4 As 20/2008 — Nejvyšší správní soud

45 A 15/2013- 39 - text - 12 - 45A 15/2013 – 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého ve věci žalobce Z. S., místem podnikání x, zastoupeného JUDr. Petrou Olmrovou Nykodýmovou, Ph.D., advokátkou se sídlem 17. listopadu 230, 251 01 Říčany, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2012, č. j. 161133/2012/KUSK, sp. zn. SZ-161133/2012/KUSK/Pt, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou na poštu dne 27. 12. 2012, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2012, č. j. 161133/2012/KUSK, sp. zn. SZ-161133/2012/KUSK/Pt (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městyse Divišov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 10. 2012, č. j. 1712,1941/2011, a toto rozhodnutí potvrdil. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 281/2009 Sb. (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) posoudil žádost žalobce o vydání povolení k pokácení 22 kusů stromů podél komunikace II/111 ve směru Šternov – Český Šternberk a 23 kusů stromů podél komunikace II/111 v úseku odbočka na Měchnov směr Divišov, vše v katastrálním území Měchnov a obci Divišov. Žádosti žalobce bylo vyhověno jen ohledně jednoho stromu; pokud jde o zbývající stromy (dále též „sporné stromy“), jejich pokácení nebylo povoleno. Proti části rozhodnutí, kterou nebylo povoleno kácení stromů, se žalobce odvolal. Na úvod žalobce nastínil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve svém odvolání vytýkal, že rozhodnutí nebylo náležitě odůvodněno, v některých částech bylo nesrozumitelné, přičemž namísto věcného odůvodnění správní orgán I. stupně k rozhodnutí připojil odborný posudek Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“). Z rozhodnutí tudíž nebylo možno dovodit, jakými úvahami se správní orgán I. stupně řídil, které důkazy vzal za rozhodující a ke kterým naopak nepřihlížel. Správní orgán I. stupně převzal argumentaci odborného posudku, který se však zaměřil pouze na konstatování zdravotního stavu stromů, aniž by byla vzata na zřetel skutečnost, že se jedná o stromy ve stromořadí kolem frekventované veřejné komunikace. Nepřípustně tak byl upřednostněn zájem na ochraně přírody před právem na život a zdraví a právem na ochranu vlastnictví. Žalobce v odvolání upozornil na to, že z odůvodnění rozhodnutí I. stupně vyplývá, že podávat žádosti o pokácení stromů postrádá smysl, neboť z odborného stanoviska vyplývá možnost kácet strom jen tehdy, pokud hrozí jeho pád, přičemž se zcela přehlíží, že v takovém případě je možno strom kácet již z důvodu krajní nouze. S podstatou námitek, které žalobce uplatnil v odvolání, se ovšem podle názoru žalobce nevypořádal ani žalovaný. V otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zaujal žalovaný stanovisko, kterým násobí nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný na jedné straně uvádí, že odborné posouzení nemá z právního hlediska vypovídající hodnotu, na straně druhé však říká, že pokud správní orgán I. stupně převezme závěry tohoto posouzení, nese za tyto názory právní odpovědnost. Není přitom jasné, jakou odpovědnost má žalovaný na mysli, zda odpovědnost za škodu v případě nezákonného rozhodnutí nebo jinou právní odpovědnost. Ačkoli žalobce nezpochybňoval možnost provedení důkazu znaleckým posudkem, ale to, že odborné posouzení nahradilo text odůvodnění rozhodnutí, žalovaný k žalobcově námitce ve svém rozhodnutí upozornil na ustanovení § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jakožto na možný postup. Odborný posudek se stal podkladem jediným, a to do té míry, že se správní orgán I. stupně ostatními okolnostmi vůbec nezabýval. Žalovaný v rozhodnutí uvádí, že v žádném případě nelze kácet dřeviny preventivně z důvodu, že by v budoucnu mohlo dojít k pádu stromů či odlamování větví v koruně. Tím dle žalobce potvrzuje závěr, že při takovém výkladu zákona úprava ztrácí smysl, neboť možnost kácet strom je dána až tehdy, když hrozí jeho pád, a to, zda hrozí, je nutno pravidelně kontrolovat. Z vlastního odborného stanoviska lze názor na to, kdy hrozí pád stromu, zjistit problematicky, stanovisko má velmi nízkou validitu odborného posouzení. Žalovaný se navíc nijak