1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

45 A 96/2016- 95 - text 17 45 A 96/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Olgy Stránské v právní věci žalobkyně: ZO VOS FBMI ČVUT, IČO: X, se sídlem X, zastoupena Českomoravskou konfederací odborových svazů, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 2, Praha, proti žalovanému: rektor Českého vysokého učení technického v Praze, se sídlem Jugoslávských partyzánů 3, Praha, zastoupen JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem Radlická 1c, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2016, č. j. 595/16/17911/Trous, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2016, č. j. 595/16/17911/Trous, a rozhodnutí děkana FBMI ČVUT v Praze ze dne 6. 5. 2016, č. j. 312/16/17911/Trous, se ruší a věc se v rozsahu, v němž žalobkyně žádá poskytnout informaci o výši celkových mzdových prostředků vyplacených děkanovi a tajemníkovi FBMI ČVUT v Praze za období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015, vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Jugoslávských partyzánů 3, Praha, je povinno ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytnout žalobkyni informace o výši vyplacených finančních prostředků na osobní příplatky a odměny zaměstnancům FBMI zařazených do katedry přírodovědných oborů a stejnou informaci pro zaměstnance zařazené do katedry biomedicínské techniky za období od 1. ledna 2016 do 31. ledna 2016 v následující struktuře: - celková suma vyplacených osobních příplatků, - průměrný osobní příplatek na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - minimální osobní příplatek, - medián osobního příplatku na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - celková suma vyplacených ročních odměn, - průměrná roční odměna na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - minimální roční odměna a - medián roční odměny na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou, podanou Městskému soudu v Praze a usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. 9 A 142/2016-24, postoupenou Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí děkana FBMI ČVUT v P. (dále jen „děkan“) ze dne 6. 5. 2016, č. j. 312/16/17911/Trous (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalobkyně požadovala: 1) informace o výši vyplacených finančních prostředků na osobní příplatky a odměny zaměstnanců FBMI zařazených do katedry přírodovědných oborů a tutéž informaci pro zaměstnance zařazené do katedry biomedicínské techniky za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016, a to ve struktuře podle článku 3 § 1 odst. 12 kolektivní smlouvy ČVUT na roky 2015 – 2017, a 2) informace o výši celkových vyplacených mzdových prostředků děkanovi a tajemníkovi žalovaného v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný stručně zrekapituloval průběh řízení. Ohledně bodu 1) žádosti o informace se ztotožnil se závěrem povinného subjektu, který uvedl, že tyto informace poskytuje pololetně prostřednictvím jejich zasílání vedoucím jednotlivých pracovišť, kteří s nimi potom zaměstnance vhodným způsobem seznamují. Informace o platech zaměstnanců budou tedy zveřejněny až v červenci 2016, a proto nebylo možné této části žádosti vyhovět. Podle žalovaného tím povinný subjekt vysvětlil, jakou formou informace o platech zveřejňuje. Z toho plyne, že v současné době povinný subjekt tyto informace v požadované formě nemá a teprve je bude vytvářet a je jen otázkou času, kdy se k členům žalobkyně (zaměstnancům povinného subjektu) dostanou. Požadovanými informacemi tedy povinný subjekt disponuje, ovšem pro účely žádosti by byl nucen je vytvořit převedením do požadované formy. Proto v této části žalovaný odvolání zamítl. Ohledně bodu 2) žádosti se žalovaný rovněž ztotožnil s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, jímž děkan odmítl poskytnout informaci a uvedl, že obecně sice platí, že informace o výši mzdy vyplacené z veřejných rozpočtů v souladu s § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím zpravidla lze zveřejnit, v tomto konkrétním případě by to však mělo závažné nežádoucí důsledky. Zveřejnění této informace by mohlo představovat zásah do soukromého života