8 As 8/2011 — Nejvyšší správní soud

43 A 164/2018- 27 - text 12 43 A 164/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobce: O. S. bytem X zastoupený advokátem JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou sídlem Jugoslávská 12, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2018, č. j. 122888/2018/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Sedlčany, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), ze dne 20. 12. 2017, č. j. OVÚP-15623/2016/Vo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad na základě § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 193/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“) vyhověl žádosti stavebníků J. a M. S. (dále jen „stavebníci“) a dodatečně povolil přístavbu a stavební úpravy zahrádkářské chaty a žumpy včetně přípojky na pozemcích parc. č. st. X, X, X, X a X v katastrálním území R. (dále jen „dotčené pozemky“). Současně stavební úřad ve výroku prvostupňového rozhodnutí stanovil podmínky pro dokončení této stavby. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 2. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 3. Účastníci řízení se nevyjádřili k výzvě, aby uvedli, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, proto měl soud dle § 51 odst. 1 s. ř. s. za to, že s tímto postupem souhlasí, a rozhodl bez nařízení jednání. Podstatný obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 8. 6. 2006 učinil stavební úřad na dotčených pozemcích na základě obdrženého podnětu místní šetření, při němž zjistil, že stavebníci provádějí přístavbu své zahrádkářské chaty č. ev. X v rozporu s projektovou dokumentací, která byla součástí rozhodnutí ze dne 30. 11. 2005, č. j. OVÚP-1004/04/Vš, kterým byla dodatečně povolena přístavba rekreační chaty č. ev. X (dále jen „původní rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“). Stavební úřad konkrétně zjistil, že stavebníci na rozestavěné stavbě, pro kterou bylo vydáno dodatečné povolení, provedli oproti schválené projektové dokumentaci změny, které spočívají v dalším půdorysném rozšíření chaty a v jiném vnitřním dispozičním členění přístavby. Původním rozhodnutím o dodatečném povolení stavby (které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 8. 2008, č. j. 127635/2008/KUSK) byla povolena přístavba chaty č. ev. X o zastavěné ploše 6,2 m2, zatímco skutečná výměra (rozestavěné) přístavby ke dni místního šetření činila 16,4 m2. 5. V návaznosti na výše uvedená zjištění stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby. Po zahájení řízení o odstranění stavby podali stavebníci dne 20. 12. 2006 žádost o opětovné dodatečné povolení stavby. Stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil a dne 28. 11. 2007 vydal pod č. j. OVÚP-7821/2007/Ja rozhodnutí, kterým přístavbu chaty realizovanou v rozporu s původním rozhodnutím o dodatečném povolení stavby dodatečně povolil. K odvolání paní Ing. V. S.(která tou dobou spolu s panem Ing. M. S. vlastnila sousední chatu č. ev. X, nyní vlastněnou žalobcem) však žalovaný dne 20. 2. 2008 uvedené rozhodnutí stavebního úřadu rozhodnutím č. j. 22731/2008/KUSK zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu projednání. Dne 3. 7. 2008 vydal stavební úřad pod č. j. OVÚP-8726/2007/Ja rozhodnutí, kterým o žádosti stavebníků ze dne 20. 12. 2006 rozhodl opětovně kladně. Také toto rozhodnutí stavebního úřadu bylo k odvolání paní Ing. V. S. a pana Ing. M. S. rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 9. 2008, č. j. 138325/2008/KUSK, zrušeno. Dne 17. 6. 2009 vydal stavební úřad pod č. j. OVÚP-8726/2008/Vo rozhodnutí, kterým nařídil odstranění přístavby a stavebních úprav chaty (a to aniž by předtím řízení o dodatečném povolení stavby zastavil pro neodstranění vad žádosti). Proti tomuto rozhodnutí podal pan J. S. (stavebník) odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 9. 2009, č. j. 144067/2009/KUSK, zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného podali stavebníci žalobu ke správnímu soudu. Městský soud v Praze vydal dne 23. 