2 As 69/2014 — Nejvyšší správní soud

46 A 84/2017- 94 - text 23 46 A 84/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: JUDr. S. R. bytem x zastoupena advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. sídlem Příběnická 1908/12, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) Mgr. M. T. 2) Mgr. D. T. oba bytem x oba zastoupeni advokátem Mgr. Markem Švehlíkem sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. SZ 189051/2016/KUSK REG/PZ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu K. (dále jen „stavební úřad K.“) ze dne 3. 10. 2016, č. j. 6673/2016 (dále též jen „rozhodnutí prvního stupně“), kterým bylo osobám zúčastněným na řízení 1) a 2) uděleno dodatečné stavební povolení na změnu dokončené stavby bazénu a skladu na pozemku parc. č. x v k. ú. R. u P. (dále též „dodatečně povolená stavba“). Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně v průběhu odvolacího i prvostupňového řízení uplatňovala řadu námitek proti realizaci dodatečně povolené stavby, jejichž těžištěm byl nesouhlas žalobkyně s dokončením a užíváním dodatečně povolené stavby osobami zúčastněnými na řízení, jež jsou stavebníci a zároveň sousedé žalobkyně (coby vlastníci sousední nemovitosti), přičemž žalovaný shodně se stavebním úřadem K. shledal námitky žalobkyně nedůvodnými a naopak neshledal žádný rozpor s podmínkami dle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 257/2013 Sb., (dále jen „stavební zákon“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně namítala, že žalobou napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím prvního stupně byl osobám zúčastněným na řízení ve skutečnosti povolen jiný záměr, než jaký hodlaly realizovat doopravdy. Dle žalobkyně totiž osoby zúčastněné na řízení od samého počátku zamýšlely provést přístavbu svého rodinného domu, zvolily však tzv. „salámovou metodu“, takže si nechaly nejprve povolit samostatně stojící stavbu bazénu a skladu, avšak v rozporu se stavebním povolením ji začaly provádět jako faktickou přístavbu domu, a následně si tyto nepovolené stavební úpravy nechaly dodatečně povolit, přičemž žalovaný i stavební úřad tuto metodu připustili. V souvislosti s tím žalobkyně podrobně vylíčila vývoj celé kauzy, na jejímž počátku stavební úřad při Městském úřadu v R. (dále jen „stavební úřad R.“) svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2011 pod č. j. MURO 1371/2011 vydal osobám zúčastněným stavební povolení na stavbu bazénu a skladu (dále jen „stavební povolení z roku 2011“). Tato stavba byla pro žalobkyni přijatelná, nicméně osoby zúčastněné později požádaly o změnu této stavby před jejím dokončením, s čímž žalobkyně již nesouhlasila, neboť byla přesvědčena, že osoby zúčastněné ve skutečnosti provádějí jinou stavbu, než která jim byla povolena. Jelikož stavební úřad R. toto odmítl přiznat, vznesla žalobkyně námitku podjatosti, čímž se věc přenesla na stavební úřad stavební úřad K.. Ten vůči osobám zúčastněným zahájil řízení o odstranění stavby, kterou následně dodatečně povolil, avšak žalovaný toto rozhodnutí zrušil, neboť se dle žalobkyně ztotožnil s jejími odvolacímu námitkami, že stavební záměr osob zúčastněných je ve skutečnosti přístavbou. Navzdory tomuto závaznému právnímu názoru žalovaného však stavební úřad K. stavbu znovu dodatečně povolil, což žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí překvapivě povolil a vůbec se nevypořádal s námitkami žalobkyně, že jde o realizaci tzv. „salámové metody“. Zde žalobkyně odkázala na projektovou dokumentaci a podrobně popsala technické detaily dodatečně povolené stavby, jejíž projektované části nasvědčují tomu, že se zde bude nacházet soubor obytných místností (jako například „pracovna“, „galerie“, „panic room“) včetně podsklepené části, rozvody vody, odpadu a energií budou provozně propojeny s rodinným domem. Tímto jsou dle žalobkyně dány znaky přístavby ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 72/2006 – 83. S touto klíčovou námitkou se však žalovaný ani stavební úřad K. věcně vůbec nevyrovnali. 3. Žalobkyně dále namítala porušení zásady legitimního očekávání, které spatřovala právě v tom, že na samém počátku udělila souhlas ke stavbě zcela odlišné, než která byla napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím prvního stupně. 