4 As 63/2016 — Nejvyšší správní soud

48 A 43/2016- 74 - text 18 48 A 43/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyň: a) obec N. sídlem X, zastoupená advokátem JUDr. Mgr. Lukášem Váňou sídlem Teplého 2786, Pardubice b) E. S. bytem X, zastoupena advokátkou Mgr. Martinou Klvaňovou sídlem Těšnov 5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: I) A., a.s., IČO X sídlem x zastoupena advokátkou JUDr. Ivanou Kožíškovou sídlem Buzulucká 6, Praha 6 II) Č. t. i. a.s., IČO X sídlem X o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2016, č. j. 165341/2015/KUSK-DOP/Lac, sp. zn. SZ_165341/2015/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2016, č. j. 165341/2015/KUSK-DOP/Lac, sp. zn. SZ_165341/2015/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 12. 10. 2015, č. j. MUCE 31121/2015 OSU, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 228 Kč IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení 1. Žalobkyně a) a žalobkyně b) spolu s J. S. se dvěma samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanými dne 10. 5. 2016 a 18. 5. 2016, domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta odvolání žalobkyně a) a žalobkyně b) a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Č., odboru stavebního úřadu, oddělení dopravy a správy komunikací (dále jen „stavební úřad“), ze dne 12. 10. 2015, č. j. MUCE 31121/2015 OSU (dále jen „stavební povolení“). Stavební úřad stavebním povolením k žádosti osoby zúčastněné na řízení I) (dále jen „stavebník“) povolil stavbu s názvem „Výstavba komunikace na pozemku parc. č. x, x, x, k.ú. N. u R.“ (dále jen „povolovaná komunikace“). 2. Usnesením ze dne 13. 6. 2016, č. j. 48 A 48/2016-47, soud odmítl jako nepřípustnou žalobu žalobce J. S., neboť tento žalobce v řízení před správním orgánem nevyčerpal řádné opravné prostředky. 3. S ohledem na skutečnost, že obě uvedené žaloby směřují proti témuž rozhodnutí, spojil soud usnesením ze dne 24. 5. 2017, č. j. 48 A 43/2016-44, č. j. 48 A 48/2016-66, řízení o podaných žalobách ke společnému projednání, a to tak, že řízení je vedeno pod starší spisovou značkou, tedy sp. zn. 48 A 43/2016. 4. Žalobkyně a) předně namítá, že správní orgány v rozporu s § 111 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „stavební zákon”) neověřily účinky budoucího užívání povolované stavby. Žalobkyně a) již v průběhu správního řízení poukazovala na nedostatečné řešení návaznosti jednotlivých cest v řešeném místě a na rizika a dopady jejich následného užívání, konkrétně pokud jde o napojení povolované komunikace na stávající cestu nacházející se na pozemku parc. č. X v k. ú. N. u R. a obci N. (dále také „pozemek obce“), jež má jen omezeně zpevněný (v převážné části jen štěrkový) povrch a v současné době slouží jako úzký a nedostatečný sjezd k omezenému počtu nemovitostí. Kvůli činnosti stavebníka dojde k významnému zvýšení intenzity užívání pozemku obce, její námitka, že z povahy věci by cestou neprojížděly pouze osobní automobily potencionálních obyvatel, ale též vozidla zajišťující svoz komunálního odpadu, přitom zůstala stranou. Napadené rozhodnutí, resp. stavební povolení umožňuje výstavbu komunikace, aniž by bylo postaveno na jisto, zda tato komunikace bude moci být užívána přes sjezd na pozemku vlastněném obcí, jež s volným otevřením nesouhlasí. Tento sjezd přitom není ani účelovou komunikací ve smyslu § 10 odst. 1 in fine zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015 (viz čl. II bod 3 zákona č. 268/2015 Sb.; dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), přičemž existuje i alternativní dopravní napojení přes pozemek parc. č. X v k. ú. T., přes nějž také má projíždět staveništní doprava. 5. Žalobkyně a) současně namítá, že zvolené dopravní řešení nesplňuje podmínky územního rozhodnutí ze dne 16. 6. 2009, které reflektují závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 16. 3. 2009, č. j. 026951/2009/KÚSK, podle něhož je podmínkou výstavby to, že „[p]odél nově navrhovaných komunikací bude vymezen jednostranný, minimálně 1,5 m široký pás zeleně s výsadbou vzrostlých listnatých stromů domácího původu bez uložení inženýrských sítí.