Krajský soud v Praze 55 A 70/2019

Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení celého v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadené OOP“ nebo též „2. aktualizace ZÚR“), eventuálně té jeho textové a grafické části, v níž je vymezen koridor X, označený jako „Propojení V. (II/X) – Ú. (DX), tzv. V. S.“.

Ke své aktivní legitimaci navrhovatelka uvádí, že jako obec podávající návrh v intencích § 101a odst. 2 s. ř. s. není povinna tvrdit porušení svých práv. Za podstatné pokládá to, že je v jejím územním obvodu umístěn koridor V. S., jejíž případnou výstavbou by byli občané obce dotčeni imisemi znečišťujících látek v ovzduší a hlukem a došlo by též k narušení krajinného rázu, jakož i přírodních a estetických hodnot území.

Navrhovatelka předně konstatuje, že zásady územního rozvoje jsou klíčovým dokumentem pro funkční využití a rozvoj celého kraje a že se jedná o první a zároveň poslední soudně přezkoumatelný nástroj územního plánování, v jehož rámci je možné celostně posuzovat nadmístní záměry dopravní infrastruktury. Vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území proto musí být provedeno tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území, tedy aby byla zajištěna realizovatelnost vymezených záměrů a souladnost všech tří pilířů udržitelného rozvoje kraje. To však dle navrhovatelky nebylo při vydání napadeného OOP dodrženo. Navrhovatelka je přesvědčena, že již samotný postup zastupitelstva odpůrce při schvalování napadeného OOP nebyl v souladu se zákonem, neboť zastupitelstvo schválilo jemu předložený návrh pouze v části. Zastupitelstvo však bylo oprávněno návrh buď schválit, nebo jej vrátit k dopracování. Protože vypuštěním jednoho z projednávaných záměrů došlo k podstatné úpravě návrhu, měl být návrh znovu veřejně projednán.

Napadené OOP dle navrhovatelky nezákonně zasahuje do ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Ministerstvo životního prostředí totiž ve svém stanovisku ze dne 5. 12. 2016 konstatovalo rozpor s § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) a vzneslo požadavek na prokázání nezbytnosti odnětí zemědělské půdy ze ZPF a existence výrazné převahy veřejného zájmu nad zájmem na ochraně ZPF. Navrhovatelka zdůrazňuje, že Ministerstvo životního prostředí své nesouhlasné stanovisko nezměnilo ani neodvolalo, naopak se i ve svém vyjádření ze dne 5. 9. 2017 ztotožnilo s námitkou navrhovatelky č. 17. Navrhovatelka dále poukazuje na to, že nebylo zpracováno žádné porovnání variant či alternativ ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, účinné do 14. 11. 2019 (dále jen „vyhláška o ochraně ZPF“), přičemž též zmiňuje, že koridor V. S. zasahuje z velké části své rozlohy do půd I. a II. třídy ochrany. S tvrzením odpůrce, že bude dotčeno pouze 17 % půd nejpřísnější ochrany (I. a II. třídy ochrany), navrhovatelka nesouhlasí.

Navrhovatelka dále tvrdí rozpor napadeného OOP se stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2015, v němž toto ministerstvo požadovalo vypuštění koridoru V. S. z návrhu napadeného OOP. Pořizovatel tuto zásadní připomínku nerespektoval ani s ministerstvem nevedl dohodovací řízení, ale reagoval na ni tak, že její řešení přenesl na nižší úroveň. S tímto způsobem však ministerstvo nevyslovilo souhlas, a napadené OOP tak bylo vydáno navzdory nesouhlasnému stanovisku dotčeného orgánu, tedy v rozporu s § 4 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 8. 2018 (dále jen „stavební zákon“).

Napadené OOP a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území dále postrádá posouzení ekonomických nákladů, přínosů a dopravní potřebnosti V. S.. Po zprovoznění jižního segmentu Silničního okruhu kolem Prahy (dále označovaný též jako „P. O.“ či „SOKP“) a spojení dálnic DX a DX se koridor V. S. dle názoru navrhovatelky stává ekonomicky nevýhodnou a dopravně zbytečnou stavbou. K tranzitní i místní dopravě totiž poslouží P. O.. V. S. by byla paralelním spojením dálnic vedle P. O., nechtěným přivaděčem dopravy z dálnice D3 do Prahy a současně jakousi zkratkou P. O.. V. S. a její možné pokračování od dálnice DX směrem k severovýchodu by bylo postupně lemováno komerčními, skladovými a industriálními objekty, případně obytnými celky s levnými byty, čímž by vzrostlo její dopravní zatížení. V. S. by vytvořila tlak na její pokračování kolem M. L. lesa ke K. a P., což by bylo dle navrhovatelky nepřípustné. Pořizovatel napadeného OOP též neprověřil potřebnost, proveditelnost, reálnost a účelnost koridoru V. S. ve světle úkolů dle 1. aktualizace Politiky územního rozvoje České republiky.

Další nezákonnost napadeného OOP spatřuje navrhovatelka v tom, že k záměru V. S. nebyly vytvořeny varianty řešení, jak vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. 6. 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“) či zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Varianty řešení nebyly posuzovány ani dle § 36 odst. 1 stavebního zákona v rámci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

Navrhovatelka poukazuje též na to, že je na obce přenášena povinnost řešit při přípravě územních plánů otázky, k nimž buď nejsou kompetentní, nebo dostatečně odborně a finančně vybaveny, případně otázky, které v této fázi územního plánování již nebude možné uspokojivě řešit. Navrhovatelka uvádí, že většina obcí již přijala územní plán a nebude pořizovat jeho změnu pouze z důvodů úkolů stanovených v napadeném OOP. Tyto úkoly navíc prokazují, že pořizovatel napadeného OOP nedostatečně prověřil, zda stavbou nedojde k překročení limitů odpovídajících dostatečné a přiměřené ochraně veřejných zájmů. Posouzení případných střetů je nesmyslně delegováno na územní plány obcí a územní řízení, přestože například posouzení vlivů na veřejné zdraví nelze reálně v každé obci v rámci vyhodnocování vlivů na životní prostředí provádět v odpovídající kvalitě a rozsahu. Podle § 55 odst. 1 stavebního zákona se navíc při uvádění územního plánu do souladu s územněplánovací dokumentací kraje nezpracovává vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území. Že je nereálné splnit požadavky stanovené v napadeném OOP, lze dle navrhovatelky vysledovat z toho, že má být přijato optimalizované řešení napojení V. S., jejíž koridor je vymezen v šíři 80 až 180 metrů, přes Exit X na dálnici DX ve vztahu ke stávajícím odpočívkám a vzdálenostem stávajících křižovatek. Navrhovatelka má za to, že napadené OOP odporuje zásadám vymezeným v § 2, § 3 a § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinnosti posoudit a vyhodnotit vlivy koncepce již na úrovni zásad územního rozvoje a že je též v rozporu s cíli a úkoly územního plánování.

V lokalitě plánované V. S. jsou podle navrhovatelky již nyní překračovány hygienické limity hluku a imisní limity ovzduší. Další navýšení nadlimitní zátěže je nepřípustné a záměry předpokládané napadeným OOP jsou zjevně nerealizovatelné. To nelze řešit tím, že k prověřování dojde až v územním řízení. Že je třeba realizovatelnost navrhovaných staveb řešit již v rámci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, plyne z § 18 odst. 1 stavebního zákona. Záměr V. S. by byl akceptovatelný pouze tehdy, pokud by se při řádném posouzení kumulativních a synergických vlivů prokázalo, že navržená opatření povedou k podlimitnímu stavu. Takové posouzení však provedeno nebylo. Navrhovatelka též upozorňuje na to, že nadlimitní hluková a imisní zátěž v území byla namítána v procesu pořizování napadeného OOP, odpůrce však tyto námitky zamítl způsobem, jenž je zapovídán judikaturou správních soudů.

Odpůrce mimoto vycházel ze zastaralých a neaktuálních podkladů a též pro účely vyhodnocení vlivů napadeného OOP na veřejné zdraví a životní prostředí nebyly zpracovány žádné aktuální podklady. Hlukové posouzení bylo zpracováno na základě údajů z roku 2011, hluková studie opomenula vyhodnocení hluku pro vnitřní chráněný prostor a odkazovala na již neplatný právní předpis. Posouzení kvality prostředí se opíralo o rozptylovou studii z roku 2011, která vůbec nevyhodnocovala znečišťující látky PM2,5 a benzo[a]pyren. Dopravní podklady, které byly klíčové pro posouzení vlivů na ovzduší a hlukovou situaci, byly převzaty z celostátního sčítání dopravy v roce 2010. Reálná situace byla v době přijetí napadeného OOP zcela odlišná, a to především z důvodu zprovoznění jižního segmentu P. O. a z důvodu dynamicky se rozvíjejícího regionu jižní pražské suburbie. V mezidobí též došlo k masivní výstavbě objektů pro bydlení a změnám územněplánovací dokumentace navrhovatelky, obcí J., P. aj. Nárůst dopravního zatížení v oblasti X od Prahy je významný a plánovaná V. S. obcím nepomůže, ba naopak.

Navrhovatelka dále argumentuje tím, že jsou na území jižního okraje Prahy stabilně překračovány limity rakovinotvorného benzo[a]pyrenu, a vyjadřuje své obavy z nehospodárného zakotvení záměru, jenž je nerealizovatelný. Uvádí též, že vysoké hladiny hluku jsou spojeny s pocity nespokojenosti a se snížením pohody bydlení a dlouhodobě mohou vést ke zvýšenému riziku vzniku kardiovaskulárních onemocnění a poruch spánku. Totéž platí i pro znečištěné ovzduší. Schválení napadeného OOP tak vede k zatížení území lidskou činností nad únosnou a přípustnou mez. Napadené OOP neobsahuje žádná konkrétní a proveditelná opatření směřující k nápravě existujícího protiprávního stavu. To má mimo jiné za následek porušení § 12 a § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním prostředí“) a § 18 a § 19 stavebního zákona.

Posouzení vlivů napadeného OOP na životní prostředí rovněž odporuje zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“), směrnici SEA a stavebnímu zákonu, neboť neobsahuje informace o kumulativních a synergických vlivech. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území sice obsahuje kapitolu, jež se těmto vlivům věnuje, při hodnocení sekundárních synergických a kumulativních vlivů však bylo čerpáno z kapitol 3, 4 a 5, které neobsahují konkrétní údaje o hlukové zátěži či stavu ovzduší. Bylo-li vycházeno z dokumentace EIA, pak byly použity zastaralé údaje. Podle navrhovatelky nebyly posouzeny kumulativní a synergické vlivy V. S. se záměry P. O., koridoru X, Exitu X, Z. komerční zóny P. a jejího dopravního připojení, Bydlení – Ú. U. P., obytné zóny P. včetně jejího připojení na V. S., T. Š. a masivní obytné výstavby ve V., J., Š. a P.. Odpůrce se sice pokusil o formální splnění požadavků kladených na vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů, avšak toto vyhodnocení není věcné, neodpovídá judikatorním požadavkům a nevěnuje se monitoringu identifikovaných vlivů v budoucnu.

Navrhovatelka je dále přesvědčena o tom, že odpůrce vyhodnotil její námitky nedostatečným, nepřezkoumatelným a místy též arogantním způsobem. Odpůrce navíc opakovaně odkazoval na námitky společnosti F. B. A., s.r.o., což působí dojmem, že vypořádal námitky jiného subjektu. Ve vztahu k námitce č. 12 odpůrce vůbec nereagoval na její podstatu. Adekvátně nebyla vypořádána námitka č. 7 či 17 a zcela bez odezvy zůstaly výtky týkající se absence posouzení variant v rámci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území či rozdílného řešení protihlukových opatření.

Další pochybení spatřuje navrhovatelka v tom, že nebylo provedeno samostatné posouzení vlivů na veřejné zdraví. Vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví bylo totiž zúženo pouze na hodnocení ohledně hlukové zátěže, nikoli zátěže z ostatních škodlivin. Nebyl tak splněn požadavek dle § 19 odst. 1 zákona o posuzování vlivů. Žádná z částí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území navíc nebyla označena tak, aby bylo zřejmé, že byla vypracována osobou s autorizací pro posuzování vlivů na veřejné zdraví.

Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP předně připomíná, že soudy by měly být při přezkumu opatření obecné povahy zdrženlivé a měly by se zaměřovat zejména na zákonnost procesu jeho pořizování. K návrhu samotnému pak uvádí, že je značně obecný, a proto v mnoha jeho bodech není zřejmé, jak konkrétně bylo zasaženo do práv navrhovatelky, případně zabíhá do detailů příliš odborné povahy, které jsou buď vyloučeny ze soudního přezkumu, nebo ze své povahy nemohou představovat tak podstatné vady, že by s ohledem na zásadu zdrženlivosti mohlo dojít ke zrušení napadeného OOP.

Postup přijímání napadeného OOP nebyl dle názoru odpůrce nezákonný, neboť na zásady územního rozvoje nelze vztahovat pravidla týkající se územních plánů. Důvody pro vyjmutí jednoho ze záměrů z návrhu napadeného OOP byly uvedeny a současně se nejednalo o podstatnou úpravu návrhu ve smyslu § 39 odst. 5 stavebního zákona. Problematikou záboru ZPF se odpůrce zabýval v kapitole 6 odůvodnění napadeného OOP, kde provedl kvalifikovaný odhad plošných nároků, a zjistil, že půdy I. a II. třídy ochrany tvoří 14,5 % celkové plochy záboru. Postup spojený se stanoviskem Ministerstva životního prostředí byl vysvětlen na straně 81 odůvodnění napadeného OOP. Převaha veřejného zájmu na realizaci záměrů uvedených v napadeném OOP, včetně V. S., nad zájmem na ochraně ZPF byla v odůvodnění napadeného OOP vysvětlena. Ke stanovisku Ministerstva vnitra se odpůrce vyjádřil na straně 47 odůvodnění napadeného OOP a dále na straně 88 rozhodnutí o námitkách. Konkrétní technické řešení napojení V. S. nemohlo být předmětem napadeného OOP vzhledem k jeho obecnosti. Zadání tohoto úkolu pro územní plánování na úrovni obcí bylo zcela logické. Připojení V. S. na dálnici DX se nadto týká území hlavního města Prahy a je obsaženo v Zásadách územního rozvoje hlavního města Prahy, se kterými bylo řešení V. S. koordinováno. Ministerstvo vnitra navíc nebylo dotčeným orgánem na úseku dopravy a jeho stanovisko věcně směřovalo mimo úroveň obecnosti napadeného OOP.

Odpůrce dále konstatuje, že kapitola 2.3.2 odůvodnění napadeného OOP obsahuje posouzení potřebnosti V. S., na němž odpůrce trvá, přičemž dodává, že odbornou správnost těchto úvah soud nemůže posuzovat. Kapitola 7 napadeného OOP se věnuje souladu s Politikou územního rozvoje. K návrhovému bodu týkajícímu se invariantnosti napadeného OOP odpůrce uvádí, že V. S. je součástí územních plánů obcí již od 90. let a je výsledkem dlouhodobého hledání nejlepší varianty v rámci územněplánovacího procesu. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-526, odpůrce neměl povinnost předložit záměr ve variantách. Ve vztahu k přiměřenosti pak odpůrce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 50 A 25/2017-125.

