10 As 241/2019 — Nejvyšší správní soud

46 Af 25/2017- 159 - text 23 46 Af 25/2017 55 Af 30/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: B. K. a.s., IČO X sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Romanem Vojtou, LL.M. sídlem Křižovnické nám. 193/2, 11000 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2017, č. j. 28045/17/5200-11432-711891 a ze dne 20. 6. 2019, č. j. 24517/19/5200-11432-711891, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2017, č. j. 28045/17/5200-11432-711891, a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j. 24517/19/5200-11432-711891, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 161 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Romana Vojty, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, proti nimž podal samostatné žaloby, jež byly usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 46 Af 25/2017-156, spojeny ke společnému projednání ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2017, č. j. 28045/17/5200-11432-711891 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), byla zamítnuta odvolání žalobce a současně potvrzena následující rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“): · dodatečný platební výměr ze dne 4. 9. 2015, č. j. 198439/15/4200-11771-711068, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 2 565 950 Kč (dále jen „platební výměr 2011“), · dodatečný platební výměr ze dne 3. 9. 2015, č. j. 195994/15/4200-11771-711068, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 942 020 Kč (dále jen „platební výměr 2012“), · dodatečný platební výměr ze dne 4. 9. 2015, č. j. 198465/15/4200-11771-711068, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 956 080 Kč (dále jen „platební výměr 2013“), a · platební výměr ze dne 1. 1. 2015, č. j. 118481/16/4200-11771-204179, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 68 535 280 Kč (dále jen „platební výměr 2014“). 3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j. 24517/19/5200-11432-711891 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), byla zamítnuta odvolání žalobce a současně potvrzena následující rozhodnutí správce daně: · platební výměr ze dne 3. 2. 2017, č. j. 23907/17/4200-11771-204179, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 39 679 600 Kč (dále jen „platební výměr 2015“), · platební výměr ze dne 19. 12. 2017, č. j. 200031/17/4200-11771-050771, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 31 326 250 Kč (dále jen „platební výměr 2016“), · platební výměr ze dne 27. 11. 2018, č. j. 186829/18/4200-11771-050771, jímž byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 45 434 130 Kč (dále jen „platební výměr 2017“). 4. Jak plyne z obsahu prvního i druhého napadeného rozhodnutí, žalovaný i správce daně vycházeli ze zjištění, že žalobce uplatňoval slevu na dani z příjmů právnických osob z titulu příslibu investiční pobídky schválené rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 20. 5. 2008, č. j. 16595/08/04300/04000 (dále jen „rozhodnutí MPO“), jež jako podmínku pro čerpání investiční pobídky stanovilo pořídit dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek ve výši 200 000 Kč za účelem zavedení výroby butadienu, avšak toto pořizování mělo být zahájeno nejdříve ode dne písemného potvrzení A pro podporu podnikání a investic C (dále jen „C“), že projekt splňuje požadavky způsobilosti. V roce 2012 však v podniku žalobce provedlo Finanční ředitelství v Praze (dále jen „finanční ředitelství“) finanční kontrolu, jejímž výstupem bylo zjištění, že žalobce zmiňovanou podmínku rozhodnutí MPO porušil, neboť dne 9. 5. 2007 uzavřel se společností CH, a. s., (dále jen „CH“) smlouvu na dodání zařízení na výrobu butadienu, a tedy učinil právně závazný příslib objednávky ještě před datem 22. 5. 