10 Azs 127/2018 — Nejvyšší správní soud

54 A 78/2018- 50 - text 12 54 A 78/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: L. H., státní příslušnice Arménské republiky, bytem X, zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2018, č. j. MV-23301-5/SO-2017, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2018, č. j. MV-23301-5/SO-2017, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 6. 1. 2017, č. j. OAM-2482-11/ZR-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo podle § 46a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušilo žalobkyni platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny. Současně podle § 46a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovilo žalobkyni lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 2. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Vytýká žalované, že se dostatečně nevypořádala s odvolací námitkou týkající se nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně a jejích rodinných příslušníků. Tím dle žalobkyně porušila § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jakož i § 2 odst. 4 správního řádu a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Úmluva“). 3. Žalobkyně považuje rozhodnutí za zjevně nepřiměřené. Uvádí, že v České republice žije se svým manželem R. T. a nezletilou dcerou N. T., narozenou dne ..., kteří mají v České republice povolen trvalý pobyt. Dcera potřebuje neustálou péči, a je proto vyloučeno, aby se o ni staral pouze otec. Manžel zajišťuje rodinu zejména materiálně a žalobkyně o dceru osobně pečuje. Dále uvedla, že s manželem čekají další dítě. Vzájemné odloučení by bylo pro členy rodiny nemyslitelné. Žalobkyně namítá, že nespáchala závažný trestný čin, pro který by bylo nutné její rodinu takto sankcionovat. Trestný čin, jehož se dopustila, představoval jednorázový zkrat, nikdy předtím ani poté žádný trestný čin nespáchala. Poukazuje na to, že šlo o přečin krádeže, kdy způsobená škoda těsně přesahovala spodní hranici nezbytnou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu. Chování žalobkyně tedy nebylo o mnoho závažnější než přestupek, který by nebyl spojen s takovouto sankcí. Způsobenou škodu nahradila a stanovená zkušební doba v délce 18 měsíců již uplynula. Žalobkyně je přesvědčena, že se ve zkušební době osvědčila. Žalobkyně též uvádí, že z důvodu těhotenství nemůže cestovat letadlem, a návrat do země původu by tak pro ni byl reálně neproveditelný. Namítá, že postup správních orgánů byl přepjatě formalistický. K tomu odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, a ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98. Dále cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 1. 2012, č. j. 7 As 142/2011-62, jehož závěry lze dle žalobkyně vztáhnout i na její případ. Žalobkyně poukazuje také na čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-33, namítá, že přiměřenost dopadů rozhodnutí je třeba posuzovat nejen ve vztahu k ní, ale také ve vztahu k jejím rodinným příslušníkům. Dopady rozhodnutí je třeba jasně vymezit a následně poměřit s veřejným zájmem či nezákonným jednáním cizince. Dle žalobkyně žalovaná postupovala v rozporu s těmito požadavky. 4. Žalobkyně dále obecně namítá, že správní orgány porušily § 3 a § 4 odst. 1 správního řádu. 5. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou shodné s námitkami uplatněnými v odvolání, které řádně vypořádala. Dále upozornila na odůvodnění pozměňovacího návrhu ke sněmovnímu tisku č. 990, v němž se uvádí, že v případech, kdy zákon o pobytu cizinců výslovně nestanoví povinnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí, se má obecně za to, že správní orgán přiměřenost neposuzuje, neboť posouzení provedl již předem zákonodárce. S ohledem na nejednotnou judikaturu byl doplněn § 174a zákona o pobytu cizinců o výslovné ustanovení, podle něhož se přiměřenost dopadů posuzuje jen v případě, kdy tak výslovně stanoví zákon. 6. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované vyjádřila nesouhlas s tím, že by nebylo třeba zkoumat přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť správní orgány jsou povinny dodržovat mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Povinnost posoudit přiměřenost dopadů dle žalobkyně vyplývá z čl. 8 Úmluvy, čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a z § 2 odst. 4 správního řádu. Doplnila, že dne 18. 10. 2018 se žalobkyni narodil syn N. T.. Tvrzení, že trestný čin představoval jednorázový zkrat, dle žalobkyně dokládá předložený aktuální výpis z rejstříků trestů, v němž není uveden žádný záznam. Je tedy patrné, že žalobkyně se ve zkušební době osvědčila a došlo k zahlazení odsouzení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně byla držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s platností od 9. 12. 2015 do 8. 12. 2017. 9. Žalobkyně byla trestním příkazem Okresního soudu v K. ze dne 4. 8. 2016, č. j. 1 T 91/2016-80, uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), jehož se dopustila tím, že dne 10. 7. 2016 v K. v obchodním domě T. odcizila z volného výběru v trestním příkazu specifikované zboží v celkové hodnotě 6 799,20 Kč, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 7 měsíců. Výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 18 měsíců. Současně bylo žalobkyni dle § 82 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), uloženo, aby dle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla žalobkyni uložena povinnost nahradit poškozené T. S. Č. a.s. škodu ve výši 4 701,80 Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 9. 2016. 10. Ministerstvo oznámením ze dne 2. 11. 2016 doručeným dne 4. 11. 2016 žalobkyni oznámilo zahájení řízení ve věci zrušení platnosti dlouhodobého pobytu dle § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. 11. Žalobkyně byla prostřednictvím zmocněnce dne 30. 11. 2016 seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí. 12. Žalobkyně se vyjádřila k podkladům pro vydání rozhodnutí v podání ze dne 22. 12. 2016 doručeném ministerstvu dne 27. 12. 2016. Namítala, že zrušením povolení k pobytu by došlo k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalobkyně a její rodiny ve smyslu Úmluvy. Rozhodnutí by bylo též v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, k němuž jsou správní orgány povinny přihlížet dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Poukazovala na to, že její manžel i dcera narozená dne 10. 9. 2016 mají v České republice povolen trvalý pobyt. Uvedla, že manžel žije v České republice již osm let a má zde vybudované zázemí. Žalobkyně by v případě zrušení povolení musela vycestovat z České republiky, a její dcera by tak byla odloučena od jednoho z rodičů. Žalobkyně by ji buď musela nechat v České republice s otcem, nebo ji vzít do Arménie a odlouči