Delegování určitých postupů na nižší územněplánovací procesy je dle odpůrce logickým a nutným důsledkem míry obecnosti zásad územního rozvoje, o čemž s ohledem na § 36 odst. 1 stavebního zákona není pochyb. Hlavní úlohu při plnění uvedených úkolů nebudou mít obce, nýbrž stavební úřady, jejichž povinností bude posoudit soulad záměrů s limity ochrany před hlukem a imisemi a zavázat stavebníka ke vhodným kompenzačním opatřením. Odpůrce nadto má pochybnosti, zda soud může přezkoumávat správnost úkolů navržených v napadeném OOP. Přesto ve svém vyjádření blíže uvádí, jaké skutečnosti ho vedly k vymezení jednotlivých úkolů. Delegace úkolů podle něj byla nezbytná, věcně správná i souladná se zákonem.

Ve vztahu k údajné nerealizovatelnosti záměru odpůrce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 122/2018-512, podle něhož není umístění silničních koridorů v nadlimitně zatížené oblasti v rozporu se zákonem. K aktuálnosti podkladů odpůrce uvádí, že zásadní pro proces vyhodnocení vlivů na životní prostředí bylo stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 9. 2016. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (včetně hodnocení vlivů na životní prostředí) bylo dokončeno v říjnu 2015, což znamená, že zpracovatel musel vycházet z podkladů dostupných nejpozději v prvním čtvrtletí roku 2015. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vycházelo z podkladů, které byly v dané době k dispozici. Podle odpůrce je navíc třeba trvat na odlišnosti posuzování dané problematiky na úrovni zásad územního rozvoje a na úrovni nižších procesů pracujících s konkrétními stavbami. Zpracovatel vyhodnocení vlivů na životní prostředí pracuje s koridory a nemá možnost zpracovat hlukovou či rozptylovou studii. Musí se tedy spolehnout na odborný odhad a vychází ze studií zpracovaných v jiných procesech (např. EIA). Pracuje též s prognózami a přepočty pomocí koeficientů, které používá k výslednému odbornému odhadu již existujících vlivů a rovněž k odbornému odhadu vlivů jednotlivých nových záměrů. Použitá hluková studie kupříkladu obsahuje vyhodnocení stavu v prognóze k roku 2030, datum jejího vypracování nevypovídá nic o její použitelnosti. Odpůrce též připomíná, že posouzení týkající se konkrétních staveb bude provedeno zejména v územním řízení. K vlivu P. O. pak uvádí, že studie, z nichž se vycházelo v rámci posuzování vlivů na životní prostředí, byly vypracovány pro prognózní stavy, které s existencí P. O. počítaly. I masivní urbanizace zmiňovaná navrhovatelkou byla reflektována. Správnost posouzení provedeného pro účely napadeného OOP potvrzují dle mínění odpůrce aktuální studie z roku 2019. V rámci napadeného OOP byla navržena řada opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci zjištěných či předpokládaných negativních vlivů na životní prostředí.

Pokud jde o vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů, opomíjí navrhovatelka dle názoru odpůrce ustanovení § 36 stavebního zákona, jež se týká míry podrobnosti zásad územního rozvoje a jejich závaznosti ve vztahu k navazujícím nástrojům územního plánování. V měřítku zásad územního rozvoje není reálné stanovovat konkrétní údaje o hlukové a imisní zátěži, zohledňovat všechny změny v území či posuzovat veškeré záměry v území (zejména pak ne ty s lokálním významem). Postup a důvody, které vedly k vymezení oblastí s možností koncentrace kumulativních a synergických vlivů, byly popsány. Jednou z těchto oblastí byl X okraj Prahy zahrnující území dotčené vymezením koridoru V. S.. V tabulce 6.3 jsou uvedeny záměry, které byly zahrnuty do posouzení kumulativních a synergických vlivů V. S.. Navrhovatelka se mýlí, pokud tvrdí, že obchvat J. či mimoúrovňové křížení u Ú. U. P. nebyly do posouzení zahrnuty. Odpůrce též zdůrazňuje, že realizace V. S. vyřeší stávající nežádoucí stav ohledně imisní a hlukové zátěže.

Odpůrce nesouhlasí s tím, že by se nedostatečně vypořádal s námitkami navrhovatelky, přičemž připomíná, že dle judikatury Ústavního soudu nesmí být požadavky kladené na přezkoumatelnost opatření obecné povahy přemrštěné. Problematiku vznesenou v námitce č. 7 odpůrce řešil mimo jiné v preambuli 2 a v rámci vypořádání námitek obce J.. Námitce č. 12 se nevěnoval jen v navrhovatelkou citované pasáži, ale také na straně 89 rozhodnutí o námitkách. Námitku č. 17 odpůrce nevypořádal nesmyslně, nýbrž vyčerpávajícím způsobem. Variantností se zabýval na straně 71 a násl. rozhodnutí o námitkách. Též námitku ohledně 3 dB rezervy odpůrce vypořádal. Vlivy napadeného OOP na obyvatelstvo a zdraví byly také posouzeny, osobou s příslušnou autorizací pro zpracování této problematiky byla Mgr. A. K., Ph.D.

Navrhovatelka ve své replice vyjadřuje přesvědčení, že napadené OOP překračuje mez, kterou je možné ještě považovat za přiměřenou, přičemž uvádí, že soudní přezkum nelze vylučovat s odkazem na zájmy zvolené politické reprezentace. Svůj návrh na zrušení napadeného OOP navrhovatelka považuje za dostatečně jasný a určitý a je též přesvědčena o tom, že uvedla, jak tvrzená pochybení zasáhla do její právní sféry. Navrhovatelka trvá na tom, že zastupitelstvo odpůrce pochybilo během procesu přijímání napadeného OOP. Tvrzení odpůrce o akceptaci návrhu ze strany Ministerstva životního prostředí navrhovatelka považuje za neprokázané, o čemž podle ní svědčí i vyjádření tohoto ministerstva ze dne 5. 9. 2017. Ministerstvo vnitra je dle jejího názoru dotčeným orgánem na úseku bezpečnosti, a proto bylo požádáno o stanovisko. Navrhovatelka trvá na tom, že nebyly posouzeny ekonomické náklady a přínosy V. S., i na tom, že návrh napadeného OOP měl upravovat varianty řešení. Opakuje též, že úkoly pro nižší úrovně územního plánování jsou nesplnitelné a nereálné, že napadené OOP tzv. salámovou metodou přenáší zodpovědnost za vyhodnocení vlivů na územní plány obcí a územní řízení a že odpůrce nevycházel z aktuálních podkladů. Neaktuálností podkladů je zatíženo celé hodnocení kumulativních a synergických vlivů, byť by jinak mohlo být formálně správné. Ve vztahu k vyhodnocení vlivů napadeného OOP na veřejné zdraví navrhovatelka uvádí, že z úvodu vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území není zřejmé, jaké jeho části byly Mgr. A. K., Ph.D., zpracovány a co konkrétně bylo považováno za vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví.

Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na rozdílnou povahu územních plánů a zásad územního rozvoje a vyjadřuje názor, že na proces přijímání zásad územního rozvoje nelze analogicky aplikovat pravidla pro územní plány. Ve vztahu k zásahu do ZPF uvádí, že V. S. je vedena převážně po podprůměrně až průměrně produkčních půdách a pouze výjimečně po půdách úrodnějších. Tvrzený rozpor se stanoviskem Ministerstva životního prostředí je vytržen z kontextu, celý proces vyjasnil odpůrce ve svém vyjádření. K rozporu se stanoviskem Ministerstva vnitra osoba zúčastněná na řízení uvádí, že dotčený Exit X se nenachází na území Středočeského kraje a nemohl být předmětem napadeného OOP. Potřeba staveb dopravní infrastruktury vyplývá z dynamického rozvoje pražské aglomerace a z nárůstu počtu obyvatel v obcích, jako je navrhovatelka. Nárůst obyvatel v Praze a Středočeském kraji svědčí o potřebnosti V. S..

V. S. se dle osoby zúčastněné na řízení nedotkne vedení tranzitní dopravy a neměla by na ni být přenášena nadregionální doprava, včetně těžké nákladní dopravy. Bude zde proto platit zákaz vjezdu kamionů nad 12 tun. Těžká kamionová doprava bude vedena po P. O.. Na V. S. bude převažovat doprava osobní s radiálním charakterem (dojížďka za zaměstnáním a dalšími aktivitami z příměstských oblastí do Prahy). Lze přitom očekávat zahušťování zástavby a s tím spojený nárůst automobilové dopravy. I přesto dopravní model z roku 2019 ukazuje pokles dopravy po vybudování V. S.. Podle osoby zúčastněné na řízení je třeba si uvědomit, že V. S. nebude zapojena do současné komunikační sítě, ale do sítě budoucí po zprovoznění části městského okruhu B. – DX, který odkloní tranzitní kamionovou dopravu okolo J. M. a S.. Na radiálních komunikacích tak dojde k úbytku těžké dopravy, a tedy i ke snížení hlukové zátěže. Zprovoznění V. S. bude dle podmínek napadeného OOP možné až po dokončení úseku P. O. 511.

K ekonomické efektivnosti V. S. osoba zúčastněná na řízení uvádí, že podle hodnocení provedeného společností P., a.s., je čistá současná hodnota projektu kladná a činí 3 963,87 milionů Kč. V rámci životnosti stavby dojde k navrácení investovaných prostředků, nová silnice umožní rychlejší a komfortnější překonání dané vzdálenosti a provozní náklady uživatelů se díky realizaci projektu sníží o 3 %. K námitce souladu napadeného OOP s aktualizací Politiky územního rozvoje osoba zúčastněná na řízení uvádí, že této problematice se věnuje kapitola 7.1 odůvodnění napadeného OOP. Otázku souladu pak osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření podrobně rozebírá.

K absenci variant řešení osoba zúčastněná na řízení uvádí, že první projekty komunikace vedené v trase V. S. se objevily již na začátku 70. let 20. století, po roce 1989 se od tohoto návrhu ustoupilo, přičemž plány V. S. v dnešní podobě se začaly objevovat na konci 20. století. Napadené OOP pouze doplňuje již založené, stabilizované trasy do jednoho celku. Výběr variant byl ukončen v roce 2006 při zpracování Územního plánu velkého územního celku Pražského regionu. V. S. je součástí územních plánů příslušných obcí již od poloviny 90. let, v rámci Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy je vymezeno napojení na dálnici DX v prostoru Exitu X a dále poloha průchodu V. S. mezi P. – Š. a obcí R.. Ve Středočeském kraji je V. S. stabilizována v rámci I. etapy kruhovým objezdem na silnici II/X. Na území Středočeského kraje je možné pouze vložit směrový oblouk mezi Exitem X a průchodem mezi obcí H. a R.. V navazujícím úseku lze vložit dva protisměrné oblouky, které stavbu napojí na již realizovaný úsek I. etapy. Není technicky možné vést daným územím V. S. ve variantách, neboť tyto možnosti jsou prostorově omezeny zástavbou, popřípadě by trasa vedla skrze přírodní památku H. L., což by bylo nepřípustné. Povinnost předložit záměr ve variantách nadto neplyne ze zákona a přichází v úvahu pouze na základě požadavku dotčeného orgánu.

Ukládání úkolů obcím v rámci zásad územního rozvoje dle osoby zúčastněné na řízení předpokládá § 36 odst. 3 a § 43 odst. 3 stavebního zákona. Napadené OOP záměry dopravní infrastruktury neumísťují, ale pouze vytváří předpoklady pro další územněplánovací a investorskou přípravu. Zatímco při pořizování zásad územního rozvoje jsou nároky a vlivy předpokládaných záměrů odhadovány a modelovány, konkrétnosti jsou řešeny v dalších stupních územního plánování na základě odborných studií. Osoba zúčastněná na řízení dále upozorňuje na to, že zpracovatel zásad územního rozvoje a posouzení jejich vlivů na životní prostředí pracuje s koridory a nemá možnost zpracovat hlukové či rozptylové studie. Spoléhá se na odborný odhad nebo využívá dostupné studie. Zpracovatel posouzení vlivů na životní prostředí v souzené věci využil jediné dostupné podklady. Nové podklady, které byly zpracovány později v rámci dokumentace pro vydání územního rozhodnutí pro stavbu „V. S. II. etapa, včetně napojení na DX“, potvrdily správnost posouzení vlivů na životní prostředí zpracované pro účely napadeného OOP i realizovatelnost tohoto záměru. Synergické a kumulativní vlivy V. S. s relevantními záměry byly dle osoby zúčastněné na řízení též vyhodnoceny. Požadavky zákona a ustálené judikatury kladené na přezkoumatelnost opatření obecné povahy byly dodrženy a ustanovení § 19 odst. 1 zákona o posuzování vlivů bylo taktéž dodrženo.

Odpůrce v duplice především uvádí, že posoudil realizovatelnost záměru V. S. a neshledal, že by Politika územního rozvoje obsahovala „nepřijatelný a nerealizovatelný extrém“ ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 122/2018-512. Soudu dle odpůrce nepřísluší posuzovat, zda je na realizaci záměru dán zájem společnosti, a není odborně povolán k tomu, aby přezkoumával dopady záměru na obyvatelstvo či životní prostředí. Odpůrce upozorňuje na judikaturu, podle níž není samotné vymezení záměrů v nadlimitně zatížené oblasti v rozporu s principem opatrnosti či s principem přípustné míry znečišťování životního prostředí. Odpůrce je dále přesvědčen, že na proces přijímání zásad územního rozvoje lze analogicky uplatňovat § 39 odst. 6 stavebního zákona, že se vypořádal se stanoviskem Ministerstva životního prostředí a že Ministerstvo vnitra nebylo dotčeným orgánem na úseku dopravy.

Odpůrce připomíná, že zásady územního rozvoje nesmí obsahovat podrobnosti, které přísluší nižším úrovním územně plánovací dokumentace, a nemají se zabývat stavebně-technickými či projekčními aspekty. Navrhovatelčiny výtky týkající se technického řešení napojení V. S. spadají do stavebního řízení a navíc se dotýkají oblasti na území hlavního města Prahy. Odpůrce dále uvádí, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-526 nejsou finanční kritéria pro pořizovatele zásad územního rozvoje určující. V tomto judikátu bylo také vysvětleno, že z unijního práva ani z českých předpisů neplyne povinnost předkládat opatření obecné povahy ve variantách. Odpůrce také znovu zdůrazňuje, že zásady územního rozvoje nejsou dokumentem, který umísťuje stavby, a proto mu nepřísluší podrobně prokazovat dodržení veřejnoprávních limitů. Ukáže-li se v navazujících procesech, že záměr není realizovatelný, nebude to důvod pro zrušení napadeného OOP (v tomto kontextu odpůrce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 49/2016-198). K aktuálnosti podkladů odpůrce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 126/2019-95 a konstatuje, že je třeba zvažovat, zda použité podklady obsahovaly údaje, ze kterých bylo v dané době možné rozumně vycházet.

Účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení dále písemně reagovali na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci návrhů jiných osob na zrušení napadeného OOP, a to rozsudek ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A 68/2019-123, a usnesení ze dne 8. 7. 2020, č. j. 43 A 74/2019-137.

