2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

45 A 110/2017- 36 - text 15 45 A 110/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: P. H. s. r. o., IČO x, se sídlem x zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Machem, se sídlem Viktora Huga 4, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2017, č. j. MZDR 17366/2017-2/PRO, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2017, č. j. MZDR 17366/2017-2/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Macha, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 20. 1. 2017, č. j. 0123403/2017/KUSK. Krajský úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 90 odst. 1 písm. k) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), tím, že jako poskytovatelka zdravotních služeb v oboru chirurgie vydala dne 8. 4. 2016 v rozporu s § 42 odst. 2 téhož zákona lékařský posudek, kterým stanovila posuzované osobě bodové hodnocení bolesti pro náhradu škody za pracovní úraz, k jehož vydání nebyla oprávněna, a že se dále dopustila správního deliktu podle § 90 odst. 1 písm. m) zákona o specifických zdravotních službách tím, že po následném podání návrhu zaměstnavatelem posuzované osoby na přezkoumání tento lékařský posudek nepřezkoumala a v rozporu s § 46 odst. 5 téhož zákona v zákonné lhůtě nepostoupila příslušnému správnímu orgánu. Za oba tyto správní delikty uložil krajský úřad žalobkyni pokutu ve výši 15 000 Kč a dále jí stanovil povinnost uhradit na nákladech řízení částku 1 000 Kč. 2. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí krajského úřadu jsou nezákonná a nepřezkoumatelná. Žalobkyně upozorňuje na to, že podle § 42 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách a podle § 8 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 277/2015 Sb.“), vydává lékařský posudek registrující poskytovatel. Žalobkyně byla v době vydání posudku registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb posuzovaného J. B., zaměstnance Vězeňské služby České republiky, a disponovala též řádným oprávněním k poskytování zdravotních služeb mimo jiné v obou všeobecného praktického lékařství. Žalovaný nicméně své rozhodnutí založil na tom, že lékařský posudek byl vydán MUDr. N. T., lékařkou se specializací v oboru chirurgie, a nikoli MUDr. Z. S., lékařkou se specializací v oboru všeobecného praktického lékařství. Tato argumentace je dle žalobkyně nesprávná a neodpovídá právní úpravě. Klíčové totiž je to, aby byl lékařský posudek vydán registrujícím poskytovatelem posuzované osoby dle zákona o specifických zdravotních službách a vyhlášky č. 277/2015 Sb., jímž žalobkyně v době vydání posudku byla. V době vydání posudku navíc obě výše jmenované lékařky byly zaměstnankyněmi žalobkyně. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně i v tom, že žalovaný vyvodil naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 90 odst. 1 písm. k) zákona o specifických zdravotních službách na základě § 8 odst. 5 vyhlášky č. 277/2015 Sb. Ustanovení § 8 ovšem žádný odst. 5 neobsahuje. 3. Posudky mají podobu jednotného formuláře, který zajišťuje unifikovaný postup při stanovení bodového hodnocení bolesti pro náhradu škody za pracovní úraz. Do posudku se uvádí jméno posuzujícího lékaře bez označení jeho specializace a připojuje se otisk razítka poskytovatele zdravotních služeb. V situaci, kdy žalobkyně disponovala oprávněním k poskytování zdravotních služeb a byla současně registrujícím poskytovatelem posuzované osobě, obě lékařky byly zaměstnankyněmi žalobkyně a posudek měl povahu formuláře, zpracováním posudku MUDr. T. nevznikla a ani nemohla vzniknout posuzované osobě žádná újma, neboť vyhotovený posudek by se shodoval s posudkem vydaným MUDr. S., která by užila totožný formulář. Žalobkyně v tomto kontextu připomíná, že podmínky správní odpovědnosti nelze rozšiřovat v neprospěch účastníka řízení a že ani analogii nelze užít v neprospěch účastníka. Skutkovou podstatu dle § 90 odst. 1 písm. k) zákona o specifických zdravotních službách je nutno vykládat striktně. 