8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

52 A 2/2022- 24 - text 7 52 A 2/2022 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: R. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov proti žalovaným: 1. Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, Praha 7 2. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje sídlem Na Baních 1535, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1 ze dne 11. 5. 2022, č. j. PPR-15020-2/ČJ-2022-990440; a proti rozhodnutí žalovaného 2 ze dne 2. 2. 2022, č. bloku B3465107, série DB/2020, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného 1 se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného 2 se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k Městskému soudu v Praze dne 3. 6. 2022, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného 1 (dále jen „rozhodnutí PPČR“), jímž žalovaný 1 dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného 2 ze dne 9. 3. 2022, č. j. KRPS-30371-8/ČJ-2022-0100DP-PŘEZKUMŘ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím zrušil žalovaný 2 ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 správního řádu v návaznosti na § 97 odst. 3 správního řádu rozhodnutí vydané dopravním inspektorátem územního odboru Kolín Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „dopravní inspektorát“) formou příkazu na místě dne 2. 2. 2022, č. bloku B3465107, série DB/2020 (dále jen „příkaz na místě“). Příkazem na místě byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 2. 2. 2022 v obci Zásmuky jako řidič osobního motorového vozidla předjížděl v místě přechodu pro chodce jiné vozidlo, čímž porušil § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání byl žalobci uložen příkazem na místě toliko správní trest pokuty ve výši 500 Kč, ačkoliv platí, že za tento přestupek se řidiči dle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu uloží rovněž správní trest zákazu činnosti. Příkaz na místě správní orgány zrušily poté, co dospěly k závěru, že byl vydán v rozporu s § 125c odst. 8 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že přestupek, za který se podle zákona o silničním provozu ukládá zákaz činnosti, nelze projednat příkazem na místě. 2. Žalobce se současně žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. domáhá vyslovení nicotnosti příkazu na místě. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobu proti rozhodnutí PPČR žalobce podal z týchž důvodů, které měl prezentovat již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí – tj. že příkaz na místě představuje nicotné rozhodnutí, a lze proto vyslovit pouze jeho nulitu postupem dle § 77 správního řádu, nikoliv jej v přezkumném řízení zrušit. Žalobce přitom odkazuje na doktrínu týkající se nicotnosti rozhodnutí jakožto specifických vad správních aktů, jakož i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že je nutné rozlišovat běžnou nezákonnost správního rozhodnutí a jeho kvalifikovanou nezákonnost spočívající v jeho nicotnosti. V případě nyní projednávané věci je dle žalobce zřejmé, že příkaz na místě je akt nicotný, neboť byl vydán správním orgánem, který k tomu nebyl vůbec věcně příslušný. Věcně příslušným byl výlučně správní orgán projednávající věci na úseku dopravy, nikoliv však policista. Žalobce proto soudu navrhuje, aby zrušil jak rozhodnutí PPČR, tak i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí. Současně žalobce požaduje, aby soud vyslovil nicotnost příkazu na místě. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl rovněž, že se domnívá, že žalobce contra bonos mores usiluje pouze o vyhnutí se odpovědnosti za závažné porušení zákona. K pasivní žalobní legitimaci 5. Ačkoliv se z nadpisu žaloby podává, že žalobce žalobou brojí výhradně proti rozhodnutí PPČR, jímž byl (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) v přezkumném řízení zrušen příkaz na místě, v samém závěru žaloby se žalobce domáhá rovněž vyslovení nicotnosti příkazu na místě, který představuje samostatné správní rozhodnutí. 6. Žalobce tedy uplatnil v podstatě dva žalobní návrhy. Soud si proto musel předně položit otázku, zda v případě obou těchto návrhů svědčí pasivní žalobní legitimace opravdu policejnímu útvaru, který žalobce za žalovaného označil v záhlaví žaloby, tj. Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky, 7. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu platí podle § 69 s. ř. s., že žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. 8. Právní předpisy přiznávají některým útvarům Policie České republiky postavení správního orgánu, a to výslovně (srov. § 161 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), nebo implicitně. O druhou možnost jde právě při projednávání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na veřejných komunikacích; správním orgánem jednajícím za Policii České republiky je v takovém případě útvar krajského ředitelství, a nikoliv jím zřizované útvary jako vnitřní organizační jednotky. Řízení a organizaci policie upravuje hlava II zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky; podle § 6 tohoto zákona policii tvoří útvary, jimiž jsou a) Policejní prezidium České republiky v čele s policejním prezidentem, b) útvary policie s celostátní působností, c) krajská ředitelství policie, d) útvary zřízené v rámci krajského ředitelství. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona pak je krajské ředitelství organizační složkou státu a účetní jednotkou. Útvary policie zřízené v rámci působnosti krajského ředitelství jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. Z uvedeného tedy plyne, že správním orgánem je krajské ředitelství policie, neboť každý další útvar, jež je jím zřízen, je „pouhou“ vnitřní organizační jednotkou. Je jisté, že v rámci vnitřního uspořádání mohou útvary policie zřízené v rámci působnosti krajského ředitelství vykonávat činnosti, určené právě jejími interními předpisy, avšak „navenek“ policie jedná svým organizačním útvarem (srov.rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 66/2013 - 29). 9. V řízení o přestupku žalobce bylo organizačním útvarem Policie České republiky, který příkaz na místě vydal, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, které tak učinilo prostřednictvím své organizační složky, kterým byl dopravní inspektorát územního odboru Kolín. S Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje tedy soud jedná jako se žalovaným v řízení o žalobě proti příkazu na místě. V případě řízení o žalobě proti rozhodnutí PPČR pak správným označení žalovaného je Policejní prezidium České republiky, neboť Ředitelství služby dopravní policie v daném případě představovalo rovněž pouhou organizační složku právě jmenovaného policejního útvaru. Úvahu o tom, jaký správní orgán napadená rozhodnutí vydal, nicméně soud učinil pouze z důvodu, aby věděl, s jakým orgánem jednat, resp. jakému orgánu toto usnesení doručovat. Jak bude uvedeno níže, soud žaloby neprojednal, neboť pro to nebyly splněny podmínky. Splnění procesních podmínek 10. Dále se soud tedy musel zabývat otázkou projednatelnosti obou žalob. Nejprve soud zkoumal, zda žalobce mohl podat žalobu proti rozhodnutí PPČR. 11. Dle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.“ 12. Podmínkou aktivní žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je uplatnění plausibilního tvrzení o zkrácení žalobcových práv, ať již přímo, nebo v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení. Judikatura vyložila dané ustanovení tak, že žalobní legitimace ve správním soudnictví není svázána s existencí ex ante přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do jeho právní sféry. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zd