Odpůrce poukázal na argumentaci uplatněnou v usnesení č. j. 43 A 74/2019-137, z níž dovodil, že vynětím MÚK O. V. z napadeného OOP nemohlo být nijak zasaženo do práv navrhovatelky. Dále odpůrce vyložil důvody, pro něž má rozsudek č. j. 54 A 68/2019-123 za nezákonný. Zdůraznil, že v rámci hodnocení synergických a kumulativních vlivů lze hodnotit pouze vlivy, které lze rozumně předpokládat, a to v rozsahu podrobnosti a míry konkrétnosti, jakou má pořizovaná územněplánovací dokumentace. Způsob provedení hodnocení synergických a kumulativních vlivů v napadeném OOP odpovídá tomu, jak bylo toto hodnocení provedeno v rámci aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Středočeského kraje a aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy, které obě byly podrobeny soudnímu přezkumu a návrhy na jejich zrušení byly zamítnuty. Odpůrce zdůraznil, že hodnocení hluku se provádí pouze v místě zastavěného území, neboť platné limity se vztahují k chráněným venkovním prostorům, chráněným venkovním prostorům staveb a chráněným vnitřním prostorům staveb. V území, kde se žádná chráněná zástavba nevyskytuje, nemohou být vlivy hluku identifikovány, a tedy ani vyhodnoceny, jelikož nejsou relevantní.

Navrhovatelka na vyjádření odpůrce reagovala tím, že je obcí na území Středočeského kraje, a nemá tak povinnost tvrdit porušení svých práv. Navrhovatelka se dovolává vady řízení, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právní závěr zrušujícího rozsudku č. j. 54 A 68/2019-123 je nosný a relevantní pro podporu argumentace navrhovatelky. Ze situační mapy kumulativních a synergických vlivů V. S. plyne, že kumulativní vlivy V. S. v oblasti hluku a emisního zatížení jsou zcela enormní. Přesto je kapitola 6.2.2 vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ve vztahu k těmto škodlivinám nedostatečná a v zásadě v rozporu s uvedenou situační mapou. Vyhodnocení vlivů nevyhodnocuje kumulaci plynoucí z vymezení rozvojové oblasti kolem Prahy (OB1), ze záměrů převzatých ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje je hodnocena pouze mimoúrovňová křižovatka Ú. U. P..

Osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že závěry obsažené v rozsudku č. j. 54 A 68/2019-123 se na projednávanou věc nevztahují. K tomu citovala pasáže z vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Shrnula, že záměry, které mohou mít synergické a kumulativní vlivy s V. S., byly v rámci vyhodnocení vlivů z hlediska kumulativních a synergických vlivů řádně posouzeny. Tyto závěry byly následně potvrzeny v rámci přípravy záměru v procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA).

Navrhovatelka při jednání stručně shrnula historický vývoj vymezení koridoru V. S. v nástrojích územního plánování. Poukázala na to, že jakmile bylo rozhodnuto, že bude realizována varianta SOKP procházející kolem města J., začala plánovat, že uvolněné území využije k realizaci sportovně-rekreačního parku. Pak nicméně odpůrce vrátil do tohoto území koridor pro dopravní stavbu, což navrhovatelka považuje za rozporné s tím, že územní plánování by mělo být koncepční, dlouhodobé a zachovávat kontinuitu. Ve zbytku pak navrhovatelka shrnula podstatnou část své argumentace uplatněnou v písemných podáních. Zejména zdůraznila, že pokud je na úrovni zásad územního rozvoje zjištěno, že koridor není v daném území realizovatelný, nemá být vůbec do zásad územního rozvoje zahrnut, a tedy ani prověřován na nižších úrovních územního plánování. Realizovatelnosti V. S. brání mimo jiné aktuální stav zastavěnosti území v místě, kde se má napojit na dálnici DX (Exit X). Navrhovatelka setrvala na svém názoru, že Ministerstvo vnitra je dotčeným orgánem na úseku bezpečnosti silničního provozu a že při změně nesouhlasného stanoviska Ministerstva životního prostředí jednala za tento orgán osoba, která nebyla oprávněna se vyjadřovat ve věci ochrany ZPF. Pochybení spočívající v nezákonném vypuštění jednoho ze záměrů z návrhu napadeného OOP při jeho schvalování zastupitelstvem odpůrce se dotklo navrhovatelky tak, že byla zkrácena na právu účastnit se opakovaného veřejného projednání upraveného návrhu ZÚR a vyjádřit se k němu. Pokud snad nebylo možné změřit znečištění ovzduší částicemi PM2,5, bylo možné stanovit míru znečištění pomocí modelů. Podmínky obsažené ve stanovisku Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA), tedy že má být vyloučen vjezd nákladních vozidel nad 12 t na V. S., nebyly převzaty do napadeného OOP (z hlediska ZÚR tedy nejde o závaznou podmínku). Modelové varianty, s nimiž počítají podkladové studie a které jsou založeny na vyloučení vjezdu nákladních vozidel nad 12 t na V. S., proto neměly být při hodnocení vlivů 2. aktualizace ZÚR na udržitelný rozvoj území zohledněny. Hluková a rozptylová studie zpracované pro proces EIA, v nichž se konstatuje překročení některých limitů v určitých bodech, dokládají, že nebyly řádně vyhodnoceny kumulativní a synergické vlivy.

Odpůrce při jednání zdůraznil některé argumenty uvedené v písemných vyjádřeních. Zdůraznil, že v souvislosti s namítaným porušením stavebního zákona při vydávání napadeného OOP nemohla být navrhovatelka dotčena na své právní sféře, což je podmínkou její legitimace. Dále poukázal na rozsudek zdejšího soudu č. j. 54 A 68/2019-123, v němž se soud zabýval aktuálností podkladů, z nichž zpracovatel vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vycházel. Toto vyhodnocení bylo zpracováno na podzim 2015, a proto bylo možné zohlednit pouze podklady, které byly k dispozici nejpozději v tuto dobu. Zpracovatel vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vycházel z úplných a aktuálních podkladů, což je rozhodující. Pořizování zásad územního rozvoje je třeba striktně odlišovat od posuzování vlivů záměru na životní prostředí, neboť oba procesy probíhají na zcela jiné úrovni podrobnosti předmětu projednávání a posuzování.

Osoba zúčastněná na řízení rovněž poukázala na nedostatek legitimace navrhovatelky ve vztahu k námitce nezákonnosti rozhodnutí zastupitelstva odpůrce o změně návrhu 2. aktualizace ZÚR. Dále uvedla, že podmínky stanovené v procesu EIA nelze přebírat do zásad územního rozvoje z důvodu rozdílné míry podrobnosti obou nástrojů.

Zastupitelstvo odpůrce rozhodlo usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. 022-13/2018/ZK, o vydání napadeného OOP, tj. 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje. Vydání napadeného OOP bylo oznámeno veřejnou vyhláškou Krajského úřadu Středočeského kraje jakožto pořizovatele, vyvěšenou na jeho úřední desce dne 20. 8. 2018.

Napadené OOP bylo vydáno v intencích § 42 odst. 6 stavebního zákona s odůvodněním, že rozsudky správních soudů došlo ke zrušení několika částí původních Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, a to konkrétně: VPS X – Silniční okruh kolem Prahy, úsek R. – B. (+ X x mimoúrovňová křižovatka); VPS X – Silniční okruh kolem Prahy, úsek B. – DX (+ Xx mimoúrovňová křižovatka); VPS X – propojení V. (II/X) – Ú. (DX), tzv. V. S.; VPS X – železniční trať P. – B. U. B. (úsek P. – S.); a VPS X – plocha rozvoje L. P./R. (L. V. H.). Návrh napadeného OOP původně obsahoval ještě záměr VPS X – doplnění mimoúrovňové křižovatky O. V., ale ten byl při schvalování napadeného OOP vypuštěn rozhodnutím zastupitelstva odpůrce.

Napadeným OOP byla textová část výroku Zásad územního rozvoje Středočeského kraje změněna mimo jiné tak, že bylo do čl. 138 vloženo písm. b), podle něhož se koridor pro umístění V. S. vymezuje v proměnné šířce od 80 m do 180 m, dále byl do čl. 142 vložen nový bod „141) koridor pro umístění stavby X – propojení V. (II/X) – Ú. (DX), V. S.“, do čl. 143 nové písmeno o) stanovující požadavky na využití tohoto koridoru a úkoly pro územní plánování, a dále byly doplněny nové čl. 191b a 191c stanovující též požadavky na využití koridoru a úkoly pro územní plánování. Stavba V. S. byla doplněna do tabulky veřejně prospěšných staveb v čl. 230. Čl. 251a nově stanoví, že V. S. má být zprovozněna až po zprovoznění úseku Silničního okruhu kolem P. B. – dálnice DX s tím, že do doby splnění této podmínky nelze stavbu uvést ani do zkušebního provozu. Podle textové části odůvodnění napadeného OOP V. S. umožní propojení mezi dnešní silnicí II/X a dálnicí DX.

Další relevantní údaje plynoucí z textové a grafické části napadeného OOP či ze související dokumentace a stanovisek budou v zájmu lepší srozumitelnosti rozsudku rekapitulovány vždy v rámci posouzení příslušného návrhového bodu.

Soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Mezi tyto podmínky patří především existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatele a formulace návrhu výroku rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008-34, dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz). Aktualizace zásad územního rozvoje se v souladu s § 42 ve spojení s § 36 odst. 4 stavebního zákona vydává formou opatření obecné povahy. Napadené OOP bylo vydáno usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 26. 4. 2018 a o jeho existenci není v souzené věci sporu.

V průběhu soudního řízení nabyl právní moci rozsudek č. j. 54 A 68/2019-123, jímž bylo napadené OOP zrušeno v rozsahu plochy veřejně prospěšné stavby D300 – plochy rozvoje letiště P./R. (L. V. H. P.). Jelikož se navrhovatelka domáhala zrušení celého napadeného OOP, odpadla v důsledku právní moci rozsudku č. j. 54 A 68/2019-123 část předmětu řízení. Existence předmětu řízení je přitom podmínkou řízení, která musí trvat po celou dobu řízení. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl výrokem I část návrhu z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008-62).

Podle § 101a odst. 2 s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, vydaného krajem, může podat též obec. Citované ustanovení zakládá zvláštní oprávnění obce jako jednoho ze samostatných subjektů podat návrh na zrušení opatření obecné povahy. Jedinou zákonnou podmínkou je, že se musí jednat o opatření obecné povahy nebo jeho část vydanou krajem, nejčastěji tedy o zásady územního rozvoje, případně jejich aktualizaci. Imanentní podmínkou je, že se musí jednat o obec nacházející se na území daného kraje. Jinou podmínku pro založení aktivní procesní legitimace zákon neobsahuje, zejména na rozdíl od § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. nestanoví podmínku subjektivní přípustnosti návrhu. Obec tak není povinna tvrdit zkrácení svých práv opatřením obecné povahy (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, č. j. 50 A 25/2017-125, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, publikovaný pod č. 2698/2011 Sb. NSS). Navrhovatelce jako obci nacházející se ve Středočeském kraji tak svědčí aktivní procesní legitimace.

Třetí podmínkou projednatelnosti je formulace tzv. petitu. Protože navrhovatelka požaduje zrušení celého napadeného OOP, eventuálně jeho části týkající se tzv. V. S., považuje soud i tuto podmínku za splněnou.

Soud dále konstatuje, že návrh na zrušení napadeného OOP byl podán včas před uplynutím jednoleté lhůty stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s. a že obsahuje požadované náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Soud proto návrh věcně projednal, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

Navrhovatelka upozorňuje na to, že všechny návrhy napadeného OOP, včetně návrhu připraveného pořizovatelem ke schválení zastupitelstvem odpůrce, obsahovaly veřejně prospěšnou stavbu mimoúrovňové křižovatky O. V. na dálnici D8. Zastupitelstvo odpůrce však vydalo napadené OOP bez tohoto záměru, k čemuž dle mínění navrhovatelky nebylo oprávněno. Byl-li vypuštěn jeden ze záměrů, pak podle ní měl být návrh v upravené podobě znovu veřejně projednán.

Soud k tomuto návrhovému bodu uvádí, že navrhovatelce jakožto obci sice na základě § 101a odst. 2 s. ř. s. přísluší aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení napadeného OOP bez nutnosti tvrdit konkrétní zkrácení na jejích právech tímto opatřením, její aktivní věcnou legitimaci je však nutno zkoumat v každém konkrétním případě individuálně. Soud je proto povinen hodnotit, zda existuje vztah mezi právní sférou navrhovatelky a územím, které je zpochybňovanou částí napadeného OOP regulováno. Není na soudu, aby se zabýval jakýmikoliv námitkami navrhovatelky, tedy i těmi, které směřují mimo její vlastní dotčenost napadeným OOP. Jak totiž konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53, „[n]amítá-li navrhovatel pochybení odpůrce, aniž by současně tvrdil dotčení své právní sféry příslušnou částí opatření obecné povahy (resp. namítaným pochybením) a aniž by toto dotčení vyplývalo z obsahu soudního či správního spisu, není ve vztahu k těmto námitkám aktivně věcně legitimován. Takové námitky proto jsou per se nedůvodné.“ Že je tento přístup k aktivní věcné legitimaci v řízení o zrušení opatření obecné povahy či jeho části nadále aktuální, potvrzuje též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS.

Navrhovatelka ve svém návrhu netvrdí, že by schválení napadeného OOP vyjma původně zamýšlené veřejně prospěšné stavby označované jako „VPS D006 – doplnění MÚK O. V.“ zasahovalo do její hmotněprávní sféry. V průběhu pořizování napadeného OOP navrhovatelka vůči tomuto záměru ani nevznesla žádné námitky či připomínky, neboť ty uplatnila pouze proti koridoru V. S., tj. koridoru vymezenému jako „VPS X – propojení V. (II/X) – Ú. (DX), tzv. V. S.“ (viz námitky navrhovatelky ze dne 5. 12. 2016 a její připomínky ze dne 21. 12. 2015). Dotčení právní sféry navrhovatelky neplyne ani ze soudu předložené dokumentace. Naopak je kupříkladu z výkresu č. I.4 ze září 2016, zachycujícího veřejně prospěšné stavby a opatření, zjistitelné, že záměr X měl být umístěn severně od Prahy v místě, které je od území navrhovatelky ležícího jižně od Prahy vzdáleno vzdušnou čarou cca X km. I s ohledem na absenci jakýchkoli tvrzení navrhovatelky v tomto směru je při této vzdálenosti prakticky vyloučeno, aby byla vynecháním tohoto záměru z napadeného OOP dotčena její hmotněprávní sféra (srov. rozsudek č. j. 7 Aos 2/2012-53). Mimoúrovňová křižovatka O. V. ani V. S. nejsou záměry, které by byly jakkoliv vzájemně podmíněny, a to ať již co do funkčnosti řešení, tak co do povahy vlivů a jejich intenzity.