nevypořádal s námitkou týkající se účasti zástupce Českého svazu ochránců přírody (dále jen „ČSOP“) při provádění znaleckého posouzení stavu stromů. Tímto postupem byla založena zjevná nerovnost účastníků řízení. Žalobce odmítá vysvětlení žalovaného spočívající v tom, že svolavatelem šetření byla AOPK, a nikoliv správní orgán I. stupně. Nešlo o novou skutečnost nebo nový důkaz, jak se mylně domnívá žalovaný, ale o námitku týkající se podmínek řízení, v tomto případě rovnou procesního postavení. Žalobce dále uvedl, že ani v odvolacím řízení žalovaný nepřihlédl k podstatě důvodů, které žalobce vedly k podání žádosti o souhlas s pokácením stromů. Jedná se o stromy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti frekventované veřejné komunikace. Žádost byla žalobcem podána na základě odborných posouzení, která učinili jeho zaměstnanci, neboť žalobce podniká v oboru zemědělství a lesnictví. Žalobce je toho názoru, že smyslem ustanovení § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny je možnost preventivního kácení stromů jejich vlastníky tam, kde hrozí vznik škody na zdraví nebo majetku. V případě stromů, které tvoří silniční alej, jde o vegetaci, která má charakter silniční vegetace ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 196/2012 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Jediný rozdíl mezi silniční vegetací a vegetací, kterou žalobce navrhuje pokácet, je v tom, že tyto stromy se nenachází na silničních pomocných pozemcích, ale na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Z hlediska jejich povahy, vzdálenosti od tělesa komunikace a pohledu rizik s ohledem na blízkost komunikace jde však o případy rovnocenné. Je žalobcovou povinností jakožto vlastníka silniční vegetace dbát o to, aby stromy nebyla ohrožena bezpečnost využití komunikace a tudíž je povinen preventivně zajistit odstranění silniční vegetace, u které hrozí ohrožení plynulosti provozu. Žalobce vycházel z toho, že postup podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v jeho případě není možný. Žalobce dále namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho argumentací spočívající v nutnosti poměření několika práv při jejich střetu, konkrétně práva na život, ochranu zdraví, práva na ochranu životního prostředí a práva na ochranu vlastnictví v kombinaci se závazky, které z vlastnictví vyplývají. Kritéria, která v odůvodnění žalovaný uvedl, je možno uplatnit u porostů ve volné přírodě. Žalobce měl zájem na odstranění přestárlých stromů a jejich nahrazení novou výsadbou tak, aby krajinná funkce byla zachována. Žalovaný se ve svém rozhodnutí neřídil závěrem obsaženým v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 8. 2008, č. j. 4 As 20/2008-84, publikovaného pod č. 1788/2009 Sb. NSS, podle nějž orgán ochrany přírody musí objektivně posoudit a náležitě zdůvodnit, zda zájem na pokácení dřevin převyšuje konkurující veřejný zájem na jejich zachování. Žalovaný v posuzovaném případě nezohlednil veřejný zájem na ochraně života a zdraví za situace, kdy stromořadí bude zachováno. Kromě toho nevzal zřetel na to, že stromořadí má charakter vegetace na silničních pomocných pozemcích. S ohledem na shora uvedené důvody žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval správní spis a následně k věci uvedl, že v případě, kdy došlo k zamítnutí povolení kácení dřevin mimo les, bylo to z důvodu zdravotního a estetického stavu dřevin, přičemž k žádosti z celkového počtu požadovaných 47 kusů povolil pokácení 26 z nich. Žalovaný dospěl k závěru, že individuální zájem žalobce o kácení nepřevažuje nad veřejným zájmem na ochraně dřevin. Námitky preventivní povahy žalovaný neshledal důvodnými. Žalobce by si měl být vědom zásady, že vlastnictví zavazuje a měl by provádět pravidelné ošetřování stromů tak, aby rizika škody byla snížena na minimum. S námitkou odůvodnění rozhodnutí se žalovaný vypořádal, rovněž tak s námitkou nezohlednění nebezpečí možné škody. Co se týče polemiky s odborným posouzením stavu stromů, žalobce dle žalovaného neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že odborníci při posuzování stavu stromů nepostupovali s odbornou péčí nebo že jejich závěr či hodnocení jsou chybné