3 Ads 95/2018 — Nejvyšší správní soud

45 Af 30/2017- 50 - text 9 45 Af 30/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: P. M. ČR a. s., IČO X, se sídlem X, zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA, se sídlem Pod Oborou 907, Kosmonosy, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 9. 2017, č. j. 53250-2/2017-900000-302, a ze dne 11. 1. 2018, č. j. 2305/2018-900000-032, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2017, č. j. 53250-2/2017-900000-302, a ze dne 11. 1. 2018, č. j. 2305/2018-900000-032, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 519,58 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky JUDr. Ing. Hany Skalické, Ph.D., BA. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 6. 2017, č. j. 126316/2017-610000-3, a ze dne 30. 10. 2017, č. j. 205475/2017-610000-39. Prvostupňovými rozhodnutími správce daně zastavil řízení o žádostech žalobkyně o povolení likvidace tabákových nálepek pod úředním dozorem podle § 122 odst. 7 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2018. 2. Usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 45 Af 30/2017-39, spojil soud řízení o obou žalobách (vedených pod sp. zn. 45 Af 30/2017 a 54 A 10/2018) ke společnému projednání. 3. Žalobkyně předně namítla, že žalovaný pochybil, pokud označil její žádosti jako zjevně právně nepřípustné ve smyslu § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. S odkazem na komentářovou literaturu (Josef Baxa, Ondřej Dráb, Lenka Kaniová, Petr Lavický, Alena Schillerová, Karel Šimek a Marie Žišková, Daňový řád, Wolters Kluwer, Praha 2011) uvedla, že nepřípustnost podání musí být zjevná buď přímo ze zákona (např. tím, že zákon dané podání přímo vylučuje), nebo přímo ze samotné žádosti. Ani jedna z těchto situací však v projednávané věci nenastala. Jelikož žádost o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek lze podat dle § 122 odst. 7 zákona o spotřebních daních a podle téhož ustanovení je správce daně povinen takové žádosti vyhovět, nemůže být nepřípustnost podání patrna již ze samotné žádosti, a tedy řízení nemůže být z tohoto důvodu zastaveno. Tím, že správce daně i žalovaný argumentují rozhodnutími o zajištění výrobků, řízením o správním deliktu a nalézacím řízením ve věci vyměření spotřební daně, je zřejmé, že žádosti meritorně posoudili a až následně aplikovali § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu o nepřípustnosti podání, tedy i jim je zřejmé, že nepřípustnost není patrná ze samotné žádosti. Žalobkyně rovněž uvedla, že napadená rozhodnutí jsou ve vzájemném rozporu, jelikož rozhodnutí o první žádosti možnost likvidace tabákových nálepek připouští. 4. Žalobkyně dále poukázala na to, že všechny podmínky pro vyhovění žádostem uvedené v § 122 odst. 7 zákona o spotřebních daních nesporně splňuje, a proto mělo být jejím žádostem vyhověno, přičemž zajištění nálepkami opatřených tabákových výrobků vyhovění jejím žádostem nebrání. Rovněž zpochybňuje dosavadní postup správních orgánů, pokud jde o posouzení označení tabákových výrobků tabákovými nálepkami, o zajištění těchto tabákových výrobků a o probíhající daňovou kontrolu a doměřovací řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zjevně nepřípustná nejsou jen taková podání, která výslovně zákon nepřipouští, ale i taková podání, jejichž nepřípustnost vyplývá přímo z vlastního obsahu podání. Jestliže přímo žalobkyně v odvoláních uváděla, že požaduje zničení tabákových nálepek nalepených na tabákových výrobcích, které byly zajištěny rozhodnutími o zajištění, pak je zřejmé, že se snaží s těmito vybranými výrobky nakládat, a to jak právně, tak zejména fakticky (zničit, resp. změnit jejich stav, a to zcela či jen zčásti v rozsahu vylepených tabákových nálepek), přestože tyto nemá ve své dispozici. Zákaz nakládat se zajištěnými vybranými výrobky vyplývá přímo z institutu zajištění jako předběžného opatření, jehož smyslem je zajistit vybrané výrobky pro potřeby dalšího řízení, které bude následovat (např. deliktní řízení), přestože v tomto případě tento zákaz zákon o spotřebních daních výslovně nestanoví. Zajištění věci je předběžným opatřením, jehož smyslem a účelem je zajistit důkazní prostředky pro další řízení. Dalším smyslem tohoto opatření je realizace případného trestu či ochranného opatření v podobě propadnutí či zabrání neznačených tabákových výrobků, o kterém je rozhodováno společně s deliktem. