5 As 105/2008 — Nejvyšší správní soud

44 A 15/2021- 23 - text 8 44 A 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: MUDr. V. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Rudlovčákem sídlem Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1 - Nové Město proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. 015402/2021/KUSK-OLPPŘ/KLU, sp. zn. SZ_15402/2021/KUSK/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti usnesení Městského úřadu Benešov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 10. 2020, č. j. MUBN/168825/2020/ODSA-MA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto usnesením bylo zastaveno řízeno o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silničním provozu“), z jehož spáchání byl podezřelý M. P. (dále jen „obviněný z přestupku“) jako řidič tahače návěsů tovární značky DAF, registrační značky X, MPZ: SK v souvislosti s dopravní nehodou, která se stala dne 2. 7. 2019 na 40,665 km dálnice D1 ve směru na Brno a jejímž byl žalobce účastníkem. 2. Žalobce předesílá, že mu při uvedené dopravní nehodě byla způsobena značná nemajetková újma, přičemž v žalobě popisuje, k jakému poškození na zdraví při nehodě došlo. Dále uvádí, že je od 2. 7. 2019 v pracovní neschopnosti a od 5. 5. 2020 mu byla uznána invalidita II. stupně. Správní orgán I. stupně řízení o přestupku zastavil, neboť se přiklonil k verzi znaleckého posudku Ing. B. M. č. 2296/2020. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž poukazoval mj. na nesrovnalosti a vady uvedeného znaleckého posudku. 3. Žalobce je přesvědčen, že žaloba je přípustná s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 5. 2010, č. j. 5 As 41/2009-91, neboť žalobce tvrdí, že jeho odvolání nemělo být zamítnuto jako nepřípustné. 4. Napadenému rozhodnutí žalobce vytýká nepřezkoumatelnost, nesprávný procesní postup a nezákonnost. Žalobce předně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že vůbec nebyl účastníkem řízení o přestupku, přičemž i kdyby jím byl, mohl by se odvolat toliko do výroku o náhradě škody. Žalobce namítá, že uvedené omezení práva poškozeného podat odvolání se týká pouze odvolání proti rozhodnutí, kterým byla vyslovena vina za přestupek, nikoli proti usnesení, kterým bylo řízení o přestupku zastaveno, což potvrzuje i komentářová literatura, na kterou žalobce odkázal. Právo podat odvolání je účastníkům obecně zaručeno v § 81 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Jelikož právní úprava zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) žádné omezení ve vztahu k usnesení o zastavení řízení nestanoví, je odvolání žalobce přípustné. 5. Žalobce poukazuje na to, že po celou dobu řízení před správním orgánem I. stupně se jej aktivně účastnil a uplatňoval svá práva poškozeného, byť svůj nárok na odčinění nemajetkové újmy formálně nevyčíslil. I správní orgán I. stupně s žalobcem jako účastníkem jednal. Postup spočívající v zastavení řízení o přestupku byl proto pro žalobce překvapivý, neboť nebyl ze strany správního orgánu I. stupně nijak avizován, ani nebyl žalobce jako v úvahu přicházející poškozený poučen. Žalobce namítá, že mu procesní postup správních orgánů komplikuje možnost uplatnění odpovědnostního nároku v civilním řízení, neboť jde o meritorní rozhodnutí ve věci, kterým je civilní soud vázán. 6. V závěru žaloby žalobce namítl, že vůbec nebyla dána pravomoc správních orgánů ve věci rozhodovat, neboť jednání obviněného z přestupku naplnilo nikoli znaky přestupku, ale trestného činu podle § 122 trestního zákoníku Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví. Jednání obviněného z přestupku nemělo být vůbec předmětem přestupkového řízení, ale řízení trestního. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry rozsudku zdejšího soudu sp. zn. 44 A 58/2019. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobní námitce o nedostatku pravomoci správních orgánů poukázal na to, že podstatou věci je, zda může osoba odlišná od osoby obviněné z přestupku podat odvolání proti usnesení, kterým je řízení o přestupku zastaveno. Dle žalovaného v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly posouzení skutku jako trestného činu, přičemž žalobci nic nebráni v tom, aby sám podal trestní oznámení. Dle žalovaného nemá prvostupňové rozhodnutí povahu meritorního rozhodnutí s poukazem na důvodovou zprávu k zákonu o odpovědnosti za přestupky a na rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2020, č. j. 8 As 82/2018-48. Procesní forma, kterou bylo řízení o přestupku skončeno, rovněž dle žalovaného vylučuje postup podle § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, náhradu nákladů nepožadoval. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro posouzení věci relevantní skutečnosti: Prvostupňovému orgánu byl Policií České republiky (dále jen „Police ČR“) oznámen přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, z jehož spáchání byl podezřelý žalobce. Na jeho objednávku byl Ing. P. V., znalcem v oboru doprava silniční, městská se specializací pro technické posudky o příčinách dopravních nehod, zpracován znalecký posudek č. 385-03/2020, který byl předložen správnímu orgánu I. stupně společně s návrhem, aby vinným z přestupku byl uznán řidič nákladního vozidla, tedy obviněný z přestupku. Správní orgán I. stupně následně zadal zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Poté zahájil dne 1. 6. 2020 s obviněným z přestupku řízení o přestupku. Obviněný z přestupku zadal zpracování znaleckého posudku v oboru doprava, odvětví silniční, specializace analýza příčin dopravních nehod, který předložil správnímu orgánu I. stupně. 9. Prvostupňovým rozhodnutí bylo řízení o přestupku zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky s odůvodněním, že skutek, o němž se vedlo řízení, nespáchal obviněný z přestupku. Usnesením ze dne 12. 10. 2020 poté správní orgán I. stupně odložil věc přestupku žalobce, oznámeného Policií ČR, z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění uvedl, že žalobce nebyl účastníkem řízení, jímž by se stal až ve chvíli, pokud by se jako poškozený připojil k řízení, nicméně i tak by byl oprávněn odvolat se toliko do výroku o náhradě škody. Žalovaný si byl vědom i toho, že správní orgán I. stupně žalobce jako eventuálního poškozeného k uplatnění nároku nevyzval, přičemž to nepovažoval za vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 11. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 12. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci k výzvě soudu nesdělili, že by s takovým postupem nesouhlasili, jejich souhlas se proto předpokládá. Posouzení žalobních bodů 13. Povahou rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost či nepřípustnost se NSS ve své judikatuře opakovaně zabýval. Přitom konstatoval, že na rozdíl od včasného a přípustného odvolání, o němž odvolací orgán rozhoduje podle § 90 správního řádu a kdy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nabývá právní moci až s právní mocí rozhodnutí o odvolání, v případě opožděného nebo nepřípustného odvolání nabývá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně právní moci samostatně, a to právě uplynutím lhůty pro odvolání, na čemž již opožděné nebo nepřípustné odvolání nemůže nic změnit. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, proti němuž bylo podáno opožděné nebo nepřípustné odvolání, tak netvoří jednotu s rozhodnutím nadřízeného správního orgánu, jímž je odvolání směřující proti tomuto pravomocnému rozhodnutí zamítnuto dle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděn