1 As 131/2014 — Nejvyšší správní soud

46 A 6/2020- 32 - text 21 46 A 6/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: JUDr. M. V., IČO: x, sídlem x, zastoupený advokátem JUDr. Janem Zůbkem, sídlem Budečská 851/28, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, č. j. 160591/2019/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, č. j. 160591/2019/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Zůbka, advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu Votice (dále jen „městský úřad“) ze dne 9. 1. 2019, č. j. 1124/2019/SD-JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve výroku tak, že uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky x, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, neboť dne 12. 2. 2018 v 10:26:33 hodin na silnici č. x v obci M., ve směru na T., byla nezjištěnému řidiči motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky x, v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, naměřena automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy rychlost 65 km/h, po odečtu tolerance 62 km/h. Nezjištěný řidič tak překročil maximální dovolenou rychlost jízdy v obci o 12 km/h (po odečtu tolerance měřícího zařízení), čímž porušil povinnosti stanovené v § 18 odst. 4 zákona silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. Za výše uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. Ke změně výroku žalovaný přistoupil z důvodu nedostatečné specifikace přestupkového jednání, kterým byla porušena pravidla silničního provozu. V ostatních částech prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobce namítá, že měření nebylo provedeno správně. Z protokolu o měření vyplývá, že šlo o úsekové měření. Radar měří a počítá průměrnou rychlost, jakou se vozidlo pohybuje v úseku dlouhém 194,3 metrů. Předmětné vozidlo mělo tuto vzdálenost urazit za 10,673 sekundy. Z protokolu neplyne, kde se nachází konec úsekového měření. Nelze tedy zjistit, který bod v pořadí druhá kamera snímá, zejména, zda se nachází právě ve vzdálenosti 194,3 metru od prvního bodu. Z důvodu absence vyznačení úseku na vozovce nelze ověřit vzdálenost, kterou vozidlo ujelo. Pokud správní orgány nebyly schopny vyvrátit takové pochybnosti, bylo na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Žalovaný se s námitkou nesprávného měření vypořádal tím, že pokud by neprobíhalo v souladu s návodem k použití a naskytla by se chyba, radar by ji vyhodnotil a měření předčasně ukončil jako neplatné. Tento závěr však nemá podklad v provedeném dokazování a nelze jej označit za notorietu, a proto ho žalobce považuje za nepřezkoumatelný. Žalobce má za to, že tyto závěry lze uplatnit pouze k bodovému měření rychlosti. Chybí-li na vozovce označení konce měřeného úseku, není jisté, zda zařízení snímá místo vzdálené 194,3 m. Žalobce má za to, že se příčná čára ohraničující konec měřeného úseku nachází na jiném místě vozovky, což by znamenalo nesprávnost měření, nebo na vozovce zcela chybí, což vyvolává nejistotu o správnosti měření, které postrádá prvek vizuální kontroly. Žalobce dodal, že v době podání žaloby se na vozovce značka označující konec měřeného úseku nachází a nechybí ani na jiných místech, kde se úsekové měření provádí. 3. Žalobce dále namítá nezákonnost měření rychlosti, neboť ze správního spisu není zřejmé, zda měřící zařízení použila Městská policie V., nebo společnost G. CZ, spol. s r.o. (dále jen „G. CZ“), která jí výsledky pouze oznámila. Uvádí, že z míst veřejně přístupných je oprávněna pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy pouze obecní a městská policie a Policie České republiky. Žalobce se domnívá, že důkaz o přestupku spáchaném řidičem automobilu registrační značky x, který je založen na použití automatizovaného technického prostředku bez obsluhy používaného při dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích, je nezákonný, byť by byl provozován Městkou policií V.. Obecní a městská policie je sice dle § 24b odst. 1 zákona o obecní policii oprávněna z míst veřejně přístupných pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, avšak pouze tehdy, pokud jiný zákon výslovně stanoví obecní policii úkol, k jehož splnění je pořízení takového záznamu nezbytné, přičemž oprávnění k pořízení takového záznamu je i v tomto případě vždy poměřováno principem proporcionality. Podle § 79a zákona o silničním provozu je obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel výhradně na místech určených Policií České republiky, a to pouze v souvislosti s tzv. příkazním řízením na místě ve smyslu § 124 zákona o silničním provozu a výlučně ve vztahu ke skutkovým podstatám přestupků uvedených v § 125c odst. 1 písm. f) bodech 3 a 4 zákona o silničním provozu. Současná právní úprava dle žalobce vylučuje provozování kamerového záznamu jakožto automatizovaného technického prostředku bez obsluhy obecní a městskou policií pro účely dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích bez ztotožnění řidiče motorového vozidla bezprostředně po spáchání skutku, který vykazuje znaky přestupku, v místě, kde je na základě předchozího určení Policií ČR měření prováděno. Tento výklad žalobkyně dovozuje z věty druhé § 79a zákona o silničním provozu, podle které zjišťování rychlosti probíhá formou „měření“ v místě určeném Policií ČR, tedy v terénu, nikoli vzdáleně např. z kanceláře, a z toho, že dle § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) není obecní policie orgánem oprávněným k oznamování přestupku. Provozování kamerového systému obecní nebo městkou policií pro účely detekování provozovatelů vozidla, kteří nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, není legitimní, neboť slouží především k represivním účelům a jeho primárním cílem je zvýšení příjmů rozpočtů obcí, o čemž svědčí to, že mnohé obce a města neplní důsledně povinnosti vyplývající z § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. 4. Žalobce rovněž namítá, že měření a na ně navazující správní řízení o přestupku není objektivní. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně spolupráce obcí a soukromoprávních subjektů a tlaku na co největší množství zjištěných přestupků a výnos z pokut. To vzbuzuje pochybnosti o objektivnosti zjišťování a projednávání přestupků. V daném případě nebyla participace soukromé společnosti na prospěchu z provozu měřicího zařízení potvrzena ani vyvrácena. Žalobce uvádí, že si vyžádal od města V. smluvní dokumentaci k provozování radaru, která však pochybnosti žalobce nerozptýlila. Poskytnutá smlouva o spolupráci ze dne 2. 1. 2018 uzavřená s G. CZ odkazovala ohledně odměny na sjednaný dodatek. Žalobci poskytnutý dodatek byl však datován ke dni 1. 2. 2017, tedy zhruba rok před tím, než byla uzavřena smlouva o spolupráci. Poukázal též na to, že v textu smlouvy chybí odstavec čl. 3.2 a první strana je odlišná od zbytku smlouvy, předloženou smlouvu tak dle žalobce tvoří nejméně dva různé dokumenty. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 As 107/2018-36, uvádí, že samotné pochybnosti o objektivnosti měření a přestupkového procesu jsou důvodem pro zrušení rozhodnutí, které z tohoto procesu vzešlo. Žalobce dále uvádí, že žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování o listiny z internetové stránky https://smlouvy.gov.cz/smlouva/x, avšak neposkytl žalobci možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim před vydáním napadeného rozhodnutí, čímž porušil § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 5. Žalobce dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení s žalobcem jako provozovatelem vozidla. Žalobce na výzvu o sdělení údajů o řidiči reagoval tím, že uvedl jméno, příjmení a bydliště řidiče. Správní orgány však neučinily dostatečné kroky ke zjištění pachatele