10 As 350/2020 — Nejvyšší správní soud

55 A 68/2019- 74 - text 8 55 A 68/2019 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jan Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: L. K., toho času ve věznici Jiřice, Ruská cesta 404, Jiřice, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Jiřice, se sídlem Ruská cesta 404, Jiřice, o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Žaloby se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacené soudní poplatky v celkové výši 300 Kč, které mu budou vyplaceny ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Praze. Odůvodnění: Obsah žalob a vyjádření k žalobám 1. Žalobce podal tři samostatné žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), které soud usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 55 A 68/2019 – 68, spojil ke společnému projednání. 2. První žalobou ze dne 26. 8. 2019 (vedenou původně samostatně pod sp. zn. 55 A 68/2019) se žalobce domáhá, aby soud určil, že zásahy žalované spočívající v 1) ubytování žalobce do cely, ve které není zajištěna řádná výměna vzduchu větráním, 2) v nezajištění oddělení záchodu od zbývajícího prostoru cely alespoň neprůhlednou zástěnou, a 3) v umístění skříňky žalobce pro uložení osobních věcí do výšky tak, aby do ní nedosáhl bez židle, jsou nezákonné, a aby žalované zakázal pokračovat v těchto zásazích. 3. Žalobce uvedl, že byl umístěn do cely č. 120A určené pro pět odsouzených kuřáků. Cela je osazena vyklápěcím oknem, které neumožňuje účinně větrat. Proto jsou v cele nevhodné podmínky, vydýchaný vzduch, zvýšená vlhkost i objem oxidu uhličitého a pocitově zvýšená teplota obzvláště v létě. Záchod nacházející se na cele je oddělen od zbývajícího prostoru jen 120 cm vysokými dvířky, přičemž horní a spodní část je odkryta. Je ponižující vykonávat potřebu před ostatními spoluvězni, obzvlášť když záchod není opatřený klimatizací a odér se šíří po cele, v níž nelze účinně větrat. Žalobce zde musí konzumovat i stravu. V jiných věznicích je možné větrat či vykonávat potřebu v soukromí. Cela dále není vybavena židlemi a stolem v počtu odpovídajícím počtu ubytovaných vězňů v rozporu s § 17 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o výkonu trestu“). Místo židlí je cela vybavena deskou se zabudovanými sedáky, jež je pevně ukotvena pod oknem. V cele jsou umístěny tři skříňky na osobní věci ve výši 160-225 cm a pro většinu vězňů jsou bez židle nedostupné. Tyto skříňky jsou menší než v jiných věznicích, a proto si v ní žalobce nemůže uložit všechny osobní věci. Tyto podmínky nejsou ani ve věznici se zvýšenou ostrahou v oddíle se zesíleným stavebně-technickým zabezpečením, kde jsou vězni umístěni jen po omezenou dobu. Žalobce má stejná práva ve všech věznicích [§ 15 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“)]. Žalovaná porušuje právo žalobce na ochranu zdraví, vystavuje jej ponížení, nerespektuje důstojnost jeho osobnosti (§ 2 odst. 1 zákona o výkonu trestu) a diskriminuje ho. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce již není umístěn na nástupním oddílu 1A1 na cele č. 120A, ale ve standardním oddílu 2C1 na běžné cele č. 209C. Žalovaná zdůraznila, že vězeňské stavby musí splňovat obecné technické požadavky na stavby podle části druhé až páté vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), nikoliv podle části šesté této vyhlášky, neboť vězeňská zařízení či stavby zde nejsou uvedeny. K otázce větrání na cele žalovaná konstatovala, že na celách je možno větrat jednak přirozeně a jednak také nuceným podtlakovým větráním, které je funkční. Osazení cel danými okny bylo schváleno posudkem hlavního hygienika Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky ze dne 14. 9. 1995. Provedení záchodu v cele je v souladu s § 17 odst. 5 vyhlášky o výkonu trestu, který stanoví povinnost oddělit záchod od zbývajícího prostoru cely alespoň neprůhlednou zástěnou, což splňují zde umístěná dvířka. Ačkoliv žalobce prošel řadou věznic, nemohou mu být známy stavebně-technické poměry ve všech věznicích v České republice. Z povahy věci není možné, aby odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody mohli v celách kdykoliv a dle svého uvážení otevírat okna dokořán. Žalobce mohl požádat žalovanou, aby jeho skříňku v cele upravila, nebo si zapůjčit židli z kulturní místnosti. Žalovaná dále předložila soudu kolaudační rozhodnutí prokazující, že příslušný stavební úřad povolil užívání předmětných staveb pro účely výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaná uzavřela, že nezasáhla do základních práv žalobce nad míru dovolenou zákonem. 