7 Ads 55/2014 — Nejvyšší správní soud

43 Ad 10/2016- 35 - text - 10 - 43 Ad 10/2016 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobce V. B., bytem N. H., S., proti žalovanému Ministerstvu obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 – Dejvice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2015, č. j. X, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 4. 2. 2016 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2015, č. j. X(dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení žalovaného ze dne 16. 10. 2015, č. j. X. Tímto usnesením žalovaný zastavil řízení o žalobcově žádosti ze dne 21. 9. 2015 o změnu poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) pro zjevnou právní nepřípustnost žádosti podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ztotožnil závěrem prvostupňového usnesení, že žalobcova žádost ze dne 21. 9. 2015 je zjevně právně nepřípustná. Konstatoval, že žalobce byl dne 31. 8. 1993 propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání a následně mu byl přiznán výsluhový příspěvek do dosažení 60 let věku podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění účinném do 31. 3. 1995 (dále jen „zákon č. 76/1959 Sb.“). Na základě § 37a ve spojení s § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 1995, byla přehodnocena doba konání služby rozhodná pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši. Po novém zápočtu žalobce splňoval nárok na výsluhový příspěvek pouze po dobu dvou let od propuštění ze služby, tj. do 31. 8. 1995. Úprava byla provedena rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) ze dne 18. 7. 1995, č. j. 53105305424103. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 9. 1995, č. j. 34/21-1084-44/2. Výsluhový příspěvek je jednou z výsluhových náležitostí, které nemají charakter dávky důchodového pojištění. Návrh žalobce na zahájení řízení o změně výsluhového příspěvku na dávku důchodového pojištění je proto podle žalovaného neoprávněný a mimo rámec platných právních předpisů. Jde o zjevně právně nepřípustnou žádost. Žalobce namítl, že mu byl výsluhový příspěvek přiznán rozhodnutím VÚSZ ze dne 20. 9. 1993, č. j. 53105305424103, a to od 1. 9. 1993 do 21. 12. 2014. Rozhodnutím VÚSZ ze dne 18. 7. 1995, č. j. 53105305424103 (dále též jen „rozhodnutí o úpravě příspěvku“), mu byl výsluhový příspěvek upraven. Pouze v odůvodnění rozhodnutí o úpravě příspěvku však bylo uvedeno, že mu výsluhový příspěvek náleží pouze po dobu dvou roků, tj. od 1. 9. 1993 do 31. 8. 1995. Dále uvedl, že mu rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2010, č. j. X (dále jen „rozhodnutí o starobním důchodu“) byl přiznán starobní důchod. Při rozhodování o přiznání důchodu však nebyl proveden souběh dávek podle § 134 a § 165 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Žalovaný se touto námitkou v napadeném rozhodnutí nezabýval, přestože podle § 88 odst. 4 zákona o organizaci sociálního zabezpečení není podanými námitkami vázán. Žalobce rovněž tvrdil, že výsluhový příspěvek, který mu byl přiznán rozhodnutím VÚSZ ze dne 20. 9. 1993, je dávkou důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil, kterou nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat. Musí být žalobci vyplácen, neboť na základě čl. 87 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení o koordinaci“), proti žalobci nesmí být uplatněn žádný předpis týkající se odnětí nebo omezení nároků žalobce. Namítal také, že Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), a nařízení o koordinaci zaručují rovnost zacházení s oprávněnými osobami podle různých vnitrostátních předpisů, a žalovaný tak musí postupovat v souladu s § 165 zákona o vojácích, jako u ostatních oprávněných. Konečně namítl, že žalovaný nemohl v řízení podle ustanovení § 81 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení postupovat podle § 45 odst. 3 správního řádu a ukončit jej usnesením o zastavení řízení, neboť musí vždy vydat rozhodnutí podle § 86 odst. 1 zákona o organizaci sociálního zabezpečení o tom, zda dávka náleží nebo nenáleží. Poukázal přitom na skutečnost, že orgány žalovaného rozhodují podle § 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení o dávkách důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil a provádějí jejich výplatu. O výsluhovém příspěvku se rozhoduje rovněž v řízení podle zákona o organizaci sociálního zabezpečení s tím rozdílem, že nerozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, ale žalovaný. