9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

54 Af 33/2018- 89 - text 14 54 Af 33/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: G. s.r.o., IČO: X sídlem X zastoupena obecným zmocněncem Ing. J. P. bytem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2015, č. j. 2798/15/5200-20442-707271 a č. j. 2799/15/5200-20442-707271, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanými k poštovní přepravě dne 7. 4. 2015 a postoupenými usneseními Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 6 Af 25/2015-63 a č. j. 6 Af 24/2015-63, Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému, domáhá zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“). Krajský soud nejprve usnesením ze dne 7. 12. 2018, č. j. 54 Af 33/2018-72, řízení o obou žalobách spojil do jednoho, dále vedeného pod sp. zn. 54 Af 33/2018. 2. Napadeným rozhodnutím č. j. 2798/15/5200-20442-707271 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) – dodatečné platební výměry ze dne 25. 4. 2014: - č. j. 2294930/14/2109-05701-203764, jímž byla žalobkyni za zdaňovací období září 2013 doměřena podle pomůcek daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 1 681 021 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 336 204 Kč, a - č. j. 2295084/14/2109-05701-203764, jímž byla žalobkyni za zdaňovací období říjen 2013 doměřena podle pomůcek DPH ve výši 4 007 416 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 801 483 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím č. j. 2799/15/5200-20442-707271 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně – platební výměry ze dne 5. 5. 2014: - č. j. 2518188/14/2109-05701-203764, jímž byla žalobkyni za zdaňovací období listopad 2013 vyměřena podle pomůcek DPH ve výši 6 363 651 Kč, - č. j. 2519996/14/2109-05701-203764, jímž byla žalobkyni za zdaňovací období prosinec 2013 vyměřena podle pomůcek DPH ve výši 7 218 626 Kč, a - č. j. 2521027/14/2109-05701-203764, jímž byla žalobkyni za zdaňovací období leden 2014 vyměřena podle pomůcek DPH ve výši 1 294 742 Kč. 4. Žalobkyně v žalobách spojených dle jejich označení s „návrhem na postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR“ uvádí, že napadená rozhodnutí a řízení, která jim předcházela, byla zatížena vadami, nezákonnostmi, uplatňováním tajných opatření, zneužíváním diskutabilních a ústavně nekonformních ustanovení a porušováním zásady rovnosti. Je toho názoru, že byla porušena ustanovení čl. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), čl. 2 a čl. 4 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších změn (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějších protokolů, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 20, čl. 21 a čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 14 a 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Dále namítá porušení § 1 odst. 2, § 5, § 9, § 65 odst. 1 a 2, § 92, § 93, § 134 odst. 1, § 167 a § 178 odst. 4 v části věty, která zní: „a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky“ zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „daňový řád“), jakož i § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o DPH“). 5. V řízeních, jež předcházela vydání napadených rozhodnutí, byla dle žalobkyně činěna „tajná opatření“, což žalobkyně dokládá tím, že Ministerstvo financí ČR, Finanční analytický útvar (dále jen „FAÚ“), jejímu obchodnímu partnerovi – společnosti T. s. r. o. (pozn. soudu: dnes již neexistující subjekt; dále jen „společnost T.“) na základě blíže neurčených podkladů zablokovalo finanční prostředky ve výši přesahující 9,6 milionů Kč. Společnosti T. bylo také odepřeno nahlížení do neveřejné části spisu. Účty žalobkyně byly dne 19. 2. 2014 bez jakéhokoli předchozího vyrozumění a řízení rovněž „napadeny“ zajišťovacím příkazem a exekučními příkazy, proti nimž nebyl přípustný opravný prostředek. Žalobkyně konstatuje, že na jejích účtech byly zablokovány milionové částky, které jsou blokovány dodnes, přičemž má daňová správa ještě odvahu tvrdit, že žalobkyně nezaplatila fiktivně vyměřenou daň. Vydání zajišťovacích příkazů přitom daňová správa odůvodňuje obchodní spoluprací se společností T.. Podle žalobkyně se FAÚ k útoku na žalobkyni doznal, když počátkem roku 2014 podal na žalobkyni trestní oznámení a Policie ČR usnesením ze dne 25. 