V případě opakovaného veřejného projednání upraveného návrhu jsou předmětem tohoto projednání pouze provedené úpravy (§ 39 odst. 5 stavebního zákona), nikoliv zbývající části návrhu, které již nebyly upravovány; přípustné by tak byly pouze námitky přímo související s vypuštěním záměru mimoúrovňové křižovatky O. V.. Navrhovatelkou tvrzené porušení povinnosti znovu veřejně projednat návrh napadeného OOP upraveného v tom smyslu, že z něj byl vypuštěn záměr mimoúrovňové křižovatky O. V. č. X, by ze své povahy mohlo zasáhnout do právní sféry těch subjektů, jejichž právní sféra je dotčena záměry, které přímo souvisí s mimoúrovňovou křižovatkou, jejíž vypuštění mění dopady těchto souvisejících záměrů (tedy dochází ke změně v území relevantní z hlediska ochrany veřejných zájmů nebo subjektivních práv). V. S. nicméně takovýmto souvisejícím záměrem není. Navrhovatelka v podání ze dne 15. 9. 2020 poukázala na to, že ke zmíněné vadě procesu pořizování napadeného OOP je soud povinen přihlédnout ex offo. To však nic nemění na tom, že napadené OOP lze zrušit z důvodu vady procesu jeho pořizování (bez ohledu na to, zda byla včas namítnuta navrhovatelkou, či zda k ní přihlédl soud z úřední povinnosti) jen tehdy, mohla-li se tato vada jakkoliv dotknout právní sféry navrhovatelky. V dané věci není sporu o tom, že napadené OOP bylo řádně vydáno. Pokud snad zastupitelstvo odpůrce v rozporu se zákonem rozhodlo, že napadené OOP bude vydáno ve změněné podobě, není tím jakkoliv zpochybněna skutečnost, že napadené OOP bylo vydáno a v jaké podobě bylo vydáno. Navrhovatelka nepředestřela žádné tvrzení, jak se namítaná vada procesu pořizování napadeného OOP promítla v její právní sféře. Třebaže je navrhovatelka obcí na území Středočeského kraje, neznamená to, že by mohla zpochybňovat zákonnost jakékoliv části napadeného OOP bez potřeby dovodit souvislost této nezákonnosti či vady s její právní sférou. Procesní pochybení, na které navrhovatelka poukazuje, však nemohlo mít žádný vliv na zákonnost zbývajících částí napadeného OOP, které byly veřejně projednány, tedy ani té části, která se navrhovatelky přímo dotýká (koridor pro V. S.).

Protože navrhovatelka netvrdila dotčení své hmotněprávní sféry v souvislosti s tvrzeným procesním pochybením a protože takové dotčení není patrné ani ze soudního či správního spisu, je její námitka bez dalšího nedůvodná. Soud se jí proto věcně nezabývá, neprovedl tak ani důkaz sdělením Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20. 6. 2019.

Navrhovatelka je přesvědčena o tom, že napadené OOP nerespektovalo stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 12. 2016, č. j. 74071/ENV/15.

Ministerstvo životního prostředí v tomto stanovisku konkrétně uvedlo, že „[n]ávrh ploch VPS X (Silniční okruh kolem P. (SOKP), úsek R. – B. (+Xx MÚK)), VPS X (Doplnění MÚK O. V.), VPS X (Silniční okruh kolem P. (SOKP), úsek B. (D8) - DX 0 (+Xx MÚK)), VPS X (Ž. T. P. – B. U. B. (Krajským soudem v Praze zrušený úsek P. – S.)) a VPS X (Plocha rozvoje L. P./R. (L. V. H. P.) je situován na půdách zařazených s výraznou převahou I. a II. třídy ochrany. Vzhledem k tomu, že předloženou dokumentací nebyla prokázána nezbytnost dle § 4 odst. 2 ZOZPF a výrazná převaha jiného veřejného zájmu (umístění těchto ploch je na půdách zařazených do I. třídy ochrany) nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu dle § 4 odst. 3 ZOZPF, konstatujeme, že funkční využití ploch v návrhu 2AZÚR SČK je v rozporu s ustanovením § 4 ZOZPF. K získání souhlasu MŽP se zařazením těchto ploch do návrhu 2AZÚR SČK je nezbytné doložit prokázání výše požadované nezbytnosti odnětí zemědělské půdy podle § 4 odst. 2 ZOZPF a prokázání výrazné převahy veřejného zájmu nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu podle § 4 odst. 3 ZOZPF pro uvedený záměr.“

Soud k tomu uvádí, že návrh 2. aktualizace ZÚR byl předložen Ministerstvu životního prostředí jakožto dotčenému orgánu na úseku ochrany ZPF ve fázi společného jednání o návrhu (§ 37 odst. 2 stavebního zákona). Ministerstvo životního prostředí bylo oprávněno uplatnit své stanovisko ve lhůtě 30 dnů od společného jednání, k později uplatněnému stanovisku se nepřihlíží. V této fázi Ministerstvo životního prostředí uplatnilo stanovisko ze dne 8. 1. 2016, č. j. 79452/ENV/15, ovšem k ochraně ZPF se v něm nijak nevyjádřilo. V dalším procesu pořizování 2. aktualizace ZÚR bylo svým stanoviskem vázáno, navazující stanovisko mohlo v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno (§ 4 odst. 4 stavebního zákona). Navrhovatelkou citované stanovisko vydalo Ministerstvo životního prostředí až v navazující fázi, a to k návrhu 2. aktualizace ZÚR k veřejnému projednání (§ 39 odst. 2 stavebního zákona, jenž se uplatní s ohledem na § 42 odst. 6 i v případě aktualizace ZÚR). Ustanovení § 39 odst. 2 stavebního zákona výslovně uvádí, že v této fázi mohou dotčené orgány uplatňovat pouze stanoviska k částem řešení, které byly od společného jednání změněny. V daném případě ovšem nedošlo k žádné změně návrhu 2. aktualizace ZÚR relevantní z hlediska ochrany ZPF. Pořizovatel 2. aktualizace ZÚR se proto proti nesouhlasnému stanovisku Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 12. 2016 ohradil a inicioval společné jednání. To se uskutečnilo dne 31. 1. 2017, přičemž jeho předmětem bylo vyřešení a dohodnutí jednotlivých připomínek, které uplatnilo ministerstvo jako dotčený orgán na úsecích ochrany a využití nerostného bohatství a ochrany ZPF. V bodu 6 záznamu z jednání je uvedeno, že ve stanovisku ministerstva č. j. 79452/ENV/15 nebyly uvedeny žádné připomínky z hlediska ochrany ZPF, a proto se pořizovatel legitimně domníval, že zábor ZPF je odůvodněn dostatečně. Pořizovatel a zástupce Ministerstva životního prostředí se dohodli, že všechny připomínky byly vysvětleny a ministerstvo souhlasí s návrhem 2. aktualizace ZÚR. Dopisem ze dne 8. 2. 2017 reagovalo Ministerstvo životního prostředí na zápis z toho jednání tak, že jej akceptuje a k veřejnému projednání aktualizace neuplatňuje další připomínky. Soud neprovedl důkaz webovými stránkami zachycujícími organizační strukturu Ministerstva životního prostředí, jak navrhla navrhovatelka, neboť z průběhu jednání mezi ministerstvem a pořizovatelem je zřejmé, že se zaměstnanec ministerstva vyjadřoval i jako dotčený orgán na úseku ochrany ZPF (zda k tomu měl zmocnění je otázkou vnitřní odpovědnosti tohoto zaměstnance vůči zaměstnavateli, tato otázka nemůže mít sebemenší vliv na hodnocení zákonnosti dalšího postupu pořizovatele). Pokud jde o stanovisko Ministerstva životního prostředí k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek ze dne 5. 9. 2017, č. j. MZP/2017/710/1365, pořizovatel aktualizace se ohradil i proti tomuto stanovisku ze stejných důvodů jako proti stanovisku ze dne 5. 12. 2016, a to přípisem ze dne 18. 10. 2017. Ani toto stanovisko nelze považovat za relevantně uplatněné nesouhlasné stanovisko s návrhem 2. aktualizace ZÚR, nýbrž pouze za stanovisko ke splnění požadavků kladených na odůvodnění rozhodnutí o námitce ve věci ochrany ZPF (podrobněji viz níže).

Pořizovatel 2. aktualizace ZÚR postupoval dle soudu správně, neboť nesouhlasná stanoviska, která Ministerstvo životního prostředí uplatnilo jakožto dotčený orgán ochrany ZPF, byla uplatněna v rozporu s § 39 odst. 2 a § 4 odst. 4 stavebního zákona. Z hlediska ochrany ZPF nedošlo v procesu pořizování 2. aktualizace ZÚR k žádným změnám, který by umožnily Ministerstvu životního prostředí odchýlit se od obsahu stanoviska k návrhu ke společnému jednání. Na tom nic nemění, že ve fázi společného jednání o návrhu nebylo uplatněno žádné stanovisko orgánu ZPF. Pokud se Ministerstvo životního prostředí rozhodlo ve fázi společného jednání neuplatnit žádné stanovisko, třebaže mu byl návrh 2. aktualizace ZÚR předložen, je racionální předpokládat, že žádné připomínky k návrhu nemělo. Svoji procesní pasivitu nemohlo ministerstvo zhojit posléze vydávanými stanovisky. Později uplatněná stanoviska ministerstva nebyla pro pořizovatele závazná, neboť byla uplatněna v rozporu se stavebním zákonem. Napadené OOP proto nebylo vydáno v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu na úseku ochrany ZPF, což odpůrce též řádně odůvodnil (str. 81 odůvodnění OOP).

Nad rámec právě uvedeného lze doplnit, že ze shora uvedené citace ze stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 12. 2016, kterou i navrhovatelka zahrnula do svého návrhu na zrušení napadeného OOP, je zřejmé, že Ministerstvo životního prostředí vzneslo nesouhlasné stanovisko k záměrům veřejně prospěšných staveb X, X, X, X a X, nikoli však k záměru X, jímž je tzv. V. S. situovaná na území navrhovatelky. Obdobně jako v případě předešlého návrhového bodu navrhovatelka neuvádí, jak se údajné nerespektování citovaného stanoviska dotklo její hmotněprávní sféry. Navrhovatelka ve svých námitkách nikterak nebrojila proti záměrům X, X, X, X či X a tyto záměry ani nejsou situovány na jejím území či v těsné blízkosti. Ve vztahu k záměru X již soud výše konstatoval, že je vymezen severně od Prahy cca X km od území navrhovatelky. Záměr X je též situován severně od Prahy ve vzdálenosti cca X km od navrhovatelky, záměr X se má nacházet severně od Prahy ve vzdálenosti cca X až X km od navrhovatelky, a záměr X je situován směrem na západ od Prahy ve vzdálenosti cca X km od území navrhovatelky (všechny vzdálenosti vycházejí z výkresu č. I.4 ze září 2016 a výkresu č. I.4 z května 2018 a z měření tzv. vzdušnou čarou). Nejblíže k území navrhovatelky se nachází záměr X, i ten je však od něj vzdušnou čarou vzdálen cca X až X km. Záměr X se navíc i dle odůvodnění textové části napadeného OOP přímo dotkne pouze dvou obcí, a to Ř. a S., a nikoli navrhovatelky (viz stranu 58). Ze strany 57 téhož odůvodnění plyne, že navrhovatelky se přímo dotýká jen veřejně prospěšná stavba X, tj. V. S..

Na základě návrhového bodu nebo související dokumentace nelze dospět k závěru, že by případné nerespektování stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 12. 2016, resp. zásah do ZPF spojený s realizací záměrů X, X, X, X či X, mohl jakkoli zasáhnout právní sféru navrhovatelky. Je přitom třeba zdůraznit, že navrhovatelka není zařazena mezi subjekty, které ve správním soudnictví zastupují veřejný zájem a obecně dohlížejí na zákonnost výkonu veřejné správy.

K tvrzení navrhovatelky, že Ministerstvo životního prostředí ve svém vyjádření ze dne 5. 9. 2017 nadále spatřovalo rozpor návrhu napadeného OOP s § 4 zákona o ochraně ZPF a že se ztotožnilo s její námitkou č. 17, pak soud podotýká, že navrhovatelka v námitce č. 17 ze dne 5. 12. 2016, uplatněné před veřejným projednáním návrhu napadeného OOP, upozorňovala na to, že vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ve vztahu k V. S. neobsahuje alternativy a porovnání variant, a dále konstatovala, že V. S. dle hodnocení vlivů na životní prostředí více než z poloviny své rozlohy zasahuje do půd nejpřísnější ochrany I. a II. třídy, v souvislosti s čímž též tvrdila, že odůvodnění návrhu napadeného OOP zmatečně popisuje procentuální rozsah zásahu V. S. do ZPF. Ministerstvo životního prostředí pak po veřejném projednání na výzvu pořizovatele napadeného OOP uplatnilo stanovisko ze dne 5. 9. 2017, č. j. MZP/2017/710/1365, k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek, v němž uvedlo, že tyto návrhy podle něj nejsou dostatečně obsahově zpracovány z hlediska naplnění § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF, „tj. není dostatečně odůvodněno vypořádání se s poměřením veřejného zájmu na ochraně ZPF a jiného veřejného zájmu v podobě navrhovaných ploch a koridorů, v rámci nichž je předpokládán zábor zemědělských půd zařazených do tříd I. a II. ochrany“. Současně ministerstvo uvedlo, že požaduje „uvedené chybějící poměření veřejných zájmů dopracovat do příslušných částí odůvodnění rozhodnutí o námitkách a návrhů vyhodnocení připomínek s ohledem na § 39 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého krajský úřad vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek. Výše uvedené se týká námitky č. 17 obce V. (…)“.

Podle § 39 odst. 4 stavebního zákona krajský úřad vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek. Návrhy doručí dotčeným orgánům a Ministerstvu pro místní rozvoj a vyzve je, aby k nim ve lhůtě do 30 dnů od obdržení uplatnily stanoviska. Pokud dotčený orgán nebo Ministerstvo pro místní rozvoj neuplatní stanovisko v uvedené lhůtě, má se za to, že s návrhy souhlasí. Pokud je to nezbytné, krajský úřad zajistí úpravu návrhu zásad územního rozvoje v souladu s výsledky projednání.

Stanovisko Ministerstva životního prostředí jakožto dotčeného orgánu na úseku ochrany ZPF [§ 17 písm. a) zákona o ochraně ZPF] ze dne 5. 9. 2017 nelze interpretovat jako přetrvávající nesouhlasné stanovisko se záměrem V. S., jak se domnívá navrhovatelka. Z dokumentace k napadenému OOP totiž plyne, že Ministerstvo životního prostředí se konkrétně k realizaci V. S. nikdy nevyjádřilo nesouhlasně (viz stanovisko ze dne 5. 12. 2016 a contrario). Stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 9. 2017 nicméně je stanoviskem nesouhlasícím se způsobem vypořádání se s námitkou navrhovatelky č. 17, týkající se ochrany ZPF. Ministerstvo v něm de facto vyjádřilo pochybnosti nikoli ohledně věcné stránky problematiky, tj. převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochraně ZPF, jako to dříve učinilo ve vztahu k záměrům veřejně prospěšných staveb X, X, X, X a X, nýbrž ohledně přezkoumatelnosti návrhu na vypořádání navrhovatelčiny námitky. Není přitom ani pravdou, že by se ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 5. 9. 2017 ztotožnilo s argumentací navrhovatelky uvedenou pod č. 17 jejích námitek, neboť nic takového z tohoto stanoviska neplyne.

