6 As 1/2008 — Nejvyšší správní soud

44 A 19/2020- 17 - text 8 44 A 19/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobkyně: JUDr. A. R. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2020, č. j. 052724/2020/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2020, č. j. 052724/2020/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou soudu dne 15. 6. 2020, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „městský úřad“) ze dne 18. 3. 2019, č. j. MUCE-18805/2019/OP/etl, jímž byla uznána vinnou tím, že se z nedbalosti dopustila přestupku podle § 34a odst. 1 písm. e) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cestovních dokladech“), neboť v období ode dne 15. 6. 2012 do dne 6. 9. 2018 neodevzdala cestovní doklad č. 33721731, jehož platnost skončila dne 14. 6. 2012, tj. neodevzdala neplatný cestovní doklad. Městský úřad uložil žalobkyni za tento přestupek pokutu ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí městského úřadu v části výroku týkající se správního trestu tak, že snížil pokutu uloženou žalobkyni na 500 Kč, v části týkající se viny a nákladů řízení prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 3. Žalobkyně namítá, že přestupek byl promlčen nejpozději ve fázi odvolacího řízení v důsledku uplynutí promlčení lhůty. K tomu uvádí, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 3. 2019 a doručeno žalobkyni dne 23. 3. 2019. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný rozhodnutím, které sice opatřil datem 9. 3. 2020, ovšem obálka doporučené zásilky vypravené žalovaným nese datum 9. 4. 2020. Promlčecí doba přestupku podle § 34a odst. 1 písm. e) zákona o cestovních dokladech činí podle § 30 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), 1 rok. Podle § 32 odst. 2 písm. b) téhož zákona se promlčecí doba přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným. Okamžikem vydání rozhodnutí je moment, kdy rozhodnutí vypravením opouští právní sféru vlivu správního orgánu [§ 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. Přerušená (a tedy znovu od počátku běžící) promlčecí lhůta započala nejdříve dne 18. 3. 2019, nejpozději pak dne 23. 3. 2019. Po roce pak skončila nejpozději dne 23. 3. 2020, tedy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, které bylo odevzdáno k poštovní přepravě až dne 9. 4. 2020. 4. Dále žalobkyně namítá, že se přestupek promlčel ještě před zahájením řízení, neboť se nejedná o přestupek trvající. Podle přesvědčení žalobkyně začala roční promlčecí doba plynout dnem následujícím po skončení platnosti cestovního pasu, tedy dnem 15. 6. 2012, kdy měla žalobkyně doklad odevzdat. V době zahájení řízení v září 2018 již promlčecí doba několikanásobně uplynula. Městský úřad i žalovaný argumentovali tím, že se jedná o přestupek trvající, u kterého nemůže dojít po dobu jeho páchání k promlčení. Odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2017, č. j. 33 A 26/2016-39, není podle žalobkyně přiléhavý, neboť se týká nesplnění povinnosti požádat o nový občanský průkaz po změně rodinného stavu, pachatel tedy v dané věci používal osobní doklad obsahující neaktuální údaje. Jednalo se tak o aktivní udržování protiprávního stavu. Naopak v případě žalobkyně šlo o pouhé držení neplatného cestovního dokladu bez možnosti jeho užívání; škodlivost tohoto jednání postupem času přitom slábla. 5. Podle důvodové zprávy k zákonu o odpovědnosti za přestupky nesmějí být trvající přestupky zaměňovány s přestupky, jejichž znakem je jednání spočívající pouze ve vyvolání protiprávního stavu, i když je s takovým přestupkem následné trvání protiprávního stavu logicky spojeno. Za skutečné trvající přestupky má být považováno takové jednání, jímž byl nejen vyvolán protiprávní stav, ale jehož škodlivost pro společnost se zároveň s plynutím času nezmenšuje. