6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

51 A 70/2020- 46 - text 11 51 A 70/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: J. V. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Evou Nekolnou sídlem K Horkám 415/15, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2020, č. j. 056076/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2020, č. j. 056076/2018/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Evy Nekolné na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Dne 27. 12. 2019 zahájil Městský úřad Votice (dále jen „městský úřad“) správní řízení podle § 28c odst. 5 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 1. 2021 (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“) o povinnosti žalobce uhradit zbývající část nákladů za zajištění předběžné náhradní péče a veterinární péče o týrané koně, které žalobce původně choval na hospodářství J., reg. č. X a X. Městský úřad v oznámení o zahájení správního řízení uvedl, že podle daňových dokladů založených ve správním spise činí zbývající náklady za péči o týrané koně 2 396 016 Kč. Tato částka měla odpovídat zbývající části vynaložených nákladů, které městský úřad nezahrnul do svého přecházejícího rozhodnutí ze dne 14. 5. 2018, č. j. 15934/2018/ŽP-Po, jímž žalobci uložil povinnost zaplatit 889 700,50 Kč a které žalovaný potvrdil svým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2018, č. j. 103679/2018/KUSK – jež ovšem zdejší soud v mezidobí zrušil rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 43 A 105/2018 - 32 (dále jen „předchozí rozsudek“). 2. Zahájení řízení o nákladech navazovalo na výsledek řízení o deliktech žalobce. Ten byl rozhodnutím městského úřadu ze dne 11. 9. 2017, č. j. 26359/2017/ŽP-Po, uznán vinným ze spáchání správního deliktu (podle současné právní úpravy přestupku) podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání ve znění účinném do 30. 6. 2017, neboť se dopustil týrání 68 koní a dále 4 koní, kteří uhynuli nebo museli být utraceni v režimu předběžné náhradní péče, ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Městský úřad dále podle § 27b odst. 2 písm. a) a b) zákona na ochranu zvířat proti týrání rozhodl o propadnutí celkem 83 koní do vlastnictví státu (jednalo se o 67 týraných koní a o 16 neoznačených hříbat narozených v režimu předběžné náhradní péče). Toto rozhodnutí městského úřadu nabylo právní moci dne 27. 11. 2017 poté, co jej žalovaný k odvolání žalobce potvrdil. Správní žalobu proti předmětnému rozhodnutí žalovaného zdejší soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 11. 2018, č. j. 48 A 150/2017-68. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 12. 2020, č. j. 10 As 306/2018 - 68. 3. Žalobce byl dále rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 11. 6. 2019, č. j. 10 T 26/2018 - 1420, uznán vinným ze spáchání přečinu týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 86/2015 Sb. (dále jen „trestní zákoník“) a zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 9 To 253/2019 - 1481 (dále jen „rozsudek odvolacího trestního soudu“ pro odlišení od téhož soudu coby soudu správního v nyní posuzované věci) k odvolání státního zástupce zrušil rozsudek Okresního soudu v Benešově ve výroku o trestu a znovu rozhodl, že se žalobci podle § 70 odst. 2 písm. a) ukládá trest propadnutí věci, a to celkem osmi týraných koní. Rozsudek odvolacího trestního soudu nabyl právní moci dne 25. 9. 2019. 4. Městský úřad usnesením ze dne 16. 12. 2019, č. j. 37453/2019/VÚPŽP-Po, poučil žalobce podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 176/2018 Sb. (dále jen „správní řád“) o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jimiž byly především daňové doklady (faktury) vystavené městskému úřadu jakožto odběrateli, dále evidence čerpání limitů za roky 2017 až 2019 a (blíže neoznačený) sumář jednotlivých plateb. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž zejména namítal, že z řady „podvodných faktur“ není zřejmé, jaké služby měly být poskytovány, zda se vyúčtované částky vůbec týkaly jeho koní umístěných do předběžné náhradní péče ani, zda bylo provedení služeb ze strany městského úřadu kontrolováno. Konkrétně brojil proti faktuře č. F 21077 na částku 9 075 Kč s předmětem plnění „Právní služby-soudní spor o vydání koní, OS Benešov sp. zn. 8 C 118/2017“, která podle něj nijak nesouvisela s péčí o koně. Toto odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 6. 