vyhodnocení SEA v tomto smyslu včetně vypořádání všech bodů tj. 5 a) – 5 u). Tuto připomínku považujte za zásadní.“ V části C komentující VVURÚ MŽP po krátké citaci ze SEA namítlo: „S takto kategoricky (až téměř demagogicky) postaveným tvrzením, že rozvoj zejména dopravní infrastruktury je potřebný na úkor životního prostředí, se nelze ztotožnit. Proto se mluví o třech pilířích udržitelného rozvoje, které mají být v rovnováze. (...) Pravděpodobně v této fázi nelze detailně analyzovat všechny možné vazby a dopady, ovšem je potřeba požadovat detailnější rozpracování záměrů, a to především ve vzájemné vazbě, rozhodně ne ‚salámovou‘ metodou.“ V závěru se pak uvádí: „Toto stanovisko nelze považovat za stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví dle zákona č. 100/2001 Sb. Stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví k návrhu ZUR SČK bude vydáno po odstranění výše uvedených nedostatků ve vyhodnocení a po předložení upravené verze návrhu ZÚR SČK na základě vypořádaných připomínek z veřejného projednání.“

V rámci vyhodnocení společného projednání návrhu ZÚR SK je na str. 100 ve vyhodnocení pořizovatele k bodu 17 stanoviska MŽP z 28. 11. 2007 uvedeno: „vyhodnocení vlivů ZÚR na ŽP bylo zpracováno podle obsahu, který je dán zák. předpisy (Příloha k zák. 183/2006 Sb.) a podle zadání ZÚR (schváleného zastupitelstvem kraje dne 18. 6. 2008) autorizovanou osobou; požadavky uplatněné v rámci stanoviska MŽP k zadání ZÚR (mj. body 5 a) – 5 u) byly vypořádány v rámci vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů k zadání. Do definitivní verze zadání ZÚR byly převzaty pouze relevantní požadavky.“

Ze správního spisu dále vyplývá, že na rozdíl od jiných dotčených orgánů, s MŽP „jednání ve věci dohodnutí stanoviska dotčeného orgánu ke společnému jednání“, tedy v podstatě dohodovací řízení, s nímž počítá § 37 odst. 4 stavebního zákona, vedeno nebylo.

Dne 27. 10. 2011 vydalo pod č.j. 84529/ENV/11 MŽP stanovisko podle zákona EIA k návrhu ZÚR SK ve verzi po veřejném projednání v němž stanovilo větší množství podmínek pro následovné zpřesňování a realizaci záměrů zakotvených v ZÚR SK. Stanovisko neobsahuje požadavky na dopracování SEA ve smyslu § 10i odst. 3 zákona EIA. Žádná ze stanovených podmínek se také výslovně nedotýká původních požadavků (č. 1, 4 a 5), jejichž nesplnění navrhovatelé namítají.

Ve vztahu k připomínkám č. 1 a č. 4 Krajský soud v Praze má za to, že námitky navrhovatelů jsou nedůvodné. Ve výkresu „I.3 oblasti se shodným krajinným typem“ je skutečně šipkami zachycena lokalizace navrhovaného „systému přírodně rekreačních vazeb území Prahy a Středočeského kraje“, a to i v zájmové oblasti na části výkresu 1/2 ve směru od hranic Prahy k obci Vestec a na části výkresu 2/2 od hranic Prahy přes trasu D1 kolem severozápadního okraje Průhonic. V části 6 odst. 205 ZÚR SK je dále uvedeno, že „ZÚR dále naznačují: a) koridorové vazby v krajině (‚zelené klíny‘)“. Není tedy pravdou, že by takové pásy nebyly v napadeném OOP zakotveny. Současně je také pravdou, že s ohledem na poměrně malé měřítko [podle § 6 odst. 2 v