8 As 2/2008 — Nejvyšší správní soud

44 A 18/2020- 54 - text 12 44 A 18/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: D. P., IČO: x sídlem x zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kapounem sídlem Dvouletky 1821/16, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2020, č. j. 1980/2020-900000-317, sp. zn. 362860/2019-610000-12, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2020, č. j. 1980/2020-900000-317, sp. zn. 362860/2019-610000-12, a rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2019, č. j. 362860-11/2019-610000-12, sp. zn. 362860/2019-610000-12, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Kapouna. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), postoupenou zdejšímu soudu Městským soudem v Praze z důvodu místní příslušnosti, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 11. 2019, č. j. 362860-11/2019-610000-12, sp. zn. 362860/2019-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z pokračujícího přestupku podle § 42b odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 29. 4. 2020 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla tovární značky MAN, státní poznávací značky x v systému elektronického mýtného nezajistil za užití zpoplatněných pozemních komunikací ČR v období 26. 7. 2018 – 10. 12. 2018 ve dnech citovaných v tabulce (dále jen „doba nesrovnalostí“), která je nedílnou přílohou prvostupňového rozhodnutí, úhradu mýtného. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 73 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítá, že se shora uvedeného přestupku nemohl dopustit, neboť subjektem tohoto přestupku je provozovatel vozidla ve smyslu § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“). Žalobce nesouhlasí s odkazy žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2013, č. j. 59 A 6/2013-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 As 243/2016-35, neboť neskýtají potřebnou oporu pro jeho závěry. Naopak z označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze podle žalobce dovodit, že subjektem skutkových podstat podle § 42b zákona o pozemních komunikacích je provozovatel vozidla zapsaný do registru silničních vozidel. Provozovatelem vozidla však žalobce v rozhodném období nebyl. Dle žalobce není žádný důvod pro to, aby byl činěn rozdíl mezi pojmem „provozovatel vozidla“ a „provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného“. To platí podle žalobce i tehdy, pokud je jako provozovatel vozidla v registru zapsána leasingová společnost. Je pouze na jejím rozhodnutí, zda v něm bude zapsána ona, či zda nechá zapsat změnu provozovatele, který může být odlišný od vlastníka vozidla. Odpovědnost žalobce jako leasingového nájemce proto mohla být toliko soukromoprávní. Právní závěry žalovaného ohledně možného subjektu přestupku jsou proto nesprávné. 3. V druhém žalobním bodě žalobce namítá, že i kdyby definiční znaky provozovatele v systému elektronického mýta splňoval, byly splněny předpoklady pro liberaci. Přístrojová jednotka, kterou žalobce používal, byla vadná, aniž by její vadu bylo možné zjistit, jak uvedl správní orgán, neboť po mechanické stránce nevykazovala žádné poškození. Přestože řidič přístrojovou jednotku před jízdou, v jejím průběhu a po jejím skončení vždy zkontroloval a tato při průjezdu mýtnou bránou akustické signály vydávala, přesto nezajistila příslušný záznam v systému elektronického mýtného. Její vadnost tedy nebylo možné zjistit dříve, ale právě až porovnáním záznamů v evidenci elektronického mýtného, tedy se zpožděním asi 5 měsíců. Žalobce neměl žádný důvod mýtné ve výši cca 30 000 Kč neuhradit, bylo-li by řádně zaznamenáno, neboť na něm jinak hradí milionové částky. Žalobce neměl jinou možnost, jak zjistit, že určitou část mýtného neuhradil. Žalobce dle svého mínění činil vše, co bylo v jeho silách, přičemž mělo být vzato v úvahu i to, že se jednalo o situaci výjimečnou. To vše mělo být vzato v úvahu při stanovení výše správního trestu, který žalobce považuje za nepřiměřený okolnostem, zejména s ohledem na výši dluhu. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě úvodem odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na správní spis. Žalobce opakuje v zásadě shodnou námitku, kterou uplatnil již v odvolání a podle níž je přesvědčen o tom, že jako subjekt nenaplňuje pojem provozovatele v systému elektronického mýta, pročež není pachatelem přestupku. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 10/2019-32, který sice řeší problematiku rezidentního parkování, nicméně lze z něj dovodit, že status provozovatele v registru silničních vozidel není jediným způsobem jak prokázat právní vztah k vozidlu. Pojem provozovatel vozidla v systému elektronického mýta není zákonem o pozemních komunikacích vymezen, nicméně smluvní podmínky provozovatele systému elektronického mýtného ve smyslu § 22i odst. 5 téhož zákona připouštějí, že takovým provozovatelem může být i jiná osoba než ta, která je zapsaná v registru vozidel. Vzhledem k účelu zákonné úpravy a s přihlédnutím k evidenčnímu účelu registru silničních vozidel nelze při určení provozovatele tohoto vozidla vycházet bez dalšího pouze z údajů o provozovateli vozidla uvedených v registru vozidel. 5. Při určení pachatele dotčeného přestupku je nutné vzít v úvahu zejména to, zda osoba zapsaná v registru vozidel vozidlo v systému elektronického mýtného v době spáchání přestupku také fakticky provozovala, eventuálně kdo byl v této době skutečným provozovatelem vozidla v tomto systému. K žalobní námitce vztahující se k liberaci žalobce žalovaný uvedl, že rovněž tuto námitku již žalobce v průběhu řízení uplatnil a správní orgán I. stupně se s ní vypořádal. V odvolacím řízení žalobce tuto námitku nevznesl, tudíž žalovaný nebyl povinen se jí zvlášť v napadeném rozhodnutí věnovat. K tvrzené nefunkčnosti palubní mýtné jednotky žalovaný uvedl, že jde o typickou námitku subjektů obviněných ze spáchání přestupků v oblasti mýtného, kdy je navíc řada z nich zatížena objektivní odpovědností. Příkladmo odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 10 As 50/2014-36. Námitka stran výše sankce zaznívá poprvé až v žalobě, nicméně správní orgán se uloženou sankcí zabýval, přičemž žalovaný jeho závěry aproboval. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, náhradu nákladů řízení nepožadoval. 6. V replice na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že žalovaným poukazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 10/2019-32, se na nyní řešenou věc nevztahuje, neboť v tam řešeném případu nebyl posuzován pojem „provozovatel vozidla“, nýbrž „silniční motorové vozidlo fyzické osoby“. Naopak rozsudky citované žalobcem jsou přiléhavé, neboť z nich plyne, jak nahlížet na subjekt přestupku podle § 42b zákona o pozemních komunikacích. Dle žalobce rovněž nelze zakládat přestupkovou odpovědnost žalobce na smluvních podmínkách úhrady mýtného. Tuto odpovědnost je třeba posuzovat výlučně na základě zákona a v souladu se zásadou nula poena sine lege. Žalobce setrval na žalobě v plném rozsahu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil následující pro posouzení věci relevantní skutečnosti: Z úředního záznamu sepsaného Celním úřadem pro Jihočeský kraj ze dne 10. 12. 2018 plyne, že téhož dne bylo shora uvedené vozidlo MAN zkontrolováno na 63. km dálnice D3 ve směru na České Budějovice. Dle informací centra manuální validace se předmětné vozidlo provozovatele SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. (dále jen „provozovatel vozidla MAN“) ve dnech 26. 7. až 10. 12. 2018 pohybovalo po zpoplatněných komunikacích, aniž by jej jeho provozovatel vybavil funkčním elektronickým zařízením, pročež nedošlo k zaznamenání mýtné transakce. Řidiči vozidla byla za všech 382 mýtných incidentů, které jsou obsaženy v úředním záznamu, uložena na místě pokuta ve výši 2