Odpůrce pak v odůvodnění textové části napadeného OOP na straně 82 konstatoval, že požadavek Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 9. 2017 akceptoval a že pořizovatel přeformuloval a doplnil ty části návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek, které se týkají ochrany ZPF v souvislosti (mj.) se záměrem V. S., tj. (mj.) o navrhovatelčině námitce č. 17. Soud nicméně porovnáním textu návrhu rozhodnutí o námitkách a výsledného rozhodnutí o námitkách, jež je součástí napadeného OOP, zjistil, že posouzení námitky navrhovatelky č. 17 (zásah do ZPF) zůstalo v nezměněné podobě. Bez obsahových změn zůstalo též odůvodnění námitky č. 2 (chybějící posouzení potřebnosti V. S.), jakož i relevantní části kapitoly 6 odůvodnění napadeného OOP („Kvalifikovaný odhad záborů půdního fondu pro plochy a koridory republikového a nadmístního významu“, včetně „Komentáře zásad plošné ochrany ZPF“), na něž je v rámci vypořádání námitky č. 17 odkazováno. Odpůrce tedy nedoplnil text odůvodnění OOP ani odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky. Soud má nicméně i přesto za to, že požadavky uplatněné Ministerstvem životního prostředí byly splněny.

Předně je nutno zdůraznit, že navrhovatelka v námitce č. 17 nezmiňovala ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF, podle něhož „[z]emědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu“, ani nezpochybňovala to, že by zde absentoval převažující veřejný zájem. Její výtky totiž směřovaly vůči invariantnosti napadeného OOP, tj. absenci variant řešení a zdůvodnění výběru nejvýhodnější z nich. Navrhovatelka mimoto poukazovala na zmatečné závěry ohledně procentuálního rozsahu dotčených půd I. a II. třídy ochrany (55 % vs. méně než tolik). Požadavek Ministerstva životního prostředí, aby odpůrce v reakci na námitku č. 17 zdůvodnil splnění předpokladů dle § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF, se tak s obsahem této námitky rozcházel.

Za druhé je třeba uvést, že nejen z rozhodnutí o námitkách, ale zejména z odůvodnění napadeného OOP je zjistitelné, který jiný veřejný zájem dle odpůrce výrazně převažuje nad zájmem na ochraně ZPF. V tomto kontextu soud nejprve připomíná, že zákonodárce sice formuluje požadavek, aby byla pro nezemědělské účely používána především nezemědělská půda (§ 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF), to však současně neznamená, že lze ochranu ZPF absolutizovat. Jiným převažujícím veřejným zájmem v souzené věci je výstavba dopravní infrastruktury, kterou obecně lze za veřejný zájem – a mnohdy za převažující – považovat [srov. § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona nebo také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010-323, či ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 187/2017-327]. Odpůrce zejména zdůvodnil, že konkrétně výstavba V. S. jakožto veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury umožní propojení mezi silnicí II/X a dálnicí DX a odlehčí kapacitně přetížené dopravě po ulici V.. Současně též vysvětlil, že z důvodu okolní zástavby nelze ulici V. přestavět do vyhovujících parametrů. Že se v daném případě jedná o veřejný zájem převažující, pak plyne mimo jiné z jeho nadmístního významu. Toto zdůvodnění, které navrhovatelka konkrétními námitkami v procesu pořizování napadeného OOP nezpochybňovala a ani nyní nezpochybňuje, není nepřezkoumatelné a jeví se jako dostatečné i ve světle toho, že ani Ministerstvo životního prostředí jako orgán ochrany ZPF žádné konkrétnější výtky (vyjma obecně tvrzené nedostatečnosti odůvodnění) nevzneslo.

Pokud jde o invariantnost návrhu 2. aktualizace ZÚR, v odůvodnění napadeného OOP i v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky je popsáno, že koridor V. S. je dlouhodobě stabilizován, de facto jej nelze vzhledem k hustotě okolní zástavby a chráněným částem krajiny vést v jiné stopě. Požadavek minimalizace záboru té nejkvalitnější části ZPF lze částečně řešit v územněplánovací dokumentaci na úrovni obcí a v územním řízení. Vyhnout se zcela záboru půd I. a II. třídy ochrany ovšem není možné, neboť v dané oblasti se tento typ půd vyskytuje ve významném množství. Absolutní ochrana ZPF by vedla k tomu, že by rozvoj daného území, které se nachází v metropolitní rozvojové oblasti OB1 Praha, byl zásadně omezen. Odpůrce vyjasnil, že podíl půd I. a II. třídy ochrany zasažených koridorem V. S. tvoří cca 17 %, většina plochy koridoru (65 %) se nachází na půdách IV. třídy ochrany. Odpůrce poukázal též na to, že ve věci záměru V. S. byla vydána dvě souhlasná stanoviska Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů na životní prostředí.

Vzhledem ke komplexnímu posouzení záboru ZPF v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky má soud za to, že požadavky Ministerstva životního prostředí uplatněné ve stanovisku ze dne 5. 9. 2017 byly splněny.

Navrhovatelka dále tvrdí rozpor napadeného OOP s § 4 odst. 2 stavebního zákona, neboť napadené OOP podle ní odporuje vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2015.

Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření ze dne 15. 12. 2015, č. j. MV-165925-5/OSM-2015, uvedlo, že uplatňuje tuto zásadní připomínku: „V souladu s rozhodnutím soudu považujeme za správné vypuštění V. S. z projednávaných Zásad územního rozvoje (dále ZÚR) Středočeského kraje, neboť podle platných právních a technických předpisů nelze realizovat její připojení na dálnici DX. V prostoru předpokládané nové mimoúrovňové křižovatky jsou na dálnici DX připojeny dálniční odpočívky, bez jejich obtížně řešitelné zásadní přestavby nebo úplného zrušení nelze V. S. na dálnici DX připojit. Získat by bylo třeba i souhlas s řešením odchylným od technické normy s ohledem na nedodržení předepsané vzájemné vzdálenosti mimoúrovňových křižovatek. I kdyby byla dálnice DX po hranici P. překategorizována na tzv. CH. S., s ohledem na bezpečnost silničního provozu by bylo třeba odpočívky přestavět nebo zrušit.“

Podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona vydávají dotčené orgány stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona.

S odpůrcem je předně třeba souhlasit v tom, že Ministerstvo vnitra nebylo dotčeným orgánem na úseku dopravy, neboť tím je pro dopravu na pozemních komunikacích z hlediska řešení dálnic a silnic I. třídy Ministerstvo dopravy [§ 40 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“)] a z hlediska řešení silnic II. a III. třídy krajský úřad [§ 40 odst. 3 písm. f) zákona o pozemních komunikacích]. Ministerstvo vnitra je v procesu přijímání zásad územního rozvoje dotčeným orgánem na úseku energetiky, jde-li o stavby určené k zabezpečování bezpečnosti státu (§ 13 odst. 4 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů), nebo na úseku bezpečnosti státu, jde-li o stavby v územích vymezených Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra za účelem zajišťování obrany a bezpečnosti státu (§ 175 odst. 1 stavebního zákona); takovou stavbou však V. S. zjevně není. Ministerstvo vnitra tedy své vyjádření nepodalo jako dotčený orgán (a to ani jako dotčený orgán na úseku bezpečnosti, jak tvrdí navrhovatelka). Jeho vyjádření nebylo stanoviskem ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, jež by bylo pro napadené OOP závazné, z čehož rovněž plyne, že nebylo zapotřebí postupovat dle § 4 odst. 8 stavebního zákona. Již z tohoto důvodu není tento návrhový bod důvodný. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz stanoviskem Ministerstva vnitra k technické studii ze dne 18. 9. 2017 ani souhlasem s vydáním územního rozhodnutí ze dne 23. 4. 2019.

Soud dodává, že Ministerstvo dopravy jakožto dotčený orgán na úseku dopravy se k návrhu napadeného OOP vyjadřovalo ve stanovisku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 694/2015-910-UPR/2, přičemž konkrétně k záměru V. S. neuplatnilo žádnou připomínku, a to ani ve vztahu k jejímu napojení na dálnici DX. Odpůrce i osoba zúčastněná na řízení mimoto správně poukazují na to, že napojení V. S. na dálnici DX se nebude nacházet na území Středočeského kraje, nýbrž na území hlavního města Prahy, a proto napadenému OOP nepříslušelo zabývat se jeho technickým řešením (podrobnosti takového řešení nadto náleží především nižším stupňům územněplánovací dokumentace, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015-72). Na okraj lze podotknout, že platné Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy, ve znění aktualizací č. 1 až 4 (dostupné z https://www.praha.eu), předpokládají napojení V. S. na dálnici DX u Ú. U. P. a že platný Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy (dostupný tamtéž) řadí napojení V. S. u Ú. U. P. na DX mezi veřejně prospěšné stavby a zanáší jej do své grafické části. Lze tedy předpokládat, že napojení je realizovatelné.

V napadeném OOP a ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území dle mínění navrhovatelky zcela absentuje posouzení ekonomických nákladů a přínosů V. S., jakož i posouzení její dopravní potřebnosti.

Podle § 36 odst. 1 věty první stavebního zákona stanoví zásady územního rozvoje zejména základní požadavky na účelné a hospodárné využití území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Obdobné přitom platí též ve vztahu k aktualizaci zásad územního rozvoje vydávané dle § 42 odst. 6 stavebního zákona, k jejímuž návrhu se zásadně pořizuje též vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (viz § 42 odst. 6 stavebního zákona).

Náležitosti obsahu zásad územního rozvoje upravuje příloha č. 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“). Příloha č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb. pak upravuje obsah vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Žádná z těchto příloh neukládá povinnost posoudit ekonomické náklady stavebních záměrů či je kvalifikovaně odhadnout. K této problematice se v minulosti vyjadřoval Nejvyšší správní soud, který shledal, že zásady územního rozvoje jsou natolik obecným stupněm územně plánovací dokumentace, že „jen stěží lze s větší přesností kvantifikovat náklady na realizaci dopravních koridorů, to je možné až v navazujících fázích územního plánování a především ve fázi rozhodování v území.“ Povinnost zpracovat finanční rámec realizace konceptu pak dle Nejvyššího správního soudu neplyne ani z § 19 odst. 1 písm. j) stavebního zákona, podle něhož je úkolem územního plánování prověřovat a vytvářet v území podmínky pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území. „Z tohoto ustanovení nelze dovozovat povinnost vyhodnotit finanční nároky na realizaci jednotlivých variant dopravních koridorů. Uvedené ustanovení je třeba chápat jako požadavek na uspořádání jednotlivých záměrů v území tak, aby vynaložení finančních prostředků na jejich provedení bylo účelné a vedlo k maximální možné účinnosti na řešené problémy. Finanční nákladnost variant samozřejmě může být jedním z kritérií pro výběr výsledné varianty dopravního koridoru, a to vedle kritérií environmentálních a kritéria dopravní účinnosti a dalších. Finanční kritérium by mělo nalézt odraz především při formulování stanoviska Ministerstva dopravy k návrhu ZÚR, naproti tomu pro pořizovatele ZÚR není toto kritérium určující. K tomu je třeba uvést, že pořizovatel ZÚR je investorem pouze méně významných dopravních staveb, nikoliv těch nejvýznamnějších (dálnice, rychlostní silnice), jejichž investorem je stát prostřednictvím státního rozpočtu.“ Též ošetření rizik, která případně mohou vyvstat v případě nedostatku finančních prostředků, je dle Nejvyššího správního soudu úkolem územního a stavebního řízení (viz opakovaně citovaný rozsudek č. j. 1 Ao 7/2011-526). Absence vyhodnocení ekonomických nákladů V. S. proto nemůže být důvodem nezákonnosti napadeného OOP. Osoba zúčastněná na řízení navrhla provést důkaz studií ekonomické efektivnosti V. S. ze srpna 2016. Vzhledem k výše uvedenému neprovedl soud důkaz touto listinou z důvodu nadbytečnosti.

Pokud jde o přínosy a potřebnost V. S., soud zdůrazňuje, že posouzení potřebnosti určitého záměru, včetně jeho aktuálnosti, je primárně otázkou politickou a soud do ní zasahuje jen tehdy, je-li takový závěr zjevně nesprávný či svévolný (srov. odpůrcem zmiňovaný odst. 105 rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. 50 A 25/2017-125, nebo stranu 12 rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012-64).

Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP provedl hodnocení potřebnosti i přínosů V. S., a proto nelze souhlasit s tím, že takové posouzení zcela chybí. Potřebnost V. S. je dle napadeného OOP dána zejména z důvodu velkého dopravního zatížení ulice V. (tj. úsek silnice II/603 vedoucí skrze území navrhovatelky), které převyšuje její kapacitní možnosti, přičemž ulici V. nelze vzhledem k okolní zástavbě přestavět do odpovídajících parametrů. Radiálnímu směru po ulici V. je tak třeba maximálně odlehčit a převést „část intenzit prostřednictvím V. S. do jiného kapacitního tahu, a to na dálnici DX. Význam V. S. spočívá především v tom, že umožňuje vyšší využívání SOKP pro vnitroměstské vazby a dále umožňuje rozvedení cílové regionální dopravy z příměstského prostoru jižně od P. a od budoucí dálnice DX, a to především z území přímo navazujících na novou trasu dálnice DX jižně od P.. Vedení cílové dopravy z prostoru B. směřující do východní části P. zůstane převážně v současném koridoru silnice I/X a DX“ (viz kapitolu 2.3.2 odůvodnění). Toto zdůvodnění se soudu nejeví jako zjevně nesprávné či svévolné. K tomu je třeba doplnit i odůvodnění potřebnosti z hlediska ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, které je obsaženo v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky a které obsahově vychází z vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (viz např. str. 166 – 168). Je zřejmé, že vzhledem k aktuálnímu stavu dopravního zatížení ulice V., ale též radiálních tahů na území přilehlých pražských městských částí je dané území značně zatíženo hlukem i imisemi. Vzhledem k tomu, že zatížená zástavba bezprostředně přiléhá ke stávajícím komunikacím, nelze ji zásadnějším způsobem řešit technickými a krajinnými opatřeními. Převedení části dopravy z těchto komunikací na nově zbudovanou V. S. sice povede k novému zatížení životního prostředí v jiné oblasti, v ní se však budou moct realizovat technická a krajinná opatření k redukci vlivů provozu na V. S. na přiléhající zástavbu, neboť mezi zástavbou a novou komunikací bude dostatečný odstup. V. S. je tak třeba chápat rovněž jako nástroj řešení stávající neutěšené environmentální situace podél ulice V. a jiných navazujících či souběžných radiálních tahů na území hlavního města Prahy.

Soud doplňuje, že dopravní účinky V. S. na provoz na jiných komunikacích byly prověřeny v dopravněinženýrském podkladu „Exit X DX a dopravní připojení ZKZP a V. S. v úseku Západní komerční zóna P. – silnice II/X“ zpracovaném v květnu 2011 Technickou správou komunikací hlavního města Prahy. Tento dopravněinženýrský podklad vychází z dopravní intenzity v roce 2010 (po zprovoznění jižní části SOKP) a srovnává dopravní zatížení jednotlivých komunikací v jihovýchodním prostoru hranice mezi P. a S. K. v letech 2014 a 2030 podle toho, zda bude realizována V. S., či nikoliv. Podle této studie bude v řešené lokalitě i nadále zahušťována obytná, komerční a administrativní zástavba, s čímž souvisí zvyšování automobilové dopravy. V. S. dokáže očekávaný nárůst dopravy v oblasti alespoň částečně eliminovat. Samotným zprovozněním V. S., která má sloužit zejména k vymístění zbytné dopravy mimo zastavěná území, by došlo k pozitivnímu poklesu intenzit automobilové dopravy na většině současně využívaných komunikací v oblasti. Pokles dopravy je patrný i přes předpokládaný nárůst dopravních objemů (nová obytná a komerční zástavba), nejvýraznější je pokles na komunikacích K. Š. a K. H.. Užití tohoto dopravněinženýrského podkladu vyplývá z odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky (str. 80) i ze sdělení zpracovatele vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území společnosti A. T., s. r. o., ze dne 24. 11. 2020, které si soud vyžádal a jímž provedl při jednání důkaz.