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se domnívá, že Krajský soud v Praze není místně příslušný k projednání a rozhodování této věci, neboť napadené rozhodnutí není meritorní povahy. Jedná se o procesní rozhodnutí podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto nejde o věc důchodového zabezpečení. K řízení o žalobě je místně příslušný Městský soud v Praze. Dále mj. uvedl, že výsluhové náležitosti jsou dávky, které jsou vojákům z povolání přiznávány po jejich propuštění ze služebního poměru (a před splněním podmínek nároku na důchodovou dávku) podle zvláštních právních předpisů ve zcela jiném právním režimu, než ve kterém jsou přiznávány dávky důchodového pojištění. Skutečnost, že výsluhový příspěvek je zvyšován stejným způsobem a ve stejných termínech neznamená, že má charakter dávky důchodového pojištění. Druhy důchodů jsou vymezeny v § 4 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Předpisy o organizaci a řízení sociálního zabezpečení platí pro řízení o výsluhových náležitostech pouze v případech, kdy není ve zvláštních předpisech stanoveno jinak. Dále uvedl, že nárok na výsluhový příspěvek žalobci zanikl v roce 1995 ze zákona v souvislosti se zákonem č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 34/1995 Sb.“). V této souvislosti rovněž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveř. pod č. 107/1996 Sb. Na žalobce nedopadá ustanovení § 165 zákona o vojácích z povolání, neboť jsou jím od 1. 12. 1999 upraveny pouze nároky poživatelů výsluhových příspěvků vyplácených k uvedenému datu a těch, u nichž došlo k obnově výplaty výsluhového příspěvku podle § 165 odst. 7 zákona o vojácích z povolání. Nesprávný je i odkaz žalobce na nařízení o koordinaci, neboť výsluhové příspěvky nepatří do jeho věcné působnosti, jak vyplývá z čl. 3 tohoto nařízení. Žalobcova žádost je zcela zjevně právně neopodstatněný souhrn nepochopitelně vykonstruovaných požadavků, kdy se zaniklý nárok na výsluhový příspěvek má považovat, v rozporu s právním řádem, za důchod podle zákona o důchodovém pojištění. Po samotném přečtení takového podání je zřejmé, že mu nelze vyhovět a není, resp. nebylo potřeba žádného dokazování ani zjišťování pro učinění závěru, že žádost je zjevně právně nepřípustná. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že podle jeho názoru je výsluhový příspěvek dávkou důchodového pojištění, neboť podle § 142 zákona o vojácích z povolání žalovaný o výsluhových náležitostech vojáků z povolání rozhoduje v řízení podle právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění, tedy zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Odkázal také na oznámení o zvýšení výsluhového příspěvku ze dne 8. 11. 1994, kde je výsluhový příspěvek označen jako druh důchodu a na zákony upravující zvyšování důchodů (č. 255/1993 Sb., č. 183/1994 Sb. a č. 76/1995 Sb.), podle nichž ke zvyšování výsluhového příspěvku docházelo. Z toho dovodil, že výsluhový příspěvek je podle § 89 zákona o důchodovém pojištění považován za částečný invalidní důchod a ode dne splnění nároku na starobní důchod je považován za starobní důchod. Výsluhový příspěvek je dávkou důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil, která patří do zvláštního systému sociálního zabezpečení a liší se od obecného systému sociálního zabezpečení. Dopadá na něj tedy nařízení o koordinaci. V této souvislosti také poukázal na § 33 odst. 5 zákona č. 76/1959 Sb., podle nějž při souběhu výsluhového příspěvku se starobním, invalidním, částečným invalidním důchodem nebo důchodem za výsluhu let náleží oprávněnému pod