3. 2020, č. j. 037965/2020/KUSK. 5. Součástí správního spisu jsou především tyto podklady: - daňové doklady (faktury) vystavené městskému úřadu jakožto odběrateli; - evidence čerpání limitů za roky 2017 až 2019, které v jednotlivých sloupcích obsahují mj. údaje o datu a výši provedených plateb a čísla předmětných faktur; - blíže neoznačený sumář plateb, jejichž celkový součet činí 2 396 016 Kč. Červeně jsou zvýrazněny platby, které byly již dříve uplatněny. K fakturám č. 20420, 20792, 20836, 21144 a 21372 je s odkazem na řízení ve věci vedené pod sp. zn. 9058/2018/ŽP-Po učiněna poznámka, že z těchto plateb byla uplatněna pouze jejich zbytková část. 6. Dne 3. 2. 2020 vydal městský úřad rozhodnutí č. j. 3892/2020/VÚPŽP-Po (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci uložil povinnost uhradit zbývající část nákladů na zajištění péče o týrané koně ve výši 2 386 941 Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutími městského úřadu ze dne 20. 1. 2017, 30. 1. 2017, 7. 2. 2017, 17. 2. 2017 a 28. 2. 2017 byli žalobcovi koně svěřeni podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání do předběžné náhradní péče, a to především kvůli jejich špatnému zdravotnímu stavu a nevhodným podmínkám chovu. Podle městského úřadu měla být předběžná náhradní péče poskytována celkem 75 očipovaným koním, kteří na základě rozhodnutí městského úřadu ze dne 11. 9. 2017 a rozsudku odvolacího trestního soudu propadli do vlastnictví státu, a 21 neoznačeným hříbatům, která se narodila v režimu předběžné náhradní péče. Městský úřad dále uvedl, že povinnost uhradit část nákladů za tuto péči ve výši 889 700,50 Kč byla již žalobci uložena rozhodnutím ze dne 14. 5. 2018, přičemž zdůraznil, že povinnost uhradit zbývající část nákladů ve výši 2 386 941 Kč je dokladována daňovými doklady, které jsou součástí spisového materiálu. K námitkám žalobce uvedl, že jednotlivé faktury nezakládají jakoukoliv pochybnost o tom, za jakou konkrétní službu byly vystaveny. Zároveň podotkl, že veškeré služby byly poskytovány maximálně účelně, a to i přes tristní stav týraných koní a časovou tíseň, která vznikla „vlivem podmínek“ a přístupu žalobce. Městský úřad dále uznal, že právní služby, na něž byla vystavena faktura č. F 21077, skutečně nesouvisely se zajištěním péče o týrané koně, a proto částku ve výši 9 075 Kč do celkových nákladů nezahrnul. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém zejména namítal, že nebylo provedeno dokazování smlouvami s chovateli, jimž byli koně svěřeni do předběžné náhradní péče. Žalovaný dále zpochybnil účelnost vynaložených nákladů, především fakturované převozy koní, práci kováře, veterinární péči a nákup veterinárních přípravků. 8. Městský úřad k odvolání uvedl, že s pečovateli, jimž byli týraní koně svěřeni, byly uzavřeny „Smlouvy o provádění předběžné náhradní péče o týrané zvíře“, v nichž byly mj. specifikovány platební podmínky. Městský úřad dále zdůraznil, že veškeré náklady byly „vyloženy maximálně efektivně v cenách obvyklých (mnohdy i nižších či v rámci dobrovolnické výpomoci) tak, jak to vyžadoval aktuální stav týraných koní“, přičemž na zajištění péče o koně se podílela i „řada subjektů, které do té doby neměly s procesem fakturace žádné zkušenosti, a proto některý účetní doklad může trpět jistou stručností“. 9. Dne 15. 4. 2020 vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 15. 4. 2020, č. j. 056076/2018/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný shledal, že městský úřad řádně specifikoval týrané koně uvedením čísla jejich čipu i dobu jejich umístění do předběžné náhradní péče. Dále se ztotožnil se závěrem městského úřadu, že veškeré náklady na péči byly vynaloženy maximálně efektivně. K námitce, že ve spise nebyly založeny smlouvy s pečovateli, žalovaný uvedl, že § 28c odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání dává správním orgánům pouze možnost, nikoliv povinnost uzavřít smlouvu o provádění předběžné náhra