4 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

54 Af 19/2018- 82 - text 8 54 Af 19/2018 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Mgr. Marek Konečný sídlem třída Tomáše Bati 201/8, 760 01 Zlín insolvenční správce úpadkyně Diana Fish spol. s r.o. sídlem třída 5. května 1082, 289 11 Pečky proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2017, č. j. 52977/17/5300-22443-711745, takto: I. Žalovanému se ukládá, aby žalobci doručil napadené rozhodnutí a doklad o tomto doručení předložil soudu ve lhůtě 30 dnů. II. J. A., IČO ..., sídlem K. 2414/34, P. – V. P., není osobou zúčastněnou na řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 7. 6. 2018, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání úpadkyně a potvrdil 24 dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v celkové výši 18 189 343 Kč a na související penále za zdaňovací období duben 2012 až duben 2014 vydaných Finančním úřadem pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) dne 10. 1. 2017 pod č. j. 22339/17/2111-50523-201698, 23021/17/2111-50523-201698, 23519/17/2111-50523-201698, 23730/17/2111-50523-201698, 23830/17/2111-50523-201698, 23905/17/2111-50523-201698, 24055/17/2111-50523-201698, 24142/17/2111-50523-201698, 24226/17/2111-50523-201698, 24548/17/2111-50523-201698, 24620/17/2111-50523-201698, 24738/17/2111-50523-201698, 24825/17/2111-50523-201698, 24926/17/2111-50523-201698, 25604/17/2111-50523-201698, 25695/17/2111-50523-201698, 25774/17/2111-50523-201698, 25867/17/2111-50523-201698, 26013/17/2111-50523-201698, 26080/17/2111-50523-201698, 26123/17/2111-50523-201698, 26197/17/2111-50523-201698, 26281/17/2111-50523-201698, 26342/17/2111-50523-201698 a 26390/17/2111-50523-201698. 2. V žalobě žalobce uvedl, že na úpadkyni byl ještě před vydáním napadeného rozhodnutí prohlášen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2017, č. j. KSPH 71 INS 10922/2017-A-17, konkurs, a to s účinky ke dni 4. 12. 2017 11:04 hodin. V důsledku toho a s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1, § 228, § 229 odst. 3 písm. c), § 246 odst. 1, § 248 odst. 1 a § 252 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 182/2018 Sb. (dále jen „insolvenční zákon“) za úpadkyni od uvedeného okamžiku mohl jednat pouze žalobce v pozici jejího insolvenčního správce a jemu také bylo třeba doručovat veškerá rozhodnutí v daňovém řízení. I přesto byla v napadeném rozhodnutí chybně jako jeho příjemce uvedena pouze dlužnice a napadené rozhodnutí bylo doručeno pouze jí ustanovenému zástupci R. M. Žalovaný ani přes opakované výzvy toto pochybení nenapravil. To však není podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, publikovaného pod č. 450/2005 Sb. NSS, důvodem k odmítnutí žaloby pro předčasnost. Podle žalobce nemůže obstát ani argumentace žalovaného, podle níž ve smyslu § 243 odst. 2 daňového řádu napadené rozhodnutí nabylo právní moci ukončením přezkumného jednání dne 21. 3. 2018. Jednak toto přezkumné jednání uvedeného dne ani později ukončeno nebylo (došlo k odročení před jeho zahájením) a jednak v části již správce daně doměřené daňové pohledávky vymohl v exekuci na základě zajišťovacích příkazů, takže v tomto rozsahu již pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásil, a žalobce tak nemohl chránit zájmy věřitelů využitím popěrného práva. Nezbývá mu tedy nic jiného, než uplatnit právě správní žalobu. 3. Žalovaný oproti tomu navrhoval žalobu odmítnout z důvodu jejího podání neoprávněnou osobou a z důvodu její opožděnosti. Žalovaný poukazoval na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017-121, č. 3767/2018 Sb. NSS, kterým byla překonána dosavadní judikatura správních soudů a který konstatoval, že i po rozhodnutí o úpadku dlužník zůstává a může se stát účastníkem soudního řízení ve správním soudnictví. Insolvenční správce přitom může s ohledem na své specifické postavení vystupovat v řízení před správním soudem jako osoba zúčastněná na řízení. Z posledně uvedené věty přitom žalovaný dovozuje, že a contrario insolvenční správce nemůže být žalobcem a že rozhodnutí v daňovém řízení mají být doručována dlužníkům, neboť právě oni jsou oprávněni podat žalobu. Napadené rozhodnutí přitom bylo ustanovenému zástupci úpadkyně doručeno dne 13. 