9 Afs 85/2016 — Nejvyšší správní soud

51 Af 43/2020- 71 - text 20 51 Af 43/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: Mountfield a. s., IČO: 25620991, sídlem Mirošovická 697, 251 64 Mnichovice, zastoupena advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., se sídlem Chodská 1366/9, Praha, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, sídlem nábřeží Kapitána Jaroše 7, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala určení, že zásah žalovaného spočívající v nesdělení konkrétních a přezkoumatelných důvodů, pro které nebylo možné v rámci nahlížení do spisu konaného dne 11. 10. 2019 nahlédnout do písemností č. 63, 65, 70, 79, 83, 96, 98, 99, 100, 118 a 135 a jejich příloh založených do vyhledávací části spisu vedeného v rámci daňových kontrol daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 až 2015 byl nezákonný, odmítá. II. Postup žalovaného spočívající ve způsobu označování písemností č. 83, 96, 98, 99, 110 a 118 a jejich příloh v soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části spisu vedeného v rámci daňových kontrol daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 až 2015 je nezákonným zásahem. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 7. 7. 2020, se žalobkyně domáhá, aby soud ohledně postupů žalovaného v rámci daňových kontrol daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 až 2015 u žalobkyně: (i) určil, že postup žalovaného spočívající v nepřeřazení písemností č. 63, 65, 70, 79, 83, 96, 98, 99, 100, 118 a 135 a jejich příloh (dále jen „dotčené písemnosti“) založených ve vyhledávací části spisu do veřejné části spisu nejpozději ke dni konání ústního jednání dne 11. 10. 2019 byl nezákonným zásahem, (ii) určil, že postup žalovaného spočívající v ponechání dotčených písemností ve vyhledávací části spisu je nezákonným zásahem, (iii) přikázal žalovanému přeřadit dotčené písemnosti z vyhledávací do veřejné části spisu, (iv) určil, že postup žalovaného spočívající v odepření nahlédnutí do dotčených písemností založených ve vyhledávací části spisu při ústním jednání konaném dne 11. 10. 2019 byl nezákonným zásahem, (v) určil, že postup žalovaného spočívající ve způsobu vedení spisu ke dni konání ústního jednání (dne 11. 10. 2019) byl nezákonným zásahem, (vi) určil, že postup žalovaného spočívající v anonymizaci dotčených písemností založených do veřejné části spisu ke dni 11. 10. 2019, kdy se konalo ústní jednání, byl nezákonným zásahem, (vii) určil, že postup žalovaného spočívající v nesdělení konkrétních a přezkoumatelných důvodů, pro které není možné nahlédnout do dotčených písemností založených ve vyhledávací části spisu, je nezákonným zásahem, (viii) určil, že postup žalovaného spočívající ve způsobu anonymizace písemností nacházejících se ve veřejné části spisu je nezákonným zásahem, a (ix) určil, že postup žalovaného spočívající ve způsobu označování dotčených písemností založených ve vyhledávací části spisu je nezákonným zásahem. 2. Žalobkyně předeslala, že nesprávnou aplikací ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), upravujících vedení spisu a nahlížení do něj, žalovaný zasáhl do jejího ústavně garantovaného práva na informační sebeurčení. Takový zásah musí sledovat legitimní cíl stanovený daňovým řádem a být přiměřený co do volby prostředků. Žalovaný k němu musí mít konkrétní, závažný, prokazatelný a přezkoumatelný důvod. Takový důvod však žalobkyni sdělen nebyl. 3. Žalobkyně uvedla, že po dobu vedení daňových kontrol (5 let, resp. 3,5 roku) jí nebylo umožněno nahlédnout do vyhledávací části spisu. Při seznámení s výsledkem kontrolního zjištění dne 11. 10. 2019 daňový spis obsahoval 212 písemností, z toho 11 písemností bylo ponecháno ve vyhledávací části spisu. Přestože správce daně přesunul 156 písemností z vyhledávací do veřejné části spisu, byly tyto dokumenty značným způsobem anonymizovány. Žalobkyni tak není znám úplný obsah písemností tvořících cca 90 % daňového spisu. Toto omezení je o to závažnější v situaci, kdy daňová kontrola trvá několik let a jedná se o prokazování tzv. zneužití práva, resp. o procesní obranu daňového subjektu, že k žádnému správcem daně tvrzenému zneužití nedošlo (vč. posouzení, zda správce daně nezákonně neopomenul nějaký důkaz ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně je odepřením práva nahlížet do spisu v plném rozsahu vystavena riziku neunesení důkazního břemene ve chvíli, kdy jej na ni správce daně přenese, protože v mezičase může dojít např. k zániku obchodních partnerů, úmrtí či zmizení svědků či k jiným okolnostem, které jsou klíčové pro řádné vedení dokazování a kvalitu důkazních prostředků (žalobkyně zdůraznila, že daňová kontrola zasahuje do časového rámce cca od roku 1997 až do roku 2012). 