2007, kdy C vydal potvrzení specifikované v podmínkách rozhodnutí MPO. Tím mělo ze strany žalobce dojít k porušení všeobecné podmínky pro poskytnutí investiční pobídky ve smyslu § 2 odst. 2 písm. g) zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění zákona č. 159/2007 Sb. (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), čímž ve smyslu § 5 odst. 5 téhož zákona došlo k pozbytí platnosti rozhodnutí MPO, v důsledku čehož musely být vráceny prostředky získané z investiční pobídky. Uzavření smlouvy mezi žalobcem a společností CH bylo vyhodnoceno jako naplnění pojmu „zahájení prací“ ve smyslu čl. 2 nařízení komise (ES) č. 1628/2006, ze dne 24. 10. 2006, o použití článků 87 a 88 Smlouvy na vnitrostátní regionální investiční podporu, účinného do 29. 8. 2008 (dále jen „nařízení č. 1628/2006“). Uvedené výstupy finanční kontroly následně převzal správce daně, který je vyhodnotil jako důvod k pochybnosti o správnosti údajů uváděných v přiznáních žalobce k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 až 2014, a proto vůči žalobci zahájil postup k odstranění pochybností ve smyslu § 89 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném ke dni zahájení postupu k odstranění pochybností (dále jen „daňový řád“). Na základě výsledků postupu k odstranění pochybností správce daně shledal, že v důsledku porušení podmínek pro poskytnutí investiční pobídky žalobce nebyl oprávněn čerpat slevu na daních z příjmů, a proto žalobci neuznal slevy na daních uplatněné ve zdaňovacích obdobích 2011 až 2014 a vyměřil mu za jednotlivá období odpovídající daň z příjmů (viz platební výměry 2011 až 2014 specifikované v odstavci 2 výše potvrzené prvním napadeným rozhodnutím). Z týchž důvodů správce daně posléze zahájil vůči žalobci postup k odstranění pochybností i ve vztahu ke správnosti údajů uváděných v přiznáních žalobce k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015 až 2017, přičemž opět dospěl k výsledku, že porušení podmínek pro poskytnutí investiční pobídky představovalo překážku pro uplatnění slevy na daních z příjmů i v těchto zdaňovacích obdobích, a proto opět vyměřil žalobci odpovídající daň z příjmů (viz platební výměry 2015 až 2017 specifikované v odstavci 3 výše, potvrzené druhým napadeným rozhodnutím). Žalobce v průběhu postupu k odstranění pochybností a následně i odvolacího řízení argumentoval tím, že slevu na dani z příjmů čerpal oprávněně, neboť samotným uzavřením smlouvy se společností CH ještě nedošlo k vlastnímu pořizování majetku, a tím pádem ani k porušení podmínek stanovených rozhodnutím MPO, tudíž po celou dobu splňoval podmínky pro poskytnutí investiční pobídky. Žalovaný však s touto argumentací nesouhlasil a vyšel ze závěrů finanční kontroly, že k porušení podmínek pro poskytnutí investičních pobídek skutečně došlo, a proto vyměření daně provedené správcem daně potvrdil. II. Podstatný obsah žalob a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v obou svých žalobách uvádí řadu skutečností, v nichž spatřuje pochybení žalovaného, správce daně i finančního ředitelství, a všechny tyto skutečnosti velmi podrobně analyzuje ze všech možných úhlů pohledu. Jakkoli jsou obě žaloby velmi rozsáhlé (každá z nich obsahuje osmdesát stran textu), tak z hlediska věcného obsahu veškerá argumentace má jedno společné jádro, jímž je nesouhlas žalobce se závěrem finanční kontroly, že samotné uzavření smlouvy ze dne 9. 5. 2007 se zhotovitelem CH ještě před vydáním potvrzení C ze dne 22. 5. 2007 představuje porušení podmínek pro poskytnutí investiční pobídky spočívající v možnosti uplatnit slevu na dani z příjmů. Právě spornost okamžiku realizace smlouvy představuje středobod obou žalob, od něhož se odvíjí veškerá žalobní argumentace. Ta je založena na primárně úvaze, že samotný podpis smlouvy, jejímž předmětem je mj. i pořizování majetku (dodávky zařízení na výrobu butadienu), ještě nelze považovat za zahájení prací ve smyslu § 2 odst. 2 písm. g) zákona o investičních pobídkách, neboť smlouva nabyla účinnosti až splněním odkládací podmínky, k čemuž došlo až dne 4. 6. 2007, přičemž k samotnému plnění smlouvy (pořizování majetku) začalo docházet až od ledna 2008. Proto i když smlouva byla podepsána ještě před datem 22. 5. 2007, kdy C vydal potvrzení specifikované v rozhodnutí MPO jako podmínka pro čerpání investiční pobídky, tak tou dobou stále ještě smlouva nebyla úč