1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

51 A 33/2022- 68 - text 29 51 A 33/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci navrhovatelů: a) Mgr. V. K. bytem X b) P. K. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Obořiště sídlem Obořiště 100, 262 12 Obořiště zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor o návrzích na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2021 – Změny č. 2 Územního plánu Obořiště, vydané usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 1. 6. 2021, č. 7, takto: I. Návrhy se zamítají. II. Navrhovatel a) je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 672,75 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., advokáta. III. Navrhovatel b) je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 672,75 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., advokáta. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Navrhovatelé se podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále „změna č. 2 ÚP“), a to v rozsahu vymezení zastavitelných ploch Z2-5 a Z2-6 pro plochy bydlení v rodinných domech – venkovské (VB), zeleň soukromá a vyhrazená (ZS) a dopravní infrastruktura – silniční (DS), (vše dále souhrnně „plochy Z2- 5 a Z2-6“). 2. Navrhovatelé podali původně samostatné návrhy, které však soud spojil ke společnému projednání. 3. Navrhovatel a) je vlastníkem pozemku parc. č. st. XA, jehož součástí je stavba k bydlení č. p. XB, a dále pozemku parc. č. XC, oba v k. ú. Lhotka (stejně jako všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku), které využívá k rekreaci své rodiny a dále v období od dubna do října jako letní byt své matky. 4. Navrhovatel b) je vlastníkem pozemku parc. č. st. XD, jehož součástí je stavba k bydlení č. p. XD, a pozemku parc. č. XE jehož součástí je stavba bez č. p., přičemž stavbu na prvně zmiňovaném pozemku rekonstruuje, aby mohla sloužit jako rodinný dům, v němž plánuje trvale žít se svou rodinou. 5. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Oba navrhovatelé mají své nemovitosti situovány východně od ploch Z2-5 a Z2-6, ve vztahu k nimž se domáhají zrušení změny č. 2 ÚP. Pro lepší přehlednost situace v území soud předkládá následující zobrazení: 6. Územní tvořené nově vymezenými plochami Z2-5 a Z2-6 bylo dle dosavadního územního plánu vymezeno tak, že jejich větší část (přibližně 2/3 rozlohy) byla původně vymezena jako územní rezerva pro plochy BV – Bydlení v rodinných domech – venkovské, menší část (přibližně 1/3 rozlohy) byla vymezena jako ZV – Veřejná prostranství – veřejná zeleň. V rámci přijaté změny č. 2 došlo k tomu, že na větší části zmiňovaného území došlo ke zrušení územní rezervy a současně k vytvoření vlastní plochy BV (na obrázku výše zobrazeno kostkovaně růžově), na menší části dosud vedené jako veřejná zeleň došlo k přeměně na plochu ZS – zeleň soukromá a vyhrazená (na obrázku výše zobrazeno kostkovaně zeleně). Touto přeměnou se navrhovatelé cítí dotčeni na vlastnickém právu ke svým nemovitostem situovaných východně a severovýchodně od těchto nově vymezených ploch. 7. Navrhovatelé, ač původně podali samostatné návrhy, napadají změnu č. 2 ÚP ze zcela totožných skutkových a právních důvodů. Bližší skutkové a právní důvody, v nichž navrhovatelé spatřují nepřezkoumatelnost či nezákonnost změny č. 2, soud pro lepší přehlednost uvádí až v souvislosti s jejich vypořádáním. II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. „[n]ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.“ 9. Napadený územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy podle § 43 odst. 4 in fine stavebního zákona ve spojení s § 171 správního řádu, které nabylo účinnosti dne 29. 6. 2021. Návrhy obou navrhovatelů byly podány dne 18. 5. 2022, tedy v zákonné roční lhůtě (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). 