2 Azs 76/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 1/2021- 85 - text 22 54 A 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobce: Ing. O. G. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Martinem Buchtou sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: obec Nepřevázka sídlem Nepřevázka 49, 293 01 Mladá Boleslav zastoupena advokátkou JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou sídlem Olbrachtova 599/8, 293 01 Mladá Boleslav o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2020, č. j. 152563/2020/KUSK, sp. zn. SZ 120915/2020/KUSK ÚSŘ/Ha, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a shrnutí obsahu podání účastníků řízení 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 11. 1. 2021 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti usnesení Magistrátu města Mladá Boleslav, odboru stavebního a rozvoje města, oddělení stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 17. 7. 2020, č. j. 100064/2020/SÚ/SIVA, sp. zn. OStRM/50887/2018/SIVA, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto usnesení potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 10. 9. 2018 o vydání společného povolení podle § 94l zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (viz čl. II odst. 1 zákona č. 312/2019 Sb.; dále jen „stavební zákon“) pro stavbu rodinného domu s obytným podkrovím, zastřešeným vstupem a samostatně stojící garáží, oplocením, odvodem splaškových vod do žumpy, přívodem vody, odvodem dešťových vod do vsaku a přívodem elektro a plynu na pozemku p. č. XA v katastrálním území a obci X (dále jen „stavba RD“; všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v tomtéž k. ú.) a pro stavbu přípojky plynu na pozemku p. č. XB, a to podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb. (dále jen „správní řád“), přičemž v odůvodnění žalobci vytkl, že nebyl doložen souhlas (rozhodnutí) na zřízení sjezdu z veřejné komunikace na pozemku p. č. XC, rozhodnutí na uložení sítí (plyn) do veřejné komunikace na pozemku p. č. XC (napojení na vodu a kanalizace bylo dočasně vyřešeno studnou a jímkou), nebylo doloženo jednoznačné stanovisko Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „stanovisko Policie“), aktualizovaná stanoviska k sítím GridServices, s.r.o., a ČEZ Distribuce, a.s., a nebyly doplněny požadavky týkající se projektové dokumentace. 2. Žalobce na úvod uvádí, že je vlastníkem pozemku p. č. XA, jenž sousedí s pozemkem p. č. XB ve vlastnictví obce X, na kterém se nachází místní komunikace ve smyslu § 6 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 162/2020 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 3. Žalobce nejprve v obecnosti namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož se žalovaný (jakož ani stavební úřad) nevypořádal se všemi jeho námitkami a tvrzeními. Napadenému rozhodnutí vytýká, že obsahuje zejména rekapitulaci odvolání a obsahu správního spisu, samotné odůvodnění merita věci je ale strohé – v podstatě jde o odůvodnění postupu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu tím, že nebyly doloženy podklady podle § 94l odst. 2 stavebního zákona. Žalobcova argumentace je proto dále členěna do okruhů podle (údajně) chybějících podkladů. 4. V prvním okruhu námitek žalobce uvádí, že stanoviska vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury nejsou závazná [zde se žalobce opřel o znění § 110 odst. 2 písm. d) stavebního zákona], pročež podle žalobcova názoru stavební úřad mohl rozhodnout v jeho prospěch i bez jejich doložení. Žalobce vyzdvihuje, že není nutný souhlas vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury ani jeho vzájemná dohoda se stavebníkem (to podle něho dosvědčuje důvodová zpráva k zákonu č. 268/2015 Sb.). Mělo být přitom přihlédnuto k tomu, že tato stanoviska žalobce nedoložil nikoliv v důsledku své nečinnosti (vlastní vinou), ale kvůli nezákonnému postupu obce Nepřevázka. 