5 Afs 144/2019 — Nejvyšší správní soud

45 Af 20/2017- 115 - text 14 45 Af 20/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s. r. o., IČO: 26710170, se sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, se sídlem Sluneční náměstí 14, Praha, proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj, se sídlem Na Pankráci 17, 19, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud zakázal žalovanému evidovat na jejím osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty nedoplatek v úhrnné výši 2 565 972 Kč a přikázal mu odevidovat ho. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že v době od 27. 6. 2017 do 10. 7. 2017 evidoval na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty vedeném pro žalobkyni částku 766 990 Kč jako doměřenou daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 spolu s penálem ve výši 153 398 Kč a dále částku 1 371 320 Kč jako doměřenou daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012 spolu s penálem ve výši 274 264 Kč, byl nezákonný. III. V části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že zásah spočívající v evidování částky 766 990 Kč jako doměřené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty žalobkyně v době od 11. 7. 2017 do 18. 9. 2018 byl nezákonný, se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 926 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jakuba Hajdučíka, advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou soudu dne 26. 7. 2017, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný u ní prováděl daňovou kontrolu, na jejímž podkladě vydal dne 4. 5. 2017 dva dodatečné platební výměry č. j. 2625495/17/2111-50522-208266 a č. j. 2625702/17/2111-50522-208266, kterými žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty včetně penále v úhrnné výši 2 565 972 Kč. Žalobkyně se proti uvedeným platebním výměrům dne 5. 6. 2017 odvolala, o odvolání nebylo rozhodnuto. Žalovaný nedoplatek ve výši 2 565 972 Kč předepsal na osobní daňový účet žalobkyně a na jeho úhradu použil přeplatek žalobkyně na dani z příjmů právnických osob postupem podle § 154 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). O tom žalobkyni vyrozuměl přípisem ze dne 30. 6. 2017. 2. Žalobkyně namítá, že žalovaný nebyl oprávněn převést přeplatek na dani z příjmů právnických osob na úhradu částky 2 565 972 Kč, neboť ta se dosud nestala nedoplatkem. Podle § 153 odst. 1 daňového řádu je nedoplatkem částka daně, která není uhrazena, jestliže již uplynul den splatnosti této daně. Protože žalobkyně podala proti platebním výměrům odvolání, nenabyly právní moci (§ 103 odst. 1 daňového řádu), a doměřené daňové povinnosti se tak podle § 143 odst. 5 daňového řádu nestaly splatnými. Žalovaný proto zaevidoval na osobní daňový účet žalobkyně nedoplatky v úhrnné výši 2 565 972 Kč nezákonně a rovněž nezákonně na jejich úhradu použil přeplatek žalobkyně na dani z příjmů právnických osob. Totéž platí i o sděleném penále, neboť to je podle § 251 odst. 3 in fine daňového řádu splatné ke stejnému dni jako doměřená daň. 3. Na základě výše uvedených skutečností se žalobkyně domáhá toho, aby soud: I. zakázal žalovanému evidovat na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty žalobkyně nedoplatek v úhrnné výši 2 565 972 Kč a přikázal mu ho odevidovat, in eventum (pro případ, že by v době rozhodování soudu již nezákonný zásah netrval) II. určil, že zaevidování nedoplatku na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty žalobkyně v úhrnné výši 2 565 972 Kč bylo nezákonné. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně dne 11. 5. 2017 požádala o převedení přeplatku na dani z příjmů právnických osob, na němž byl evidován vratitelný přeplatek ve výši 2 200 783 Kč, na osobní daňový účet daně z přidané hodnoty. Žalovaný přeplatek převedl na osobní účet daně z přidané hodnoty, o čemž žalobkyni vyrozuměl. Proti tomuto úkonu podala námitku Advokátní daňová kancelář Hajdučík, s. r. o., která k tomu však podle plné moci ze dne 23. 7. 