6 Afs 24/2016 — Nejvyšší správní soud

55 Af 9/2019- 34 - text 11 55 Af 9/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: Ing. T. V., CSc. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2019, č. j. 006958/2019/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný změnil platební výměr Obecního úřadu Struhařov (dále jen „správce poplatku“) ze dne 25. 5. 2017, č. j. 1ko/2017 (dále jen „platební výměr“). Tímto platebním výměrem vyměřil správce poplatku žalobci poplatek za komunální odpad v částce 1 100 Kč s odkazem na § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (dále jen „zákon o odpadech“), § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 368/2016 Sb. (dále jen „daňový řád“), a na obecně závaznou vyhlášku obce Struhařov č. 1/2010, o poplatku za komunální odpad (dále jen „vyhláška č. 1/2010“). Napadeným rozhodnutím změnil žalovaný platební výměr tak, že jeho výrok po změně zní „Podle ustanovení § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení OZV č. 1/2010 o poplatku za komunální odpad a stanovení výše poplatku pro rok 2017 dle přílohy č. 2 OZV č. 1/2015, v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se vyměřuje poplatek za komunální odpad za období roku 2017, a to z moci úřední dle ustanovení § 139 odst. 1) daňového řádu, v částce 1 100,- Kč, slovy jedentisícstokorun českých. Daň vyměřená z moci úřední je splatná dle ust. 139 odst. 3 daňového řádu, do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru, částku zaplaťte na účet obce Struhařov č. 320076389/0800, SS 3722, VS 0020000008.“ a jeho odůvodnění nově zní: „1. Plátcem poplatku je vlastníkem nemovitosti č. p. X v B., kde vzniká komunální odpad (Čl. III odst. 2 OZV č. 1/2010) 2. Poplatník nesplnil registrační povinnost stanovenou podle OZV č. 1/2010 Čl. IV. Kde je stanoveno, že plátce poplatku má registrační povinnost, kterou splní tím, že správci poplatku doručí do 31. ledna každého kalendářního roku prohlášení plátce poplatku, jehož náležitosti jsou uvedeny v příloze č. 1 výše uvedené OZV, a to za každou jím spravovanou nemovitost. Náležitosti jsou např. údaj o nemovitosti, tj. bytový dům, rodinný dům, rekreační stavba a jiné a dále plátce vyplní počet sběrných nádob určených velikostí objemu a frekvenci odvozu pro nemovitost, která je v jeho vlastnictví. 3. Poplatník neuhradil poplatek ve stanoveném termínu dle OZV č. 1/2010 obce Struhařov Čl. IV odst. 2) Poplatek je splatný správci poplatku jednorázově nejpozději do 31. 1. kalendářního roku, tj. do 31. 1. 2017.“ 2. Žalobce předně namítá, že platební výměr trpí závažnými nedostatky. V jeho výroku není uvedeno konkrétní ustanovení vyhlášky č. 1/2010. Poukazuje na to, že vyhláška č. 1/2010 stanoví výši poplatku v závislosti na počtu a objemu nádob na odpad a frekvenci a období jejich odvozu, které jsou tak materiálně základem, z něhož se poplatek vyměřuje. Základ daně musí být uveden ve výroku a musí být odůvodněno, jak k němu správce daně dospěl. Správce poplatku a žalovaný však neodkázali na konkrétní ustanovení vyhlášky ani neuvedli nic k nádobám na odpad. Nestanovení základu daně, z něhož byl poplatek vyměřen, je porušením daňového řádu a zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Po změně provedené žalovaným navíc do výroku přibyl odkaz na přílohu č. 2 obecně závazné vyhlášky obce Struhařov č. 1/2015, o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území obce Struhařov (dále jen „vyhláška č. 1/2015“), která se poplatku za komunální odpad vůbec netýká; to je závažná vada výroku. Žalobce též vytýká žalovanému, že v napadeném rozhodnutí bagatelizoval vady výroku platebního výměru spočívající v neuvedení zdaňovacího období a čísla účtu. 3. