3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

43 A 17/2019- 70 - text 11 43 A 17/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) B. P., bytem X, b) I. H., bytem X, c) J. Š., bytem X, všichni zastoupeni advokátem JUDr. Martinem Vlčkem, sídlem Anglická 521/4, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. K., bytem X, zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Pelikánem, sídlem Máchova 838/18, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2019, č. j. 005052/2019/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2019, č. j. 005052/2019/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení částku 10 243,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Vlčka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městyse Š. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 10. 2018, č. j. 3160/18/SUS/IKa (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně nařídil odstranění stavby kolny na části pozemku p. č. X v katastrálním území Š. U. P. u objektu pro rodinnou rekreaci (rekreační chaty) č. ev. X (dále jen „stavba kolny“). Obsah žaloby 2. Žalobci uvádí, že jsou podílovými spoluvlastníky rekreační chaty č. ev. X na pronajatém pozemku p. č. X v k. ú. Š. U. P. postavené v roce 1932. Kolna o rozměrech 2,55 x 4,1 m se sedlovou střechou o výšce 3 m byla postavena na pronajatém pozemku p. č. X v roce 1993 jako doplňková stavba k rekreační chatě se souhlasem tehdejších vlastníků pozemku B. K. a B. K.. Po dokončení byla přihlášena k dani z nemovitosti. V roce 2013 byly pozemky převedeny panem B. K. do vlastnictví jeho manželky, osoby zúčastněné na řízení, která dala podnět k jejich odstranění. 3. Žalobci předně namítají, že správní orgány nezohlednily dobu výstavby kolny a skutečnost, že jde pouze o doplňkovou stavbu ke stavbě rekreační chaty. Dle žalobců stavba kolny v roce 1993 a ani později nevyžadovala územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení. K tomu poukazují na § 139b zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“, a § 103 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“. Výzvu stavebního úřadu k podání žádosti o dodatečné stavební povolení žalobci považují za neodůvodněnou a zavádějící. Dále namítají, že na danou věc nelze aplikovat právní předpisy a územní plán, které byly vydány až po dokončení stavby kolny. Uvádí, že pro rekreační chatu bylo vydáno stavební povolení před účinností zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „lesní zákon“), a rekreační chata ani doplňková stavba udělení výjimky nevyžadovaly. 4. Žalobci dále zdůrazňují, že stavba byla postavena na pronajatém pozemku s vědomím jeho vlastníků a v roce, kdy byla dokončena, byl stavebnímu úřadu postoupen její nákres v rámci tzv. ohlášky. Žalobci se domnívají, že správní orgány neměly nad rámec zákona požadovat dodatečné povolení stavby kolny, neboť jim ke stavbě v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vzniklo právo stavby, jelikož uplynula vydržecí doba deseti let dle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku a jsou splněny i podmínky pro vydržení dle § 1095 občanského zákoníku. Žalobci se domáhají určení vydržení práva stavby u civilního soudu. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že žalobci argumentují shodně jako v podaném odvolání a nepředkládají žádné nové důkazy. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí uvedl podstatné důvody, pro které bylo nutné nařídit odstranění stavby kolny dle § 129 odst. 1 stavebního zákona. Replika žalobců 6. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného uvádí, že stavba kolny byla postavena v roce 1992 a prokazatelně existuje od roku 1993, což plyne z přiznání k dani z nemovitostí na rok 1993. Ke stavbě byl dán souhlas tehdejšího vlastníka. Opakují, že ke stavbě nebylo třeba územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení. Doplnili, že určení vydržení práva stavby se domáhají v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 100/2019. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 7. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvádí, že nebylo prokázáno, že stavba kolny existuje 26 let. Tvrdí, že stavba v realizované podobě nebyla s bývalými vlastníky projednána. Poukazuje na to, že stavba stojí na lesním pozemku, přičemž všechny lesní pozemky musí být účelně využívány k plnění funkcí lesa, což upravuje lesní zákon a dříve tak stanovil zákon č. 61/1977 Sb., o lesích (dále jen „zákon o lesích“). K tomu cituje § 4 odst. 1, 2 a 6 zákona o lesích. Zdůrazňuje, že umístění stavby kolny neumožňuje samotný charakter pozemku p. č. X, který plní funkci lesa. K odnětí plnění funkcí lesa dle lesního zákona ani vyjmutí z lesního půdního fondu podle zákona o lesích nikdy nedošlo a osoba zúčastněná na řízení ani předchozí vlastníci pozemku příslušnou žádost nepodali. Stavba kolny tak nemohla být realizována se souhlasem vlastníka pozemku. Dle osoby zúčastněné na řízení nelze souhlasit s argumentem žalobců o nepotřebnosti územního rozhodnutí, stavebního povolení nebo ohlášení. Osoba zúčastněná na řízení odmítá, že by žalobci od roku 1993 řádně, poctivě a v dobré víře drželi právo stavby. Doplnění žaloby 8. Žalobci v podání došlém soudu dne 3. 9. 2020 uvedli, že řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 100/2019 bylo pravomocně skončeno. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. 24 Co 74/2020-78, rozhodl o odvolání žalobců tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla jejich žaloba zamítnuta. Žalobci doplnili argumentaci s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19. Vytýkají žalovanému, že v napadeném rozhodnutí neposoudil jejich odvolání z toho hlediska, že odstranění „černé stavby nebo neoprávněné stavby“ není sankcí, jak vyplývá z uvedeného nálezu. Žalobci mají za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutí o odstranění stavby postavené v roce 1992 se souhlasem předchozího vlastníka pozemku považují za nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva. Stavba kolny závažně nezasahuje do veřejného práva ani práv jiných subjektů. Změnou hmotněprávní úpravy stavba spadá pod povinnost povolování, které dříve nevyžadovala. Z uvedeného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že racionalitu přijatého řešení je třeba posuzovat optikou míry nezákonnosti a každou stavbu posuzovat podle okolností případu. Dále žalobci poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 482/02. Dle žalobců by se měla existence kůlny řešit podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a stávající stav by měl být uveden do souladu s evidencí nemovitostí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud o věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili, a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nadto soud dospěl k závěru, že je na místě postup podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Správní orgán I. stupně oznámením o zahájení řízení ze dne 18. 9. 2015, č. j. 3397/15/SUS/IKa, oznámil žalobcům aj. K. jako vlastníkům stavby zahájení řízení o odstranění stavby kolny a zpevněných ploch u rekreační chaty č. ev. X na pozemku p. č. X v k. ú. Š. podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Současně nařídil ústní jednání na 13. 10. 2015 a poučil vlastníky stavby, že mohou podat žádost o dodatečné povolení stavby do 30 dnů od zahájení řízení. 11. Vlastníci stavby v písemném vyjádření ze dne 5