funkcionářů povinného subjektu zaručeného Listinou základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Proto povinný subjekt provedl test proporcionality a dospěl k závěru, že je třeba upřednostnit právo na soukromí s ohledem na potenciálně negativní publicitu příjmů funkcionářů fakulty a s tím související poškození jejich legitimních zájmů. Současně se jedná o interní informaci ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím a dotyční funkcionáři neudělili ke zveřejnění této informace souhlas. Žalovaný k této argumentaci doplnil, že právní úprava k otázce zveřejňování platů je nejednoznačná a je vždy třeba zohlednit specifika konkrétního případu a míru dotčení práva na soukromí. Podle žalovaného je třeba při rozhodování zohlednit i osobu žalobkyně, jejímiž členy jsou zaměstnanci fakulty a kolegové osob, jejichž příjmy by měly být podle žádosti zveřejněny. Žalovaný není přesvědčen o čistotě úmyslů žalobkyně, která zneužívá své právo na informace ve sporech s povinným subjektem, k čemuž však zákon o svobodném přístupu k informacím sloužit nemá. Žalovaný si je jist, že veřejné prostředky na mzdy vynakládá hospodárně. Zveřejnění požadovaných informací by mohlo mít fatální důsledky na fungování veřejných vysokých škol. I v této části žalovaný odvolání zamítl. 3. Žalobkyně v žalobě uvádí, že pokládá napadené rozhodnutí za nezákonné. Argumentace žalovaného ve vztahu k části 1) žádosti nemá oporu v právní úpravě. Žalobkyně žádala o informaci ve vztahu ke mzdovým prostředkům, které povinný subjekt již vyplatil, a tyto informace tudíž z povahy věci mít musel. Samotná skutečnost, že je nemá uspořádané v požadované struktuře, není důvodem pro odmítnutí poskytnutí informace. Pro tyto případy zákon o svobodném přístupu k informacím počítá s možností hrazení nákladů žadatelem nebo s prodloužením lhůty pro poskytnutí informace. 4. Rovněž argumentace žalovaného ve vztahu k části 2) žádosti nemá oporu v právní úpravě ani v judikatuře. Není sporu o tom, že zaměstnanci žalovaného (resp. povinného subjektu) dostávají za svou práci mzdu z veřejných prostředků (některé vysoké školy ostatně informace o mzdách zaměstnanců zveřejňují). Z judikatury nevyplývá, že mzdy zaměstnanců povinného subjektu „zpravidla mohou být zveřejňovány“ (jak to tvrdí povinný subjekt), nýbrž naopak to, že se „zásadně poskytují“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62; dále též jen „rozsudek rozšířeného senátu“); jde tedy o zákonné pravidlo, nikoli o možnost závisející na správním uvážení povinného subjektu. Není správné ani tvrzení žalovaného, že právní úprava není v této otázce jednoznačná – k věci zaujal jednoznačný názor Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rozšířeného senátu, který je povolán ke sjednocování judikatury a jejím prostřednictvím i správní praxe. Ve světle právního názoru Nejvyššího správního soudu tak nemá povinný subjekt žádný prostor pro provedení správního uvážení ani pro provedení testu proporcionality (to je ostatně myšlenkový postup, který zpravidla provádí soudy nejvyšších stupňů, nikoli povinný subjekt při své běžné činnosti). Na věc dopadají i závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 4 As 216/2015-45, který se týkal právě informace o odměně ředitele školy a v němž NSS formuloval některé výjimky, kdy není třeba výši odměny zaměstnanců povinného subjektu zveřejnit. O tyto výjimečné situace se však v právě posuzované věci nejedná, jelikož děkan a tajemník povinného subjektu nejsou osobami, které by se na jeho činnosti podílely jen okrajově, a žalobkyně má od svých členů informace skýtající podezření, že prostředky na odměny děkana a tajemníka nejsou vynakládány hospodárně. Jak plyne z téhož rozsudku, samotná informace o výši odměny nemá žádný negativní obsah a je-li si žalovaný jist – jak uvádí v napadeném rozhodnutí –, že veřejné prostředky na mzdy vynakládá hospodárně, pak tím spíše není důvod se zveřejnění obávat a dovozovat „fatální důsledky“ pro chod veřejných vysokých škol. 5. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by její osoba či její pohnutky pro podání žádosti (resp. názory žalovaného na ně) byly okolnosti relevantní pro výsledek řízení o ž