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že se zajištěnými vybranými výrobky není možné nakládat, protože jinak by nebylo možné provést zajištěný důkaz a realizovat trest či ochranné opatření v podobě propadnutí či zabrání neznačených tabákových výrobků. Vlastní institut předběžného opatření v podobě zajištění věci tedy přímo brání úspěšnému podání žádosti o likvidaci zajištěných vybraných výrobků či vylepených tabákových nálepek. K této úvaze není třeba provádět jakékoliv dokazování. V dané věci nelze posuzovat pouze podmínky pro vyhovění žádosti uvedené přímo v § 122 odst. 7 zákona o spotřebních daních, ale je nutné posoudit všechny relevantní skutečnosti a omezení, která se na dané vybrané výrobky vztahují. Jestliže tedy brání vyhovění žádosti jiná skutečnost, například ta, že předmětné vybrané výrobky byly zajištěny, a není možné s nimi tedy jak právně, tak fakticky nakládat, pak nelze žádosti vyhovět. K žalobkyní tvrzenému rozporu obou rozhodnutí uvedl, že v první žádosti žalobkyně nenavrhovala zničení pouhých tabákových nálepek, ale rovněž i tabákových výrobků. Žalovaný tedy předmětnými větami nechtěl vyjádřit to, že by vlastní odlepení tabákových nálepek a jejich zničení bylo možné, ale pouze to, že žalobkyně takto svou žádost neformulovala. 6. Ve své replice ze dne 1. 7. 2018 a 24. 9. 2018 žalobkyně rozsáhle popisovala dosavadní průběh jednotlivých řízení vedených před správcem daně s důrazem na problematiku značení tabákových výrobků. Zejména polemizovala s názorem žalovaného, že tabáková nálepka je nedílnou součástí tabákového výrobku. 7. Při jednání dne 21. 8. 2020 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Rozhodnutím správce daně č. j. 65650-2/2015-610000-32.4 ze dne 14. 4. 2015 a rozhodnutím Celního úřadu pro Královehradecký kraj č. j. 24049-3/2015-550000-31 ze dne 15. 4. 2015 (dále jen společně „rozhodnutí o zajištění“) byly žalobkyni zajištěny podle § 115 zákona o spotřebních daních vybrané výrobky s tím, že je zde důvodné podezření, že se jedná o výrobky neznačené ve smyslu § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních. 9. Následně bylo správcem daně s žalobkyní zahájeno řízení o správním deliktu podle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, a to ohledně správnosti značení zajištěných vybraných výrobků, tj. ve věci podezření z možného porušení povinnosti stanovené v § 114 zákona o spotřebních daních. Toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2018, č. j. 13291-2/2018-900000-04, řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. 55 Af 12/2018. 10. Dne 8. 9. 2016 byla správci daně doručena první žádost žalobkyně podle § 122 odst. 7 zákona o spotřebních daních. Správce daně vydal dne 27. 6. 2017 rozhodnutí, kterým řízení o první žádosti zastavil podle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, tj. pro zjevnou nepřípustnost žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Odvolání bylo žalovaným zamítnuto a rozhodnutí správce daně potvrzeno rozhodnutím ze dne 18. 9. 2017. 11. Dne 20. 10. 2017 byla správci daně doručena druhá žádost. O této žádosti rozhodl správce daně dne 30. 10. 2017 tak, že řízení opětovně zastavil podle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, tj. pro zjevnou nepřípustnost žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 1. 2018 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. 12. V odůvodnění rozhodnutí o obou žádostech uvedl, že zjevně nepřípustná nejsou jen taková podání, která výslovně zákon nepřipouští, ale i taková podání, jejichž nepřípustnost vyplývá přímo z vlastního obsahu podání. Jestliže přímo žalobkyně v odvolání uváděla, že požaduje zničení tabákových nálepek nalepených na tabákových výrobcích, které byly zajištěny rozhodnutími o zajištění, pak je zřejmé, že se snaží s těmito vybranými výrobky nakládat, a to jak právn