2 As 21/2004 — Nejvyšší správní soud

47 A 25/2012- 42 - text - 7 - Číslo jednací: 47 A 25/2012 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň Olgy Stránské a JUDr. Dalily Marečkové v právní věci žalobce: O. s. V. F. o. s., IČ: xx, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Č. D. a.s., IČO: xx, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. SZ 076981/2012/KUSK REG/MP, č. j. 085293/2012/KUSK, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. SZ 076981/2012/KUSK REG/MP, č. j. 085293/2012/KUSK (dále jen „rozhodnutí žalovaného“ či „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce ze dne 21. 3. 2012 proti rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby a regionálního rozvoje (dále jen „stavební úřad“), ze dne 8. 3. 2012, č. j. SU 232/12, spis. zn. 323/2012-Ob (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“ či „prvoinstanční rozhodnutí“), současně rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Rozhodnutím stavebního úřadu byla společnosti Č. D. a.s. (v soudním řízení v pozici osoby zúčastněné na řízení), umístěna a povolena stavba „Č., J., A. – přeložka kabelového vedení 22 kV“ (dále jen „stavba“), a to na pozemcích parc. č. xx v katastrálním území Čáslav. Žalobce vyslovuje nesouhlas s postupem stavebního úřadu i žalovaného a namítá nezákonnost obou rozhodnutí. Žalobce má za to, že byl zkrácen na svých právech ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce konstatuje, že se považuje ve smyslu Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“) za dotčenou veřejnost. S ohledem na uvedené požádal dne 19. 4. 2011 v souladu s ustanovením § 72 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) o informování o zahajování správních řízení dotýkajících se jeho hlavního poslání, jímž je ochrana přírody a krajiny. V rámci předmětného řízení pak uplatnil námitky, které byly stavebním úřadem bez řádného odůvodnění zamítnuty. K bodu 1) námitek, v níž se žalobce domáhal takového počínání, aby nedošlo k poškození dřevin, totiž stavební úřad podle žalobce pouze odkázal na podmínku č. 6 rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobce má za to, že pro rozsáhlý kořenový systém dřevin je nemožné dřeviny nepoškodit, a proto ani podmínka č. 6 rozhodnutí stavebního úřadu nemůže ochraně dřevin napomoci. Dodává, že se ani žalovaný v napadeném rozhodnutí s touto námitkou dostatečně nevypořádal, když podle jeho názoru tuto otázku vymezil jen velmi vágně, nikoli v souladu s právními předpisy. Žalobce stavebnímu úřadu vytýká, že nevzal při vydání rozhodnutí v potaz jeho námitky, podle nichž je pro ochranu dřevin nutno přesně vymezit, jakým způsobem a v jakém rozsahu musí být dřeviny během realizace stavby chráněny, a že musí také přesně stanovit, jaké životní podmínky musí mít dřeviny zachovány po realizaci stavby. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, který ze skutečnosti, že odbor životního prostředí k řízení před stavebním úřadem uvedl, že není dotčeným orgánem, v napadeném rozhodnutí nesprávně dovodil, že se umístění stavby zájmů chráněných orgánem přírody a krajiny nedotýká. Podle žalobce bude stavba umísťována v zeleném pásu s okrasnými keři a především stromy. Jestliže žalovaný následně ke druhé námitce žalobce uvedl, že není třeba stanovit životní podmínky dřevin „po“ realizaci stavby proto, že by neměly být záměrem dotčeny, pak žalobce právě s odkazem na podmínku č. 6 v rozhodnutí stavebního úřadu dovozuje, že z ní patrná možnost poškození dřevin předmětnou stavbou je. Žalobce má za to, že stavební úřad a následně ani žalovaný nepostupovali při posuzování záměru a realizace stavby a při vydávání svých rozhodnutí v souladu s právními předpisy, a proto navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle názoru žalovaného rozhodl stavební úřad o námitkách žalobce uplatněných v řízení správně a