4. Žalobkyně namítala též nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, které spatřovala především v nedostatečném vypořádání svých odvolacích námitek. Předmětem jedné z nich byla již zmiňovaná skutečnost, že realizovaná stavba je fakticky něčím zcela odlišným, než co bylo předmětem dodatečného povolení, přičemž žalovaný tuto odvolací námitku vypořádal zcela nedostatečně. Za nedostatečně vypořádané žalobkyně považovala rovněž své odvolací námitky brojící proti umístění strojovny bazénu v rozporu s původním stavebním povolením z roku 2011, proti zásahu do pohody bydlení a proti riziku možnosti přechodu na balkon žalobkyně. Zcela bez povšimnutí ponechal žalovaný námitky brojící proti imisím nadlimitních vibrací z provozu vzduchotechniky, imisím zápachu bazénové chemie a možnosti snížení tržní hodnoty bydlení. 5. Podle žalobkyně rovněž nebyly dostatečně zjištěny vlivy možných vibrací z ventilátoru strojovny bazénu. Výsledky měření zachycené v protokolu Akustického centra ze dne 18. 2. 2016 žalobkyně označila za nezákonně získaný důkaz, neboť z popisu měření i grafického znázornění dovodila, že došlo k nepovolenému vstupu cizích osob a umístění měřící jednotky na střechu domu žalobkyně. Tento nezákonný postup zpracovatele dle mínění žalobkyně zpochybňuje objektivitu výsledků jeho měření. Tyto výsledky žalobkyně zpochybnila též věcně, neboť bylo prováděno pouze po dobu 1,5 hodiny a nezabývalo se započtením korekce pro tónovou složku ve smyslu § 2 písm. b) ve spojení s § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení č. 217/2016 Sb. (dále jen „prováděcí nařízení k limitům hluku“), neboť dle žalobkyně uplatnění korekce pro tónovou složku jasně připadá do úvahy. 6. Žalobkyně rovněž namítala nedostatečné vypořádání otázky možného obtěžování pohledem. Dle žalobkyně má střecha dodatečně povolené stavby tvar střechy pochozí, avšak žalovaný i stavební úřad K. nesprávně vyhodnotili, že o pochozí střechu nejde. Tento závěr učinily správní orgány i navzdory tomu, že střecha dodatečně povolené stavby je ozelenělá, a tedy je povinností osob zúčastněných tuto zeleň udržovat (zalévat či jinak obhospodařovat), což připustily i správní orgány, ale přesto střechu za pochozí nepovažovaly. V důsledku tohoto pochybení umožnily správní orgány zásah do pohody bydlení žalobkyně, která tak může být obtěžována neustálým pohledem osob zúčastněných do její zahrady. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že současný stav zabezpečuje jí i osobám zúčastněným rovnou míru soukromí, naopak zdůraznila, že nová stavba má střechu nad její zahradou s výborným rozhledem i po sousedních zahradách, zatímco ona ani ostatní sousedé do zahrady osob zúčastněných nevidí. 7. Žalobkyně dále upozornila, že napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvního stupně je ve vzájemném rozporu s původním stavebním povolením z roku 2011. To totiž podmiňovalo umístění strojovny vzduchotechniky a technologie bazénu do jihovýchodního rohu domu č. p. x, avšak prvostupňové rozhodnutí toto umístění situovalo do prostoru suterénu dodatečně povolené stavby. V důsledku toho žalobkyně vyslovila obavu z hlukové zátěže a vibrací, avšak stavební úřad K. tuto námitku zamítl s tím, že neobsahovala žádný důvod dotčení umístěním vzduchotechniky na střechu. Když žalobkyně toto nedostatečné vypořádání později namítala v odvolání, tak žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela nepravdivě uvedl, že stavební úřad K. se s námitkou brojící proti obtěžování hlukem náležitě vypořádal, neboť si pro její posouzení vyžádal od osob zúčastněných doložení měření hluku. Žalobkyně má tedy za to, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně jsou v rozporu se stavebním povolením z roku 2011, neboť nerespektují jeho závaznou podmínku o způsobu umístění vzduchotechniky a technologie bazénu, a zároveň se ani nevypořádávají s námitkou žalobkyně poukazující na uvedený rozpor. 8. Žalobkyně namítala též nemožnost účastnit se místního šetření, které stavební úřad nařídil na 27. 11. 2014. V důsledku nepřipuštění k místnímu šetření tak ve skutečnosti nikdy neviděla stavbu, která byla předmětem řízení, čímž došlo k zásadnímu porušení jejích pro