Nepřesvědčivé a především zcela nepodložené je naopak tvrzení navrhovatelky o tom, že se V. S. stává po zprovoznění jižního segmentu P. O. a spojení dálnic DX s dálnicí DX zcela zbytečnou stavbou. Pokud totiž za současného stavu, kdy jsou obě zmiňované dálnice již propojeny P. O., dochází k dopravnímu zatížení radiálních směrů do P., pak nelze tvrdit, že P. O. dostatečně uspokojí zdrojovou a cílovou místní dopravu (natož pak po přivedení dopravy z dálnice DX, které nepochybně zčásti zvýší tlak na stávající radiální tahy, zejména ulici V., a po realizaci dalších bytových projektů na území středočeských obcí). V tomto kontextu lze poukázat na vyjádření osoby zúčastněné na řízení, která vysvětluje, že P. O. je určen především pro celostátní či nadregionální dopravu, jakož i pro dopravu tranzitní (proto také odpůrce v rozhodnutí o námitkách poznamenal, že navrhovatelčina představa o tom, že by se V. S. stala souběžným, paralelním vedením dálnic vedle P. O., vychází z nepochopení funkcí obou silničních staveb). Zatímco P. O. má primárně sloužit jako vnější obchvat Prahy a zabraňovat tomu, aby byla do Prahy zavlečena necílová doprava, V. S. naopak má být využívána zejména k cestám z příměstských (jižních) oblastí za zaměstnáním a jinými aktivitami do Prahy (a zpět), a tedy by měla alespoň částečně odlehčit přetížené silnici II/X plnící tento účel (převedení části dopravy na stávající úsek dálnice DX, označovaný po realizaci V. S. jako CH. R.). V tomto ohledu tedy o zcela zbytečnou stavbu jistě nejde.

Navrhovatelka poukazuje též na to, že se V. S. po zprovoznění dálnice DX stane „nechtěným přivaděčem“ pro cílovou dopravu z dálnice DX do P.. Tento jev je však zjevně chtěný, neboť odpůrce dle výše citovaného odůvodnění výslovně spatřuje přínos V. S. i v tom, že bude využívána k cestám směrem z dálnice DX do P.. Obava navrhovatelky, že V. S. bude sloužit k nákladní a kamionové dopravě, pak odporuje tomu, že V. S. dle napadeného OOP nemá být k takové dopravě využívána. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky (str. 85) je uvedeno, že při vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se vycházelo z předpokladu, že tranzit těžké nákladní dopravy bude v celém posuzovaném úseku vyloučen, jak ukládají podmínky č. 6 a 109 stanoviska Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů záměru V. S. na životní prostředí (EIA) ze dne 28. 1. 2013. S vyloučením dopravy nad 12 t počítá jedna z variant prověřovaná v dopravněinženýrském podkladu z května 2011. To ostatně podporuje též vyjádření osoby zúčastněné na řízení, podle níž bude na V. S. platit zákaz vjezdu kamionů nad 12 t.

Pokud se navrhovatelka obává toho, že vybudování V. S. vytvoří tlak na její další pokračování podél M. L. skrz městskou část P.-K., pak je třeba opětovně připomenout, že navrhovatelce přísluší v tomto řízení brojit pouze proti té části napadeného OOP, která se dotýká její právní sféry a že zde naopak nevystupuje v pozici ochránce veřejného zájmu. Vzhledem k tomu, že se M. . nachází v katastrálním území Ú. U. P., není a nemůže být napadeným OOP jakkoli regulován. Odpůrce k tomu v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky (str. 69) uvedl, že pokračování V. S. na východ kolem M. L. lesa není zakresleno v žádné územněplánovací dokumentaci hlavního města Prahy. Soud k tomu dodává, že funkce V. S. je plně odůvodněna tím, že by měla přenášet dopravu na dálnici DX (CH. R.), nikoliv tím, že by měla suplovat východní část okruhu hlavního města Prahy. Navrhovatelčiny výtky tohoto charakteru jsou tedy zcela liché. Ostatně navrhovatelce nic nebrání v tom, aby v případě, že by se snad někdy v budoucnu přece jen uvažovalo o zahrnutí pokračování V. S. směrem k M. L. do jakékoliv územněplánovací dokumentace, uplatňovala odpovídající procesní prostředky proti tomuto záměru.

Velmi obecná tvrzení navrhovatelky (uvedená pod bodem 5 jejího návrhu), že napadené OOP nepřezkoumalo úkoly dle Politiky územního rozvoje České republiky, ve znění její aktualizace č. 1, a že pořizovatel neprověřil potřebnost, proveditelnost, reálnost a účelnost V. S., vzhledem ke své nekonkrétnosti nesplňují požadavky kladené na formulaci návrhových bodů dle § 101b odst. 2 s. ř. s. (srov. bod 215 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 49/2016-198). Navrhovatelka totiž kromě těchto obecných tvrzení a citací judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu ničeho dalšího neuvedla. Soud proto pouze v obecné rovině podotýká, že problematice souladu napadeného OOP s aktualizovanou Politikou územního rozvoje České republiky se věnuje kapitola 7 odůvodnění napadeného OOP. Judikatura citovaná navrhovatelkou navíc na daný případ nedopadá, neboť popisuje způsob přebírání koridorů z Politiky územního rozvoje do zásad územního rozvoje a dovozuje, že vyloučení Politiky územního rozvoje ze soudního přezkumu nemá za následek, že by dotčené subjekty nemohly požadovat přezkum vymezení záměru v zásadách územního rozvoje. V. S. není vymezena v Politice územního rozvoje, neboť nejde o záměr republikového významu, nýbrž pouze v zásadách územního rozvoje. Soulad napadeného OOP s Politikou územního rozvoje tak lze ohledně V. S. přezkoumat pouze ve vztahu k obecným úkolům uloženým Politikou územního rozvoje pro úroveň krajského územního plánování.

Navrhovatelka ve svém návrhu tvrdí, že odpůrce vyhodnotil kumulativní a synergické vlivy V. S. pouze formálně, nikoli však věcně a řádně, a dále namítá, že odpůrce nedostatečně posoudil vlivy záměru, jako jsou hluk a emise, a v důsledku toho nedospěl k závěru o nerealizovatelnosti záměru, že nebyla splněna povinnost vypracovat napadené OOP ve vztahu k V. S. variantně, že odpůrce nesprávně vymezil úkoly pro navazující územní plánování či že nebyl stanoven způsob monitoringu budoucích vlivů, přičemž i tato pochybení spojuje s nesprávným posouzením kumulativních a synergických vlivů. Soud proto nebude dále následovat strukturu návrhu na zrušení napadeného OOP, ale posoudí celou problematiku souhrnně na jednom místě.

Soud předně poznamenává, že svým rozsudkem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012-64, zrušil Zásady územního rozvoje Středočeského kraje v té části, která byla nahrazena právě napadeným OOP, tedy v části textového a grafického vymezení koridoru X propojujícího V. s Ú. (V. S.). V citovaném rozsudku zdejší soud zdůraznil, že vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů, jež je obsahem vyhodnocení vlivů na životní prostředí, které se zpracovává v rámci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, nemůže být pouze formální a nemůže se omezovat pouze na prostou identifikaci těchto vlivů bez jejich skutečného vyhodnocení, jež je předpokladem pro přijetí potřebných kompenzačních opatření. Zdejší soud v citovaném rozsudku vycházel ze šestikrokového testu sloužícího k ověření, zda odpůrce posoudil kumulativní a synergické vlivy v souladu s bodem 6 (tehdy bodem 5) přílohy stavebního zákona, podle něhož má vyhodnocení vlivů na životní prostředí obsahovat „zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant politiky územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentace, včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných; hodnotí se vlivy na obyvatelstvo, lidské zdraví, biologickou rozmanitost, faunu, floru, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima, hmotné statky, kulturní dědictví včetně dědictví architektonického a archeologického a vlivy na krajinu včetně vztahů mezi uvedenými oblastmi vyhodnocení.“ Šestikrokový test byl definován v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-526 a sestává z 1) popisu vhodné metodologie, 2) zjištění a popisu stavu životního prostředí a složek, které by mohly být negativně ovlivněny, 3) identifikace a popisu možných kumulativních a synergických vlivů, 4) posouzení těchto vlivů, 5) vymezení kompenzačních opatření, která zabrání vzniku nebo minimalizují působení těchto vlivů, a 6) stanovení pravidel monitorování těchto vlivů. Svým rozsudkem č. j. 50 A 24/2012-64 zdejší soud zrušil textové i grafické vymezení V. S., neboť shledal, že Zásady územního rozvoje Středočeského kraje selhaly jak v popisu metodologie vyhodnocení vlivů, tak i v jejich posouzení. V případě V. S. totiž nebylo objasněno, z jakého důvodu odpůrce dospěl k závěru, že záměr nebude mít vliv na žádnou ze sledovaných složek životního prostředí, a nebylo zřejmé, zda vzal do úvahy všechny relevantní faktory a okolní záměry, a zjištěný skutkový stav věci tak vyžadoval zásadní doplnění. V právě projednávané věci bude soud opětovně aplikovat shora uvedený šestikrokový test a stejné pořadí jednotlivých kroků (lze nicméně poukázat na to, že v některých rozsudcích jsou jednotlivé kroky a jejich pořadí vymezovány jinak, nicméně obsahově se jedná o test shodný, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931, nebo i rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. 50 A 25/2017-125).

Soud dále zdůrazňuje, že posouzení kumulativních a synergických vlivů je vysoce odbornou otázkou a ve vztahu ke konkrétním záměrům a koncepcím se jedná o činnost, do které správní soudy mohou zasahovat minimálně, a to pouze z hlediska, zda odpůrce postupoval zákonem předepsaným způsobem; odborně-technickou stránku soudy věcně hodnotit nemohou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198).

Ve vztahu ke splnění kroku 1) výše vymezeného testu, tj. zda byla použitá metodologie řádně popsána a vhodně zvolena, soud uvádí, že této otázce se věnuje zejména kapitola 6.2.1 části A vyhodnocení vlivů napadeného OOP na udržitelný rozvoj území (tj. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, dále jen „Vyhodnocení SEA“) nazvaná „Metodologie hodnocení kumulativních a synergických vlivů“ a dále kapitola 12.2 Vyhodnocení SEA s názvem „Metodika hodnocení“. Odtud soud zjistil (a v samotném textu ověřil), že zpracovatel nejprve popsal stav složek životního prostředí v řešeném území a jejich charakteristiky, které by mohly být významně ovlivněny kumulativními a synergickými vlivy. Na základě složkové a prostorové analýzy vymezil tři oblasti s rizikem vzniku kumulativních a synergických vlivů, přičemž se mělo jednat o oblasti, v nichž je soustředěn větší počet záměrů, a kde je tedy možné predikovat zvýšený tlak na složky životního prostředí. Toto vymezení rizikových oblastí sloužilo jako vstupní podklad pro následné vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů. Jednou z těchto oblastí byl jižní okraj Prahy, do něhož byla zařazena navrhovatelka jakožto dotčená obec a do něhož byl navržen též záměr V. S.. Graficky byla tato oblast, včetně nově navrhovaných ploch a koridorů, vyznačena ve výkresu A.VI: Kumulativní a synergické vlivy. Takovou metodu identifikace lokality s možnými kumulativními a synergickými vlivy lze považovat za dostačující (obdobně viz odst. 75 rozsudku č. j. 1 Ao 7/2011-526). Samotné vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů bylo stanoveno pomocí odhadu jejich významnosti vyjádřeným semikvantitativně v pětistupňové škále od -2 (potenciálně negativní významný vliv), přes -1 (potenciálně mírně negativní vliv), 0 (bez vlivu nebo zanedbatelný vliv), +1 (potenciálně mírně pozitivní vliv) až po +2 (potenciálně významný pozitivní vliv). Následně byla navržena kompenzační opatření k zabránění vzniku či minimalizaci působení kumulativních a synergických vlivů a stanovena pravidla pro monitorování těchto vlivů. Výsledky vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů jsou obsaženy zejména v kapitole 6.2.2 Vyhodnocení SEA nazvané „Výsledky vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů“ a v textové příloze č. 1 k Vyhodnocení SEA, jež obsahuje hodnotící tabulky k jednotlivým záměrům, včetně odhadu významnosti předpokládaných kumulativních a synergických vlivů na složky životního prostředí, provedeného pomocí výše uvedené pětistupňové škály. Tuto metodologii vyhodnocení vlivů soud též pokládá za vhodnou a zákonnou (podobně srov. odst. 57 rozsudku č. j. 50 A 25/2017-125), a proto napadené OOP v kroku 1) obstálo.

Soud se dále zabýval krokem 2) testu, tj. zda byl dostatečně zjištěn a popsán stav životního prostředí a složek, které by mohly být negativně ovlivněny. S tím souvisí navrhovatelkou namítané použití zastaralých a neaktuálních údajů o limitech zatížení území z hlediska hluku a znečištění ovzduší. Navrhovatelka tvrdí, že odpůrce použil staré studie z procesu EIA, sčítání dopravy z roku 2010 a že k vyhodnocení vlivů na životní prostředí nezpracoval žádné aktuální podklady. Hlukové posouzení i posouzení kvality ovzduší podle ní bylo vyhodnoceno na základě studií k procesu EIA dle stavu z roku 2011. Reálná situace v území v roce 2018, kdy došlo ke schválení napadeného OOP, byla dle navrhovatelky zcela jiná, zejména došlo v roce 2010 k zahájení provozu na jižní části P. O. a k masivní výstavbě objektů k bydlení a změnám územněplánovací dokumentace navrhovatelky i obcí J., P. aj.

Ve vztahu k aktuálnosti použitých podkladů soud předně přisvědčuje odpůrci v tom, že je třeba brát v potaz fakticitu a náročnost spojenou s procesem pořizování zásad územního rozvoje i jejich aktualizace. Nelze spravedlivě požadovat, aby zásady územního rozvoje či jejich aktualizace, resp. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (a v jeho rámci vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů) vycházely ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání tohoto opatření obecné povahy. Je zcela logické a objektivně zřejmé, že stav životního prostředí bude vždy již v okamžiku vydání zásad územního rozvoje či jejich aktualizace zjištěn historicky, tedy s určitým zpožděním. Proto pořizovatelé, kteří vychází z podkladů, jež jsou v době vydání opatření obecné povahy do určité míry zastaralé, pracují též s prognózami, tj. s odhady budoucích hodnot sledované veličiny. S ohledem na délku procesu zpracování zásad územního rozvoje či jejich aktualizace, resp. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, je nezbytné v určitý čas podkladová data „fixovat“, což představuje jasný podklad pro zpracování předmětných dokumentů (srov. odst. 150 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2 As 81/2016-157).

