6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

51 A 68/2021- 42 - text 9 51 A 68/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: TREE HOUSES s.r.o., IČO: 01417011 sídlem Havláskova 247/6, 621 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2021, č. j. 086439/2021/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2021, č. j. 086439/2021/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně nabyla v roce 2018 vlastnické právo k pozemku parc. č. Xa a parc. č. Xb v k. ú. D. (tehdy evidovaném pod parc. č. st. Xc), na němž se nacházel objekt rekreační chaty ev. č. Xd (dále též „původní objekt“). Vzhledem k havarijnímu stavu původního objektu jej žalobkyně začala rekonstruovat. Starosta sousední obce M. však měl za to, že stavební činnost žalobkyně je prováděna neoprávněně, a proto podal podnět k Městskému úřadu Č. B. (dále jen „stavební úřad“). 2. Na základě výsledků místního šetření provedeného dne 29. 3. 2019 stavební úřad shledal, že původní objekt byl odstraněn bez povolení či ohlášení. Stavba, která zde byla během místního šetření nalezena, pak byla stavebním úřadem posouzena jako rozestavěná nová stavba prováděná bez příslušného povolení či ohlášení. Na základě těchto poznatků stavební úřad dne 17. 4. 2019 zahájil vůči žalobkyni řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“). 3. Dne 6. 5. 2019 žalobkyně podala podle § 129 odst. 2 stavebního zákona žádost o dodatečné povolení „stavby pro obhospodařování zahrady“ (dále jen „stavba“). V žádosti (včetně připojené dokumentace k dodatečnému povolení) stavbu specifikovala jako jednopodlažní chatku o zastavěné ploše 16 m2 a výšce 3,49 m, který navazuje na základovou desku původního objektu včetně opláštění obvodových zdí a zastřešení. Stavba má sloužit pro obhospodařování přilehlé zahrady, konkrétně pro skladování sezonních potřeb, nářadí a zemědělských plodin. Nad stavbou má být provedena pergola k zastínění vstupu o ploše 8,19 m2. Dopravní napojení stavby zůstává nezměněno přes polní cestu s tím, že stavba nevyžaduje napojení na zpevněnou cestu ani vybudování parkovacích míst (část B.4. projektové dokumentace). Žalobkyně k žádosti přiložila mj. vyjádření obce D. ze dne 13. 8. 2019, č. j. DOUB-403/2019-STAV, podle kterého ke stavbě neexistuje žádné dopravní napojení. 4. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 30. 9. 2019, č. j. MUCB 60570/2017, žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby zamítl s tím, že k pozemku parc. č. Xa v k. ú. D. není zajištěn žádný přístup. Podle stavebního úřadu z místního šetření, vyjádření obce D. i z veřejně dostupných mapových podkladů vyplývá, že v řešeném území se žádná polní cesta nenachází, v důsledku čehož stavba nesplňuje podmínky podle § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 431/2012 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Toto rozhodnutí žalovaný k odvolání žalobkyně zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání (rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. 019594/2020/KUSK). Žalovaný nesouhlasil se skutkovým závěrem stavebního úřadu, že by se v řešeném území žádná polní cesta nenacházela. Poukázal jednak na obsah žalobkyní předložených fotografií dokládajících opak, a dále na ortofotomapy, na nichž je možné vidět polní cestu. Dále poukázal na skutečnost, že se na pozemku žalobkyně ještě nedávno nacházel původní objekt, z čehož lze předpokládat, že tento pozemek na pozemní komunikaci připojen byl. Ve vztahu k této otázce žalovaný uložil stavebnímu úřadu doplnit skutková zjištění. Zároveň se však žalovaný neztotožnil s argumentací žalobkyně, že by na dodatečně povolovanou stavbu bylo možno nahlížet jako na stavební úpravu nevyžadující povolení ani ohlášení, neboť v důsledku odstranění obvodových stěn i střešní konstrukce přestala stavba tvořící původní objekt existovat, a jedná se tak o stavbu novou. 5. Dne 6. 12. 2019 obdržel stavební úřad sdělení paní Š., vlastnice sousedního pozemku parc. č. Xe v k. ú. M., že nevyhověla žádosti žalobkyně o umožnění přístupu na pozemek parc. č. Xa k. ú. D. 6. Po vrácení věci k novému projednání stavební úřad provedl místní šetření, při němž zjistil, že k pozemku žalobkyně nevede žádná cesta (protokol o místním šetření ze dne 11. 