2 As 77/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 20/2018- 34 - text 16 49 Ad 20/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: R. F., narozen dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/77801-912, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 19. 6. 2018 napadá žalobce shora uvedené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v P. (dále jen „úřad práce“) ze dne 17. 1. 2018, č. j. 1921/2018/CER (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že úřad práce od něj coby žadatele o dávku od počátku nedůvodně požadoval doložení mnoha dokladů, které si mohl zajistit sám. Po zaslané stížnosti byla argumentace žalobce uznána a došlo k omluvě za dosavadní přístup. Jedněmi z požadovaných dokumentů byly i výpisy z účtů, které nebyly účty žalobce ani jiného účastníka správního řízení. Žalobce uvedl do své žádosti o dávku účet své matky, která mu měla vyplacené částky předávat. Po upozornění příslušnou pracovnicí účet škrtl a nově uvedl požadavek na zaslání dávky prostřednictvím Č. p., s. p. Následně se objevil požadavek úřadu práce na výpisy z tohoto účtu, stejně tak jako z účtu společnosti F. s.r.o. (dále jen „F.“), ve které byl žalobce v době podání žádosti uveden jako jeden z jednatelů. Ve vypořádání zmiňované stížnosti dokonce pracovnice nadřízeného orgánu postup obhajovala a uvedla na podporu tohoto postupu soudní judikaturu, která se však týká výhradně účtu účastníka řízení, nikoli účtů jiných osob. Následně i nadřízený orgán sdělil, že výpisy z účtů dalších osob již nepožaduje. Prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného je však na tomto neoprávněném požadavku postaveno, jakožto na hlavním důvodu, proč nebyla dávka žalobci přiznána. 3. Dalším argumentem žalovaného, resp. úřadu práce, je údajný prodej p.-b. l. žalobcem, případně společně posuzovanou osobou. Tento prodej uskutečňuje F. ve své nemovitosti a na svém pozemku, nikoli v nemovitosti žalobce, přičemž žalobce není ani na této adrese trvale hlášen a bydlí i v jiné nemovitosti. Pracovnice úřadu práce byly na kontrole výhradně v nemovitostech J. ev. č. X (evidenční adresa žalobce) a ev. č. X (adresa skutečného pobytu žalobce) v D. B. Na adrese J. ev. č. X má sídlo F., kterou zcela bezdůvodně správní orgány ve věci argumentují. Žalobce ani jeho manželka nemají žádný živnostenský list, naopak žalobce je (v době rozhodnutí) evidován na úřadu práce. Obsahem spisu nemůže být žádný důkaz o inzerování p. p. žalobcem, neboť nikde takový p. neinzeroval. 4. Žalobce rovněž namítá nesprávnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud uvádí, že si údajně mohl zajistit příjem z titulu své funkce jednatele právnické osoby. Úřad práce přitom obdržel od F. sdělení, že žalobce nepobírá od této společnosti žádnou finanční odměnu. Zároveň si úřad práce vyžádal od příslušného finančního úřadu, bez vědomí společnosti i žalobce, zprávu ohledně finanční situace F. Prvostupňový orgán obdržel odpověď (až po skončení řízení), že společnost je ve ztrátě. 5. Žalobce žalovanému též vytýká, že se nevypořádal s některými námitkami žalobce uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, zejména pokud jde o argumentaci, že žalobce je vlastníkem bytu v O. ulici č. p. X v P. v osobním vlastnictví. Žalobce je však vlastníkem pouze minimálního podílu v řádu tisícin na nebytovém prostoru, nikoli bytu. 6. Závěrem žalobce poukazuje na to, že ve vyrozumění úřadu práce ze dne 8. 1. 2018 je uvedeno, že se jedná o žádost o nepřiznání dávky. Domnívá se proto, že o jeho žádosti bylo rozhodnuto již předem. 7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě nejprve zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Dále uvedl, že žalobce nesplnil svou povinnost dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce nevyhověl v plném rozsahu výzvě k doložení rozhodných skutečností a nedoložil výpis z bankovního účtu, který uvedl jako místo výplaty na žádosti o dávku. Požadovaný výpis odmítl žalobce doložit s tím, že se jedná o účet třetí osoby. Toto tvrzení ale žalobce nikterak neprokázal. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce původně uvedl bankovní účet, na který by mu v případě přiznání dávky byly zasílány finanční prostředky, lze předpokládat, že tento účet obsahuje také finanční prostředky určené přímo žalobci a současně že žalobce má přístup k těmto finančním prostředkům a může s nimi disponovat, i když on sám uvádí, že není vlastníkem tohoto účtu. Na základě ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) musí správní orgán zjišťovat stav věci nezbytný pro konkrétní případ a musí mu být nápomocni účastníci řízení. Ti jsou podle § 52 správního řádu povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. 8. Žalovaný též uvedl, že žalobce i společně posuzovaná osoba jsou jednateli F. a že tato funkce je vykonávána zdarma. Žalovaný má za to, že pokud společnost dosahuje zisku, má žalobce nárok na podíl ze zisku. Pokud ve své tíživé situaci vykonává tuto činnost zcela zdarma a odmítá vykonávat jinou činnost pro zlepšení své situace, nelze jej považovat za osobu, která by potřebovala pomoc od státu. Pokud jde o námitku žalobce ve věci nemovitostí ev. č. X, ev. č. X a ev. č. X, žalovaný uvádí, že jsou ve vlastnictví F. a nejsou posuzovány jako majetek žalobce ani společně posuzované osoby. Žalovaný se na základě výše uvedených skutečností domnívá, že žalobce není osobou v hmotné nouzi, a nárok na příspěvek na živobytí mu tudíž nevznikl. 9. Žalobce v replice uvedl, že žalovaný se nijak nevypořádal s argumenty uvedenými v žalobě a přejímá argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Žalobce se hodlá dále vyjádřit při nařízeném jednání, neboť má vážné podezření, že spis úřadu práce neobsahuje veškeré podklady a dokumenty, které se k řízení o přidělení dávky vztahují. Toto podezření plyne z toho, jakým způsobem žalovaný argumentuje. 10. V průběhu jednání, z nějž se žalovaný omluvil s tím, že jeho odročení nežádá, žalobce zdůraznil, že s manželkou nikdy nic od státu nepožadoval a poprvé tak učinil právě až žádostí v říjnu 2017, jelikož se dostal do složité situace. Vysvětloval, že tehdy považoval za praktické, aby mu byla dávka zasílána bankovním převodem na účet matky, ale po sdělení úřednice, že to musí být jeho vlastní účet, účet přeškrtl a v souladu s její radou určil, že dávka má být zasílána poštovní poukázkou. I když tedy rozhodující úřednice od počátku věděla, že se nejedná o jeho účet, opakovaně po něm požadovala výpisy z tohoto účtu (a také z účtu F.), ačkoliv musela vědět, že žalobce nemá oprávnění si výpisy z cizího účtu vyžadovat. Žalovaný stejně tak musel zjistit ze sdělení banky, že účet uvedený původně v žádosti žalobci nepatří, ale nezohlednil to. Pokud jde o F., žalobce uvedl, že společnost ze 100 % patří jeho synovi, který byl v té době dlouhodobě v A., a proto formálně ustanovil žalobce a jeho manželku jednateli, aby za společnost mohl v ČR někdo jednat. Správní orgány následně opakovaně výkonem jednatelské funkce argumentovaly, jako by netušily, že si jednatelé nemohou přivlastňovat peníze společnosti. Úřad práce po žalobci požadoval předložení desítek různých dokladů, přičemž žalobce k takovým dokladům nemohl mít vůbec přístup nebo se jednalo o irelevantní listiny. Obzvláště zarážející bylo, že po žalobci a manželce úřad práce žádal předložení dokumentů o jejich podnikatelské činnosti, ačkoliv žalobce živnostenské podnikání ukončil v roce 2012 a manželka nepodnikala nikdy. Po vydání prvostupňového rozhodnutí pak úřad práce oslovil finanční úřad, od kterého zjistil, že F. je ve ztrátě. Žalovaný tak tuto skutečnost musel vědět, přesto na to v napadeném rozhodnutí nereagoval a nepochopitelně jen zopakoval argumentaci úřadu práce, proti níž se žalobce vymezoval. Žalobce dále namítl, že úřad práce si vyžádal od finančního úřadu sdělení o F., avšak do správního spisu jej nezaložil, protože se mu nehodilo. To žalobce vnímá jako podvod. Úřad práce také z výpisů z katastru nemovitostí musely vyčíst, že žalobce vlastní jen minoritní podíl na nebytovém prostoru, přesto zcela nepravdivě