8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

51 A 137/2020- 117 - text 14 51 A 137/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobců: a) H. M. bytem X b) JUDr. V. M. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Ondřejem Čerychem sídlem Národní 58/32, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti: J. A. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Zuzanou Pospíšilovou sídlem Drašarova 958, 266 01 Beroun o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2020, č. j. 149457/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí průběhu řízení 1. Žalobci se domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný k jejich odvolání částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Beroun, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 11. 2019, č. j. MBE/62838/2019/VÝST-SchĽ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad na základě žádosti J. A. coby osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“ nebo též „osoba zúčastněná“) o vydání společného územního a stavebního povolení podle § 94a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“), rozhodl o: · (výrok I) změně využití pozemků parc. č. XA (ve výroku chybně uvedeno XB – viz dále) a XC v katastrálním území B. (stejně jako všechny pozemky dále uváděné v tomto rozhodnutí – pozn. soudu), · (výrok II) umístění stavby „Novostavba rodinného domu, garáž, zpevněné plochy, oplocení, 2 x vodovodní a 2 x kanalizační přípojky, terénní úpravy“ na pozemcích parc. č. XA, XC, XD, XE, XF a XG (dále souhrnně jen „stavba“), · (výrok III) stanovení podmínek pro umístění stavby, · (výrok IV) povolení stavby, · (výrok V) stanovení podmínek pro umístění a provedení stavby. 2. Řízení o žádosti osoby zúčastněné bylo zahájeno již v roce 2017. Žalobci v tomto řízení vystupovali jako účastníci z titulu vlastníků sousedních pozemků, konkrétně pozemku parc. č. XH a parc. č. st. XI, jehož součástí je stavba domu č. p. XJ, jež žalobci mají ve společném jmění manželů (dále souhrnně jen „nemovitosti žalobců“). V průběhu předmětného řízení žalobci uplatňovali proti záměru osoby zúčastněné četné námitky. Stavební úřad ve věci dvakrát meritorně rozhodl a žalovaný jeho rozhodnutí dvakrát zrušil a dvakrát mu vrátil věc k novému projednání. Prvostupňové rozhodnutí je tedy třetím meritorním rozhodnutím v této věci. Mezi podklady pro vydání prvostupňového rozhodnutí bylo rovněž závazné stanovisko Městského úřadu Beroun, odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 13. 5. 2017 (ve skutečnosti zjevně ze dne 13. 6. 2017 – viz bod 30 níže), č. j. MBE/40277/2017/ŽP-Hal (dále jen „závazné stanovisko vodoprávního úřadu“) a stanovisko Povodí Vltavy, státního podniku č. 2984/2017-342/li ze dne 2. 6. 2017 (dále jen „stanovisko Povodí Vltavy“). Žalovaný v rámci projednávání odvolání žalobců předal závazné stanovisko vodoprávního úřadu k přezkumu svému odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „nadřízený vodoprávní úřad“), který jej potvrdil svým opatřením ze dne 10. 8. 2020, č. j. 109240/2020/KUSK (dále jen „potvrzující stanovisko KÚ“, spolu se závazným stanoviskem vodoprávního úřadu dále souhrnně též „závazná stanoviska“). Jediná změna, kterou žalovaný v rámci odvolacího přezkumu provedl, spočívala v tom, že z výroku II prvostupňového rozhodnutí vypustil text „Poznámka: Umístění připojovací skříně pro napojení na podzemní kabelové rozvody NN bylo řešeno samostatným povolovacím řízením“, z výroku V vypustil podmínky č. 8., 9., 12., 14., 16., 17., 21., 23., 25., 28., 29. a 31 a současně vypustil text „Pozn.: Pokud stavbou vzniká nová budova, které se přiděluje číslo popisné nebo evidenční stavebník požádá stavební úřad, aby vyzval příslušný obecní úřad o přidělení č. p.“ a částečně nahradil text na str. 15 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Věcně se však žalovaný se skutkovými a právními závěry stavebního úřadu ztotožnil. 