2 Afs 392/2017 — Nejvyšší správní soud

43 Af 44/2019- 24 - text 9 43 Af 44/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: První železářská společnost Kladno, s.r.o., v konkursu sídlem Huťská 160, Kladno zastoupená Ing. Zdeňkem Urbanem, daňovým poradcem sídlem Jungmannova 319, Jičín proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4610219/19/2110-00540-204117 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Průběh daňové exekuce 1. Dne 10. 5. 2019 žalovaný zřídil zástavní právo k nemovitým věcem žalobkyně za účelem zajištění žalobkyní neuhrazené daně, jejíž výše činila 6 617 567 Kč. Dne 15. 5. 2019 žalovaný žalobkyni vyzval k prohlášení o majetku podle § 180 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Osmi exekučními příkazy ze dne 15. 5. 2019 žalovaný nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně u různých poskytovatelů platebních služeb k vymožení daňového nedoplatku ve výši 5 771 006 Kč (žaloba proti těmto příkazům byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 55 Af 24/2019 - 22). 2. Dne 16. 5. 2019 proběhlo místní šetření u žalobkyně. Během něj jednatel sdělil, že daňový nedoplatek (k danému dni 6 166 216 Kč) uhradí, a to tak, že nejprve uhradí 3 500 000 Kč do 10 dní a zbytek bude uhrazen do 3 týdnů. Předmětem činnosti žalobkyně dle jednatele byla strojní výroba, obrábění, sváření. 3. Dne 27. 5. 2019 žalovaný vydal exekuční příkaz, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně vedených u Komerční banky. Dne 17. 6. 2019 žalobkyně k výzvě k prohlášení o majetku označila výzvu za nezákonnou. Nicméně sdělila čísla svých bankovních účtů, seznam nemovitých věcí v jejím vlastnictví a přiložila přehled stavu zásob. 4. Dne 11. 9. 2019 žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu žalobkyně u Trinity Bank. Téhož dne žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku ve výši 5 355 402 Kč. Konkrétně zakázal poddlužníkovi žalobkyně, aby žalobkyni vyplatil pohledávky ve výši 77 227 Kč. Téhož dne žalovaný také vydal dvě rozhodnutí o zřízení zástavního práva k podílu v korporacích k zajištění dluhu žalobkyně. Dne 17. 9. 2019 žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu žalobkyně u Oberbank k vymožení nedoplatku ve výši 5 361 255 Kč. Téhož dne vydal žalovaný exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky. Poddlužníkovi žalobkyně zakázal vyplatit jí pohledávku ve výši 170 979 Kč. 5. Dne 25. 9. 2019 žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky, kterým poddlužníkovi žalobkyně zakázal vyplatit jí pohledávku ve výši 6 814 Kč. Dne 10. 10. 2019 žalovaný rozhodl o zřízení zástavního práva k hromadné věci žalobkyně, konkrétně k obchodnímu závodu. Dne 11. 10. 2019 žalovaný rozhodl o zřízení zástavního práva k movité věci žalobkyně. Konkrétně šlo o laserové dělící zařízení, mostový jeřáb, svářecí stroj a obráběcí centrum. Dne 11. 10. 2019 žalovaný vydal ještě jedno rozhodnutí o zřízení zástavního práva k movité věci, kterým zajistil celkem 14 vozidel. 6. Dne 14. 10. 2019 žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky, kterým poddlužníkovi žalobkyně zakázal vyplatit jí pohledávky v souhrnné výši přibližně 82 000 Kč. 7. Téhož dne vydal žalovaný touto žalobou napadené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný s odkazem na § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. e) a § 203 odst. 1 daňového řádu za použití zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) nařídil daňovou exekuci prodejem movitých věcí. Prodej nařídil k vymožení nedoplatku včetně příslušenství ve výši 5 235 529 Kč. V rozhodnutí je uvedeno, že bude proveden soupis movitých věcí dlužníka, které budou zpeněženy, a že se sepsanými věcmi nemůže dlužník nakládat. 8. Dne 15. 10. 2019 byl sepsán protokol o soupisu věcí v provozovně žalobkyně. Do soupisu byly zahrnuty dva nákladní automobily, pět osobních automobilů a jeden přívěsní vozík. Sepsaná vozidla byla převezena z provozovny žalobkyně. Předpokládaný výtěžek z prodeje byl vyčíslen na 180 000 Kč. V protokolu o doplnění soupisu věcí ze dne 23. 10. 2019 je pak předpokládaný výtěžek z prodeje vyčíslen na 379 000 Kč. Dne 12. 12. 2019 bylo jedno z vozidel vyloučeno z daňové exekuce, neboť se prokázalo, že jeho vlastníkem je jiný subjekt. Součástí správního spisu jsou pak dokumenty k prodeji jednotlivých věcí. 9. V rozmezí od 24. 