V rámci odpovědi na otázku, zda odpůrce řádně zjistil a popsal skutkový stav věci, tak sice na jedné straně je třeba brát v potaz roli zásad územního rozvoje coby koncepce vyžadující holistický pohled na věc, během jejíhož pořizování by mělo být prověřeno, zda plánované záměry mají vůbec šanci být v budoucnu realizovány (např. i z pohledu budoucího zatížení území), jak uvádí navrhovatelka s odkazem na odst. 112 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-526. Na straně druhé je však třeba vycházet i z toho, že posuzování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku má své místo především v územním řízení v rámci realizace konkrétního záměru (odst. 103 téhož rozsudku). Ve svém důsledku to znamená, že by se soud při hodnocení aktuálnosti podkladů měl zaměřit zejména na to, zda údaje, z nichž bylo při pořizování zásad územního rozvoje či jejich aktualizaci vycházeno, nebyly zjevně zastaralé, nepodložené či neobjektivní (srov. odst. 150 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 81/2016-157), resp. zda se jednalo o podklady, které lze s přihlédnutím k charakteru zásad územního rozvoje považovat za přijatelné pro posouzení synergických a kumulativních vlivů na této úrovni územního plánování (srov. rozsudek zdejšího soudu č. j. 50 A 25/2017-125 nebo odst. 127 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931).

V souzené věci odpůrce ve svém vyjádření poukazuje na to, že práce na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území probíhaly především ve 2. a 3. čtvrtletí roku 2015, neboť dokumentaci bylo třeba dokončit před společným jednáním, které se uskutečnilo v prosinci 2015. Bylo proto třeba vycházet z podkladů, které byly k dispozici v této době. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo životního prostředí později v průběhu pořizování napadeného OOP neuplatnilo stanovisko ve smyslu § 39 odst. 5 stavebního zákona, v jehož důsledku by bylo nutné věcně upravit koncept vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, je i dle názoru soudu nutno považovat první polovinu roku 2015 za okamžik, k němuž byl sběr podkladových dat fixován. Nebylo-li tedy při zjišťování a popisu aktuálního stavu životního prostředí vycházeno z podkladů, jež vznikly později než v první polovině roku 2015, nemůže to vést k závěru o nedostatečnosti skutkových zjištění. Pokud jde o podklady vzniklé před tímto datem, nelze dát navrhovatelce za pravdu v tom, že ty byly v rozhodné době zjevně neaktuální a zastaralé. Jelikož o tom, že je třeba při vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území vycházet z co nejaktuálnějších podkladů o stavu území, není pochyb ani sporu mezi účastníky, neprovedl soud důkaz metodickým doporučením Ministerstva životního prostředí, jak navrhovala navrhovatelka v replice, a to pro nadbytečnost.

Navrhovatelka sice upozorňuje na to, že zpracovatel a posléze odpůrce ve vztahu k území Středočeského kraje vycházel z výsledků celostátního sčítání dopravy z roku 2010, opomíjí však již to, že tyto výsledky byly pomocí koeficientu přepočítány k roku 2013 tak, aby časově korespondovaly se zohledňovanými daty pro hlavní město Prahu z roku 2013 (str. 60 Vyhodnocení SEA; pozn. soudu – odkazuje-li soud dále na konkrétní strany Vyhodnocení SEA, má tím na mysli verzi z října 2017). Z obrázků 3.4 a 3.5 obsažených ve Vyhodnocení SEA je zřejmé, že intenzity dopravy na jižní části P. O. již byly brány v potaz. Není pravdivé tvrzení navrhovatelky, že výsledky celostátního sčítání dopravy z roku 2010 nezohledňují provoz na jižních úsecích SOKP, které byly v tomto roce zprovozněny. Soud nepopírá, že skutečně jižní úseky SOKP byly zprovozněny až v roce, kdy bylo sčítání provedeno (v tomto směru by bylo nadbytečné provádět navrhovatelkou navržený důkaz harmonogramem zprovoznění jednotlivých úseků SOKP), navrhovatelka nicméně pomíjí, že výsledky celostátního sčítání dopravy z roku 2010 zahrnují provoz na jižních úsecích SOKP, kde bylo sčítání provedeno až po zprovoznění těchto úseků. Tato skutečnost jednoznačně plyne z informace o průběhu celostátního sčítání dopravy z roku 2010, kterou provedl soud při jednání důkaz. Zpracovatel Vyhodnocení SEA tak při hodnocení stávajícího zatížení území vycházel z údajů o provozu na pozemních komunikacích z roku 2010, které zohledňují zahájení provozu na jižních úsecích SOKP, přičemž provedl úpravu těchto dat pomocí kvalifikovaného odhadu tak, aby odpovídaly stavu v roce 2013. Novější údaje o hustotě provozu na stávajících komunikacích nebyly v době zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území k dispozici.

V této souvislosti je třeba zmínit, že při hodnocení vlivů koridoru V. S. vycházel zpracovatel vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území z dopravněinženýrského podkladu z května 2011, jenž byl zpracován pro účely posouzení vlivů záměru V. S. na životní prostředí (EIA). Tato informace plyne z odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky (str. 80) a z přípisu společnosti A. T., s. r. o., ze dne 24. 11. 2020. Soud provedl důkaz zmíněným dopravněinženýrským podkladem, jenž je veřejně dostupný jako součást dokumentace záměru V. S. v portálu C.. Tento podklad modeluje intenzity dopravy ve výhledu roku 2014 a 2030 v případě realizace V. S. (popř. další dopravních staveb) a bez její realizace. Intenzity na stávající komunikační síti (stav 0) byly složeny ze tří pramenů sčítání dopravy – na území hlavního města Prahy byly převzaty výsledky průběžného sčítání automobilové dopravy pro stav krátce po zprovoznění P. O. (podzim 2010). Pro ostatní úseky P. O. byly získány podklady o dopravě od Ředitelství silnic a dálnic, podobně pak i pro dálnici DX. Intenzity automobilové dopravy na ostatních komunikacích byly odvozeny ze starších sčítání provedených v letech 2005-2009. Je tedy zřejmé, že rovněž tento dopravněinženýrský podklad vychází ze stavu po zprovoznění jižních úseků SOKP zprovozněných v roce 2010 (viz např. str. 7 podkladu). Tyto vstupní údaje charakterizující stav 0 byly použity pro kalkulaci odhadu dopravního zatížení komunikací v roce 2014 (stav 1) a 2030 (stav 2). Již na tomto místě lze předznamenat, že ve variantách, které počítají se zprovozněním V. S., je zahrnuta i Západní komerční zóna P. (ZKZP), rozvojové území Ú. (prostor mezi B. a F. ulicí) a rozvojové území s obytnou výstavbou západně od P. (rozvoj R.).

Informace ohledně imisní situace v území (benzo[a]pyren, částice PM10, NO2 či O3) byly čerpány z údajů Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“) za roky 2011 až 2013, a tedy též zohledňovaly provoz na jižní části P. O.. Byť v roce 2015 v době přípravy vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území patrně ještě nebyly k dispozici komplexní údaje za rok 2014 (ročenka ČHMÚ za tento rok není uvedena v seznamu použitých podkladů v kapitole 3.1 Vyhodnocení SEA a byla publikována až dne 24. 10. 2015, jak bylo zjištěno z tiskové zprávy ČHMÚ publikované v uvedený den na jeho webových stránkách, kterou soud provedl důkaz při jednání), zpracovatel vycházel alespoň z databáze sledovaných stacionárních zdrojů emisí a vývoj kvality ovzduší zhodnotil i ve vztahu k roku 2014 a uvedl též předpokládaný budoucí vývoj bez provedení koncepce. Ze str. 17 Vyhodnocení SEA plyne, že jako limitně zatížené území je označeno to, jehož zástavba zasahuje do sledovaného jevu, tedy pro ovzduší jde o čtverec 1 x 1 km a pro hluk o noční izofonu staré hlukové zátěže 60 dB. Ve vztahu ke koridoru V. S. dospěl zpracovatel Vyhodnocení SEA k závěru, že část území koridoru zasahuje do oblasti překročení imisního limitu pro průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu v izolovaných lokalitách na území obcí P., J. a V. (str. 146 a 166) a oxidu dusičitého u dálnice DX v severní části obce P. (str. 146). U ostatních sledovaných látek k překročení imisních limitů nedochází.

Navrhovatelka navrhla, aby soud provedl důkaz aktuálnějšími výsledky měření znečištění ovzduší týkajícími se znečištění ovzduší benzo[a]pyrenem a prachovými částicemi, aniž by však tvrdila, k jaké významnější změně v území došlo (zprovoznění jižních úseků SOKP touto změnou být nemůže, neboť zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel z dat za rok 2013). Soud přesto doplnil dokazování průměrnými koncentracemi škodlivin za roky 2014 – 2018, aby vyloučil pochybnosti, zda v průběhu pořizování 2. aktualizace ZÚR nedošlo k významným změnám imisní situace. Pětileté průměry považuje soud za data s vysokou vypovídací hodnotou, neboť vyjadřují dlouhodobou úroveň znečištění, nejsou tak ovlivněny případnými ročními výkyvy, které by mohly být způsobeny nahodilými či krátkodobými jevy. Data soud čerpal z webových stránek ČHMÚ, a to rovněž ve formě čtverců 1 x 1 km jako zpracovatel Vyhodnocení SEA. Zjistil přitom, že v území, kudy je veden koridor V. S., činí průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu od 0,7 do 1,0 ng.m-3, přičemž imisní limit činí 1 ng.m-3, limit tedy překračován není. Ke zhoršení imisního zatížení benzo[a]pyrenem tedy nedošlo; byť se zatížení území nachází na hraně limitu, v pětiletém průměru k jeho překračování nedochází (nelze vyloučit, že v některých letech v rámci pětiletého průměru k tomu dojít mohlo). Průměrné hodnoty znečištění prachovými částicemi PM10 činí 22 – 23 μg.m-3 za 1 kalendářní rok, přičemž limit je 40 μg.m-3. Průměrné hodnoty znečištění PM10 za 24 hodin činí 37 – 40 μg.m-3, přičemž limit je 50 μg.m-3. Průměrné hodnoty znečištění prachovými částicemi PM2,5 činí 16 – 17 μg.m-3 za 1 kalendářní rok, přičemž limit je 25 μg.m-3. Je tedy zřejmé, že zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel ze správného závěru, že v území dotčeném koridorem V. S. nedochází k překračování limitů prachových částic (jakékoliv frakce), znečištění benzo[a]pyrenem je na hraně limitu (místně může dojít k nepatrnému překročení limitu). Průměrné hodnoty znečištění NO2 činí 12 – 22 μg.m-3 za 1 kalendářní rok, limit je 40 μg.m-3. Oproti situaci, z níž vycházel zpracovatel Vyhodnocení SEA, došlo ke zlepšení u tohoto ukazatele, imisní limit již není překračován ani u dálnice DX.

Závěrem je třeba doplnit, že není pravdivé tvrzení navrhovatelky, že zpracovatel Vyhodnocení SEA odhlížel od zatížení území prachovými částicemi PM2,5. Na str. 129 vyhodnocení je uvedeno, že jako ukazatelé expozice jsou používány průměrné roční koncentrace suspendovaných částic PM10 a PM2,5. Hodnocení expozice ve Vyhodnocení SEA vychází převážně z odhadu imisních příspěvků ke koncentracím částic frakce PM10, pro příspěvky PM2,5 byl použit poměr 1:2 vůči PM10. Lze přitom přisvědčit argumentaci odpůrce, že hodnoty PM10 v sobě zahrnují i prachové části frakce 2,5, které jsou specificky měřeny pouze na menším počtu stanic než částice frakce 10 (viz grafickou část ročenky ČHMÚ za rok 2013, kterou soud provedl důkaz při jednání). Jestliže tedy zpracovatel Vyhodnocení SEA výslovně uváděl hodnoty pouze ve vztahu k PM10, nelze dovozovat, že pominul hodnoty PM2,5 (ty uvažoval v poměru 1:2, což v zásadě odpovídá situaci v dopravních a příměstských oblastech, jak je popsána v grafické části ročenky ČHMÚ za rok 2013). Jelikož hodnoty PM10, z nichž zpracovatel vycházel, nedosahují v území dotčeném koridorem V. S. ani limitních hodnot pro PM2,5, logicky z toho plyne, že i limit pro PM2,5 je v této oblasti splněn, jak ostatně bylo prokázáno doplněním dokazování soudem.

Co se hlukové zátěže týče, zde byl zpracovatel značně limitován tím, že měl k dispozici pouze strategické hlukové mapy z roku 2007, jež byly vytvořeny na základě dat z roku 2005. Stáří těchto informací ohledně hlukové zátěže soud považuje za hraniční, nicméně za daných okolností, kdy novější hlukové mapy nebyly k dispozici a kdy je navíc třeba mít na paměti, že napadené OOP koridor V. S. závazně neumísťuje, ale pouze jej koncepčně zanáší do území, lze mít postup zpracovatele, potažmo odpůrce a jím použité podklady ještě za přijatelné. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že konkrétně ve vztahu k silnici II/X bylo zasažení území hlukem stanoveno pomocí orientačního modelového vyhodnocení, jež bylo provedeno tak, že v okolí hlavních komunikací byla určena vzdálenost, do níž zasahuje limitní izofona pro denní a pro noční hluk, a to pro limity pro hluk v okolí hlavních komunikací ve dne a v noci a pro tzv. starou hlukovou zátěž. Tento orientační výpočtový odhad je odvozen od počtu vozidel dle celostátního sčítání dopravy z roku 2010 (viz kapitolu 3.2 Vyhodnocení SEA a podkapitolu 5.2.2) a dopravněinženýrského podkladu z května 2011 (vychází rovněž ze sčítání dopravy v roce 2010). Užití této metodiky pak vyplývá z obrázků č. 3.27 a 3.28 (v legendě označeno jako metodika ATEM). Tento způsob stanovení stávající hlukové zátěže území považuje soud za akceptovatelný pro účely strategického vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, neboť je zřejmé, že hlavním zdrojem hluku je doprava na komunikacích, přičemž intenzita provozu, od níž se odvíjí expertním odhadem umístěná limitní izofona, je rozhodujícím aspektem, jenž má dopad na hladinu hluku. Zpracovatel Vyhodnocení SEA stanovil, že v zájmovém území koridoru V. S. je limit překročen v okolí dálnice DX na území obce P., v okolí silnice II/X u zástavby na území obcí V. aj., u zástavby podél komunikace II/X na území obce J. (včetně O.) a u zástavby v okolí komunikací na území P.. K překročení limitů pro hluk v okolí hlavních komunikací dochází přirozeně zejména u zástavby poblíž úseků silnic vyjmenovaných výše (str. 79 a 147).

Ve vztahu k podkladům, z nichž byly činěny závěry ohledně dalších oblastí (voda, půdní a lesní fond, horninové prostředí, flora, fauna, biologická rozmanitost, krajina, kulturní, architektonické a archeologické dědictví, hmotné statky), navrhovatelka ničeho konkrétního nenamítá, a proto soud pouze obecně konstatuje, že ve vztahu k nim – stejně jako ve vztahu k ovzduší a hlukové zátěži – byl stav životního prostředí podrobně popsán. Vytýká-li navrhovatelka odpůrci to, že k Vyhodnocení SEA nezpracoval žádné aktuální podklady a studie, je třeba zdůraznit, že žádný předpis odpůrci tuto povinnost neukládal. Jeho povinností bylo pouze zjistit skutečný stav životního prostředí, čehož lze dosáhnout i jinak než zpracováním vlastních podkladových studií.