7. 2013 pod č. j. 8 Ca 332/2009 - 67 rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného zrušil. V návaznosti na to vydal žalovaný dne 10. 9. 2013 rozhodnutí č. j. 133313/2013/KUSK, kterým zrušil shora uvedené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 17. 6. 2009, kterým bylo nařízeno odstranění stavby, a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu projednání. 6. Stavební úřad posléze pokračoval v řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo zahájeno žádostí ze dne 20. 12. 2006, a dne 16. 5. 2014 vydal pod č. j. OVÚP-19825/2013/Vo další meritorní rozhodnutí v dané věci. O žádosti stavebníků o dodatečné povolení stavby rozhodl tak, že žádosti vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 9. 2014, č. j. 135835/2014/KUSK, zamítl. Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného však podal žalobu, o níž zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 1. 7. 2016, č. j. 46 A 67/2014 - 39, tak, že uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dospěl při tom k závěru, že správní orgány při (vydání vyhovujícího rozhodnutí) rozhodování o povolení výjimky z obecných technických požadavků nedostatečně posoudily, zda bylo dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu, jak vyžadoval § 138a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „starý stavební zákon“). V daném případě se jednalo o povolení výjimky ze vzájemné odstupové vzdálenosti mezi stavbami pro individuální rekreaci (mezi chatou stavebníků č. ev. X a chatou žalobce č. ev. X), která dle § 8 odst. 3 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění účinném do 30. 12. 2006 (dále jen „stará vyhláška OTP“) nesměla být menší než deset metrů. O výjimce z odstupových vzdáleností bylo rozhodnuto zvlášť „podkladovým“ rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18. 5. 2007, č. j. OVÚP-1223/06/Ja (potvrzeným rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 9. 2007, č. j. 134918/2007/KUSK), které zdejší soud s ohledem na závěry přijaté rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011 - 66, č. 2908/2013 Sb. NSS, přezkoumal ve spojení s navazujícím rozhodnutím o dodatečném povolení stavby. 7. V návaznosti na citovaný rozsudek zdejšího soudu zrušil žalovaný dne 1. 8. 2016 rozhodnutím č. j. 110191/2016/KUSK shora uvedené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 5. 2014 a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu projednání. 8. Stavební úřad dne 20. 10. 2016 řízení o dodatečném povolení stavby přerušil a vyzval stavebníky (přičemž v mezičase paní M. S. zemřela) k doplnění žádosti ze dne 20. 12. 2006 o pravomocné rozhodnutí o povolení výjimky z § 25 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, ve znění zákona č. 431/2012 Sb. (dále jen „vyhláška OPV“), a to s odůvodněním, že vzájemná vzdálenost mezi prováděnou přístavbou u chaty č. ev. X a sousední rekreační chatou č. ev. X ve vlastnictví žalobce je menší než vyhláškou požadovaných 10 metrů. 9. Dne 13. 12. 2016 bylo řízení o povolení výjimky zahájeno podáním žádosti stavebníka. O jeho žádosti rozhodl stavební úřad dne 18. 1. 2017, č. j. OVÚP-24499/2016/Vo, tak, že výjimku z § 25 odst. 3 vyhlášky OPV povolil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se stavební úřad vypořádal s námitkami žalobce obdobnými těm, které později žalobce uplatnil také v žalobě. Stavební úřad uvedl, že vzhledem k tomu, že je přístavba realizována v „terénním zářezu“, je celá jihozápadní část suterénu přístavby téměř pod úrovní terénu. Toto podlaží tak vystupuje nad svažitý terén ve směru k chatě žalobce č. ev. X, která se nachází v kopci nad chatou stavebníků, jen do výšky 0,12 – 0,45 metru. Výška přístavby na jihozápadní straně, která směřuje k sousední chatě č. ev. X, tak celkově dosahuje – měřeno od přilehlého terénu – jen 2,8 – 3,12 metru. K námitce zastínění pozemku žalobce stavební úřad uvedl, že vzhledem k „zaříznutí“ téměř celého jednoho podlaží do terénu nemůže přístavba chaty č. ev. X