2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

43 A 170/2018- 39 - text 7 43 A 170/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: A. C. státní příslušník Ruské federace bytem X zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2018, č. j. MV-87691-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Průběh správního řízení 1. Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (dále jen „modrá karta“) s platností od 18. 2. 2015 do 17. 2. 2017. Modrá karta byla žalobci vydána na pozici programátora počítačových aplikací u zaměstnavatele D. O. (dále jen „D.“) s místem výkonu práce X. 2. Dne 25. 11. 2016 žalobce požádal Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) o prodloužení platnosti modré karty ve vztahu k volnému pracovnímu místu č. X. K žádosti předložil pracovní smlouvu uzavřenou dne 11. 3. 2015 se zaměstnavatelem s dodatkem č. 1 ze dne 4. 1. 2016. Podle bodu 1 pracovní smlouvy měla být práce vykonávána v provozovně zaměstnavatele na adrese X. Podle bodu 18 pracovní smlouvy „Konat práci jiného druhu nebo na jiném místě než je sjednáno v této pracovní smlouvě je zaměstnanec povinen jen výjimečně v případech stanovených zákoníkem práce […].“ 3. Ministerstvo při zjištění skutkového stavu vycházelo zejména z písemností, které si opatřilo v rámci jiného řízení o žádosti o vydání modré karty u téhož zaměstnavatele. 4. V rámci jiného správního řízení byla dne 19. 4. 2016 na adrese X provedena pobytová kontrola. Podle protokolu o pobytové kontrole se na uvedené adrese nachází rodinný dům, který je z přední strany označen cedulemi „K. A.“ a „S. h.“ a poštovní schránkou „D. O.“. Zadní vchod a zvonek jsou rovněž označeny nápisem „D. O.“. Na místě byl zastižen pouze pan I. S., syn předsedy D., který uvedl, že v domě jsou kancelářské prostory D., o jehož činnosti nic neví. Předmětnou kancelář představoval závěsem oddělený prostor, vedle něhož se nacházely stojany s oděvy do second handu a průchod do kadeřnictví. Na místě byla pořízena fotodokumentace, která je součástí správního spisu. 5. V rámci jiného správního řízení byl dne 7. 11. 2016 vyslechnut předseda D., pan A. S.. Svědek S. uvedl, že D. formálně sídlí v Praze a má dvě provozovny, jednu ve V. D. a druhou v K.. Předmětem činnosti D. je poskytování služeb v oblasti informačních technologií. Dále svědek uvedl, že dům v K. patří jeho manželce, která mu prostory pronajímá. Zaměstnanci pracují na vlastních noteboocích převážně z domova, do provozovny v K. pouze dojíždějí podle potřeby. V provozovně zaměstnanci nemají vlastní pracovní stůl. D. spolupracuje především se státy s časovým posunem, a proto zaměstnanci pracují hlavně v nočních hodinách. D. poptává IT specialisty s místem výkonu práce na obou provozovnách, což je uvedeno ve smlouvě i na Úřadu práce. Se zaměstnanci pan S. komunikuje hlavně elektronicky, případně se s nimi schází v Praze nebo v K.. Práci jim zadává sám, kontroluje rovněž i její kvalitu. Pracovní doba je podle smlouvy osmihodinová, ale ve skutečnosti je pracovní doba volná. Podstatné pouze je, aby byly pracovní úkoly splněny v řádných termínech. 6. Součástí správního spisu je výpis z Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli modré karty (dále jen „Centrální evidence“) ze dne 25. 1. 2017 k volnému pracovnímu místu č. X. Jako místo výkonu práce je uveden X. 7. Výzvou ze dne 25. 1. 2017 byl žalobce vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. 8. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017, č. j. OAM-273-15/MK-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobcovu žádost zamítlo a platnost modré karty neprodloužilo podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 46f odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 204/2015 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť údaje podstatné pro posouzení žádosti uvedené v předložených náležitostech neodpovídaly skutečnosti. V odůvodnění uvedlo, že místo výkonu práce je jedním z podstatných definičních znaků volného pracovního místa obsaditelného držiteli modré karty. Pokud by zaměstnavatel nabízel pracovní místo občanům České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie s tím, že mohou pracovat z domova, a nikoliv v K., s velkou pravděpodobností by bylo pracovní místo obsazeno. Jelikož bylo pracovní místo nabízeno za podmínek, které neodpovídají skutečnosti, musí být proveden nový zátěžový test trhu práce, a teprve poté může být místo nabídnuto držitelům modré karty. Ve skutečnosti žalobce vykonával práci z domova, což je v rozporu s údaji uvedenými v Centrální evidenci a předložené pracovní smlouvě. Vzhledem k tomu nelze žalobcovu modrou kartu prodloužit. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla. Ztotožnila se přitom se závěry prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 10. Žalobce v žalobě předně namítá, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná porušila § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 11. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem, že údaje o pracovním místu neodpovídají skutečnosti. Způsob vymezení místa výkonu práce není v rozporu s právním řádem. Odkazuje přitom na § 317 zákona č. 252/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a na vybrané části komentáře k § 34 a 34a zákoníku práce (BĚLINA, M. In: BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012). 12. Žalobce dále namítá, že v průběhu řízení nebyl informován o výslechu svědka S., a byl tak zkrácen na právu garantovaném čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 49 odst. 1 správního řádu. 13. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že ministerstvo zjistilo skutkový stav věci dostatečně, přičemž žalobce v průběhu správního řízení nenavrhl provedení žádných dalších důkazů, které by mohly prokázat, že skutečně vykonával práci v tvrzeném místě. Žalovaná nepopírá, že zákoník práce umožňuje vykonávat práci i mimo pracoviště zaměstnavatele. Pro posouzení žádosti o prodloužení platnosti modré karty je ovšem podstatné, aby skutečné místo výkonu práce odpovídalo údaji o místu výkonu práce v Centrální evidenci. III. Posouzení věci soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 15. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, jelikož účastníci ani na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili, a proto se jejich souhlas s takovým postupem presumuje (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 16. Soud předesílá, že namítané porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 52 správního řádu nelze považovat za samostatné žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalobce porušení těchto ustanovení v žalobě prezentoval jako důsledek napadeného rozhodnutí („rozhodnutím byla porušena následující ustanovení“). K porušení těchto ustanovení pouze obecně namítal, že žalovaná nepostupovala v souladu se zákony, nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a dále, že si neopatřila dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, ze které plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je […] povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a