10. V souvislosti s posuzováním přípustnosti návrhu se soud dále musel vypořádat s námitkou odpůrkyně zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatelů. Odpůrkyně argumentuje, že nemovitosti navrhovatelů jsou od ploch Z25 a Z2-6 poměrně vzdáleny a navíc byly převedeny z územní rezervy R05 pro bydlení, kterou stanovil dosavadní územní plán a která se zde nacházela přes 10 let, tudíž navrhovatelé byly obeznámeni s tím, že může dojít k novému vymezení nových zastavitelných ploch. Není zřejmé, jak by budoucí zástavba v těchto rozlehlých plochách, předpokládající umístění maximálně šesti rodinných domů, mohla vůbec způsobit namítanou dopravní zátěž a zasáhnout do vlastnického práva navrhovatelů. Při jednání odpůrkyně připustila, že aktivní procesní legitimace na straně navrhovatelů zřejmě dána je, nedošlo však k porušení jejich hmotných práv. 11. K tomu soud předně uvádí, že je třeba důsledně odlišovat pojmy aktivní procesní legitimace (tj. přípustnost podat návrh) a aktivní věcná legitimace (důvodnost návrhu). K posouzení, zda jsou navrhovatelé oprávněni podat návrh na zrušení změny č. 2, tedy zda jsou aktivně procesně legitimováni, lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006 - 62, podle něhož koncepce § 101a s. ř. s. „je založena na tvrzení existence zásahu do právní sféry dotčeného subjektu vydaným opatřením obecné povahy. […] V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak je navrhovatel postižen břemenem tvrzení zasažení na svých právech výsledným správním aktem.“ Rozšířený senát NSS dále v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb. NSS, uvedl, že splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude „dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. […] V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace.“ Citovaná judikatura tedy jinými slovy říká, že k založení aktivní procesní legitimace postačí, pokud navrhovatel uvede ve vztahu k možné míře dotčení svých práv dostatečně relevantní tvrzení. 12. Tento požadavek je v nyní posuzované věci naplněn. Navrhovatelé doložili, že jsou vlastníky nemovitostí na území odpůrkyně, a byť tyto nemovitosti nejsou situovány uvnitř napadaných ploch Z25 a Z2-6, tak se zároveň nacházejí v jejich těsném sousedství ve vzdálenosti toliko desítek až jednotek metrů (ve vztahu k ploše Z2-6), nejvýše stovek metrů (ve vztahu k ploše Z5-6), jak lze ilustrativně vidět na mapovém výňatku výše (viz odst. 5 tohoto rozsudku). Nemovitosti navrhovatelů lze tedy ve vztahu k pozemkům uvnitř nově vymezených ploch Z25 a Z2-6 považovat za nemovitosti sousedící. Odpůrkyni lze přisvědčit potud, že regulativy nově vymezených ploch Z25 a Z2-6 nezasahují do nemovitostí ve vlastnictví navrhovatelů přímo, nicméně nelze a priori vyloučit ovlivnění nepřímé. Soud přitom v obou návrzích nalézá přijatelné a srozumitelné tvrzení k tomu, jak regulace v nově vymezených plochách může ovlivňovat poměry na navrhovateli vlastněných (sousedících) pozemcích. Oba návrhy jsou proto přípustné. 13. Zda je tvrzení navrhovatelů o dotčení jejich práv též pravdivé a důvodné je už otázka aktivní věcné legitimace (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, nebo rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 226/2019 - 46, odst. 28). Odpůrkyní uváděné důvody nezpůsobilosti navrhovatelů k podání návrhu argumentačně přitom vycházejí převážně z hodnotících kritérií aktivní věcné legitimace (tj. úspěšnosti ve věci samé), čemuž jsou věnovány následující odstavce tohoto rozsudku. III. Průběh ústního jednání 14. Při jednání obě strany rozvinuly argumentaci obsaženou ve svých písemných podáních. 15. Soud při jednání provedl důkaz navrhovateli předloženým posudkem „Audit bezpečnostní pozemní komunikace pro návrh dokumentace záměru“ ze dne 28. 3. 2022 vypracovaný společností EDIP s. r. o. (dále jen „posudek EDIP“), dále studií „Orientační biologický průzkum Lhoteckého rybníka“ ze dne 7. 2. 2022 zpracovaný Hornickým muzeem v Příbrami (dále jen „posudek muzea Příbram“), dále výpisem z katastru nemovitostí k LV č. XF v k. ú. Lhotka, a konečně zápisem z jednání zastupitelstva odpůrkyně ze dne 1. 6. 2021. 16. K poznatkům z uvedených důkazů se soud vyjadřuje níže v souvislosti s vypořádáním jednotli