5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

43 Af 48/2018- 49 - text 7 43 Af 48/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: Mototrading, spol. s r.o., IČO 17049695 sídlem Tiskařská 257/10, Praha 10 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 38922-2/2018-900000-318, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 38922-2/2018-900000-318, a rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 30. 5. 2018, č. j. 108332/2018-610000-12, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 38922-2/2018-900000-318 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 5. 2018, č. j. 108332/2018-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) spočívajícího v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik (§ 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele), neboť ve své provozovně na adrese X (dále jen „živnostenská provozovna“) dne 31. 10. 2013 za účelem prodeje skladovala a k prodeji nabízela a prodávala zboží vymezené podrobně ve výroku prvostupňového rozhodnutí (dále jen „předmětné zboží“) porušující práva majitele ochranných známek. Správní orgán I. stupně uložil žalobkyni podle § 24 odst. 10 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele pokutu ve výši 50 000 Kč, podle § 28a odst. 1 písm. a) a § 30 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2014 ve spojení s § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele a § 55 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, ve znění účinném do 31. 12. 2020 vyslovil propadnutí předmětného zboží a podle § 79 odst. 5 správního řádu uložil náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že dohoda o užívání ochranných známek ze dne 11. 2. 2004 (dále jen „dohoda ze dne 11. 2. 2004“) a dodatek k této dohodě ze dne 19. 2. 2004 jsou falzifikáty. Zpochybňuje rovněž hodnocení správního orgánu I. stupně ve vztahu k obsahu dohody ze dne 11. 2. 2004. I po zániku ochranné známky, resp. novém zápisu této známky, byla oprávněna ochrannou známku VECTOR, č. zápisu 233029, užívat. Žalobkyně dále napadá znalecký posudek ve věci určení pravosti listiny ze dne 28. 3. 2018 s tím, že k němu nemělo být vůbec přihlíženo. Namítá také nerespektování zásad správního trestání, neboť jí náleží stejná práva jako obviněnému z trestného činu, přičemž výslovně zmiňuje zásadu in dubio pro reo, zásadu postihu za zaviněné jednání a nedodržení důkazního standardu. V řízení nebylo žádným způsobem zkoumáno a objasněno, zda o totožné věci nebylo již rozhodnuto v rámci trestního řízení u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „trestní soud“) vedeném pod sp. zn. 3 T 115/2015. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobu považuje za nekonkrétní a obecnou, přičemž má za to, že žalobkyně se v podstatě omezila na tvrzení, že žalovaný učinil skutkové a právní závěry ve shodě se správním orgánem I. stupně, aniž by se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně. S tím žalovaný nesouhlasí, neboť prvostupňové rozhodnutí přezkoumal a neshledal jeho rozpor s právními předpisy. Žalobní námitky má žalovaný za již vypořádané v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž odkazuje. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil, že zahájení správního řízení předcházela kontrola živnostenské provozovny, kterou provedl správní orgán I. stupně dne 31. 10. 2013 (protokol č. j. 152971-2/2013-610000-61). Na základě kontrolního zjištění správní orgán I. stupně zadržel cca 40 ks jízdních kol a dalšího příslušenství (např. různé příslušenství k jízdním kolům, oděvy, rukavice), specifikovaných ve výroku prvostupňového rozhodnutí, které byly součástí prodejní nabídky v živnostenské provozovně žalobkyně, u nichž pojal důvodné podezření, že se jedná výrobky porušující právo majitele ochranných známek. 5. Správní orgán I. stupně na základě uvedených zjištění shledal důvody k zahájení správního řízení pro porušení povinností vyplývajících ze zákona o ochraně spotřebitele. Žalobkyni bylo opatřením ze dne 13. 1. 2014, č. j. 6045/2014-610000-12, oznámeno zahájení řízení o správním deliktu (doručeno jí bylo dne 14. 1. 2014). 6. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 11. 3. 2015, č. j. 45208/2015-610000-12, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla odvoláním, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 8. 2015, č. j. 25224-2/2015-900000-304.7, rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 11. 3. 2015 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 7. Správní orgán I. stupně se přípisem ze dne 13. 11. 2015 obrátil na trestní soud s dotazem týkajícím se žalobkyní uplatněných listinných důkazních prostředků ve věcně souvisejícím trestním řízení sp. zn. 3 T 115/2015 ve věci přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením vedeném proti obviněnému J. K., nar. X, (tehdejšímu zmocněnci žalobkyně) a Ing. R. B., nar. X, (tehdejšímu jednateli žalobkyně). Správní orgán I. stupně se trestního soudu dotazoval na dosavadní průběh trestního řízení a na otázku, zda se trestní soud bude v řízení zabývat důkazními prostředky předloženými žalobkyní (dohodou ze dne 11. 2. 2004), které mají pro správní řízení stěžejní význam. Dne 16. 11. 2015 správní orgán I. stupně obdržel od trestního soudu odpověď zaevidovanou pod č. j. 199018/2015-610000-12, s níž mu trestní soud zaslal text obžaloby s tím, že v rámci probíhajícího trestního řízení budou řešeny i předmětné důkazy, pročež trestní soud doporučil správnímu orgánu I. stupně správní řízení přerušit. 8. Správní orgán I. stupně na základě odpovědi trestního soudu usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 199986/2015-610000-12, přerušil řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce (dále jen „usnesení o přerušení“). Správní orgán I. stupně řízení přerušil do ukončení trestního řízení před trestním soudem sp. zn. 3 T 115/2015. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že „Okresní soud v Břeclavi dopisem ze dne 16. 11. 2015 sdělil celnímu úřadu, že v probíhajícím trestním řízení bude též řešit důkaz ,Dohody o užívání ochranných známek ze dne 11.2.2004‘ v hlavním líčení, které se bude konat dne 16.12.2015. Celní úřad považuje tento úkon jako řízení o předběžné otázce, neboť tato může zodpovědět, zda účastník řízení byl na základě uvedeného důkazu oprávněn užívat dotčené ochranné známky. Řešení této otázky je z povahy věci důvodem pro přerušení řízení o správním deliktu.“ Usnesení o přerušení bylo žalobkyni doručeno dne 25. 11. 2015. Tento postup byl následně potvrzen ze strany žalovaného, který svým rozhodnutím ze dne 14. 3. 2016, č. j. 4295-2/2016-900000-304.7, odvolání žalobkyně zamítl a usnesení o přerušení potvrdil. 9. Rozsudkem trestního soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 T 115/2015-1426, byly osoby jednající za žalobkyni shledány vinnými, že v době nejméně od 31. 10. 2013 do 20. 11. 2014 vyráběly, skladovaly a distribuovaly k prodeji jízdní kola, jejich součásti a doplňky označené ochrannými známkami, přestože si byly vědomy, že příslušné ochranné známky ani licenci k nim nevlastní, neboť práva k ochranným známkám vlastní společnost FAVORIT CZECHOSLOVAKIA s. r. o., která je opakovaně vyzývala k zanechání užívání ochranných známek v jejím vlastnictví, čímž spáchaly přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 a 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Odvolání obžalovaných byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, č. j. 9 To 301/2017-1464, zamítnuta a rozsudek trestního soudu č. j. 3 T 115/2015-1426 tak téhož dne nabyl právní moci. 10. Po nabytí právní moci rozsudku trestního soudu č. j. 3 T 115/2015-1426 uvědomil správní o