1 As 49/2012 — Nejvyšší správní soud

54 A 93/2018- 24 - text 11 54 A 93/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: Ing. K. M. bytem X zastoupena advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2018, č. j. 143995/2017/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2018, č. j. 047677/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2018, č. j. 143995/2017/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2018, č. j. 047677/2018/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 30. 10. 2017, č. j. MUCE 64793/2017 OZP/L/Mi, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta prof. JUDr. Martina Kopeckého, CSc. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2018, č. j. 143995/2017/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2018, č. j. 047677/2018/KUSK (dále jen „opravné rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 10. 2017, č. j. MUCE 64793/2017 OZP/L/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že pokutu uloženou žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím snížil z částky 19 000 Kč na částku 15 000 Kč. Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím uložil žalobkyni pokutu ve výši 19 000 Kč za správní delikt podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „lesní zákon“) ve spojení s § 112 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) „za to, že bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí nebo o omezení odnímá pozemek určený k plnění funkcí lesa nebo omezuje jeho využívání pro plnění funkcí lesa, čehož se dopustila tím, že přinejmenším v období od poloviny roku 2016 do září 2017: oplotila lesní pozemek č. parc. X v kat. území O., čímž omezuje jeho obecné užívání a porušuje zákaz oplocovat les, a oplocený prostor pozemku č. parc. X v kat. území O. užívá k jiným účelům, než k lesnickému obhospodařování podle lesního zákona, tedy ho odňala plnění funkcí lesa, kdy jinými účely se rozumí nedokončená novostavba rekreačního objektu, manipulační prostor staveniště a bezlesí.“ 2. Žalobkyně předně namítla, že napadeným rozhodnutím ve spojením s prvostupňovým rozhodnutím jí byla uložena pokuta na základě neexistujícího zákonného ustanovení. Ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí § 55 odst. 1 písm. b) lesní zákon neobsahoval. Toto ustanovení bylo obsaženo v lesním zákoně ve znění účinném do 30. 6. 2017 (bylo zrušeno zákonem č. 183/2017 Sb.). Po 1. 7. 2017 se proto nemohla dopustit porušení § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona, za které byla potrestána. 3. Žalobkyně rovněž nebyla vyrozuměna o tom, že by správní řízení bylo vedeno pro trvající delikt, jehož se měla dopustit přinejmenším od poloviny roku 2016 do září 2017. Vycházela z toho, že řízení bylo vedeno pro skutek vymezený jako jednání dokonané před zahájením správního řízení. Navíc správní orgány nebyly oprávněny stíhat žalobkyni pro skutek časově vymezený uvedeným obdobím, neboť pro ně nebylo řízení vymezeno. 4. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí jsou dále nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, a to na základě posouzení správních orgánů stran relevantní právní úpravy, z níž má být vyvozována odpovědnost žalobkyně za daný skutek. Správní orgán I. stupně na různých místech v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dospívá k tomu, že právní úprava účinná od 1. 7. 2017 je pro žalobkyni příznivější a zároveň že není příznivější. Žalovaný v napadeném rozhodnutí má za to, že není příznivější, nicméně i tak otázku podle jaké úpravy posuzovat trestnost, posoudil nesprávně. Žalovaný se zaměřil pouze na porovnání úprav lesního zákona [porovnal pouze nejvyšší možnou hranici pokuty podle § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 a § 54 odst. 2 písm. a) lesního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017], přičemž opomněl trestnost posoudit od 1. 7. 