12. 2017, takže je žaloba podaná dne 7. 6. 2018 opožděná, neboť žalobní lhůta uplynula již dne 13. 2. 2018. Žalovaný namítá, že žádné z žalobcem zmiňovaných ustanovení insolvenčního zákona neupravuje doručování písemností a nestanoví povinnost správce daně, resp. žalovaného doručovat po prohlášení úpadku písemnosti v daňovém řízení insolvenčnímu správci. Ustanovení § 252 insolvenčního zákona upravující zánik plných mocí také na danou situaci nedopadá, neboť zástupce byl úpadkyni ustanoven rozhodnutím správce daně ve smyslu § 26 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Ustanovený zástupce napadené rozhodnutí obdržel, ale žalobu proti němu včas nepodal. O existenci ustanoveného zástupce věděl i žalobce, neboť mu bylo dne 10. 1. 2018 doručeno rozhodnutí o zamítnutí žádosti R. M. o zrušení jeho ustanovení zástupcem úpadkyně. Ustanovený zástupce ostatně se správcem daně jednal i po prohlášení konkursu a právě on je osobou, která byla oprávněna ve věci jménem dlužníka podat žalobu. 4. V průběhu soudního řízení se na soud obrátil dne 27. 6. 2018 prostřednictvím svého advokáta J. A., který osvědčil, že je v insolvenčním řízení úpadkyně přihlášeným věřitelem, který postupem podle § 200 insolvenčního zákona popřel pohledávky přihlášené správcem daně z důvodu namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Uvedl, že úspěšnost popření pohledávky správce daně je existenčně spjata s úspěchem žalobce v tomto řízení, a proto rozhodnutím soudu v této věci bude na svých právech přímo dotčen ve smyslu § 34 s. ř. s. Považuje se tak za osobu zúčastněnou na řízení o této žalobě, k jejímuž podání sám žalobce vybídl a jejíž úspěch je nezbytnou podmínkou toho, že se domůže (ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10) ochrany svého základního práva v insolvenčním řízení. 5. Podle § 140d odst. 1 insolvenčního zákona se jiná řízení než soudní a rozhodčí řízení rozhodnutím o úpadku nepřerušují a lze je nově zahájit i v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku; v těchto řízeních však po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze rozhodnout o náhradě škody nebo jiné újmy. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Nestanoví-li zákon jinak, je účastníkem těchto jiných řízení i nadále dlužník. 6. Podle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. 7. Podle § 20 odst. 3 daňového řádu mají osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména osoba spravující pozůstalost, svěřenský správce a insolvenční správce, stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. 8. Podle § 244 odst. 1 daňového řádu je při insolvenčním řízení daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit. Zjistí-li insolvenční správce, který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zajistit splnění této povinnosti a povinnosti dle § 245, povinnost zaniká; insolvenční správce tuto skutečnost sdělí správci daně ve stejné lhůtě a poskytne mu nezbytnou součinnost ke stanovení daně podle pomůcek. 9. V první řadě se soud musel zabývat splněním podmínek řízení o podané žalobě. Jak uzavřel rozšířený senát NSS v žalobcem zmíněném rozsudku ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, č. 450/2005 Sb. NSS, „[n]edostatek řádného doručení tohoto rozhodnutí příslušnému účastníkovi řízení (žalobci), spočívající v tom, že rozhodnutí bylo v rozporu s ustanovením § 25 odst. 3 správního řádu doručeno přímo účastníkovi řízení, a nikoli jeho zástupci, brání rozhodnutí o žalobě (přezkoum