1 As 9/2003 — Nejvyšší správní soud

51 Af 8/2021- 34 - text 9 51 Af 8/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Mgr. MgA. Bc. R. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Sedlákem sídlem Českobrodská 1174, 198 00 Praha 9 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021, č. j. 1782/21/5200-10422-713023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh daňového řízení 1. Žalobce podal dne 29. 6. 2020 žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon o kompenzační bonusu“), a to za první bonusové období od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 25 000 Kč, a za druhé bonusové období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020 ve výši 19 500 Kč. 2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) při posuzování žádosti zjistil, že žalobce vedle své samostatně výdělečné činnosti vykonával též činnost člena Rady Státního fondu kinematografie (dále jen „SFK“). Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) byl žalobce na základě členství v Radě SFK od 5. 6. 2019 evidován jako pojištěnec nemocenského pojištění s druhem činnosti „Q členové kolektivních orgánů právnických osob“ (oznámení o nástupu do zaměstnání ze dne 11. 6. 2019). Součástí správního spisu jsou dále „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění“ vystavené SFK jakožto plátcem daně dne 6. 5. 2019 (za období do ledna do dubna 2019) a dne 6. 2. 2020 (za období od června do prosince 2019). 3. V průběhu daňového řízení žalobce prostřednictvím emailové komunikace opakovaně uváděl, že členství v Radě SFK přestavuje veřejnou volenou funkci, nikoliv zaměstnání, a proto jej nelze považovat za osobu účastnící se nemocenského pojištění jako zaměstnanec ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. Dále sdělil, že za činnost v Radě SFK měsíčně dostává 30 000 Kč hrubého, tj. 20 670 Kč čistého, a že za něj SFK odvádí pojistné na nemocenské pojištění. 4. Správce daně rozhodnutími ze dne 17. 7. 2020, č. j. 3736727/20/2120-60561-205032 (ve vztahu k prvnímu bonusovému období), a č. j. 3736747/20/2120-60561-205032 (ve vztahu k druhému bonusovému období; obě dále jen souhrnně „prvostupňová rozhodnutí“), řízení o žádosti zastavil podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) s tím, že žalobce není subjektem kompenzačního bonusu podle § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu, neboť vykonával činnost, v jejíž důsledku byl účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec. V odůvodnění správce daně dále upozornil, že členové kolektivních orgánů právnické osoby jsou podle § 5 písm. a) bodu 18 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), považováni za zaměstnance. 5. Proti prvostupňovým rozhodnutím podal žalobce odvolání, v nichž argumentoval v zásadě obdobně jako později v žalobě. 6. Dne 15. 1. 2021 vydal žalovaný v záhlaví označené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění se ztotožnil se závěrem správce daně, že žalobce ke dni 12. 3. 2020 nebyl subjektem kompenzačního bonusu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu, jelikož současně vykonával činnost v Radě SFK, na základě které byl účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec. Žalovaný nepřisvědčil názoru žalobce, podle níž by se pojem „zaměstnanec“ pro účely přiznání kompenzačního bonusu měl vykládat ve smyslu § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a nikoliv podle § 5 písm. a) zákona o nemocném pojištění. Na podporu své argumentace žalovaný odkázal na definici zaměstnance v § 2b odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu, která byla do tohoto předpisu včleněna s účinností od 3. 6. 2020 v rámci novelizace provedené zákonem č. 262/2020 Sb., s tím, že podle důvodové zprávy bylo takto třeba vykládat pojem zaměstnance již před nabytím účinnosti dané novely. Podle žalovaného tak ani nemohlo dojít k porušení zákazu retroaktivity a zásahu do žalobcova legitimního očekávání. K námitce žalobce, že správce daně nevypořádal veškeré návrhy učiněné prostřednictvím telefonické a emailové komunikace, žalovaný uvedl, že se jednalo o pouhou neformální komunikaci, která nebyla pro rozhodnutí ve věci stěžejní. Žalovaný s ohledem na čl. 3.2.5.7 Statutu SFK (veřejně dostupný online na https://fondkinematografie.cz/legislativa-a-koncepce/ – pozn. soudu) uzavřel, že Radu SFK lze považovat za kolektivní orgán právnické osoby podle § 152 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). II. Obsah podání účastníků 7. Žalobce v žalobě zejména namítá, že měl nárok na kompenzační bonus za první i druhé bonusové období, jelikož členstvím v Radě SFK mu nevznikl pracovní poměr, na základě kterého by mohl být považován za zaměstnance ve smyslu zákoníku práce. Výklad § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu provedený orgány finanční správy, které vycházely z definice zaměstnance podle zákona o nemocenském pojištění, pokládá žalobce za nezákonný a nepřezkoumatelný. Žalobce dále namítá, že (i.) prvostupňová rozhodnutí neodpovídají požadavkům podle § 102 odst. 2, 3 a 4 daňového řádu; (ii.) žalovaný v rozporu s § 116 odst. 2 daňového řádu nevypořádal všechny odvolací důvody; (iii.) orgány finanční správy se alibisticky s odkazem na pandemii koronaviru SARS-CoV-2 nezabývaly návrhy učiněnými prostřednictvím emailové komunikace, čímž porušily základní zásady daňového řízení; (iv.) žalovaný v rozporu se zákazem retroaktivity vycházel z § 2b odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu, který nabyl účinnosti až 3. 6. 2020, a dále z důvodové zprávy, která nemá závazný charakter; (v.) Rada SFK není kolektivním orgánem právnické osoby podle občanského zákoníku, ale kolegiálním správním orgánem zřízeným na základě zvláštního zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o audiovizi“). Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o kompenzačním bonusu, internetové sdělení Ministerstva financí „MF spouští přímou podporu pro zasažené OSVČ“ ze dne 31. 3. 2020 (aktualizováno 14. 7. 2020 ve 13:15 hodin, dostupné online na https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2020/mf-spousti-primou-podporu-pro-zasazene-o-38055/ – pozn. soudu), a rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Afs 49/2007 - 120, a ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 Afs 231/2016 - 50. Žalobce dále k žalobě přiložil emailovou komunikaci, která je součástí správního spisu, a vládní návrh zákona o kompenzačním bonusu včetně důvodové zprávy. 8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí s tím, že žalobce byl účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec ve smyslu § 5 písm. a) bodu 18 zákona o nemocenském pojištění. Ve vyjádření k žalobě dále upozorňuje, že žalobce podal žádost o kompenzační bonus až dne 29. 6. 2020, tedy po novele provedené zákonem č. 262/2020 Sb., která v § 2b pro účely zákona o kompenzačním bonusu jednoznačně vymezila pojem zaměstnanec ve smyslu zákona o nemocenském pojištění. Ke stejnému závěru však bylo podle žalovaného možné dospět i výkladem § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu před nabytím účinnosti dané novely. III. Posouzení věci soudem 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 10. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 11. Jádrem sporu je v posuzovaná věci otázka, zda byl žalobce jakožto člen Rady SFK subjektem kompenzačního bonusu podle § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. 12. Kompenzační bonus představuje daňový bonus spravovaný podle daňového řádu, jehož účelem je