Soud shrnuje, že ačkoliv má navrhovatelka za to, že zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel ze zastaralých podkladů, z obsahu Vyhodnocení SEA je zřejmé, že identifikoval totožné problémy v nadlimitním zatížení území, na které poukazuje navrhovatelka. Navrhovatelka konkrétně netvrdí, že by situace byla ještě horší, než jak ji popisuje Vyhodnocení SEA, pouze obecně poukazuje na to, že nově byly zprovozněny jižní úseky SOKP (provoz na nich však je dle zjištění soudu zohledněn v údajích, z nichž zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel). Nic konkrétního však navrhovatelka netvrdí. Návrhový bod je nedůvodný.

Navrhovatelka dále tvrdí, že odpůrce, resp. zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel také z hlukové a rozptylové studie, které byly zpracovány pro záměr V. S. na základě dat z roku 2011. Tyto podklady navrhovatelka též považuje za zastaralé a poukazuje na to, že reálná situace v roce 2018 při schválení napadeného OOP byla zcela jiná. K tomu je třeba předně uvést, že z Vyhodnocení SEA neplyne, že by navrhovatelkou zmiňované podklady skutečně byly použity, neboť hluková ani rozptylová studie k záměru V. S. nejsou uvedeny v seznamu použitých podkladů ani na ně není odkazováno v textu. Je nicméně pravdou, že odpůrce v rozhodnutí o námitkách na straně 80 v reakci na navrhovatelčinu námitku č. 8 (zastaralé a nepoužitelné podklady k vyhodnocení hluku a imisního zatížení) uvedl, že vlastní posouzení koridoru V. S. bylo provedeno na základě dokumentace EIA k této stavbě z roku 2011.

Za účelem vyjasnění vazby mezi Vyhodnocením SEA a hlukovou a rozptylovou studií zpracovanou pro účely posouzení vlivů záměru V. S. na životní prostředí (EIA) se soud obrátil na zpracovatele Vyhodnocení SEA společnost A. T., s. r. o. Ta soudu přípisem ze dne 24. 11. 2020 sdělila, že pro účely Vyhodnocení SEA nelze přejímat výsledky posouzení vlivů jednotlivých záměrů na životní prostředí, což je dáno rozdílnou metodikou hodnocení na úrovni podrobnosti zásad územního rozvoje a na úrovni projektové dokumentace pro povolovací řízení. Dále uvedla, že pro Vyhodnocení SEA byla využita řada výstupů procesu EIA k záměru V. S. (to ostatně plyne též z Vyhodnocení SEA a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky). Předně zpracovatel Vyhodnocení SEA vyšel ze stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 1. 2013 k záměru V. S., podle nějž bude v celém úseku V. S. vyloučen tranzit těžké nákladní dopravy. Dále byla zohledněna dokumentace EIA, která sloužila především k detailnějšímu seznámení s posuzovaným záměrem, přičemž využit byl především dopravněinženýrský podklad z května 2011. Tento podklad byl využit pro orientační kvantitativní analýzu prezentovanou ve Vyhodnocení SEA jako výpočtový odhad polohy limitních izofon. Hluková studie ze dne 12. 12. 2011, č. N2011-3-30, vypracovaná společností M. A. s. r. o. byla využita pouze k tomu, že s jejími výsledky byly porovnány výsledky vlastních výpočtů provedených zpracovatelem Vyhodnocení SEA. Výsledky hlukové studie však nebyly přímo přebírány do Vyhodnocení SEA, a to z důvodu metodologické rozdílnosti procesu SEA a EIA. Pokud jde o hodnocení znečištění ovzduší, zpracovatel Vyhodnocení SEA vycházel z údajů ČHMÚ. Pro hodnocení vlivů koridoru V. S. na stav ovzduší použil dopravněinženýrský podklad z května 2011, jenž je součástí dokumentace EIA. Výsledky rozptylové studie ze září 2011 vypracované Ing. P. Š., která je rovněž součástí dokumentace EIA, nebyly přebírány do Vyhodnocení SEA, ale sloužily k porovnání závěrů Vyhodnocení SEA.

Toto vysvětlení zpracovatele Vyhodnocení SEA má soud za věrohodné, neboť především odpovídá tomu, že zmíněná hluková a rozptylová studie nejsou zmíněny jako podklad Vyhodnocení SEA. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky se odpůrce dovolává toliko dopravněinženýrského podkladu z května 2011, nikoliv též těchto studií. Z vysvětlení zpracovatele Vyhodnocení SEA plyne, že využit byl především dopravněinženýrský podklad z května 2011. Ten byl využit jednak ke stanovení izofony vypovídající o stávajícím hlukovém zatížení území, jednak k odhadnutí vlivů koridoru V. S. na ovzduší a hlukovou zátěž (emise do ovzduší i hluk z dopravy úzce souvisí s intenzitou dopravy). Využití dopravního modelu zpracovaného pro projektové posouzení konkrétního záměru i pro strategické posouzení na úrovni zásad územního rozvoje se jeví jako logické (shodně bod 188 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 49/2016-198). Námitky navrhovatelky, které směřuje vůči hlukové a rozptylové studii, tedy nejsou zcela relevantní, neboť jak vysvětlil zpracovatel Vyhodnocení SEA, nebyly údaje uvedené v těchto studiích převzaty do Vyhodnocení SEA, sloužily pouze k ověření správnosti vlastního kvalifikovaného odhadu zpracovatele Vyhodnocení SEA o vlivu koridoru V. S. na životní prostředí.

Soud přesto považoval za účelné provést důkaz zmíněnou hlukovou studií i rozptylovou studií. Z hlukové studie soud zjistil, že při jejím zpracování bylo zvažováno sedm různých variant řešení, včetně varianty nulové, přičemž do modelu hlukového výpočtu z dopravy na V. S. byla zahrnuta i předpokládaná existence mimoúrovňové křižovatky u Ú. U. P. (Exit X na dálnici DX) a dopravní připojení Západní komerční zóny P. a že byly vzaty do úvahy nejen existující zástavby v obcích V. (tj. navrhovatelka), H., R., Š. či ZZ.diměřice, ale též plochy určené dle územních plánů navrhovatelky a obcí Š., J., Z. a P. k postupnému zastavění. Pokud tedy navrhovatelka této studii vytýká, že nezohledňuje masivní výstavbu objektů k bydlení a změny územněplánovacích dokumentací jednotlivých obcí, pak se její tvrzení nezakládá na pravdě. Navrhovatelka se též mýlí, pokud uvádí, že hluková studie odkazuje na již neplatné nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, neboť ve skutečnosti tato studie odkazuje na nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění účinném od 1. 11. 2011, které mělo být i dle názoru navrhovatelky aplikováno. Tvrzení navrhovatelky, podle níž hluková studie zcela opomíjí vyhodnocení hluku pro chráněné vnitřní prostory staveb, je rovněž mylné, protože z textu hlukové studie plyne opak. Hluková studie mimoto vychází nejen z údajů o dopravě po zprovoznění jižní části P. O. v roce 2010, ale též z výhledových výpočtů až k roku 2030 po případném zprovoznění P. O. v celé jeho plánované délce. Rozptylová studie z roku 2011 obdobně bere do úvahy jak provoz spojený s V. S., tak i s plánovaným Exitem 4 a Západní komerční zónou P., přičemž vychází z údajů o dopravě krátce po zprovoznění jižní části P. O. i z předpokládaných scénářů po zprovoznění dalších úseků P. O. a z modelových výpočtů až k roku 2030. Soud proto nesdílí přesvědčení navrhovatelky o nepoužitelnosti hlukových a rozptylových studií z roku 2011 pro jejich neaktuálnost, naopak má za to, že tyto studie vycházely z tehdy aktuálních údajů i z racionálních prognóz. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom plyne, že podklady vydávané v procesu EIA sice nejsou pro zásady územního rozvoje či jejich aktualizaci závazné, jejich výstupy však lze v rámci vyhodnocování vlivů na životní prostředí zohlednit a využít (např. opakovaně citované rozsudky č. j. 2 As 81/2016-157 a č. j. 5 As 49/2016-198, body 87 až 89).

Soud neprovedl důkaz listinami navrženými osobou zúčastněnou na řízení, které se týkají prodloužení platnosti stanoviska EIA k záměru V. S. z roku 2019 (nový dopravněinženýrský podklad, nová hluková studie, nová rozptylová studie), neboť tyto podklady nebyly dostupné v době pořizování napadeného OOP a nehodnotí stav k době rozhodné pro napadené OOP. Soud bere na vědomí, že platnost stanoviska Ministerstva životního prostředí k záměru V. S. byla prodloužena, což ovšem není skutečnost, která by byla pro posouzení návrhu významná.

Pokud navrhovatelka namítá, že odpůrce přenesl zodpovědnost za dodržení veřejnoprávních limitů na nižší stupně územního plánování, pak je třeba opakovaně uvést, že posuzování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku stanovených příslušnými právními normami má své místo především v územním řízení v rámci realizace konkrétního záměru (ve vztahu k hluku srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011-246). Právě v této fázi je příslušný stavební úřad ve spolupráci s dotčenými orgány povinen vzít v potaz limity využití území, mezi něž patří i imisní limity znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, a nepřipustit umístění takové stavby, která by způsobila překročení těchto limitů v daném území [srov. § 90 písm. c) stavebního zákona]. Územní řízení lze tedy označit za jeden z nejdůležitějších momentů, v němž se velmi rigorózně (prostřednictvím závazných veřejnoprávních limitů) projevuje princip přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle nějž území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Je tak třeba rozlišovat mezi zásadami územního rozvoje jako koncepcí a územním řízení jako podrobným vymezením konkrétního projektu, neboť každá z těchto fází má odlišné nástroje a jinou míru podrobnosti (v tomto ohledu lze též odkázat na argumentaci zdejšího soudu uvedenou v odst. 42 až 46 rozsudku č. j. 50 A 25/2017-125, která přiléhá i na tuto věc). Stanovení úkolů pro územní plánování na úrovni obcí a stanovení podmínek pro rozhodování o změnách v území, které souvisí s dodržením veřejnoprávních limitů, není projevem toho, že by otázka dodržení těchto limitů byla nedostatečně posouzena na úrovni ZÚR. Jde o důsledek toho, že na různých úrovních se posuzuje tentýž záměr v různé míře podrobnosti. Je přitom zapotřebí, aby záměr byl posouzen na všech úrovních, tj. nejen na úrovni pořizování ZÚR, nýbrž i na úrovni pořizování územního plánu obce a zejména pak na úrovni územního řízení, které má charakter povolovacího řízení.

Pro souzenou věc je tak podstatné, že odpůrce (resp. zpracovatel Vyhodnocení SEA) zjistil a popsal stav životního prostředí na základě podkladů vyhovujících pro daný stupeň územněplánovací dokumentace a že též vytipoval konkrétní charakteristiky životního prostředí, které by mohly být významně ovlivněny kumulativními a synergickými vlivy. Není přitom pravdou, jak tvrdí navrhovatelka, že ve Vyhodnocení SEA nejsou uvedeny konkrétní údaje o hlukové zátěži nebo stavu ovzduší, neboť takové informace plynou zejména z kapitoly 3 („Údaje o současném stavu životního prostředí v řešeném území a jeho předpokládaném vývoji, pokud by nebyly uplatněny zásady územního rozvoje“). Ohledně záměru V. S. přitom lze poukázat především na kapitolu 5.2 Vyhodnocení SEA, kde jsou pod názvem „Současné problémy životního prostředí dle sledovaných složek ŽP“ přehledně shrnuty největší problémy týkající se stavu životního prostředí, včetně navrhovatelkou zmiňovaného překračování limitu pro benzo[a]pyren či pro hluk v některých místech plánovaného záměru, jakož i na kapitolu 4 s názvem „Charakteristiky životního prostředí, které by mohly být uplatněním zásad územního rozvoje významně ovlivněny“. V ní jsou popsány jednotlivé složky životního prostředí, jejichž ovlivnění připadá v úvahu, a jsou zde též vymezeny lokality se zvýšeným rizikem vzniku synergických a kumulativních vlivů. Jak již bylo zmíněno v prvním kroku, takovou lokalitou je J. okraj P., do něhož byl navržen koridor V. S..

Identifikace a popis možných kumulativních a synergických vlivů jakožto požadavek dle kroku 3) testu jsou obsaženy v kapitole 6.1 Vyhodnocení SEA s názvem „Souhrnné hodnocení vlivu ploch a koridorů na složky životního prostředí“. Zde jsou konkrétně ve vztahu k V. S. vymezeny a popsány jednotlivé vlivy na ovzduší, obyvatelstvo a hygienu prostředí (hlukovou zátěž), povrchové a podzemní vody, půdu, horninové prostředí, flóru, faunu, biologickou rozmanitost, krajinu a na kulturní, architektonické a archeologické dědictví a hmotné statky a tyto předpokládané vlivy jsou zde též hodnoceny z hlediska toho, zda budou dlouhodobé, krátkodobé (lokální), negativní či pozitivní, jakož i z hlediska jejich významnosti na pětistupňové škále (-2, -1, 0, +1, +2). Tato identifikace vlivů se pak promítá i do hodnotící tabulky v textové příloze č. 1 k Vyhodnocení SEA. Vlivy na ovzduší jsou hodnoceny jednak jako kladné, jednak jako záporné. Kladný vliv (+2) má koridor na okolí ulice V. (silnice II/X) a na území městské části P.-Š. a její části H., neboť V. S. odvede část dopravy ze stávajících přetížených dopravních tahů. Negativní vliv (-1) má koridor na území, jímž probíhá, neboť znamená zavlečení dopravy do nového území, přičemž v jedné části je veden v blízkém kontaktu s obytnou zástavbou v obci P. (R.) a jižní a východní částí městské části P.-Š. (H.). Nepředpokládá se však překročení imisních limitů vlivem provozu na komunikaci. Při respektování navržených opatření na ochranu území před znečišťováním ovzduší budou tyto negativní vlivy minimalizovány. Stejným způsobem je hodnocen i vliv na hlukovou zátěž (+1 a -1), přičemž zhoršení hlukové zátěže se dotkne obyvatel žijících v okrajové zástavbě v P. (R.) a jižní a východní části městské části P.-Š. (H.). I u této zástavby však musí být splněny hlukové limity, protihlukovou ochranu lze v novém koridoru realizovat (na rozdíl od stávajících přetížených komunikací, k nimž přímo přiléhá zástavba). Vlivy koridoru V. S. byly hodnoceny na podkladě dopravněinženýrského podkladu z května 2011 a správnost hodnocení byla ověřena porovnáním s výsledky hlukové a rozptylové studie z roku 2011. Také tento krok testu, vůči němuž navrhovatelka neuplatňuje žádné konkrétní výtky, soud považuje za adekvátně splněný.

Obsahem kroku 4) je vlastní posouzení synergických a kumulativních vlivů, tedy vyhodnocení jejich konkrétních dopadů na složky životního prostředí, jakož i zvážení, zda neexistuje jiné lepší řešení, a zohlednění tohoto hodnocení při výběru varianty řešení (viz odst. 90 rozsudku č. j. 1 Ao 7/2011-526). S tímto krokem předně souvisí navrhovatelčiny námitky ohledně absence variant řešení k záměru V. S.. Povinnost vypracovat záměr variantně plyne dle navrhovatelky zejména z čl. 3 odst. 2 ve spojení s čl. 5 odst. 1 směrnice SEA a z § 36 odst. 1 stavebního zákona.