4. Žalovaný též mylně dovodil porušení povinnosti žalobkyní. Tohoto pochybení se podle žalobkyně dopustil již krajský úřad, který konstatoval, že posudek vydala lékařka MUDr. N. T.. Žalovaný ani krajský úřad neměli jasnou představu o tom, kdo vlastně posudek vydal, pokud za vydávající osobu jednou označili žalobkyni a jindy lékařku, a nerespektovali ani zákonnou terminologii, neboť posudek může vydat jen registrující poskytovatel posuzované osoby. Toto pochybení činí rozhodnutí vnitřně rozpornými, a tedy nesrozumitelnými. Žalobkyně dále tvrdí, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť při aplikaci právních předpisů nebylo přihlédnuto k reálným společenským vztahům, což vedlo k přepjatému formalismu. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že aby bylo možno dovozovat její odpovědnost za správní delikt dle § 90 odst. 1 písm. k) zákona o specifických zdravotních službách, muselo by být toto ustanoven formulováno tak, že lékařský posudek byl vydán v rozporu s § 42 odst. 2 tohoto zákona. Protože však rozebírané ustanovení pro spáchání správního deliktu žádá, aby byl lékařský posudek vydán osobou, která k tomu není oprávněna, je třeba uzavřít, že se žalobkyně správního deliktu nedopustila. S touto otázkou se žalovaný nevypořádal, a tudíž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. Ve vztahu ke správnímu deliktu podle § 90 odst. 1 písm. m) zákona o specifických zdravotních službách žalobkyně uvádí, že již ve svém vyjádření ze dne 2. 1. 2017 připustila pochybení spočívající v tom, že návrh na přezkoumání znaleckého posudku v zákonné lhůtě nepostoupila příslušnému správnímu orgánu poté, co sama návrhu nevyhověla. Důvod pro zmeškání zákonné lhůty tkvěl ve schvalování projektu přeměny žalobkyně. Tehdejší jednatel žalobkyně totiž nevěděl, který subjekt měl plnit povinnost dle § 90 odst. 1 písm. m) zákona o specifických zdravotních službách – zda žalobkyně, nebo M. N. P. s. r. o. (pozn. soudu: nyní M. N. R.s. r. o., dále jen „M. N. P.“). Správní orgány ve svých rozhodnutích vycházely z toho, že tentýž subjekt, u něhož se podává návrh na přezkoumání, o něm bezpodmínečně musí rozhodnout. To je logické, avšak platí to pouze za situace, kdy nedochází k tak rozsáhlé přeměně společnosti, jako tomu bylo u žalobkyně. Podle žalobkyně je pochopitelné, že lékaři, jednatel či řadové sestry v době probíhající přeměny nevěděli, jak s návrhem na přezkum posudku naložit, a proto je též pochopitelné, že došlo k určité prodlevě s postoupením návrhu na přezkum. Ostatně sám krajský úřad při řešení této právní otázky nesprávně odkázal na § 244 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách“), který řeší přeměnu společností formou rozštěpení a nikoli formou odštěpení, k němuž došlo u žalobkyně. Správní rozhodnutí jsou podle žalobkyně ohledně této problematiky vnitřně rozporná a vedou k závěru, že se správní orgány v problematice přeměn obchodních společností dostatečně nezorientovaly. Žalobkyně uzavírá, že nedodržení zákonné lhůty bylo zapříčiněno mimořádnými událostmi (přeměna společnosti, vznik nové společnosti a současná změna kompetencí), během nichž nebylo zřejmé, který subjekt měl o návrhu na přezkum posudku rozhodovat či s ním nakládat. Sankcionován by v takovém případě měl být spíše právní nástupce žalobkyně (pokud vůbec), nikoli žalobkyně. 6. Závěrem žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí krajského úřadu. Pokud by soud neshledal důvody pro zrušení správních rozhodnutí, navrhuje žalobkyně, aby upustil od uloženého trestu nebo jej zmírnil podle § 78 odst. 2 s. ř. s. II. Obsah vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně 7. Žalovaný ve svém vyjádření předně rekapituluje průběh správního řízení, načež konstatuje, že žalobní body se shodují s odvolacími námitkami, které byly vypořádány v napadeném rozhodnutí. K prvnímu ze dvou správních deliktů žalovaný uvádí, že podle § 42 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách vydá