3 As 60/2006 — Nejvyšší správní soud

45 A 14/2015- 44 - text - 18 - Číslo jednací: 45A 14/2015 - 44 [OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně M. P., bytem x, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Lublaňská 24, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5, za účasti společnosti N., s.r.o., se sídlem x, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. SZ 072625/2015/KUSK REG/Val, č. j. 091958/2015/KUSK, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou Krajskému soudu v Praze dne 28. 7. 2015 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. SZ 072625/2015/KUSK REG/Val, č. j. 091958/2015/KUSK. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru Stavebního úřadu, (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. Výst./007016/2014, č. j. 068290/2014, kterým bylo zřízeno osobě zúčastněné na řízení, společnosti N., s.r.o., (dále jen „vyvlastnitel“) právo odpovídající věcnému břemenu (služebnosti inženýrské sítě) na pozemku parc. č. x v k. ú. Z., obec Z., (dále jen „předmětný pozemek“) podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění účinném k datu rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Předmětné věcné břemeno spočívá ve strpění zřízení, provozu a udržování již existující podzemní stavby plynovodu označeného „VVTL plynovod DN 1000, PN 7,35 MPa, Limuzy – Brázdím, stavby 1562.230“ (dále jen „stavba plynovodu“), umístěné pod předmětným pozemkem, a to v ploše ochranného pásma o velikosti 2.300 m2 dle geometrického plánu ze dne 16. 11. 2010, č. plánu 967-115/2010. Žalobkyně v žalobě namítá, že se žalovaný, resp. vyvlastňovací úřad dopustil mnoha pochybení způsobujících nepřezkoumatelnost, neurčitost a vnitřní rozpornost výroku napadeného rozhodnutí, nesprávný a nedostatečně zjištěný skutkový stav, nesprávné právní posouzení věci a další vady řízení, které způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně rozčlenila žalobu do šesti skupin žalobních bodů. První skupinou žalobních bodů žalobkyně namítá neúplnost, vnitřní rozpornost, neurčitost a nesrozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí. Dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který navazuje na § 90 odst. 1 až 4 správního řádu musí odvolací orgán, pokud zčásti odvoláním napadené rozhodnutí mění, ve zbývající části odvolání výslovně zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Toto však žalovaný neučinil. Pouze změnil část jednoho (výslovně nespecifikovaného výroku) z pěti výroků rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu a ve zbytku jej potvrdil, avšak v rozporu s § 90 odst. 5 správního řádu opomněl rozhodnout o tom, zda a v jaké části odvolání žalobkyně zamítá. Ze slov „ve zbytku výrok rozhodnutí, odůvodnění rozhodnutí potvrzuje“ není patrné, který (viz jednotné číslo slova výrok) z pěti odvoláním napadených výroků vyvlastňovacího úřadu vlastně napadené rozhodnutí potvrzuje, je však zřejmé, že o čtyřech dalších výrocích žalovaný vůbec nerozhodl. Tento postup žalovaného založil zmatečnost výroku. Žalobkyně upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 1. 2007, č. j. 3 As 60/2006-46, ze kterého dle ní vyplývá, „že má-li správní rozhodnutí více výroků, je třeba řádně uvést, jak odvolací správní orgán naložil se všemi jednotlivými výroky, které zrušil či změnil, a které naopak potvrdil zamítnutím odvolání.“ Další nezákonnost a rozpornost výroku zapříčinilo nerespektování přechodného ustanovení novely zákona o vyvlastnění a některých dalších právních předpisů (zákon č. 405/2012 Sb.), která v článku V. přechodných ustanovení stanoví, že: „Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadní právní úpravy.“ Ve výroku rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu je však odkazováno na ustanovení zákona o vyvlastnění (§ 24 odst. 4) ve znění po předmětné novele účinné ode dne 1. 2. 2013, přestože předmětné vyvlastňovací řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012. Tyto nesprávné odkazy na zákonné předpisy pak zakládají zásadní vadu rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, neboť i NSS ve svém rozsudku ze dne 21. 6. 