3. Relevantní skutečnosti z průběhu správního řízení soud podrobněji popisuje níže v rámci vypořádání jednotlivých žalobních bodů. II. Obsah žaloby 4. Žalobci namítají rozpor mezi výrokem II a IV prvostupňového rozhodnutí, neboť podle výroku II (umístění stavby) se stavba umisťuje na pozemku parc. č. XA, zatímco výrokem IV (stavební povolení) se stavba povoluje na pozemku parc. č. XK. V tomto rozporu žalobci spatřují porušení § 79 a § 115 stavebního zákona, neboť stavba musí být povolena na pozemku, na němž byla předtím umístěna. Navíc pozemek parc. č. XK není ve vlastnictví osoby zúčastněné, která nedoložila souhlas vlastníka pozemku, což je v rozporu s požadavkem dle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Tyto vady přitom žalovaný převzal, aniž by odůvodnil, proč potvrdil prvostupňové rozhodnutí obsahující vady. 5. Žalobci dále namítají, že do napadeného a prvostupňového rozhodnutí jsou převzaty podmínky závazných stanovisek, ta ale vykazují vady. V podmínce 24 závazného stanoviska vodoprávního úřadu je totiž souhlas se stavbou podmíněn tím, že bude provedena „v souladu s projektovou dokumentací, kterou vypracoval Ing. David Mertl z 10/2016“, avšak ve výroku V prvostupňového rozhodnutí je v podmínce 1. uvedeno, že „stavba bude provedena podle projektové dokumentace, kterou vypracoval Ing. David Mertl z 10/2016, poslední revize 11/2019“. Z uvedeného žalobci dovozují, že závazné stanovisko vodoprávního úřadu bylo založeno na zcela jiné verzi projektové dokumentace. To dokládá i popis stavby dle stanoviska Povodí Vltavy, v jehož odstavci 3 na str. 1 se podává vyjádření k projektové dokumentaci, která vymezuje stavební objekty značně odlišně od stavebních objektů, jak jsou uvedeny ve výroku IV prvostupňového rozhodnutí. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že závazné stanovisko vodoprávního úřadu bylo vydáváno k první verzi projektové dokumentace, kterou osoba zúčastněná několikrát změnila. Závěry vodoprávního úřadu o míře ovlivnění odtokových poměrů z pozemků dotčených stavbou proto považují za neaktuální a potenciálně nesprávné. Stavební úřad ani později žalovaný přitom nijak neobjasnili, proč by mělo závazné stanovisko vodoprávního úřadu i navzdory několika revizím projektové dokumentace obstát, proto jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost. Navíc v důsledku rozporu výroku V prvostupňového rozhodnutí a podmínky 24 závazného stanoviska vodoprávního úřadu nemohl žalovaný dostát požadavku na posouzení záměru v souladu se stanovisky dotčených orgánů dle § 90 stavebního zákona, proto je napadené rozhodnutí rovněž nezákonné. 6. Žalobci dále upozorňují, že dle závazného stanoviska vodoprávního úřadu je souhlas se stavbou podmíněn mj. tím, že bude provedena „v souladu s posouzením odtokových poměrů, které vypracovala Ing. Marie Kaslová z 26. 5. 2017“, ačkoliv k vydání uvedeného stanoviska došlo již dne 13. 5. 2017. Vodoprávní úřad tedy podmiňuje svůj souhlas posudkem vydaným až o 13 dní později. V odůvodnění jeho závazného stanoviska je rovněž odkazováno na stanovisko Povodí Vltavy vydané až dne 2. 6. 2017, což jen prohlubuje celkovou nesrozumitelnost. Žalobci se proto domnívají, že vodoprávní úřad při vydávání závazného stanoviska porušil svou povinnost vycházet ze skutkového stavu v době vydání rozhodnutí ve smyslu § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 či § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (dále jen „správní řád“). Touto vadou je následně stiženo i prvostupňové a napadené rozhodnutí. Žalovaný tuto vadu navíc účelově přehlédl, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 7 hovoří o stanovisku Ing. Kaslové zpracovaném „v květnu 2017“, čímž dle žalobců rezignoval na řádný přezkum. 7. Žalobci rovněž namítají zánik platnosti stanoviska Povodí Vltavy, které bylo vydáno na dobu dvou let, tj. od 2. 6. 2017 do 2. 6. 2019. Prvostupňové rozhodnutí však bylo vydáno až dne 8. 11. 2019, tj. čtyři měsíce po zániku platnosti stanoviska Povodí Vltavy, ačkoliv v odůvodnění na str. 8 na něj výslovně odkazuje. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tudíž vzala za základ skutkový stav, který nemá oporu ve spisech. 8. Žalobci konečně namítají, že žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně vypořádal s jejich odvolacími námitkami. Žalobci totiž odborným (nedatovaným – pozn. soudu) stanoviskem autorizovaného geotechnika RNDr. Jana Krále (dále jen „stanovisko RNDr. Krále“) dokládali nesprávnost závěrů obsažených ve vyjádření geoložky RNDr. Soni Chalupové ze dne 31. 7. 2017 (dále jen „stanovisko RNDr. Chalupové), které předložila osoba zúčastněná. Žalobci přitom v odvolání poukazovali na to, že sama geoložka RNDr. Soni Chalupová uváděla, že při pochůzce si nezajistila odkrytí studny, přesto