4. Žalobkyně uvedla, že žalovaný písemnosti odmítl zpřístupnit toliko s tím, že slouží výlučně pro potřeby správce daně [§ 65 odst. 1 písm. d) daňového řádu]. Tento důvod znepřístupnění je však nutno vykládat restriktivně. Písemnosti č. 63, 65, 70, 79 a 135 přitom žalovaný odmítl zpřístupnit proto, že na tom trvá policejní orgán z důvodu možného ohrožení probíhajícího trestního řízení; k tomu žalobkyně doplňuje, že jde o odpovědi na žádosti žalovaného o součinnost, které jsou ve spise uvedeny pod položkami č. 60, 64, 69, 78 a 132. Žalobkyně uvedený důvod znepřístupnění nepovažuje za zákonný, neboť policejní orgán není osobou zúčastněnou na správě daní a vedení trestního řízení není cílem správy daní. Přitom není zřejmé, zda uvedené písemnosti žalobkyně nemůže uplatnit jako důkazní prostředky, čímž by byla naplněna dikce § 65 odst. 1 písm. a) daňového řádu; takové písemnosti však musí být podle § 65 odst. 2 daňového řádu do veřejné části spisu přeřazeny do hodnocení důkazů, nejpozději pak do zahájení projednání zprávy o daňové kontrole. Žalobkyně dále uvedla, že není podstatné, zda byly důkazy žalovaným „osvědčeny“, ale to, zda by jako důkaz uplatněny být mohly. Žalobkyně se také ohradila proti tomu, aby některé dřívější přesuny písemností z vyhledávací části spisu do části veřejné byly žalovaným a jeho nadřízeným orgánem označovány za pouhou „vstřícnost“, jakoby nešlo o povinnost správce daně. 5. Žalobkyně namítla, že 156 písemností přeřazených z vyhledávací do veřejné části spisu bylo rozsáhle anonymizováno s poukazem na povinnost mlčenlivosti dle § 52 odst. 1 daňového řádu bez bližšího zdůvodnění. Přitom povinnost mlčenlivosti ohledně údajů třetích osob má dle stejného ustanovení i žalobkyně, navíc by v případě zneužití údajů čelila veřejnoprávnímu i soukromoprávnímu postihu. Žalovaný svým postupem porušuje princip rovnosti zbraní a omezuje právo žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyně např. nemůže navrhnout výslech svědků, jejichž údaje jsou takto anonymizovány. Dokonce byly anonymizovány i písemnosti, které policejní orgán zajistil u samotné žalobkyně. Žalovaný není soud a nemůže sám určovat, které písemnosti jsou ve prospěch žalobkyně, a které nikoliv. 6. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 9. 2010, č. j. 5 Afs 65/2009  128, žalobkyně uvedla, že nelze vyloučit písemnosti z nahlížení pouhým odkazem na ustanovení obsahující obecné důvody odepření nahlédnutí, aniž by taková písemnost byla dostatečně specifikována a aniž by bylo zřejmé, jaký druh informací obsahuje, proč spadá do některé z kategorií obecných důvodů možnosti odepření nahlédnutí do některé z listin a aniž by bylo přezkoumatelným způsobem vysvětleno, proč v daném případě nebyly naplněny podmínky pro nahlédnutí do takové písemnosti. Žalobkyni přitom nebyl sdělen obsah, povaha ani označení původce znepřístupněných písemností. Nemůže tak ověřit vyjádření žalovaného, že nejde o písemnosti, které by obsahovaly informace zpochybňující tvrzení správce daně uvedené ve výsledku kontrolního zjištění. 7. Závěrem pak žalobkyně uvedla, že má za to, že pokud žalovaný např. realizuje dožádání a založí jej do vyhledávací části spisu, měl by být schopen vysvětlit, co je jeho předmětem a proč nemůže požadované informace získat za pomoci daňového subjektu. Pokud žalobkyně nemá povědomí, které skutečnosti žalovaný zpochybňuje, nemůže být nápomocna v naplnění cíle správy daní. Výsledek daňového řízení tak pro nemožnost obrany žalobkyně nebude moci obstát. 8. Přesvědčení žalobkyně o kontinuálním nezákonném a zaujatém postupu žalovaného je podpořeno tím, že zdejší soud svým rozsudkem ze dne 29. 4. 2020, č. j. 48 Af 40/2017 - 31, shledal postup žalovaného při zřizování zástavních práv na majetek žalobkyně nezákonným. Vyjádření účastníků 9. Žalovaný ve svém vyjádření popsa