1 Ao 1/2005 — Nejvyšší správní soud

54 A 170/2018- 48 - text 18 54 A 170/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelů: a) M. Š. bytem X b) M. Š. bytem X c) J. Š. bytem X b) J. M. bytem X všichni zastoupeni Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti odpůrci: Obec Chocerady sídlem Chocerady 267, 257 24 Chocerady zastoupen Mgr. Martinem Smetanou, advokátem sídlem Vinohradská 404/19, 120 00 Praha o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Chocerady ze dne 27. 8. 2018 – v rozsahu textové a grafické části výroku i odůvodnění vymezujících lokální biocentrum LBC 61.2 t a k t o: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Martina Smetany. Odůvodnění: 1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslaným dne 19. 11. 2018, se navrhovatelé domáhají zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Chocerady ze dne 27. 8. 2018, (dále též „napadený územní plán“), jímž byla na pozemcích v jejich vlastnictví parc. č. X, X a X v k. ú. x vymezena plocha pro lokální biocentrum LBC 61.2 s tím, že plocha biocentra byla současně uvedena mezi veřejně prospěšnými opatřeními, pro které lze práva k pozemkům vyvlastnit. Navrhovatelé napadají předmětný územní plán pouze v části, která zasahuje do jejich vlastnického práva, konkrétně vymezení plochy pro lokální biocentrum LBC 61.2, uvedení této plochy mezi veřejně prospěšnými opatřeními a vypořádání jejich námitek v odůvodnění napadeného územního plánu. 2. Navrhovatelé vytýkají napadenému územnímu plánu nedostatečné odůvodnění v části týkající se nezbytnosti vymezení biocentra LBC 61.2 a jeho zahrnutí mezi plochy, u nichž je možné přistoupit k vyvlastnění, a dále nedostatečné vypořádání jejich námitek vznesených v průběhu veřejného projednání návrhu územního plánu. Navrhovatelé mají za to, že vydáním napadeného územního plánu byli zkráceni na svých vlastnických právech a že nedostatečným vypořádáním námitek bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. 3. Co se týká důvodů pro vymezení lokálního biocentra a jeho nezbytnosti, podle navrhovatelů napadený územní plán pouze odkazuje na Zásady územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“), metodiku územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“), generel ÚSES a na předcházející územní plán obce Chocerady, avšak ani jeden z těchto důvodů není dostatečně konkrétní. ZÚR nevymezují žádné biocentrum na pozemcích navrhovatelů a ani z nich nevyplývá požadavek na jeho vymezení. Navrhovatelům není zřejmé ani z napadeného územního plánu, ani ze ZÚR, proč by mělo či proč musí být na jejich pozemcích biocentrum umístěno. Odkaz na metodický pokyn považují navrhovatelé za neurčitý a nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, o jaký metodický pokyn se jedná a z jakých jeho konkrétních částí vyplývá, že musí být biocentrum umístěno na jejich pozemcích. Navrhovatelé považují za neústavní závěr, že nutnost zásahu do jejich vlastnického práva vyplývala z metodického pokynu. Také odkaz na generel ÚSES není podle navrhovatelů dostatečný, neboť není zřejmé, co je v něm obsaženo, kdo jej vytvořil a jakým postupem, přičemž navrhovatelé ani další dotčené osoby se jeho přípravy nemohli účastnit. Za nekonkrétní a nepřezkoumatelný považují navrhovatelé i odkaz na předchozí územní plán, neboť nový územní plán nemůže odůvodnit zásah do vlastnického práva tím, že pouze odkáže na obsah původního územního plánu. Pokud tak chtěl odpůrce učinit, měl obsah původního územního plánu do napadeného územního plánu převzít. Navrhovatelé mají za to, že odůvodnění napadeného územního plánu pouze odkazy na jiné dokumenty je nezákonné, neboť dotčené osoby se s takovými dokumenty nemohly seznámit nebo účastnit se procesu jejich přípravy. 4. Věcně pak navrhovatelé vytýkají odůvodnění vymezení biocentra primárně to, že neříká, „proč“ bylo biocentrum tímto způsobem vymezeno, odpovídá totiž pouze na otázku, „jak“ bylo biocentrum vymezeno. 5. Odůvodnění toho, proč je plocha pro lokální biocentrum zařazena do ploch veřejně prospěšných opatření s možností vyvlastnění, považují navrhovatelé taktéž za nedostatečné, neboť obsahuje pouze tvrzení, že tomu tak je z důvodu zajištění realizovatelnosti návrhů opatření v krajině a že se tím zohledňují požadavky ZÚR. Navrhovatelé však opakují, že ze ZÚR požadavek na vymezení biocentra vůbec nevyplývá, natož aby bylo nutné pro jeho zřízení pozemky vyvlastňovat. Co se týká zajištění realizovatelnosti, jedná se podle navrhovatelů o obecný pojem, kterým by bylo možné určit pro vyvlastnění jakoukoliv vymezovanou plochu, proto takto stanovený zájem nemůže stačit jako důvod pro zásah do vlastnického práva. 