2017 i podle přestupkového zákona. Žalobkyně má za to, že úprava obsažená v přestupkovém zákoně je pro ni příznivější, neboť odpovědnost fyzické osoby za přestupek podle § 54 odst. 2 písm. a) lesního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 je s ohledem na § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 přestupkového zákona založena na principu subjektivní odpovědnosti za zavinění, a nikoliv na objektivní odpovědnosti jako v případě správního deliktu podle § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017. 5. Žalobkyně dále namítla, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by se dopustila zaviněného protiprávního jednání. Ze skutečnosti, že na pozemcích žalobkyně stojí stavba a oplocení, nevyplývá, že by žalobkyně nějak sama jednala. V této souvislosti odkázala na § 15 odst. 2 a 3 přestupkového zákona. Zavinění podle žalobkyně ani nevyplývá z jí podaného odporu, neboť vyjádření v odporu nebylo důkazem a nebylo osobní výpovědí účastnice řízení. Žalovaný a správní orgán I. stupně neprokázali, že se nějakého protiprávního jednání (byť z nevědomé nedbalosti) dopustila. Sám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně sama činnosti neprováděla, ale věděla o nich a ve vztahu k tomu nijak nejednala. Tímto byla nepřípustně potrestána za to, že o protiprávním jednání věděla, ale nic proti němu neučinila, byť se jedná o zcela odlišnou situaci, než kdyby žalobkyně samotná odňala pozemek určený k plnění funkcí lesa nebo omezila jeho využívání. Pokud tak učinila jiná osoba, nemohla se sama žalobkyně dopustit protiprávního jednání. 6. Závěrem žalobkyně namítla, že výše uložené pokuty je nepřiměřená a navíc nedostatečně odůvodněná, neboť není jasné, proč je ukládána právě ve výši 15 000 Kč. Žalovaný ani správní orgán I. stupně se neřídili kritérii pro určení druhu a výměry správního trestu podle § 37 a násl. přestupkového zákona, tj. druhem a mírou zavinění a okolnostmi spáchání přestupku. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. K žalobnímu bodu, že žalobkyni byla uložena pokuta na základě neexistujícího zákonného ustanovení, žalovaný odkázal na znění § 2 odst. 1, § 112 odst. 1 a § 112 odst. 4 přestupkového zákona, přičemž má za to, že žalobkyně se nemůže dovolávat aplikace procesních ustanovení přestupkového zákona, ale pouze procesních ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Protože nebyla nijak vyvrácena skutečnost, že na pozemcích žalobkyně se oplocení a stavba nachází minimálně od poloviny roku 2016, je nesporné, že k jednání došlo před účinností přestupkového zákona, a na jednání žalobkyně se proto hledí jako na správní delikt, u nějž se zavinění nepožaduje. Skutková podstata původního správního deliktu a výše sankce se nezměnila [při porovnání znění § 54 odst. 2 písm. a) lesního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 a znění § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017]. K žalobnímu bodu, že pokuta byla žalobkyni uložena za trvající delikt, žalovaný poukázal na znění příkazu o uložení pokuty ze dne 1. 8. 2016, v němž je uvedeno, že dobu trvání protiprávního stavu bylo v dané době možné odhadnout na týdny až měsíce. Z tohoto vyplývá, že se jedná o protiprávní jednání trvající delší čas. Dále žalovaný poukázal na znění skutkové podstaty správního deliktu (nyní přestupku), přičemž uvedl, že žalobkyně stavbou a oplocením odnímá a omezuje funkci lesa, a to do doby, než bude tento protiprávní stav odstraněn. V době zahájení řízení neexistovala právní úprava, která by odlišovala zahájení řízení o správním deliktu podle toho, zda jde o delikt „dokonaný nebo udržovaný/trvající“. K žalobnímu bodu namítajícímu nepřezkoumatelnost žalovaný citoval část z prvostupňového rozhodnutí, z níž má vyplývat posouzení příznivější právní úpravy (přestupkového zákona) a zdůvodnění, proč k její aplikaci nebylo přistoupeno. Rovněž k žalobnímu bodu stran nutnosti posouzení odpovědnosti žalobkyně za zavinění žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž tutéž odvolací námitku vypořádal. Navíc v uvedené situaci došlo pouze k přesunutí skutkové podstaty do jiného ustanovení lesního zákona, odpovědnost žalobkyně se však s ohledem na přechodná ustanovení přestupkového zákona nezměnila. Stran žalobního bodu nepř