5. Žalobce v replice upřesnil, že dne 2. 9. 2019 byl umístěn na celu č. 110A bez stolu a židlí, u níž napadl umístění skříněk. V této cele jsou dále patrová lůžka ve výšce nejméně 155 cm stejně jako ve standardním oddílu 2C1 na běžné cele č. 209c, kam byl žalobce umístěn dne 11. 10. 2019. Žalobce odmítl závěr žalované týkající se aplikace vyhlášky č. 268/2009 Sb. K tomu odkázal na § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) a přílohu č. 8 vyhlášky č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. Posudek ze dne 14. 9. 1995 se vztahoval na budovu e. č. 100 projektovanou jako vazbu. V budově e. č. 62, kde jsou odsouzení také ubytováni, jsou dvoukřídlá okna otevírající se do cely, přičemž vězni si je mohou sami otvírat (stejně jako ve Věznici Valdice a Mírov). Hygienik, který vypracoval posudek ze dne 14. 9. 1995, nesplňuje podmínky autorizace podle současné právní úpravy [srov. § 83a odst. 1 písm. b) a § 83b odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Tvrzení žalované o neprůhledné zástěně záchodu je nepravdivé, neboť vstup do místnosti se záchodem je 200 cm vysoký a 60 cm široký. Plechové dveře začínají 10 cm nad podlahou a jsou 120 cm vysoké. Před dveřmi na záchod je z jedné strany umyvadlo a z druhé strany dveře cely, které jsou přes den otevřené. Od umyvadla i vstupu do cely je prostorem nad záchodovými dveřmi vidět jak záchod, tak osoba vykonávající potřebu. K umístění skříněk žalobce dodal, že je vysoký 168 cm, a bez židle nedosáhne do osobní skříňky v cele č. 120, 110A a 209C. Žalobce si nemůže židli zapůjčit ze společenské místnosti, neboť je jich nedostatek a v 19:45 hod. se cely zavírají. O změnu skříňky žalobce nežádal, protože poličky v nižší části by získal na úkor spoluvězně, který by se tím ocitl ve stejné pozici jako on. Skříňky na osobní věci tvoří celistvý kus a jsou neoddělitelné. Žalobce podal žalobu dne 26. 8. 2019, přičemž očekával, že bude přemístěn do jiné cely, k čemuž skutečně došlo dne 2. 9. 2019, a odkázal na ostatní podané žaloby. Podtlakové větrání v cele je nedostačující, neboť neodvede ani cigaretový kouř z cely. 6. Druhou žalobou ze dne 17. 10. 2019 (původně vedenou pod sp. zn. 54 A 83/2019) se žalobce domáhá, aby soud určil, že zásah žalované spočívající v nevybavení společenských místností oddílu 2C1 věznice Jiřice záchodem a neumožnění žalobci ve volném přístupu k záchodu při sledování televizních pořadů, je nezákonný, a aby žalované zakázal pokračovat v tomto zásahu. 7. Žalobce k důvodům své žaloby uvedl, že dne 11. 10. 2019 byl přemístěn na oddíl 2C1 určený pro více než šedesát odsouzených. Tento oddíl disponuje dvěma společenskými místnostmi s televizí o velikosti odpovídající cele pro pět vězňů. Jedna společenská místnost slouží současně jako kuchyňka a je vybavena kuchyňským dřezem s tekoucí vodou. Po 19:30 jsou vězni uzamykání v celách a společenských místnostech, jež však nejsou vybaveny záchodem ani signalizačním zařízením. Vězni jsou tak nuceni vykonávat potřebu do dřezu či odpadkového koše v jedné společenské místnosti a ve druhé pouze do odpadkového koše. Vězni tedy nemají přístup k záchodu, chtějí-li sledovat televizi, ani dostatek prostoru a vzduchu pro všechny. K tomu žalobce odkázal na § 40 odst. 1 písm. d) vyhlášky o výkonu trestu a § 2 zákona o výkonu trestu. Tím žalovaná zasahuje do práva žalobce na důstojný výkon trestu a nerespektuje jeho důstojnost. 8. Žalovaná ve vyjádření k druhé žalobě odmítla tvrzení žalobce a zdůraznila, že odsouzení mají možnost přivolat dozorce, aby jim umožnili jít na záchod. Nadto dozorci pravidelně kontrolují kulturní místnosti nejméně jednou za hodinu. Žalovaná odkázala na přiložený služební záznam ze dne 13. 3. 2020 o stížnosti žalobce týkající se využívání těchto místnost