2015, č. j. 6 As 25/2013-23, uvedl, že je třeba klást na výrokovou část rozhodnutí zvýšené požadavky, protože jsou jí autoritativně zakládána práva a stanovovány povinnosti. Druhou skupinou žalobních bodů žalobkyně upozorňuje, že se žalovaný řádně nevypořádal s některými z jejích námitek, a to konkrétně s námitkou, že se správní orgán prvního stupně vůbec nezabýval otázkou právního titulu, na základě kterého se vyvlastnitel domáhá předmětného věcného břemene. Dle názoru žalobkyně se vyvlastňovací úřad měl více zabývat otázkou aktivní legitimace vyvlastnitele ve spojitosti s privatizací společnosti Český plynárenský podnik, s.p., odštěpný závod Transgas (pozn. soudu: pravděpodobně myšlena společnost ČPP Transgas, s.p.), neboť není zřejmé, jaké závazky a majetek na vyvlastnitele v rámci privatizace přešly, a zda tedy měl vyvlastnitel práva související s výstavbou plynovodu. Další odvolací námitkou, se kterou se žádný ze správních orgánů nevypořádal, měla být námitka, že věcné břemeno není možné zřídit pro stavbu, která již na dotčeném pozemku stojí, navíc za situace kdy dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 250/2014 Sb. (dále jen „energetický zákon“) má provozovatel plynárenského zařízení právo na přístup k provozovanému plynárenskému zařízení za účelem údržby. Třetí nevypořádanou odvolací námitkou má pak být námitka, že smlouva o smlouvě budoucí ze dne 23. 6. 1997, kterou se žalobkyně zavázala zřídit věcné břemeno, je absolutně neplatná, a nikoliv platná, ale prekludovaná, jak konstatoval vyvlastňovací úřad ve svém rozhodnutí. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že je platná, avšak prekludovala, jedná se o závěr nesprávný. Další nevypořádané odvolací námitky žalobkyně pak směřovaly proti znaleckému posudku, které žalovaný odbyl s konstatováním, že správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat správnost obsahu znaleckého posudku. Dle třetí skupiny žalobních bodů napadené rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení otázky existence veřejného zájmu a účelu vyvlastnění. V této souvislosti žalobkyně upozorňuje, že z ustanovení § 58 odst. 1 písm. d) energetického zákona ve spojení s § 110 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „stavební zákon“) jednoznačně vyplývá, že k napadenému zřízení věcného břemene mělo dojít před samotnou realizací stavby, neboť se v případě vyvlastnění dle energetického zákona jedná o postup, jehož výsledkem má být povolení určité stavby, tedy vydání stavebního povolení. Logicky proto musí existovat nejprve právní titul k pozemku, na kterém má teprve dojít ke stavbě, a nikoliv naopak, jak tomu bylo v případě napadeného rozhodnutí. Situace, kdy je stavba plynovodu již dokončena, má být řešena ve zcela jiném řízení, než je řízení vyvlastňovací, a to v řízení občanskoprávním, a nikoliv v řízení veřejnoprávním. Navíc vyvlastnitel je oprávněn vstupovat a vjíždět na pozemek žalobkyně v souvislosti se stavebními úpravami, opravami a provozováním přepravní soustavy již na základě ustanovení § 58 odst. 1 písm. d) energetického zákona. Žalobkyně k tomu dodává: „K údržbě svého vysokotlakého plynovodu tedy vyvlastnitel žádné věcné břemeno nepotřebuje a k jeho zřízení již také ne, protože plynovod již zřízen byl a právo vyvlastnitele žádat o jeho zřízení již zaniklo.“ Na základě uvedeného žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nad to nedošlo v rámci řízení před vyvlastňovacím úřadem ani k prokázání veřejného zájmu, neboť nemůže postačovat prostý odkaz na zákonnou normu. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně namítá, že stavba plynovodu byla od počátku neoprávněná, protože ona nikdy nevyslovila souhlas s umístěním plynovodu na její pozemek a ani jí nikdy nebylo doručeno územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu plynovodu. Za takového stavu nemůže obstát závěr, že je ve veřejném zájmu, aby neoprávněný stav, který trvá od roku 1997, byl v roce 2015 legalizován vyvlastňovacím orgánem. Zákon o vyvlastnění v žádném případě nebyl zákonodárcem přijímán proto, aby byly legalizovány nezákonnosti z minulých období. Pátým žalobním bodem žalobk