1 Ao 7/2011 — Nejvyšší správní soud

55 A 70/2019- 183 - text 52 55 A 70/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci navrhovatelky: obec V., se sídlem X, zastoupena advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., se sídlem Klokotská 13, Tábor, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha, zastoupený advokátem JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., se sídlem Rubešova 8, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha, zastoupeno advokátem JUDr. Janem Marečkem, se sídlem Na Švihance 1, Praha, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 022-13/2018/ZK ze dne 26. 4. 2018, takto: I. Návrh se odmítá v části, v níž se navrhovatelka domáhala zrušení opatření obecné povahy – 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 022-13/2018/ZK ze dne 26. 4. 2018, v rozsahu plochy veřejně prospěšné stavby X – plochy rozvoje letiště Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla Praha). II. Ve zbývající části se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah návrhu 1. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení celého v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadené OOP“ nebo též „2. aktualizace ZÚR“), eventuálně té jeho textové a grafické části, v níž je vymezen koridor X, označený jako „Propojení V. (II/X) – Ú. (DX), tzv. V. S.“. 2. Ke své aktivní legitimaci navrhovatelka uvádí, že jako obec podávající návrh v intencích § 101a odst. 2 s. ř. s. není povinna tvrdit porušení svých práv. Za podstatné pokládá to, že je v jejím územním obvodu umístěn koridor V. S., jejíž případnou výstavbou by byli občané obce dotčeni imisemi znečišťujících látek v ovzduší a hlukem a došlo by též k narušení krajinného rázu, jakož i přírodních a estetických hodnot území. 3. Navrhovatelka předně konstatuje, že zásady územního rozvoje jsou klíčovým dokumentem pro funkční využití a rozvoj celého kraje a že se jedná o první a zároveň poslední soudně přezkoumatelný nástroj územního plánování, v jehož rámci je možné celostně posuzovat nadmístní záměry dopravní infrastruktury. Vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území proto musí být provedeno tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území, tedy aby byla zajištěna realizovatelnost vymezených záměrů a souladnost všech tří pilířů udržitelného rozvoje kraje. To však dle navrhovatelky nebylo při vydání napadeného OOP dodrženo. Navrhovatelka je přesvědčena, že již samotný postup zastupitelstva odpůrce při schvalování napadeného OOP nebyl v souladu se zákonem, neboť zastupitelstvo schválilo jemu předložený návrh pouze v části. Zastupitelstvo však bylo oprávněno návrh buď schválit, nebo jej vrátit k dopracování. Protože vypuštěním jednoho z projednávaných záměrů došlo k podstatné úpravě návrhu, měl být návrh znovu veřejně projednán. 4. Napadené OOP dle navrhovatelky nezákonně zasahuje do ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Ministerstvo životního prostředí totiž ve svém stanovisku ze dne 5. 12. 2016 konstatovalo rozpor s § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) a vzneslo požadavek na prokázání nezbytnosti odnětí zemědělské půdy ze ZPF a existence výrazné převahy veřejného zájmu nad zájmem na ochraně ZPF. Navrhovatelka zdůrazňuje, že Ministerstvo životního prostředí své nesouhlasné stanovisko nezměnilo ani neodvolalo, naopak se i ve svém vyjádření ze dne 5. 9. 2017 ztotožnilo s námitkou navrhovatelky č. 17. Navrhovatelka dále poukazuje na to, že nebylo zpracováno žádné porovnání variant či alternativ ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, účinné do 14. 11. 2019 (dále jen „vyhláška o ochraně ZPF“), přičemž též zmiňuje, že koridor V. S. zasahuje z velké části své rozlohy do půd I. a II. třídy ochrany. S tvrzením odpůrce, že bude dotčeno pouze 17 % půd nejpřísnější ochrany (I. a II. třídy ochrany), navrhovatelka nesouhlasí. 