5. Žalobce tak shledává napadené rozhodnutí nezákonným i proto, že oba správní orgány na úkor žalobce nepostupovaly v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů stanovenými správním řádem. Konkrétně byla porušena ustanovení § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 a § 5 správního řádu. Žalobce vysvětluje, že měl oprávněný zájem na výstavbě rodinného domu, k němuž již existuje platná stavební dokumentace, jež je zcela v souladu s účinným územním plánem obce Nepřevázka (to potvrzuje souhlasným závazným stanoviskem orgánu územního plánování ze dne 23. 10. 2018). V řízení o vydání společného povolení měl proto stavební úřad tento jeho zájem brát v úvahu, jelikož žalobce měl legitimní očekávání, že mu bude vydáno společné povolení. Nevydáním potřebných stanovisek však obec jeho zájem zmařila, a to navzdory tomu, že dříve již vydala závazné stanovisko pro stavbu kabelového vedení nízkého napětí dle jím předložené dokumentace, tedy již tehdy byla obeznámena se stavbou RD a neměla k ní výhrady. Ostatně vlastníci nedaleké nemovitosti provedli stavbu domu i její připojení na totožnou místní komunikaci zcela bez problémů a při doložení veškerých nutných podkladů. Žalobce je proto toho názoru, že lze na projednávanou věc analogicky vztáhnout závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012-139, publikovaného pod č. 2742/2013 Sb. NSS. 6. Žalobce dále konstatuje, že obec vydání stanovisek nezákonně podmiňovala požadavkem na převedení části pozemku p. č. XA do jejího vlastnictví za tvrzeným účelem výstavby nové komunikace a že stavebnímu úřadu bylo známo, že je mezi žalobcem a obcí spor, stejně jako ale i to, že žalobce činí veškeré kroky proti nečinnosti obce. Za takové situace tak měl stavební úřad vyvinout snahu a vydání stanovisek si od obce vyžádat sám (analogicky podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích), event. se měl pokusit rozpory odstranit. Případně měl vydat společné povolení i bez stanoviska obce za předpokladu, že by takový postup řádně odůvodnil. Žalobce je přesvědčen, že on při dokládání podkladů nijak nepochybil. Napadené rozhodnutí je tak podle názoru žalobce nezákonné i proto, že žalovaný potvrdil nezákonné prvostupňové rozhodnutí, které bylo zčásti založeno na nezákonném postupu obce. Podle názoru žalobce obec řádně nenakládá se svým majetkem, jestliže brání připojení pozemku ve vlastnictví jednoho ze svých občanů na místní komunikaci, jež má sloužit občanům k místní dopravě na území obce. 7. V dalším okruhu žalobní argumentace žalobce namítá, že rozhodnutí (souhlas) obce Nepřevázka s uložením plynové přípojky do veřejné komunikace na pozemku p. č. XB také nedoložil proto, že jej obec odmítla vydat. Zcela v rozporu se zákonem totiž podmiňuje vydání svých stanovisek převedením části pozemků jednotlivých vlastníků (tj. i žalobce) do svého vlastnictví, a to za účelem vybudování komunikace (to dokládá zápisem ze zasedání zastupitelstva obce ze dne 5. 10. 2018). Tento postup obce je ovšem podle názoru žalobce zcela nepřijatelný. Stejně tak mělo být vydáno stanovisko obce k připojení žalobcova pozemku na obecní vodovod a kanalizaci, neboť obec je povinna umožnit požadované připojení a nesmí ho podmiňovat vyžadováním finančních nebo jiných plnění – k absenci tohoto stanoviska se přitom žalovaný nikterak nevyjádřil. Žalobce zdůrazňuje, že jeho žádosti ze dne 27. 7. 2018 a 15. 10. 2018 byly obcí ignorovány. 8. Ve vztahu ke stanovisku Policie žalobce namítá, že ho doložil a nebyl upozorněn na to, že by bylo nejednoznačné a že nebude možné na jeho základě vydat společné povolení. Bylo mu proto upřeno se proti němu bránit, neboť se domníval, že stanovisko není závazné a lze se od názoru v něm vyjádřeném odchýlit. Podle stavební dokumentace jsou koneckonců rozhledové poměry v souladu s územním plánem obce, a tedy dostatečné. 9. Na posledním místě žalobce uvádí, že předložil jak stanovisko GridServices, s.r.o., (nyní GasNet Služby, s.r.o.), tak ČEZ Distribuce, a. s. (dále jen „ČEZ“). Obsahem doložené budoucí smlouvy o připojení je pak jasný závazek smluvních stran v budoucnu uzavřít smlouvu týkající se připojení nemovité věci k distribuční soustavě v okamžiku, kdy to bude s ohledem na situaci možné. Je zřejmé, že zatím by připojení k distribuční soustavě bylo zcela neúčelné. 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Ustanovení § 94l stavebního zákona totiž stanoví, jaké podklady je žadatel k žádosti o vydání společného povolení po