3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

54 A 8/2018- 54 - text 16 54 A 8/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: M. K. M., narozena X alias M. S. N., narozena X státní příslušnost Thajské království bytem X adresa pro doručování: X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2017, č. j. MV-125873-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 9. 8. 2017, č. j. OAM13642-44/PP2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně ze dne 19. 9. 2016 o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, za kterého žalobkyně označila svého nezletilého syna M. H., státního příslušníka ČR, narozeného X. Důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně bylo její nedostavení se k výslechu bez řádné omluvy [§ 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 314/2015 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“); viz čl. II bod 1 zákona č. 222/2017 Sb.]. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně namítá vady řízení spočívající v tom, že nebyla předvolána k výslechu s dostatečným časovým předstihem, tedy alespoň pět dní předem ve smyslu § 59 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „správní řád“). V předvolání navíc nebyla poučena o veškerých právních následcích nedostavení se k výslechu, které plynou z ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Dle žalobkyně ministerstvo dále pochybilo, když v předvolání nad rámec zákonných požadavků uvedlo, že omluva z výslechu musí být učiněna pouze písemně nebo ústně do protokolu. Z toho důvodu ministerstvo neakceptovalo telefonickou omluvu žalobkyně učiněnou prostřednictvím třetí osoby. O nedostatečnosti této omluvy ministerstvo přitom žalobkyni neinformovalo a její žádost zamítlo. Jelikož se žalovaná s těmito námitkami nevypořádala, považuje žalobkyně její rozhodnutí pro nedostatek důvodů rovněž za nepřezkoumatelné. 3. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná nepřistoupila k výkladu ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců v souladu s unijními předpisy, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) a judikaturou Soudního dvora EU. Dle žalobkyně ministerstvo její žádost zamítlo na základě ustanovení, které je v rozporu s unijním právem. Nesplnění formalit při pobytu na území totiž nemůže být důvodem pro zastavení řízení o žádosti (resp. pro zamítnutí žádosti) a nevydání povolení k pobytu, ale může vést pouze k uložení přiměřených a nediskriminačních sankcí. 4. Dále žalobkyně brojí proti porušení zásady materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu. Skutková zjištění ministerstva i žalované považuje za neúplná a v rozporu se spisem. Žalobkyně upozorňuje, že ministerstvo ani žalovaná dostatečně nevysvětlily, proč trvaly na provedení výslechu, ačkoliv již ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně je matkou občana České republiky mladšího 21 let, o kterého pečuje [srov. § 15a odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona o pobytu cizinců], a tedy že splňuje podmínky pro vydání povolení k přechodnému pobytu. Ministerstvo mohlo žalobkyni opětovně předvolat k výslechu v jiném termínu. Žalobkyně upozorňuje, že ministerstvo bylo mezi termínem původního výslechu do vydání rozhodnutí půl roku nečinné. 5. V dalším žalobním bodě žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a jeho rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaná na námitky uplatněné v odvolání reagovala pouze obecně, s některými se vůbec nevypořádala. Konkrétně jde o námitky, které se týkají: 1) zákonných náležitostí omluvy z výslechu a nesprávného poučení v předvolání a během telefonického hovoru; 2) požadavku ministerstva na prokázání plné moci třetí osobou, která žalobkyni telefonicky omluvila z výslechu, a závěru ministerstva, že provedenou omluvu nelze akceptovat; 3) skutečnosti, že nikoliv každé nedostavení se k výslechu by mělo vést k zamítnutí žádosti; 4) skutečnosti, že ministerstvo vyhodnotilo chování žalobkyně jako neposkytnutí součinnosti, ačkoliv žalobkyně byla ochotna ke spolupráci a 5. aplikovatelnosti práva EU a posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí. 6. Žalobkyně dále vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost spočívající v absentujícím, resp. nesprávném posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného život žalobkyně a jejího syna. Žalobkyně právní mocí napadeného rozhodnutí ztratila oprávnění k pobytu dle § 87y zákona o pobytu cizinců, následně jí byl vydán výjezdní příkaz. Vycestování z České republiky by pro ni i jejího syna znamenalo citelný zásah do jejich soukromého a rodinného života. Šance na získání jiného druhu pobytového oprávnění je při udělení výjezdního příkazu minimální. S vycestováním nezletilého syna nesouhlasí jeho právní otec (manžel žalobkyně) ani domnělý biologický otec (partner žalobkyně). Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „UMPOD“) žalobkyni potvrdil, že za takových podmínek by na vycestování s nezletilým do zahraničí mohlo být nahlíženo jako na mezinárodní únos dítěte. Ministerstvo vycházelo při zkoumání přiměřenosti dopadu rozhodnutí z chybných úvah, v důsledku čehož rozhodlo nesprávně. Žalovaná přitom tuto nesprávnost neodstranila a s odkazem na § 174a zákona o pobytu cizinců navíc ministerstvu vytkla, že překročilo meze své zákonné pravomoci, protože v dané věci nemělo brát kritérium přiměřenosti vůbec v potaz. III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 7. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Považuje za prokázané, že předvolání k výslechu nařízenému na 24. 2. 2017 bylo žalobkyni doručeno 20. 2. 2017, přičemž žalobkyně se bez vážného důvodu k tomuto výslechu nedostavila. Vážné důvody nedostavení se k výslechu žalobkyně ani později nedoložila. Žalovaná se proto ztotožnila se závěry ministerstva, že podmínky pro zamítnutí žádosti žalobkyně byly splněny. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za dostatečně odůvodněné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. 8. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou, ve které upozorňuje, že se žalovaná nevyjádřila takřka k žádné z námitek žalobkyně. Dále zopakovala nosné žalobní body a zdůraznila, že na její případ mělo být užito směrnice 2004/38/ES a související judikatury Soudního dvora EU. 9. Manžel žalobkyně R. H. i žalobkyní označovaný partner J. P., ač soudem vyzváni, nevyužili svého práva vystupovat v řízení jako osoby zúčastněné. IV. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud po zhodnocení, že žaloba je přípustná, byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené, přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalovaná vyslovila s takovým postupem souhlas a souhlas žalobkyně se presumuje, jelikož ani na výzvu soudu nesdělila, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasila (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. V. Skutková zjištění ze správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc relevantní skutečnosti: 13. Dne 19. 9. 2016 žalobkyně podala žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU dle § 87b zákona o pobytu cizinců, neboť se považuje za rodinnou příslušnici svého nezletilého syna M. H., státního příslušníka ČR, narozeného X. K žádosti mimo jiné přiložila rodný list svého syna, jeho evropský průkaz zdravotního pojištění, jeho zdravotní průkaz a žádost o rozvod s R. H., narozeným X, který je v rodném listu M. H. uveden jako otec. Dne 23. 9. 2016 žalobkyně ke své žádosti připojila usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 8. 2015, č. j. Nc 3202/2015-12, kterým bylo zahájeno řízení ve věci určení jména nezletilého M. H.. 1