5. Navrhovatelka dále tvrdí rozpor napadeného OOP se stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2015, v němž toto ministerstvo požadovalo vypuštění koridoru V. S. z návrhu napadeného OOP. Pořizovatel tuto zásadní připomínku nerespektoval ani s ministerstvem nevedl dohodovací řízení, ale reagoval na ni tak, že její řešení přenesl na nižší úroveň. S tímto způsobem však ministerstvo nevyslovilo souhlas, a napadené OOP tak bylo vydáno navzdory nesouhlasnému stanovisku dotčeného orgánu, tedy v rozporu s § 4 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 8. 2018 (dále jen „stavební zákon“). 6. Napadené OOP a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území dále postrádá posouzení ekonomických nákladů, přínosů a dopravní potřebnosti V. S.. Po zprovoznění jižního segmentu Silničního okruhu kolem Prahy (dále označovaný též jako „P. O.“ či „SOKP“) a spojení dálnic DX a DX se koridor V. S. dle názoru navrhovatelky stává ekonomicky nevýhodnou a dopravně zbytečnou stavbou. K tranzitní i místní dopravě totiž poslouží P. O.. V. S. by byla paralelním spojením dálnic vedle P. O., nechtěným přivaděčem dopravy z dálnice D3 do Prahy a současně jakousi zkratkou P. O.. V. S. a její možné pokračování od dálnice DX směrem k severovýchodu by bylo postupně lemováno komerčními, skladovými a industriálními objekty, případně obytnými celky s levnými byty, čímž by vzrostlo její dopravní zatížení. V. S. by vytvořila tlak na její pokračování kolem M. L. lesa ke K. a P., což by bylo dle navrhovatelky nepřípustné. Pořizovatel napadeného OOP též neprověřil potřebnost, proveditelnost, reálnost a účelnost koridoru V. S. ve světle úkolů dle 1. aktualizace Politiky územního rozvoje České republiky. 7. Další nezákonnost napadeného OOP spatřuje navrhovatelka v tom, že k záměru V. S. nebyly vytvořeny varianty řešení, jak vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. 6. 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“) či zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Varianty řešení nebyly posuzovány ani dle § 36 odst. 1 stavebního zákona v rámci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. 8. Navrhovatelka poukazuje též na to, že je na obce přenášena povinnost řešit při přípravě územních plánů otázky, k nimž buď nejsou kompetentní, nebo dostatečně odborně a finančně vybaveny, případně otázky, které v této fázi územního plánování již nebude možné uspokojivě řešit. Navrhovatelka uvádí, že většina obcí již přijala územní plán a nebude pořizovat jeho změnu pouze z důvodů úkolů stanovených v napadeném OOP. Tyto úkoly navíc prokazují, že pořizovatel napadeného OOP nedostatečně prověřil, zda stavbou nedojde k překročení limitů odpovídajících dostatečné a přiměřené ochraně veřejných zájmů. Posouzení případných střetů je nesmyslně delegováno na územní plány obcí a územní řízení, přestože například posouzení vlivů na veřejné zdraví nelze reálně v každé obci v rámci vyhodnocování vlivů na životní prostředí provádět v odpovídající kvalitě a rozsahu. Podle § 55 odst. 1 stavebního zákona se navíc při uvádění územního plánu do souladu s územněplánovací dokumentací kraje nezpracovává vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území. Že je nereálné splnit požadavky stanovené v napadeném OOP, lze dle navrhovatelky vysledovat z toho, že má být přijato optimalizované řešení napojení V. S., jejíž koridor je vymezen v šíři 80 až 180 metrů, přes Exit X na dálnici DX ve vztahu ke stávajícím odpočívkám a vzdálenostem stávajících křižovatek. Navrhovatelka má za to, že napadené OOP odporuje zásadám vymezeným v § 2, § 3 a § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinnosti posoudit a vyhodnotit vlivy koncepce již na úrovni zásad územního rozvoje a že je též v rozporu s cíli a úkoly územního plánování. 9. V lokalitě plánované V. S. jsou podle navrhovatelky již nyní překračovány hygienické limity hluku a imisní limity ovzduší. Další navýšení nadlimitní zátěže je nepřípustné a záměry předpokládané napadeným OOP jsou zjevně nerealizovatelné. To nelze řešit tím, že k prověřování dojde až v územním řízení. Že je třeba realizovatelnost navrhovaných staveb řešit již v rámci vyhodnocení vlivů na ud