6. 2014 zablokovala účet jednatele žalobkyně pod záminkou, že údajně dochází ke krácení prostředků správce daně. Prostředky jsou zablokovány dodnes, nikdo nebyl obviněn, nikdo nic nevysvětlil ani neodůvodnil. Žalobkyně míní, že dostatečně prokázala existenci „tajných opatření“ ve své věci, a proto je její požadavek na umožnění nahlížení do jejích kompletních a úplných spisů vedených u správce daně zcela legitimní a v souladu s povinnostmi správce daně zakotvenými v § 5, § 8 a § 9 daňového řádu. 6. K napadeným rozhodnutím žalobkyně předně podotýká, že pouze zastřešují předchozí vadný proces. Ve vztahu k prvnímu odstavci napadeného rozhodnutí č. j. 2798/15/5200-20442-707271 žalobkyni není zřejmé, kdy a čím se správce daně snažil zahájit daňovou kontrolu; oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 6. 2. 2014 podle ní neobsahovalo žádné důvody či skutečnosti, které by zahájení daňové kontroly odůvodňovaly. Ve vztahu k prvnímu odstavci napadeného rozhodnutí č. j. 2799/15/5200-20442-707271 se pak žalobkyně pozastavuje nad tím, že správce daně chtěl patrně zahájit postup k odstranění pochybností ex post a že oznámení o zahájení postupu k odstranění pochybností neobsahovalo žádné konkrétní důvody či skutečnosti, které by zahájení odůvodňovaly. Žalobkyně požadovala po celou dobu řízení přeřadit listiny došlé z dožádání a ty provést jako důkaz. Její stížnost nebyla shledána důvodnou (vyrozumění ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3029755/14/2109-05400-201534), neboť podklady nebyly relevantní a nebyly použity při doměření daně na vstupu. Vzhledem k prokázané existenci „tajných opatření“ však lze dle žalobkyně pochybovat, že šlo spíše o snahu legalizovat zadržené finanční prostředky správcem daně. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že se nelze dovolávat její součinnosti, pokud správce daně sám na základě neodůvodněných „tajných opatření“ zablokoval finanční prostředky. 7. S poukazem na odstavce 16, 17 a 18 napadeného rozhodnutí č. j. 2799/15/5200-20442-707271 pak žalobkyně konstatuje chybný postup správce daně, neboť má za to, že měl zohlednit metodickou pomůcku Generálního finančního ředitelství č. j. 65447/14/7100-40124-011654 účinnou od 10. 1. 2015. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením v odst. 20 napadeného rozhodnutí č. j. 2798/15/5200-20442-707271, neboť správce daně si a priori učinil názor již v zajišťovacích a exekučních příkazech; ve vztahu k odst. 22 téhož napadeného rozhodnutí tvrdí, že správce daně kličkuje a měl zaslat žalobkyni výzvu k vysvětlení či doplnění; a k odst. 24, 25, 29 a 30 napadeného rozhodnutí č. j. 2798/15/5200-20442-707271 žalobkyně tvrdí chybný postup správce daně. Žalobkyně zastává názor, že správce daně jí měl dát možnost seznámit se s konstrukcí pomůcek, a navíc nesouhlasí s oznámením o zahájení řízení ze dne 25. 4. 2014, č. j. 1954444/14/2100-14300203605, v němž správce daně sám uvedl významné částky na vstupu a na výstupu. Obě napadená rozhodnutí jsou podle ní nepřezkoumatelná, nezákonná a zatížená snahami o zakrytí části důkazů, které mají vliv na správné zjištění daně, i snahou o zakrytí prováděných „tajných opatření“. 8. Nebezpečím pro demokracii a vadou s negativním vlivem na celé řízení je dle mínění žalobkyně vstup a zásah FAÚ rozhodnutím ze dne 17. 12. 2013, č. j. MF-116914/2013/24-2402, neboť tento útvar vznikl pouze organizačním opatřením Ministerstva financí, a nikoli zákonem, což odporuje čl. 2 Ústavy, čl. 2 a čl. 4 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy. Rozhodovací pravomoc FAÚ je sporná, tento útvar je mimo kontrolu demokraticky zřízených institucí a je kontrolován pouze Ministerstvem financí, přestože jeho pravomoci jsou rozsáhlé. FAÚ může podle žalobkyně sledovat kdykoli kohokoli, nemusí nic odůvodňovat a svými zásahy se dotýká sféry chráněné dokumenty o ochraně lidských práv a svobod. Zásah FAÚ v souzené věci byl neodůvodněný, nezákonný, negativní, neslu