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 33/2014-53, který se týká ukládání pořádkových pokut. Podle žalobkyně je přestupek spočívající v neodevzdání neplatného pasu přestupkem pořádkovým, vyjadřujícím vůli zákonodárce na dodržení určitého režimu nakládání s dokladem, který je majetkem ČR. Jedná se o delikt, který si svou typovou škodlivostí nezasluhuje zařazení mezi delikty trvající, u nichž je faktickým důsledkem nepromlčitelnost, tedy důsledek spojovaný zpravidla s válečnými zločiny. 6. Ztráta platného pasu je závažnějším přestupkem (je zde vyšší riziko zneužití), přesto následující den po ztrátě začíná běžet promlčecí lhůta, ačkoliv i zde protiprávní stav trvá. V této souvislosti lze poukázat opět i na důvodovou zprávu k zákonu o odpovědnosti za přestupky, která za pouze zdánlivě trvající přestupek označuje přestupek podle § 76a odst. 4 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů spočívající v neoznámení ztráty nebo odcizení zbraně, popř. dokladu k ní. Jedná se tedy o obdobu neoznámení ztráty pasu. Konstrukce nyní posuzovaného přestupku jako přestupku trvajícího je neobhajitelná i ve světle skutečnosti, že pokud by se někdo rozhodl neodevzdat neplatný doklad nikdy, mohl by být za takové jednání postihován několik desítek let správními tresty. Naopak, pokud by prohlásil, že doklad ztratil, byl by přestupek (jehož škodlivost je vyšší) po roce promlčen. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K běhu promlčecí doby uvedl, že dne 6. 9. 2018 při vydávání nového cestování pasu bylo zjištěno, že žalobkyně neodevzdala neplatný cestovní doklad. Od 7. 9. 2018 tak běžela roční promlčecí lhůta. Dne 8. 7. 2019 byl žalobkyni doručen příkaz o uložení pokuty, řízení bylo zahájeno a bylo rozhodnuto o vině, tím začala běžet nová jednoletá lhůta. Dne 26. 2. 2019 žalobkyně odevzdala neplatný cestovní doklad. Dne 30. 4. 2020 bylo napadené rozhodnutí vloženo do poštovní schránky žalobkyně. Z jednoleté lhůty po zahájení řízení zbývaly tři měsíce. Tříletá promlčecí lhůty by uplynula dne 6. 9. 2021. Rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci dne 27. 4. 2020, tedy v otevřené lhůtě. 8. K argumentaci, v níž žalobkyně zpochybňuje trvající charakter přestupku, žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, rozhodnutí městského úřadu a také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 As 1/2008-48. Ke znakům trvajícího přestupku žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 5 As 21/2007-99. Argumentace žalobkyně pořádkovou pokutou je nepřípadná, neboť má zcela jiný charakter a účel než sankce za protiprávní jednání. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 27. 4. 2020 a žalobkyně podala žalobu dne 15. 6. 2020), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu a mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci relevantní skutečnosti: Příkazem ze dne 29. 1. 2019, č. j. MUCE-7044/2019/OP/etl, městský úřad shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupu podle § 34a odst. 1 písm. e) zákona o cestovních dokladech, kterého se dopustila tím, že v době od 15. 6. 2012 do dne 6. 9. 2018 neodevzdala cestovní doklad č. X, jehož platnost skončila dne 14. 6. 2012, a uložil jí za to pokutu ve výši 3 000 Kč. Příkaz byl žalobkyni doručen dne 8. 2. 2019. 11. Dne 11. 2. 2019 podala žalobkyně proti příkazu odpor a městský úřad proto pokračoval v řízení. V jeho průběhu zaslala žalobkyně městskému úřadu potvrzení vydané Magistrátem města Brna, podle kterého dne 26. 2. 2019 odevzdala cestovní doklad č. X. 12. Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2019 městský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku specifikovaného výše v bodu 1. 13. K odvolání žalobkyně, v němž namítala především promlčení přestupku a nepřiměřenost pokuty, žalovaný napadeným rozhodnutí snížil uloženou pokutu na 500 Kč, neboť zjištěné skutečnosti svědčily o tom, že žalobkyně měla neplatný cestovní doklad po celou dobu ve svém držení, a neexistovalo podezření na jeho zneužití; škodlivost pro společnost byla tedy minimální