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou, podle níž žalobce nepodal daňové tvrzení, přičemž správce daně nepostupoval podle § 145 odst. 1 daňového řádu a nevyzval žalobce ke splnění této povinnosti v náhradní lhůtě. K tomu poukazuje na bod 27 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 Afs 274/2014-31, z něhož vyplývá, že stanovení daně podle pomůcek, tedy v podstatě bez součinnosti daňového subjektu, je možné pouze v případě, že daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje a neposkytuje potřebnou součinnost. To však nelze žalobci vytýkat, neboť nebyl správcem poplatku k poskytnutí součinnosti vyzván. Je bez významu, že výzva byla obsažena v zápisech ze zasedání Zastupitelstva obce Struhařov, neboť zastupitelstvo nemá v tomto směru žádnou pravomoc a žalobce ani není povinen se s těmito zápisy seznamovat. Žalovaný i správce poplatku tedy postupovali v rozporu s § 145 odst. 1 daňového řádu. 4. Další důvody nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou, podle níž správce poplatku porušil § 147 odst. 3 daňového řádu. Toho se dopustil tím, že stanovil poplatek podle pomůcek podle § 98 odst. 1 daňového řádu, ale v odůvodnění neuvedl žádné pomůcky, z nichž vycházel. Ani žalovaný toto pochybení nezhojil. 5. Žalobce také nesouhlasí s žalovaným, který uvádí jako důvod pro vydání platebního výměru to, že poplatek neuhradil ve stanoveném termínu. Tento důvod vyměření daně nemá oporu v daňovém řádu, naopak by to umožňovalo libovůli. Vyměření daně nesouvisí s jejím placením. 6. Dále žalobce namítá, že mu žalovaný vyměřil poplatek za komunální odpad pouze na základě vlastnictví a užívání nemovitosti (domu č. p. X v B.), aniž zjišťoval, zda při jejím užívání odpad skutečně vzniká. To odporuje § 17a zákona o odpadech a vyhlášce č. 1/2010, které se sice vztahují k odpadu vznikajícímu při užívání nemovitosti, nelze z nich však dovodit, že při užívání nemovitosti vždy vzniká odpad. K tomu žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Afs 24/2016-26, dle něhož je možné žít i alternativním způsobem života, při němž odpad nevzniká. Správce poplatku svým postupem neumožnil žalobci uvést, jak vzniku odpadu zamezuje. Ve správním spise tedy žádné důkazy o vzniku odpadu v roce 2017 nejsou (ač důkazní břemeno v tomto směru nesou správní orgány) a úvahy žalovaného o tom, že žalobce jistě nějaký odpad vytváří, jsou založeny na tom, co žalobce tvrdil v odvoláních proti platebním výměrům vydaným za předcházející zdaňovací období. I Nejvyšší správní soud, který se touto otázkou zabýval, ve shora uvedeném rozsudku uvedl, že na žalobcově nemovitosti tehdy odpad vznikal, byť v malém množství a byť jej žalobce odvážel do Prahy, kde jej vyhazoval do své nádoby na odpad. Ve vztahu k platebnímu výměru za rok 2017 je však situace odlišná – žalobce nyní postupuje tak, že vše kompostuje, přeměňuje tedy veškeré suroviny na hnojivo, které používá k hnojení svých záhonů a ovocných stromů. Žádný odpad tudíž nevzniká (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 7 As 6/2011-63) a žalobce do Prahy nic neodváží. 7. Dále žalobce namítá, že není registrován jako plátce poplatku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce byl registrován veřejnou vyhláškou o registraci z moci úřední vyvěšenou na úřední desce Obecního úřadu Struhařov dne 22. 9. 2011 a sňatou dne 7. 10. 2011. Žalobce namítá, že rozhodnutí o registraci musí být doručeno do vlastních rukou. V případě žalobce nebyly splněny předpoklady pro doručení veřejnou vyhláškou ve smyslu § 49 odst. 1 daňového řádu. Jelikož rozhodnutí nebylo žalobci doručeno, nemá právní účinky. Uvádí, že se o registraci dozvěděl z vyjádření správce poplatku ze dne 19. 7. 2012 a podal proti ní odvolání, o němž však nebylo dosud rozhodnuto. Ačkoli podle judikatury Nejvyššího správního soudu má registrace význam pouze evidenční, otázku registrace považuje žalobce za významnou, neboť pouze u registrovaného plátce může správce poplatku předpokládat, že nedošlo ke změně údajů, pokud ji poplatník neoznámí. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poznamenává, že většina žalobních námitek se shoduje s námitkami uplatněnými v žalobách podaných žalobcem proti platebním výměrům z předchozích let, o nichž rozhodoval zdejší soud (např. rozsudek ze dne 7. 1. 2016, č. j. 45 Af 25/2013-39) a Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Afs 24/2016-29). Na jejich odůvodnění žalovaný odkazuje. Soudy už v minulosti odmítly právní názor žalob