10 Afs 161/2014 — Nejvyšší správní soud

46 Af 1/2016- 85 - text 13 46 Af 1/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobce: T. s. r. o., sídlem X, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č. j. 29248/15/5300-21443-711478, o dani z přidané hodnoty, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 9. 11. 2015, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015, č. j. 9 Af 79/2015-48, postoupena soudu zdejšímu, se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územní pracoviště v Kladně (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 5. 2014, č. j. 2566030/14/2110-24805-203443, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období červen 2013 ve výši 6 948 060 Kč. 2. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí a řízení, jež předcházelo jeho vydání, je zatíženo vadami a nezákonnostmi, uplatňováním tajných opatření, zneužíváním diskutabilních a ústavně nekonformních ustanovení zákonů a porušováním zásady rovnosti. Žalobce namítl, že byla porušena ustanovení čl. 2 Ústavy České republiky, čl. 2 čl. Listiny základních práv a svobod ČR, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 20, čl. 21 a čl. 41 Listiny základních práv Evropské Unie a čl. 14 a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a § 1 odst. 2, § 5, § 6, § 8, § 9 odst. 2, § 92, § 93, § 134 odst. 1, § 65 odst. l a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 3. Žalobce dále uvedl, že současně namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2015, č. j. 20140/15/5100-41451-806485, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správce daně ze dne 28. 11. 2014, č. j. 4277990/14/2110-52522-201824, 4278927/14/2110-52522-201824, 4274249925/14/2110-52322-201824, 4277990/14/2110-52522-201824 a 4279135/14/2110-52322-201824, o nenavrácení lhůty v předešlý stav, které není samostatně napadnutelné. Žalobce namítl, že toto rozhodnutí žalovaného je nezákonné, protože žalovaný jako laik hodnotil podle lékařské zprávy, zda byl jednatel žalobce schopen činnosti, a to aniž by svou úvahu podepřel důkazy. Jelikož dle žalobce toto rozhodnutí negativně ovlivnilo napadené rozhodnutí, navrhl žalobce také toto rozhodnutí zrušit. 4. Mimo napadeného a výše označeného rozhodnutí žalovaného žalobce dále za nezákonné považuje rovněž vyrozumění žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. 9571/15/5100-41457-711502, o vyřízení stížnosti proti postupu žalovaného (evidované pod č. j. 404/15), kterou žalobce podal během ústního jednání konaného dne 4. 2. 2015. Žalobce namítl, že je v demokratické společnosti nepřípustné, aby úřad napadený stížností prošetřoval sám sebe, a proto má vyrozumění za nezákonné. Podle žalobce žalovaný při vyřizování stížnosti porušil ustanovení § 5, § 6, § 65, § 92 a § 93 daňového řádu, a proto navrhl zrušit i toto rozhodnutí (pozn. soudu: rozhodnutí o stížnosti). 5. Ve vztahu k řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalobce namítl, že Ministerstvo financí České republiky, Finanční analytický útvar (dále jen „FAÚ“), pokynem ze dne 17. 12. 2013, č. j. MF - 116914/2013/24-2402, na základě blíže neurčených podkladů zablokoval na účtu finanční prostředky ve výši 9 615 069 Kč, které jsou blokovány dodnes, přičemž žalobci je odpíráno nahlížet do neveřejné části spisu, ačkoliv mu důvody blokace nikdo doposud přes písemné výzvy a urgence nedoložil. Následně byly dle žalobce dotyčné prostředky zcizeny. Na podporu svých tvrzení žalobce jako důkaz navrhl označené sdělení a ze spisu žalovaného (č. j. 3624/15/5200-20445-711478) protokol ze dne 4. 2. 2015 (včetně příloh) a podání „DST. s. r. o.“ (pozn. soudu: žalobce má nejspíše na mysli sebe). 6. Žalobce doplnil, že dne 18. 12. 2013 byly jeho účty bez jakéhokoliv předchozího vyrozumění či řízení napadeny zajišťovacím příkazem ze dne 20. 12. 2013, č. j. 3970251/13/2110-24805-203443, vydaným správcem daně a exekučním příkazem č. j. 3982447/13/2110-25200-201353, proti kterým ovšem není s účinností ode dne 1. 1. 