6. 2020). Konkrétně stavební úřad prošetřil možnost přístupu ze severozápadu přes pozemky parc. č. Xf a Xg, Xh a Xe v k. ú. M. a dále možnost přístupu z východu přes pozemek parc. č. Xch k. ú. D., který je ve spoluvlastnictví žalobkyně. Z místního šetření dále stavební úřad pořídil fotodokumentaci, která je součástí správního spisu. 7. Při ústním jednání konaném dne 15. 9. 2020 starosta obce M. uvedl, že historicky se na předmětných pozemcích žádná komunikace nenacházela (protokol o ústním jednání ze dne 15. 9. 2020). Paní Š. uvedla, že nemá zájem o prodej ani pronájem svého pozemku, s čímž žalobkyni seznámila. 8. Stavební úřad následně k posouzení dopravního napojení stavby požádal o součinnost příslušný silniční správní úřad, který uvedl, že zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) připojení nemovitosti k účelové komunikaci neupravuje, a proto se „toto povolení nevydává“ (Odpověď na žádost o součinnost ze dne 4. 11. 2020). Silniční správní úřad dále uvedl, že nemůže s jistotou určit, zda se na pozemcích parc. č. Xg, Xh a Xe v k. ú. M. a na pozemku parc. č. Xch k. ú. D. nachází veřejně přístupná účelová komunikace, jelikož v této věci dosud nebylo vedeno žádné správní řízení. Podle názoru silničního správního úřadu, který dne 3. 1. 2020 provedl v dané lokalitě místní šetření, se však na předmětných pozemcích účelová komunikace nenachází. 9. Dne 4. 3. 2021 vydal stavební úřad rozhodnutí, č. j. MUCB 12439/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby opětovně zamítl. Podle stavebního úřadu totiž na základě místního šetření provedeného dne 11. 6. 2020 a vyjádření silničního správního úřadu vyplývá, že stavba nemá zajištěný přístup ve smyslu § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém argumentovala v zásadě obdobně jako později v žalobě. Zejména namítala, že stavba svými rozměry a způsobem využití naplňuje definici stavby pro zemědělství ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) bodu 2 stavebního zákona, a proto nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Dále namítala, že stavba s ohledem na svůj charakter nepotřebuje žádné dopravní napojení podle § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb., přičemž upozornila, že pěší přístup ke stavbě je zajištěn jednak přes obecní pozemek parc. č. Xf v k. ú. M., jednak přes pozemek parc. č. Xch, jehož je spoluvlastnicí. Podle žalobkyně navíc stavební úřad své závěry o neexistenci účelové komunikace dostatečně neodůvodnil. 11. K odvolání žalobkyně se vyjádřila obec M. s tím, že její zastupitelé se stavbou nesouhlasí. Cesta viditelná na ortofotomapě navíc ve skutečnost není polní cestou, ale jedná se o účelově vyjeté koleje k ochraně polních plodin, které se každoročně zaorávají. 12. Dne 12. 7. 2021 vydal žalovaný v záhlaví označené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný shledal, že stavba vyžaduje napojení na dopravní infrastrukturu ve smyslu § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb., jelikož je třeba zajistit její provedení (dokončení), údržbu a užívání (nakládání s uskladněnými zemědělskými produkty). Podle žalovaného z místního šetření stavebního úřadu, sdělení silničního správního úřadu a vyjádření obce M. vyplývá, že v daném případě nebyla prokázána existence dopravní infrastruktury, jelikož žádná z přístupových variant nevykazuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Žalovaný dále upozornil, že žalobkyně nedisponuje souhlasem vlastnice sousedního pozemku paní Š. k zajištění přístupu na pozemek parc. č. Xa k. ú. D. II. Obsah podání účastníků 13. Žalobkyně v úvodu žaloby obsáhle popisuje průběh řízení o dodatečném povolení stavby, jakož i jemu předcházejí okolnosti. Pozornost věnuje zejména postupu správních orgánů, které rozhodly o odnětí evidenčního čísla původního objektu. Dále upozorňuje, že stavební úřad byl v průběhu řízení o dodatečném povolení stavby nečinný, což zdejší soud potvrdil v usnesení ze dne 31. 3. 2021, č. j. 51 A 10/2021 - 27. 14. Žalobkyně předně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání odvolacích námitek.