2015 nebyla zmocněna. O námitce nebylo rozhodnuto. Žalovaný při vyhotovení vyrozumění o převedení přeplatku zvolil nesprávný formulář, neboť v dané věci se jednalo o převod přeplatku na žádost. Předpisy doměřené daně z přidané hodnoty byly dodatečně zrušeny, neboť daň není dosud splatná. Na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty je tak evidován přeplatek ve výši 2 200 783 Kč. 5. Žalovaný namítl, že žalobkyně neuvedla, na jakých právech byla převedením přeplatku na žádost a předepsáním nesplatné daně z přidané hodnoty na osobní daňový účet přímo zkrácena. Žalobkyně tímto postupem žalovaného na svých právech zkrácena být nemohla, neboť žalovaný s přeplatkem na dani z příjmů právnických osob nakládal podle dispozic žalobkyně. Předpis dosud nesplatné daně na osobní daňový účet má pouze evidenční charakter, nemohl tak do práv žalobkyně zasáhnout. 6. Podáním ze dne 17. 5. 2022 žalobkyně reagovala na přípis žalovaného, jímž předložil soudu vyžádaný správní spis a z něhož plyne, že nezákonné zaevidování nedoplatků bylo odstraněno dne 10. 7. 2017 odevidováním těchto částek. Žalobkyně se domnívá, že evidence na osobních daňových účtech byla očividně dodatečně zmanipulována a nedoplatek ve výši 766 990 Kč byl na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty evidován nezákonně. Tento závěr dovozuje z platebních výměrů na úrok z prodlení týkajících se doměřené daně za zdaňovací období květen 2012 a srpen 2012. Z platebního výměru na úrok z prodlení týkající se zdaňovacího období srpen 2012 vyplývá, že na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty byl v době od 27. 2. 2017 do 18. 9. 2018 evidován přeplatek ve výši 1 371 320 Kč. Ovšem v platebním výměru na úrok z prodlení týkající se zdaňovacího období květen 2012 není v období od 27. 6. 2017 do 18. 9. 2017 evidován žádný přeplatek. Závěrem žalobkyně změnila žalobní petit tak, že se domáhá již jen určení nezákonnosti evidence nedoplatku na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty, a to ve vztahu k částce 1 371 320 Kč v době od 27. 6. 2017 do 10. 7. 2017 a ve vztahu k částce 766 990 Kč v době od 27. 6. 2017 do 18. 9. 2017. 7. Při jednání žalobkyně nejprve setrvala na petitu, jak byl formulován v jejím písemném podání ze dne 17. 5. 2022. Posléze uvedla, že ve vztahu k částce 766 990 Kč požaduje určit, že nezákonný zásah trval od 27. 6. 2017 do 18. 9. 2018. Evidenci daní má za zmanipulovanou a navrhla vyslechnout pracovnici žalovaného paní H., která žalobkyni vyrozuměla o převedení přeplatku na úhradu nedoplatku a která může dosvědčit okolnosti provádění pohybů na osobním daňovém účtu žalobkyně. Žalovaný připustil, že při vedení evidence daní došlo k určitému pochybení, které však bylo napraveno, jakmile na něj žalovaný přišel. K žádnému zkrácení žalobkyně na právech nedošlo. 8. Soud zdůrazňuje, že zásah, který žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení, spočívá v tom, že žalovaný předepsal na její osobní daňový účet daně z přidané hodnoty nedoplatek v úhrnné výši 2 565 972 Kč, přestože platební výměry, jimiž žalovaný žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty včetně penále, nenabyly právní moci, a tudíž doměřené daňové povinnosti se nestaly splatnými. Částka 2 565 972 Kč doměřená těmito platebními výměry tedy nemohla být nedoplatkem ve smyslu § 153 odst. 1 daňového řádu. Žalobkyně v žalobě dále popisuje okolnosti, za nichž zjistila, že došlo k nezákonnému zásahu (vyrozumění o převedení přeplatku na dani z příjmů právnických osob na nedoplatky na dani z přidané hodnoty). Samotnou skutečnost, že byl přeplatek na dani z příjmů právnických osob převeden na osobní daňový účet daně z přidané hodnoty, žalobkyně nenapadá. Z petitu je zřejmé, že nezákonný zásah spočívá výlučně v tom, že žalovaný evidoval na osobním daňovém účtu daně z přidané hodnoty nedoplatek ve výši 2 565 972 Kč (shodně viz bod 15 rozsudku NSS ze dne 12. 6. 2020, č. j. 5 Afs 144/2019 - 17, bod 36 rozsudku NSS ze dne 18. 3. 2022, č. j. 5 Afs 1/2021 - 25, a bod 2 vyjádření žalobkyně ze dne 7. 10. 2020). Zjištění učiněná ze správního spisu 9. Z obsahu správního spisu, za jehož součást soud považuje i obsah elektronické evidence vedené v informačním systému Finanční správy České republiky (ADIS), zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 10. Žalovaný vydal dne 4. 5. 2017 dodatečný platební výměr č. j. 2625495/17/2111-50522-208266, kterým žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 ve výši 766 990 Kč a informoval ji o vzniku povinnosti uhradit penále ve výši 153 398 Kč. Dodatečný p