10. 2019 do 23. 12. 2019 žalovaný vydal řadu dalších exekučních příkazů na přikázání jiné peněžité pohledávky či na přikázání pohledávky z účtů. Shrnutí žaloby 10. Žalobkyně se nyní projednávanou žalobou, podanou dne 23. 12. 2019, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019, kterým byla nařízena daňová exekuce prodejem movitých věcí žalobkyně. 11. Dle žalobkyně měl žalovaný úhradu daňové pohledávky plně zajištěnou zřízením zástavního práva na její veškerý nemovitý majetek, pročež nebyl dán žádný důvod k nařízení bezprostřední daňové exekuce, nadto v tak značném rozsahu. Žalobkyně vlastní movitý a nemovitý majetek v násobně vyšší hodnotě, než činí částka daňového nedoplatku vymáhaná napadeným rozhodnutím, přičemž žalovanému měla být z úřední činnosti známa mj. účetní zůstatková cena pozemků a staveb. Žalobkyně rovněž uvedla, že současně nečiní žádné kroky, které by mohly zapříčinit obavu o snížení jejího majetku a o dobytnost daňových povinností. 12. Žalovaný nezohlednil pravidla směřující k ochraně dlužníka (§ 263 odst. 1 a 2 a § 264 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 177 odst. 1 daňového řádu) a postupoval v rozporu s § 5 odst. 3 daňového řádu. Daňová exekuce byla nepřiměřená a nevhodná. Žalovaný přistoupil k exekuci prodejem movitých věcí, které žalobkyně využívá pro svoji podnikatelskou činnost, přičemž měl ale úhradu nedoplatku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem v hodnotě násobně převyšující vymáhaný daňový nedoplatek. Žalovaný tedy nepostupoval v souladu s principem přiměřenosti. Žalovaný je povinen v souladu se zásadou přiměřenosti a hospodárnosti využít méně invazivní nástroje správy, než přistoupí k nařízení daňové exekuce. Zástavní právo může plnit i uhrazovací funkci, a proto má před exekucí aplikační přednost. Žalobkyně byla nařízením daňové exekuce postižena na vlastnickém právu a právu provozovat podnikatelskou činnost, přičemž tento zásah neobstojí v testu proporcionality. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 3. 2019, č. j. 2 Afs 392/2017 - 48. Daňová exekuce na základě napadeného rozhodnutí byla nepřiměřená a nevhodná. 13. Žalobkyně také tvrdí, že důvod vzniku nedoplatku souvisí s tím, že žalovaný již několik let v rámci daňové kontroly neúměrně dlouho prověřuje nadměrný odpočet ve výši 8 269 489 Kč za zdaňovací období prosinec 2015, což má zásadní dopad do cash flow. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný ve vyjádření ze dne 29. 4. 2020 připomněl, že dne 10. 5. 2019 zřídil zástavní právo k nemovitým věcem žalobkyně. Dále zřídil zástavní práva k podílům v dceřiných společnostech žalobkyně a jejímu obchodnímu závodu. 15. Na základě vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 14. 10. 2019 vydal žalovaný nyní napadené rozhodnutí na prodej movitých věcí žalobkyně, které byly pojaty do soupisu movitých věcí dlužníka. Do soupisu byla pojata vozidla ve vlastnictví žalobkyně, která jsou specifikovaná v protokolu o soupisu věcí ze dne 14. 10. 2019. Tato vozidla byla následně prodaná žalovaným v dražbách. 16. Argument žalobkyně ohledně dostatečného zajištění dluhu prostřednictvím zřízeného zástavního práva k nemovitostem v daném případě neobstojí. Žalovaný zřídil zástavní právo k nemovitostem preventivně. Z listu vlastnictví ohledně předmětných nemovitostí bylo již na první pohled patrné, že k většině těchto nemovitostí existovalo v době zřízení zástavního práva žalovaného přednostní zástavní právo jiných věřitelů s výhodnějším pořadím. V případě nemovitostí v k. ú. K. činila částka zajištěná zástavními právy s výhodnějším pořadím 97 000 000 Kč, v případě nemovitostí v k. ú. K. činila 117 000 000 Kč a v případě nemovitostí v k. ú. B. činila 150 000 000 Kč. V případě nemovitostí v k. ú. D. byl žalovaný první v pořadí, nicméně předmětné nemovitosti jsou dva oddělené pozemky, které jsou stěží samostatně prodejné. Z toho plynula důvodná obava, že takové zajištění není dostatečné, respektive žalovaný nemohl mít dostatečně za to, že jeho pohledávky za žalobkyní budou v plné míře uspokojeny. 17. Nadto z judikatury k § 5 odst. 3 daňového řádu plyne, že k prodeji nemovitých věcí by mělo docházet tehdy, kd