“ Nesplnění této podmínky přitom bude mít dopad na bezpečnost užívání povolované stavby. 6. Žalobkyně a) dále poukazuje na to, že územní rozhodnutí, na které správní orgány obou stupňů odkazovaly, řešilo dané území ve zřetelně odlišném rozsahu, než jak je tomu v případě stavebního povolení. Územní rozhodnutí ze dne 16. 6. 2009, č. j. 02315/09/Š/R (dále jen „územní rozhodnutí“), totiž určilo celkové dopravní řešení v dotčeném místě včetně pozemku obce, stavebník si však pro nedostatek nezbytného souhlasu obce k realizaci vybral pouze část umístěné stavby. Žalobkyně a) připomíná, že dvě předchozí stavební povolení byla žalovaným zrušena, z druhého zrušujícího rozhodnutí přitom vyplývá, že žalovaný postup stavebníka, který opomíjí pozemek obce a její stanovisko, vyhodnotil jako bezohledný, přesto však nyní napadeným rozhodnutím tento postup umožnil. Smlouva o výpůjčce pozemku obce ze dne 19. 1. 2010, kterou stavebník v řízení předložil, je přitom od počátku absolutně neplatná. 7. Žalovaný navíc podle žalobkyně a) při vypořádání odvolacích námitek pochybil, pokud uvedl, že žalobkyně a) není dotčeným orgánem, a proto není důvodná její námitka. Žalobkyně a) byla účastníkem řízení, a byla tedy oprávněna uplatnit veškeré možné námitky, s nimiž se žalovaný musel vypořádat, a pokud tak neučinil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 8. Konečně žalobkyně a) namítá, že za situace, kdy její námitky směřovaly proti podkladovým stanoviskům dotčených orgánů, si žalovaný neopatřil jejich vyjádření, resp. vyjádření jejich nadřízených orgánů, zejména pokud se jednalo o otázky dopravně-bezpečnostní. Tam, kde se jednalo o závazná stanoviska, bylo nutné postupovat podle ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu. 9. Žalobkyně b) shodně poukazuje na to, že předchozí dvě stavební povolení (ze dne 30. 6. 2010 a ze dne 17. 9. 2012) byla žalovaným zrušena. 10. Žalobkyně b) namítá, že správními orgány obou stupňů byl nesprávně vymezen předmět řízení, když bylo uvedeno, že pozemek obce není předmětem řízení, nicméně z obsahu rozhodnutí vyplývá, že předmětem řízení byl. Žalobkyně b) spatřuje nedostatek skutkového zjištění v tom, že v daném případě se jedná o vjezd a průjezd přes pozemek obce, a nikoliv o připojení povolované komunikace na již existující komunikaci na pozemku obce ve smyslu ustanovení § 10 zákona o pozemních komunikacích; fakt, že v tomto případě jde o připojení na místní komunikaci, je uveden i v územním rozhodnutí. V této souvislosti žalobkyně b) zdůrazňuje, že v řízení nebylo předloženo rozhodnutí dotčeného správního orgánu o povolení připojení sousedního pozemku na pozemní komunikaci podle § 10 zákona o pozemních komunikacích. Pokud se snad okolnosti napojení na místní komunikaci přes pozemek obce změnily, měl stavebník žádat o změnu územního rozhodnutí, nyní povolená stavba v souladu s územním rozhodnutím totiž není. 11. Žalobkyně b) dále namítá, že v řízení nebylo předloženo platné stanovisko Policie České republiky, odkazované stanovisko ze dne 27. 1. 2011 bylo vydáno pro jinou stavbu, neboť v pořadí první žádost o stavební povolení zahrnovala povolení komunikace i na pozemku obce, resp. odkazované stanovisko hovořilo o pozemku parc. č. X. Stavebník přitom v řízení předkládal smlouvu o výpůjčce pozemku obce (parc. č. X), která však pro své neschválení zastupitelstvem obce není platná, a tudíž nemůže být podkladem rozhodnutí. 12. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl též pozemek obce, měl být účastníkem správního řízení také pan J. S. neboť jeho dům bezprostředně sousedí s místem průjezdu vozidel po povolované komunikaci. Žalovaný s ním jako s účastníkem řízení však nejednal, čímž zatížil řízení vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. 13. Nezákonnost rozhodnutí spatřuje žalobkyně b) také v neplatnosti územního rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání stavebního povolení. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 7. 2009, a než stavebník požádal o vydání stavebního povolení dne 13. 2. 2015, pozbylo platnosti (§ 93 odst. 1 stavebního zákona). 14. Žalobkyně b) shodně j