v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) svůj závěr také řádně odůvodnil. V této souvislosti žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu k námitce žalobce, týkající se ochrany dřevin na pozemku stavby a dodal, že stavební úřad v bodě č. 6 rozhodnutí uložil podmínku, která tento problém řeší. Podle žalovaného je tvrzení stavebního úřadu, že umístění stavby je navrženo tak, aby porost nebyl poškozen, podpořeno skutečností, že příslušný orgán ochrany příroda (Městský úřad Čáslav, odbor životního prostředí) podal k předmětnému řízení stanovisko, v němž konstatoval, že není dotčeným orgánem. Podle žalovaného lze proto z uvedeného vyvodit, že umístění stavby se zájmů chráněných orgánem přírody a krajiny nedotýká. Jestliže stavební úřad přesto vzal námitku žalobce (odvolatele) v potaz a v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu uvedl, jakým způsobem budou dřeviny během realizace stavby chráněny, pak tuto podmínku do svého rozhodnutí již zařadil, a proto není dále třeba stanovovat podmínku pro budoucí ochranu dřevin, protože dřeviny by již neměly být záměrem stavby dotčeny. Žalovaný uzavřel, že případné nedodržení podmínky stavebního úřadu při vlastní realizaci stavby nelze předjímat. Osoba zúčastněná na řízení k žalobě uvedla, že byla stavebníkem v předmětné věci, v dalším odkázala na kolaudační souhlas vydaný stavebním úřadem dne 6. 6. 2013, pod č. j. SU 8767/13, sp. zn. 895/2013-Ob. Žalobce nevyužil možnosti podat repliku na vyjádření žalovaného. Krajský soud v Praze po zjištění, že žaloba byla podána oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení na výzvu soudu neprojevili ve stanovené lhůtě s takovým postupem soudu nesouhlas. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu vyplynuly tyto pro věc podstatné skutečnosti: Dne 4. 1. 2012 obdržel stavební úřad od stavebníka (osoby zúčastněné) žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, dále žádost o stavební povolení a žádost o spojení obou řízení podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Součástí žádostí byl projekt stavby vyhotovený autorizovaným projektantem P. H. v listopadu 2011, pro předmětnou stavbu, v projektu označenou jako číslo stavby EP-12-6001746; dále průvodní zpráva; souhrnná zpráva; technická zpráva a stanoviska dotčených orgánů, mimo jiné stanovisko Městského úřadu Čáslav, odboru životního prostředí ze dne 5. 12. 2011, č. j. ŽP/21742/80/11/Ša, v němž příslušný orgán ochrany přírody a krajiny ve smyslu ustanovení § 65 zákona o ochraně přírody a krajiny konstatoval, že v dané věci není dotčeným orgánem. V projektu stavby (v jeho souhrnné zprávě) je ve výčtu norem zahrnuta mimo jiné ČSN 83 9061, tj. technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích. Stavební úřad následně usnesením ze dne 18. 1. 2012, č. j. SU 230/12, sp. zn. 318/2012-Ob, rozhodl o spojení obou řízení a dne 19. 1. 2012, pod č. j. SU 1169/12, sp. zn. 323/2012-Ob, oznámil zahájení spojeného územního a stavebního řízení s tím, že nařídil ústní jednání na 22. 2. 2012 v 9. 00 hodin. Oznámení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 19. 1. 2012. Dne 20. 2. 2012 zmocněnkyně žalobce nahlédla do správního spisu a jeho příloh. Ústního jednání se žalobce nezúčastnil. Dne 22. 2. 2012 byly stavebnímu úřadu doručeny námitky žalobce, v nichž pod bodem 1) namítal, že se na dotčeném území nachází hodnotné dřeviny, a že z projektové dokumentace k územnímu a stavebnímu řízení není jasné zda, jak a v jakém rozsahu budou dřeviny dotčeny (případně veškeré jiné dřeviny v dané lokalitě). Žalobce požadoval stanovit, jakým způsobem budou dřeviny při výstavbě chráněny a jaké životní podmínky budou mít zajištěny po realizaci výstavby. Podle žalobce projektová dokumentace v tomto směru žádné podmínky neobsahovala, zejména chyběl odborný dendrologický posudek potencionálně dotčených dřevin, který podle jeho názoru měl být p