2014 přípustný opravný prostředek (§ 178 odst. 4 daňového řádu). Žalobci byly zablokovány na účtech milionové částky, které jsou zablokovány dodnes a daňová správa má ještě tu odvahu tvrdit, že žalobce nezaplatil fiktivně vyměřenou daň. K tomu žalobce dodal, že daňová správa odůvodňuje vydání zajišťovacích příkazů mimo jiné právě obchodní spoluprací žalobce se společnostmi F. s. r. o. a G. s. r. o. Podle žalobce se FAÚ k útoku na žalobce doznal, když počátkem roku 2014 podal na obchodního partnera žalobce trestní oznámení a Policie ČR usnesením ze dne 25. 6. 2014, č. j. KRPS-220366-7/TČ-2014-010082, zablokovala účet jednatele žalobce pod záminkou, že údajně dochází ke krácení prostředků správce daně. Prostředky jsou zablokovány dodnes, nikdo nebyl obviněn, nikdo nic nevysvětlil ani neodůvodnil. Podle žalobce byla tímto dostatečně prokázána existence „tajných opatření“ v řízení, a proto je jeho požadavek na umožnění nahlížení do jeho kompletních a úplných spisů vedených u správce daně zcela legitimní a v souladu s povinnostmi správce daně zakotvenými v § 5, § 8, § 9 daňového řádu. 7. Žalobce k tomu dále dodal, že snaha o vyvrácení žalobní argumentace o uplatňování tajných opatření ze strany FAÚ a dalších orgánů daňové správy žalovaným je marná, protože jím zmiňovaná ustanovení § 31b a § 31c byla do zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších přepisů, vložena až ustanovením zákona č. 166/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb. Do té doby příslušné instituce házely jakékoli změny zákona směřující k účinné kontrole činnosti FAÚ demokraticky zvolenými orgány úspěšně pod stůl. Změna tohoto zákona je významná a dává žalobci za pravdu ve smyslu podaných žalobních námitek, avšak na napadené rozhodnutí a předcházející proces zákon č. 166/2015 Sb. ještě nedopadal, a tudíž je podle žalobce obrana žalovaného v tomto smyslu na vodě. Na podporu těchto tvrzení žalobce navrhl provést jako důkaz důvodovou zprávu k zákonu č. 166/2015 Sb., včetně připomínek z obou komor Parlamentu ČR. 8. K vlastnímu napadenému rozhodnutí žalobce předně podotkl, že pouze zastřešuje předchozí vadný proces. Žalobce požadoval po celou dobu řízení převést listiny došlé z dožádání a tyto provést jako důkaz. Jeho stížnost nebyla shledána důvodnou (vyrozumění ze dne 31. 3. 2015, č. j. 9571/15/5100-41457-711502), protože dle žalovaného tyto podklady nejsou relevantní a nebyly použity při doměření daně. Vzhledem k prokázané existenci „tajných opatření“ však lze dle žalobce pochybovat, že jde o snahu legalizovat zadržené finanční prostředky správcem daně. 9. Žalobce dále namítl, že pokud správce daně na základě „tajných opatření“, která nebyla do dnešního dne ani řádně odůvodněna, zablokoval peněžní prostředky žalobce (srovnej s § 92 odst. 5 DŘ), nelze po žalobci žádat, aby vyvracel blíže neurčené domněnky a fikce správce daně, zvláště pokud je správce daně zainteresován na co nejvyšším výběru daně, nikoli na správném. 10. Žalobce k argumentaci žalovaného, že společnost BXG NX A. s. r. o. nespolupracuje (je nekontaktní), a tudíž nebylo možné ověřit tvrzení žalobce o uskutečnění obchodu, namítl, že následná nemožnost kontaktovat dodavatele nemůže být dávána k jeho tíži. Podle žalobce se tedy žalovaný snaží o legalizaci zásahu FAÚ. Nenalezený jednatel BXG NX A. s. r. o. přitom dle žalobce v klidu chodí po ulicích. 11. Žalobce dále namítl, že tvrzení žalovaného v odstavci 42 napadeného rozhodnutí odporují tvrzením v odstavci 37, a že se v odstavcích 47 až 53 žalovaný vymlouvá. 12. K odstavci 54 napadeného rozhodnutí žalobce poznamenal, že není zřejmé, jak správce daně přenesl důkazní břemeno na žalobce a v jakém okamžiku. 13. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, nezákonné, zatížené snahou o zakrytí části důkazů, které mají vliv na správné zjištění daně a snahou o zakrytí prováděných tajných opatření. Ve věci byla dle žalobce zneužita ustanovení § 65 odst. 1, § 167, § 178 odst. 4 daňového řádu ohledně nemožnosti uplatnění opravného prostředku a ustanovení § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). 14. Podle žalobce vadou, která poznamenala negativně celé řízení, je vstup a zásah FAÚ rozhodnutím ze dne 17. 12. 2013, č. j. MF -116914/2013/24-2402, neboť tento útvar vz