9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 36/2022- 43 - text 13 55 A 36/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva v právní věci žalobce: J. K., IČO: X, se sídlem X, zastoupen advokátem JUDr. Alešem Janochem, se sídlem Národní 21, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2022, čj. 049390/2022/KUSK, sp. zn. SZ_036381/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2022, čj. 049390/2022/KUSK, sp. zn. SZ_036381/2022/KUSK, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Aleše Janocha, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Kladno (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 2. 2022, čj. OŽ/784/22/Sv-7, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně zrušil žalobci podle § 58 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Důvodem zrušení živnostenských oprávnění je skutečnost, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti, tedy všeobecnou podmínku provozování živnosti. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce se domnívá, že jeho odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 2 T 64/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021 (dále jen „trestní rozsudek“), nemá za následek ztrátu bezúhonnosti, a proto i nadále splňuje podmínku uvedenou v § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. Žalobce byl odsouzen za pomoc k trestnému činu spáchanému jinými osobami, které se dopustil jako jednatel společnosti GA – stavex s. r. o. (dále jen „GA – stavex“ či „společnost“). Výkon funkce jednatele v této společnosti nesouvisel s živnostenským oprávněním, netýkal se jeho živnostenského podnikání a byl na něm zcela nezávislý formálně, právně i fakticky. Trestného činu se dopustil v době od února 2013 do listopadu 2014, a to pouze formálním výkonem této funkce. Napadené rozhodnutí je v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 5. 3. 2015, čj. 9 As 229/2014 – 36, podle nějž je třeba při posuzování ztráty bezúhonnosti zkoumat, zda má trestná činnost živnostníka souvislost s konkrétním živnostenským podnikáním. Správní orgány se od této judikatury odchýlily svým názorem, podle nějž skutky, za něž byl žalobce odsouzen trestním rozsudkem, souvisejí s podnikáním jako takovým, tedy s jakoukoliv podnikatelskou činností, a proto je nezbytné zrušit všechna jeho živnostenská oprávnění. Ze zjištění správního orgánu I. stupně přitom vyplývá, že žalobcova trestná činnost neměla žádnou souvislost s jeho podnikatelskou činností. 3. Nejvyšší správní soud dále judikoval, že úvahu, zda skutková podstata trestného činu souvisí s podnikáním, je nutno činit s ohledem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti, nesmí být v rozporu s potřebností, vhodností, šetrností a přiměřeností omezení práva podnikat. Souvislost skutkové podstaty s podnikáním je nutno vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. I od tohoto závěru se správní orgány odchýlily, neboť uvedenou podmínku vyložily velmi extenzivně, rozvinuly úvahy o údajném nekalosoutěžním jednání, kterým byla žalobcova trestná činnost a jíž měl žalobce získat výhodu oproti jiným podnikatelům. Správní orgány tak vyložily souvislost skutkové podstaty trestného činu nikoliv s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby, ale s ohledem na veškeré podnikání. 4. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 364/2016, zdůraznil, že odsouzení podnikatele provozujícího živnost na základě živnostenského oprávnění za úmyslný trestný čin sice představuje nutnou podmínku pro ztrátu bezúhonnosti, ovšem nikoliv dostatečnou, neboť musí být naplněn i druhý předpoklad, jímž je souvislost trestného činu s podnikáním, kterou musí s ohledem na zásadu proporcionality zkoumat správní orgán. Smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohly být podnikáním provozovaným v rozporu s právem či dobrými mravy dotčeny, jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08. Právní úprava ztráty bezúhonnosti musí obsahovat korektiv zohledňující skutečnost, že dochází ke konkurenci dvou základních práv a svobod, tedy pravidlo ztráty bezúhonnosti nelze aplikovat bezmezně. 5. Žalobce namítá, že ze zmíněné judikatury plyne správnímu orgánu povinnost pečlivě posuzovat souvislost trestného činu s konkrétním živnostenským oprávněním, o jehož zrušení by měl rozhodovat. Tato souvislost přitom v daném případě chybí. Žalobce se dopustil trestného činu jako jednatel společnosti, která je z podstaty věci podnikatelem, nicméně činnost dané společnosti ani výkon funkce jejího jednatele nijak nesouvisely s konkrétním živnostenským oprávněním žalobce. Závěr žalovaného, jenž dovozuje souvislost trestného činu s živnostenským podnikáním z žalobcovy výpovědi v odvolacím řízení před trestním soudem ohledně použití úvěru společnosti GA – stavex, je zcela nedůvodný, ryze spekulativní, bez opory v dokazování a účelově vykládá základní právo obviněného na obhajobu. Žalobce je přesvědčen, že se žalovaný dopustil nesprávných skutkových zjištění, která mu následně posloužila k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doba, po kterou žalobce páchal trestnou činnost, je zcela nepodstatná v porovnání s dobou, po kterou disponoval živnostenskými oprávněními. Dobu, po kterou žalobce disponoval živnostenskými oprávněními, je třeba zohlednit při úvaze, zda se lze důvodně obávat toho, že žalobce by dalším výkonem živnostenského oprávnění poškozoval zájmy jedinců i společnosti. Závěr žalovaného, že se jedná o nepodstatnou skutečnost, je přinejmenším ve vztahu k žalobci nesprávný. 6. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s účelem dotčených právních norem. Účelem § 6 odst. 2 živnostenského zákona není stanovit další trestní sankci za trestní jednání. Za svoji trestnou činnost byl žalobce postižen uložením trestu zákazu činnosti (výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu) po dobu 5 let. Trestní soud neuložil žalobci zákaz výkonu podnikatelské činnosti, neboť takový trest by byl v rozporu se zásadou, že lze zakázat pouze takový druh činnosti, který má přímou, bezprostřední souvislost se spáchaným trestným činem. Trestní soud nepochybně dospěl k závěru, že trestný čin neměl přímou, bezprostřední souvislost s výkonem (jakékoli) podnikatelské činnosti. Správní orgány však výkladem trestního rozsudku a jeho dopadem na bezúhonnost žalobce v podstatě vyslovily vůči žalobci další trest nad rámec odsuzujícího rozsudku. Dosáhly tak toho, co je trestnímu soudu zapovězeno. Napadené rozhodnutí je ve svém důsledku podstatně závažnější sankcí než trest uložený trestním rozsudkem a může vést až k existenčním problémům žalobcovy rodiny. Takové rozhodnutí neodpovídá účelu právní úpravy a je v rozporu se zásadou proporcionality. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem se nelze důvodně obávat, že by žalobce svým dalším živnostenským podnikáním jakkoli poškozoval zájmy jedinců i společnosti, a bylo by proto nezbytné zrušit jeho živnostenské oprávnění. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na rozsudky NSS čj. 7 As 146/2018 – 18 a čj. 5 As 246/2021 – 15. Zdůraznil, že fyzická osoba tvoří jednotu svého myšlení a jednání. Pokud tedy byla odsouzena za úmyslný trestný čin, nelze její jednání a myšlení rozdělovat tak, že v jednom předmětu podnikání úmyslně páchala trestnou činnost a ve druhém předmětu podnikání byla dobrodincem. Není rozhodné, kolik předmětů činnosti živnostník vykonává. Bezúhonnost je všeobecnou podmínkou provozování živnosti, a proto se vztahuje na identifikační číslo jako celek. Následek v podobě ztráty bezúhonnosti nelze vnímat jako druhý trest, nýbrž jako opatření směřující k ochraně práv třetích osob, neboť představuje předvídatelný následek pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním. Skutková zjištění plynoucí z obsahu správního spisu 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti: 9. Dne 7. 1. 2022 zaslal Krajský soud v Praze jak