6. Vypořádání námitek proti návrhu územního plánu (konkrétně navrhovatelé zpochybňovali nezbytnost zřízení biocentra na jejich pozemcích, argumentovali nedostatkem důvodů pro takový zásah do jejich vlastnických práv, dožadovali se jednání mezi nimi a obcí, poukazovali na možnost zřídit biocentrum na jiných pozemcích a navrhovali případné omezení rozsahu biocentra) navrhovatelé vytýkají, že je pouze velmi obecné a je zcela nedostatečné především k navrhované možnosti zřízení biocentra na jiných pozemcích. Navrhovatelé k této otázce označili dokonce pozemky, na kterých by podle nich bylo možné biocentrum zřídit, avšak odpůrce na to reagoval pouze odkazem na předcházející územní plán a sdělením, že ÚSES může být zpracován pouze osobou s příslušnou autorizací. Ve svém odůvodnění se tak odpůrce konkrétně nezabýval navrženým řešením navrhovatelů. Jelikož se jedná o zásah do ústavních práv navrhovatelů, mají za to, že měla být prokázána nezbytnost takového zásahu a existence veřejného zájmu na tomto zásahu, přičemž bylo nutno vysvětlit i to, proč je vyloučeno jiné vhodnější řešení. Pokud pak bylo v odůvodnění odkazováno na nutnost zpracování ÚSES pouze autorizovanou osobou, navrhovatelé tuto pasáž považují za nesrozumitelnou, neboť z ní není zřejmé, zda jejich námitky měly být zpracovány autorizovanou osobou či zda vznesenými námitkami se autorizovaná osoba nezabývala, a proto na ně nemohl odpůrce v odůvodnění reagovat. Oba dva možné výklady však považují za nezákonné, protože není jejich povinností si nechat námitky zpracovat autorizovanou osobou, a naopak je povinností odpůrce vypořádat se s každou vznesenou námitkou, přičemž pokud k tomu bylo zapotřebí vyjádření autorizované osoby, měl si je opatřit. 7. V rámci vypořádání námitek podle navrhovatelů neobstojí ani odůvodnění vymezení biocentra na jejich pozemcích odkazem na ZÚR. Podle navrhovatelů není pravdou, že lokální biocentra jsou nedílnou součástí nadregionálního biokoridoru. Z hlediska právního jsou biocentra a biokoridory dva odlišné prvky ÚSES a vymezení jednoho z nich neznamená, že je současně vymezen i druhý. Vzhledem k tomu tedy nelze dovodit, že pokud ZÚR vymezují nadregionální či regionální biokoridor, nařizují tím současně i vymezení biocenter v územních plánech. Z bodu 195 ZÚR vyplývá podle navrhovatelů pro územní plán úkol zpřesnit nadregionální a regionální biokoridory, nikoliv doplnit nová biocentra. 8. Odpůrce ve svém vyjádření považuje návrh za nedůvodný a neoprávněný a navrhuje jeho zamítnutí. Napadený územní plán byl podle něj vydán oprávněným subjektem, v mezích jeho působnosti a pravomoci a za splnění všech zákonných podmínek. K výtce navrhovatelů na nedostatečné odůvodnění vymezení lokálního biocentra odpůrce uvádí, že má za to, že opatření obecné povahy bylo odůvodněno dostatečně a námitky navrhovatelů proti návrhu územního plánu byly řádně vypořádány, takže nedošlo k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces. 9. Odpůrce je přesvědčen, že odkazy na užitou dokumentaci, ze které územní plán vychází (ZÚR, metodiku ÚSES, generel ÚSES a předchozí územní plán), jsou pro účely odůvodnění naprosto dostatečné, neboť napadený územní plán obsahuje výčet dokumentace a tato je velmi snadno dohledatelná. Podle odpůrce není možné přenášet veškeré použité podklady do územního plánu, jak požadují navrhovatelé. ZÚR jsou pro územní plán závazným dokumentem, který musí územní plán respektovat, což vyplývá z § 36 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 193/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“), a jsou vystaveny na webových stránkách kraje. Dále byly při tvorbě územního plánu použity podklady pro zpřesnění návrhu ÚSES, a to metodika ÚSES vydaná Ministerstvem životního prostředí, která je taktéž dohledatelná na internetu a byla zveřejněna ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, a generel ÚSES, který je odborným oborovým dokumentem zpracovaným v roce 1995, který byl užit jako územně plánovací pod